1 hour payday loans

Slovinsko / Chorvatsko - květen

Chorvatsko

Do dálek hledí odvážný náčelník "Smýkací bidlo" a doufá, že jeho pytel nezůstane nikdy prázdný ...
Chorvatsko
... ó duchové těchto prérií a věčných lovišť ... buďte mému vekému pytli nakloněni ...

Tahle výprava měla od počátku svůj jasný cíl. Ovšem měla také od počátku své velké problémy. Rozmary počasí se nevyhýbaly ani jižním destinacím a tak bylo potřeba dobře spočítat, zda se riziko neúspěchu bude rentovat se stovkami najetých kilometrů. Předpovědi počasí hovořily jasným hlasem a možnost, že by alespoň na chvíli nepršelo se i v těch nejoptimističtějších verzích blížili k nule. Následoval posun termínu o jeden víkend, ale ani tohle opatření  nezaručovalo nutnost přibalení opalovacích krémů s vysokým faktorem ochrany. Naopak se stále se blížícími hodinami do odjezdu se vidina polojasné oblohy neustále vzdalovala a předpovědi se na oficiálním serveru měnily jako nálada administrativních pracovnic na finančním úřadě. Krom počasí mi osud kladl ještě jiné všemožné překážky hatící můj odjezd do posledních hodin. Ty jsem se rozhodnul ponechat náhodě a jak se nakonec ukázalo, bylo to nejlepší řešení. S vidinou špatného počasí a desítek zmeškaných pracovních hovorů jsem i tak vyjížděl s dobrou náladou a vidinou, že se setkám s velkou vzácností mezi tesaříky. S druhem Musaria cephalotes Küster, 1846.

Trieste
Malá přestávka na cestě ... Stojím ve Slovinsku, koukám na Chorvatsko, také na italské město Trieste a v dálce vykukují Rakouské Alpy ... to je asi jeden z mnoha důvodů proč nezůstat sedět doma u televize a raději vyrazit vstříc všem dobrodružstvím ...
panorama

V pozdních večerních hodinách dorazilo expediční auto až k nám do zapomenutých končin okrajových čtvrtí velkoměsta. Složení členů výpravy slibovalo, že se v terénu nudit nebudeme. Tomáš jakožto řidič, dále pak Milan, David a Lubor. Kluci měli dobrou náladu, kterou jsem přikládal k velkému množství různých destilačních preparátů. Zřejmě připravených k desinfikaci před nebezpečnými tropickými chorobami, které na nás v těchto odlehlých končinách za hranicemi Schengenského prostoru mohou číhat. Přidal jsem svůj díl těchto preparátů do kufru a nic už nám prakticky nebránilo vyrazit. Cestou jsme diskutovali o tom co nás všechno čeká, může čekat a taky nebude čekat. Jak jsme za chvíli poznali, čekalo nás to co nikdo nečekal.

Flóra Flóra
Modelka
ráno
Ráno  Ráno
... když se konečně rozednívalo člověk počal vnímat všechna umělecká díla vykouzlená přírodou.

Je těsně před půl nocí. Chvíle klimbání. Jedinou osobou, který se občas budí ze spánku je řidič Tomáš. Před Grazem se nám do cesty připletl panáček ve fosforově svítící vestě. Ten všechny auta třídil podle svého vytrénovaného instinktu. Jeho provokativně světélkující obušek, připomínající luxusní erotickou pomůcku nás nekompromisně poslal na odpočivadlo. Tam už bylo vše připraveno na uvítání všech podezřele vzhlížejících cizinců. Odstavné parkoviště mi silně připomínalo dokument o druhé světové válce, kde hlavní hrdinové neskončili nejlépe. Desítky reflektorů jelo na plné obrátky a elektrocentrály pracovaly na nejsilnější výkon. Všude se pohybovalo spoustu policistů, celníků a lidí kteří se tam asi náhodou připletli, ale měli také bezpečnostní vesty. Při vjezdu nám byl nadzvednut stěrač a zastrčen list, kde bylo několik kolonek připravených k odškrtnutí. Parkoviště bylo plné aut. Vesměs s cizí státní poznávací značkou. Převzala si nás velmi milá a vstřícná paní policistka. Mužným hlasem, jenž jsem také znal spíše z válečných dokumentů si vyžádala doklady. Všude panoval zmatek a vesměs nikdo nevěděl kam má zajet a co má udělat. Přistoupil k nám další policista, který nás navedl na parkovací místo. Zřejmě musel dříve pracovat v autoškole. Až asi desátý pokus o správnou polohu auta se mu zdál teprve ten správný. Naše pasy byly důkladně prolustrovány a byly nám opět vráceny. Byly jsme zařazeni do fronty na okraji parkoviště. Byla to fronta pro ty nejhorší případy. Před námi stály dva tranzity. Tomu prvnímu italskému se už věnovalo několik policistů a celníků. To co jim prováděli s jejich osobními věcmi bylo zvláštní, ale vím že se nám to ani trochu nelíbilo. A tak jsme i nadále bez jakéhokoliv vysvětlení čekali. Mezi tím jsme sledovali co mají naši italští spoluobčané za spodní prádlo, jestli mají čisté ponožky a co že schovávají v originální krabičce od sýrů. Pojali jsme pocit, že se těmto panáčkům asi nebude líbit obsah našeho kufru. Když opomeneme nepatrné množství alkoholu, kterým by se dal předzásobit menší obchod na měsíc dopředu, zde zůstávali ještě dohady co s náma udělají až zjistí, že jsme broučkaři. Padlo zde několik černých scénářů. Myslím, že ten nejoptimističtější počítal pouze se zastřelením řidiče vozu. Začali jsme nervózně přešlapovat kolem auta. Koukali jsme na náš papír za stěračem a přemýšleli jak z toho ven. První nápad byl, že papír prostě vyplníme sami. Ba co víc, ještě tam něco připíšeme. Ovšem německá slovíčka, které jsme znali by nás dostala spíše do větších problémů. Náhle se v Tomášovi zrodila myšlenka vypracovaná zřejmě díky pravidelnému sledování oblíbeného seriálu Kobra 11. "Prostě ujedeme", dodal s ledovým klidem. Prvně jsem to považoval za žert, ale když skutečně couvnul a začal vyjíždět z naší fronty, zjišťujeme že to myslí vážně. "Jsme všichni mrtvý!", zakřičel někdo v autě. Teď už si nikdo na žádný optimistický scénář nemohl vzpomenout. Zařadili jsme se do fronty mířící ven z parkoviště. Kupodivu se prozatím nic neděje. Žádná střelba. Jen několik policistů se na nás podívalo, ale pořád nic. Někdo prohlásil, že nás zastřelí zřejmě až na konci parkoviště. Kde nebudeme tak na očích. Ještě se stále neradujeme. Na konci je policista a kontroluje ony záhadné formuláře  zastrčené za stěračem. Svou vyzáží skutečně připomíná nesmrtelného hrdinu Semíra Gerkhana. Hlavou mi probíhá celý život a přitom hraje úvodní znělka z výše zmiňovaného kultovního seriálu: "Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníky jsou překupníci kradených aut, vrahové a vyděrači. Muži z Kobry 11 pracují ve dne v noci, jejich úkolem je chránit naši bezpečnost." Muž vytahuje náš průvodní list. Tenhle nevypadá, že by chtěl chránit naši bezpečnost. Chvíli studuje list. Tomáš má zařazenou jedničku a čeká jestli muž vytasí zbraň. Je to kdo z koho. Krůpěje potu, stékají po tváři. Mizí mezi drsnými vrásky. Jsou protkané spoustou jizev. Zřejmě z předchozích zásahů. Pohled z očí do očí. Hra nervů. Čekáme na znamení. Pohyb ruky. Nemíří ale ke zbrani. Ukazuje směrem na dálnici. Cítím podezřelé vlhko. Někdo v autě omdlel. Svoboda!

Hovňouskářův sen

... například i tuhle hromádku vykouzlila příroda. Ihned zde bylo spousta těch, kteří to s nadšením ocenili ...

Houbičky a jejich obyvatelé
"S prominutím, koňský trus. Že ano? Smíchán s dobrou zeminou, promění se na humus, úspěchy nás neminou. Vyroste nám žampión, vynese nám značný zisk, zbohatneš ty, já i on ... o akci se zmíní tisk. Zlatá slova, zrak mi plane, to je švagře zlatý důl. Žampióny nadívané, máslo, žloutky a pak sůl ... S prominutím starý hrad. Že ano? S ideální vlhkostí, může se však také stát pro ty děti radostí ... Děti se nám seřadí, vyfasují košíčky ... a pak pěkně neřádi, budou trhat houbičky."
Houbičky a jejich obyvatelé   Houbičky a jejich obyvatelé

Je to zvláštní, ale od tohoto zážitku se už nikomu nechtělo spát. Určitě ne v Rakousku. Na hranicích střídám Tomáše s tím, že to nejhorší je zřejmě už za námi. Čeká nás jízda přes Slovinsko. Někdy v brzkých raních hodinách by jsme měli být už na místě. Těsně před rozedněním. Alespoň tak to ukazuje naše GPSka. Cesta nočním Slovinskem probíhá vcelku bez problémů. Občas zaprší a jediným vzrušením je to, že nám Tomáš pustil Pána prstenů na CD. Nebýt občasných bojových scén, které mě vzbudily, byla by to příjemná jízda. Škoda jen, že se nedozvím jak to dopadne. Bylo by potřeba uspořádat desítky výprav, abychom se dostali asi někam do půlky tohoto nemalého fantasy díla.

Krása motýlích křídel

Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758)  Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767)

  Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758) a Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767) ... něco z mála běžných druhů co jsme potkali

Na místo přijíždíme těsně před rozedněním. Probíhá snídaně a rozcvičení. Pak David vytahuje deku. Přikrýváme se a usínáme. Já se ovšem stále budím a jsem jako na trní. Nadopován litrem energetických nápojů myslím na ledacos. Spánek není na předních pozicích. Vycházím z auta a něco malého zakousnu. Mezi tím je opravdu už světlo. Táhne mě to vyrazit na malou obchůzku s letmým průzkumem okolí. David nám ukázal fotografie živné rostliny hledaného tesaříka. Pokouším se najít alespoň tuhle rostlinku. Všude je mokro po nedávných deštích a na trávě ještě zůstává rosa. Po chvílích brouzdání se loukou jsem celkem slušně mokrý. Už lituji toho, že jsem nevzal návleky. Na své krátké obchůzce nacházím pouze čerstvé imago druhu Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767) a nějaké houbáky.

Capnodis tenebrionis (Linnaeus, 1761)

Capnodis tenebrionis (Linnaeus, 1761)

Clerus mutillarius Fabricius, 1775

Clerus mutillarius Fabricius, 1775

Morimus funereus Mulsant, 1863

Přivolal jsem Milana, aby mi byl svědkem, že Morimus asper ssp. funereus (Mulsant, 1863) vyšplhal na tohle místo sám ...  

Morimus funereus Mulsant, 1863

Všimněte si, jak úžasně balancuje na těch jehlicích ...

Morimus funereus Mulsant, 1863  Morimus funereus Mulsant, 1863

Morimus funereus Mulsant, 1863

Na kládách byly pouze tesaříci druhu Morimus asper ssp. funereus (Mulsant, 1863) ...

Morimus funereus Mulsant, 1863  Morimus funereus Mulsant, 1863

... jen jednou jako duch sprintera přiběhl i Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758) ... to je ta čmouha na druhé fotce

Morimus funereus Mulsant, 1863

Rozvážné Morimuse to ale nikterak nevyvedlo z klidu ...

To už mě následují i kluci a začínáme hledat onu živnou rostlinu Trinia sp., na které by měl být hledaný tesařík. Naštěstí máme sebou Tomáše, který jakožto skvělý botanik ani chvíli neváhá a po chvíli nám ukazuje první rostlinku. Po této první konfrontaci je nám již vše jasné a nestačí než přistoupit k praktické činnosti dohledávání tesaříků. Přece jenom je třeba si rostlinu prvně prohlédnout jak vypadá ve skutečnosti. I když se můžete teoreticky připravovat dlouhou dobu, zkoušet si zapamatovat fotografie, vlastní zkušenost je úplně jiná. A to je k nezaplacení. Takhle teoreticky i prakticky připravení se rozbíháme do širokého okolí krásně rozlehlých louček. Že jsme na zajímavém místě nemůže být pochyb. Přesvědčuje nás v tom přítomnost mnoha různýh druhů bylin. Tam kde jsou byliny, jsou také tesaříci. Po těch travních pátráme především a jsou hlavním cílem naší výpravy na jih. Netrvá to ani tak dlouho a i když zde není rostlinek, čeká mě po chvíli obrovská radost. U nenápadné rostlinky Trinia sp. se krčí samička hledaného tesaříka Musaria cephalotes Küster, 1846. Je zalezená až téměř u kořenů v půdě. Divím se, že jsem ji nepřehlédnul. Okamžitě volám ostatní. Je to úžasně motivující pohled. Nemusím zdlouhavě popisovat, jak ryhle se zvedá nálada v našem týmu. Všichni zvyšují tempo a dávají se do hledání s ještě větším nadšením. Na delší chvíli je to ovšem jediný nález. Také počasí není ideální a rozhodně se neshoduje s tím předpovídaným. Vypadá to, že co chvíli začne pršet. Fouká vítr a slunce vykukuje jen velmi sporadicky. Když se ale na chvíli vyčasí, vypadá to ihned daleko nadějněji. Další neuvěřitelný nález hlásí Lubor a pak také David. Jako rozjezd to není až tak špatné. Nacházíme také velmi často imaga dalšího skvělého tesaříka Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) na jeho živné rostlině fenyklu obecném Foeniculum vulgare Mill. Mě se ovšem tento tesařík spíše vyhýbá. Zastupují mě ovšem kamarádi. Ti hlásí další a další nálezy. Já se snažím pokoušet stále "musárku". Bez úspěchu. Čas letí a rozhodneme se odpoledne poškádlit ještě jedno místo.

Lokalita Dorcadionů

Lokalita Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)  Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)   Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)   Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Galerie "sameťáčků" ... Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) v plné kráse ...

Na dalším místě jsou zastoupeny stejné druhy, jen v jiném poměrovém zastoupení. Tady má být naším cílem zejména Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923 a také Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763). Po pár okamžicích nacházíme v řídkém zastoupení jitrocel Plantago sp. , jakožto živnou rostlinu prvně hledaného tesaříka. Rozbíháme se po loukách a hledáme ideální místo. Nejsou to žádné žně, ale nakonec nějaké vulnerisky nacházíme. To Dorcadioni se pohybují na kousku cesty mezi loukou a místní asfaltovou komunikací. Na tomto kousíčku jsou ale v obrovském množství. Stále se zde zjevují další a další brouci. Stačí jen stát a čekat.

Lokalita Dorcadionů  Lokalita Phytoecia vulneris

Tábor "Ukrutníků" na lokalitce Dorcadionů s nedalekým dosahem na flek tesaříka Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923.

Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923  Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923

Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923

Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923

Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923, přistála omylem mimo svou živnou rostlinu ... za to ale krásně zapózovala.

Den se chýlí ke konci a je čas přemýšlet o odpočinku. Přece jenom jsme celou noc téměř nespali a pak celý den  chodili, lozili a plazili po loukách. S posledních sil do sebe naléváme studené pivo. Pak druhé. Třetí. Uděláme desinfekci dutiny ústní pomocí zásob různého ovoce v tekutém stavu. Už se mi ani spát nechce.  Noc není nejteplejší a když se nám začíná kouřit od úst, stále více a více se přioblíkáváme. Tomáš se po setmění odhodlává k zoufalému činnu. Vyráží jen s pomocí baterky do tmy. Údajně na Parmeny. Někdo prohodí něco o tom, že jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat. Pravdou je, že kdby už člověk nebyl převlečený, asi ho následujeme. Takhle jenom kroutíme hlavou a začínáme se připravovat ke spánku. Nestihnu ani rozdělat spacák, když zaslechnu Tomášův křik. Stále více a více se přibližuje. Už vidíme světlo jeho čelovky. Je udýchaný. Mluví nesouvisle, ale dvě slovíčka, která z něj vypadnou nás celkem rozrajcují. Parmena unifasciata (Rossi, 1790). Zmatek, který nastává v táboře se dá jen těžko popsat. Obouváme boty do terénu, šmátráme po čelovkách a už uháníme směrem k fikovníkům Ficus sp. Bohužel už nic nenacházíme. Jen já a Dejv přinášíme druh Pogonocherus hispidus (Linnaeus, 1758). Jdeme se na to vyspat.

Lokalita Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Lokalita Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)   Lokalita Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Lokalita Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) a její živná rostlina ... fenykl obecný Foeniculum vulgare Mill.

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)  Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Další den je v plánu místo jako stvořené na Musaria cephalotes Küster, 1846. Neprší, ale hodně fouká. Letnímu počasí ještě nějaký ten stupínek, či deset chybí. Stejně jako včera řešíme totální absenci běžných druhů tesaříků. Pořád nějak nemůžeme uvěřit tomu, že je konec května a jsme na jihu. Přece jenom očekáváme masovou přítomnost běžných druhů. Místo toho učiníme jen ojedinělé nálezy druhů jako Cortodera holosericea (Fabricius, 1801), Stenurella nigra (Linnaeus, 1758), Poecilium alni (Linnaeus, 1767), Tetrops starki Chevrolat, 1859, Callimus angulatus (Schrank, 1789), Calamobius filum (Rossi, 1790), Alosterna tabacicolor (Degeer, 1775), Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758), Morimus asper ssp. funereus (Mulsant, 1863), Clytus arietis (Linnaeus, 1758), Anoplodera sexguttata (Fabricius, 1775) a třeba Tetropium castaneum (Linnaeus, 1758) nebo Pogonocherus hispidulus (Piller, 1783). S těmi "lepšími" bylinnými druhy se občas objevila také například běžnější Phytoecia pustulata (Schrank, 1776), Phytoecia virgula (Charpentier, 1825), Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758), nebo Musaria affinis affinis (Harrer, 1784). Davidovi se daří a nachází dokonce i Musaria argus (Froehlich, 1793).

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

Pestrost lokalit kde všude je k zahlédnutí vzácný tesařík Musaria cephalotes Küster, 1846 ... všechny mají jedno společné ...

Trinia sp.  Trinia sp.

Trinia sp.   Trinia sp.

Trinia sp.   Trinia sp.

Trinia sp.

... přítomnost živné rostlinky z čeledi miříkovitých (Apiaceae) ... konkrétněji Trinia sp.

Nakonec měníme lokality podle počasí i podle chuti. Lokality na hledanou cephalotesku jsou rozličné. Na každé se nám daří potvrdit nějakým nálezem její přítomnost. Vše jsou to ovšem neskutečně vydřená shledání.  desítky a desítky prohlídnutých rostlin. stovky dřepů, ohýbání, lození a plazení. Na poslední den, má být nejlepší počasí a tak necháváme možnost vyniknutí jedné lokalitě v Chorvatsku. Počasí je sice slunečné, ale opět tady fouká. Poslední den využíváme naše předešé zkušenosti a jsme čím dál více úspěšnější.

Musaria cephalotes Küster, 1846

... první setkání bylo krásné, dojemné a nezapomenutelné ...

Musaria cephalotes Küster, 1846

... druhé setkání bylo nezapomenutelné, dojemné a krásné ...

Musaria cephalotes Küster, 1846 Musaria cephalotes Küster, 1846

... další a další setkání bylo ... hlavně velmi ... velmi ... těžké a vydřené ...

Musaria cephalotes Küster, 1846

... ovšem ta konečná odměna byla velmi, ... velmi motivující ... Musaria cephalotes Küster, 1846

Zaraduji se, když objevím asi hodinu před odjezdem místo, kde je Trinium sp. nejčastější bylinou. Má radost je bohužel předčasná. Nárůst množství živné rostliny v tomto případě neznamené exponenciální nárůst nálezů tohoto vzácného tesaříka. Prakticky ani nevnímáme, že se nacházíme v oblasti s velkým výskytem zmijí. Potkáváme i hledače, kteří se zde procházejí pro jistotu v gumákách. To naše vybavení je daleko skromější. Navíc gumáky by nám asi moc nepomohli, protože většinu času stejně trávíme na čtyřech strkáním holých rukou do vysoké trávy v neznámém terénu. Naštěstí se nám daří tomuto setkání vyhnout. Bohužel si tento poslední slunečný den nemůžeme užít celý. Čas neúprosně letí a my chceme vyrazit těsně po poledni, abychom byly včas v České republice. Všechny nás čeká zítřejší návrat do všední reality. Tenhle návrat se sice snažíme co nejvíce oddálit, ale cesta domů je dlouhá a vidina nočního cestování není lákavá. A tak se všichni setkáváme naposled u auta a živě si líčíme všechny naše dopolední zážitky. Zjišťujeme, že poslední den je skutečně tím nejlepším a pěkné počasí tomu určitě pozitivně přispělo. Pohledy mluví za vše. Nikomu se domů nechce. Malý náznak možnosti další rok se na tato úžasná místa vrátit nám prozatím musí stačit. Zkušenosti již máme. A ty jsou k nezaplacení. Teď už je můžeme jen využívat. Hledání tohoto neskutečně vzácného druhu tesaříka si je vyžaduje. Není to lehké. V tom je právě ta krása. Takže. Děkujeme za tyto neskutečné zážitky a doufáme v další. Budeme se určitě těšit, protože patří k těm nejlepším co jsem zatím na cestách zažil. Nashledanou.

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

... bohové se zlobí ... chtějí další oběť ... my se vrátíme ... a přivezeme ji ... kdo pojede s námi?