1 hour payday loans

Budapešť (HU) - duben

Budapešť

Nenápadné místo v průmyslové zóně ... i tady žijí vzácné druhy hmyzu.

První opravdu hřejivé dny jsou již delší dobu za mnou, ale to opravdové jaro pro mne začíná až v jiném bodu. Tím bodem, kdy se období čekání změní na období výletů do přírody s bohatým očekáváním považuji až dobu poletování či popolézání prvních nedočkavých tesaříků. Pravdou zůstává, že povětšinou nevydržím jen tak nečinně sedět a vždy zamířím jaru trochu naproti. Samozřejmě je to vždy směrem k jihu. Načasování toho správného okamžiku s prvním bohatým výskytem dlouhotykadlové havěti je vždy trochu sázkou do loterie. Do hlav těchto šestinohých stvoření člověk nevidí a jejich výskyt je vždy řízen zakódovanými insktinty, kterým nemůžeme nikdy rozumět. Každý rok je navíc jiný a to co platilo minule, většinou neplatí nyní. Pak je tu ještě jeden faktor a to ten, že jaro se může dosti výryzně lišit v České republice od toho co právě panuje někde jižněji.

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Nástup jara byl u nás na jižní Moravě letos poněkud zvláštní a poměrně rychlý. Již začátkem března jsem se proháněl za majkami v tričku a první spáleniny od sluníčka mám dávno za sebou. Ovšem pak se to trochu zvrtlo a  bylo to jako na houpačce. Téměř týden v kuse pršelo a teploty šly výrazně dolů. Následovalo opět výrazné oteplení, ve kterém jsem se vydal na první výlet do příměstských částí v okolí Budapešti. Dlouhou dobu jsem sledoval předpovědi počasí a skutečně se mělo na dva dny výrazně oteplit a pak měla následovat opět studená vlna. Vyjížděl jsem brzy ráno za krásné vymetené oblohy s velou nadějí. Vše probíhalo celkem dobře až někam ke Györu. Tam se vymetená obloha začala pomalu zatahovat. Uvědomil jsem si, že ty zvěsti o prachu z Islandské sopky nebudou jen nějaké povídačky. Skutečně bylo tak nějak divně zataženo. Člověk cítil, že někde tam nahoře se sluníčko snaží prokousat ven, ale nešlo to. Bylo teplo, ale ta pravá sluneční výheň, kterou potřebují tesaříci ke zvýšené aktivitě tak nějak chyběla.

Cantharis fusca Linnaeus, 1758 Cantharis fusca Linnaeus, 1758

Tak tohle ještě není tesařík ... ale všichni tesaříčkáři moc dobře ví, jak dobře ho dokáže zahrát ... Cantharis fusca Linnaeus, 1758

Po příjezdu na známé místo se ještě ke všemu zvedá vítr. Nenechávám se odradit a očekávám první shledání se spoustou Dorcadionů, Lethrusů, Phytoecií a různých mandelinek, nosatců, potemníků ... tak jako každým rokem. Bohužel po první hodince marného hledání jakéhokoliv hmyzího života musím vyhodnotit reálnou situaci a pohlédnout pravdě do očí. Což není zrovna snadné. Člověk si totiž jen velmi obtížně připustí, že těch 300km autem  urazil jen pro jednoho Dorcadiona, kterého navíc najde pomalu i na vlastní zahrádce. Proto zkouším štěstí dál. Ovšem stále s minimálním úspěchem.

Otiorhynchus sp. Otiorhynchus sp.

Opatrum sabulosum sabulosum Linnaeus, 1761 Opatrum sabulosum sabulosum Linnaeus, 1761

Cleonini sp. Cleonini sp.

Cleonini sp. Curculionidae sp.

Pedinus femoralis Linnaeus, 1767 Pedinus femoralis Linnaeus, 1767

Vyhřátá polní cesta byla dobrým místem, kde spatřit spoustu druhů brouků ...

Jedinou vzpruhou je objev dvou aut s českou SPZ. Netrvá dlouho a potkávám známé tváře. Kluci tady jsou již druhý den a nějaké menší úspěchy zaznamenali, ale také jsou zklamáni. Žádné hmyzí hemžení se tady kupodivu nekoná. Přesto mě jejich včerejší úspěch vhání trochu adrenalinu do žil a po chvíli objevuji dva samce tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792). Imaga jsou stále dobře zachovalé, bez známek oděrků a nějakého opotřebování. Tudíž by nemělo být pozdě. Bohužel je zde srpek od posledních let těžce na ústupu a silně zarůstá. Následují další malé úspěchy, ovšem špatný pocit přetrvává. Odcházím hledat nějaké jiné místo v okolí, kde by mohl být srpek a také trochu více toho hmyzího rojení.  Po cestěd už mi jdou kluci  vstříc se zprávou, že objevují malé místečko ovšem o to s větším objemem živné rostliny tohoto nenápadného brouka. Je už sice trochu později odpoledne, ale přece jen se tady naše broučkařské srdce trochu "zahojí". Myslím, že nejdůležitějším objevem stále zůstává zjištění, že doba tohoto tesaříka teprve přichází.

Gryllus campestris Linnaeus, 1758 Gryllus campestris Linnaeus, 1758

Gryllus campestris Linnaeus, 1758 - Cvrček polní

Po příjezdu domů bylo jasné, že se na toto nové místečko ještě letos vrátím. Bohužel si počasí dělalo opět psí kusy. V týdnu přišlo další ochlazení a déšť . Na víkend byly předpovědi pro Českou republiku stále nepříznivé, ale v Maďarsku to mělo vypadat nadějně. Vyšetřím si jeden den a už se rýsují první jasné plány.

Chrysomelidae sp.

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777) Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777)

Pedestredorcadion pedestre pedestre (Poda, 1761)

Pedestredorcadion pedestre pedestre (Poda, 1761)

Pedestredorcadion pedestre pedestre (Poda, 1761)

Vstávám trochu dříve než minulý víkend. Teplo sice vypadá jinak, ale s nadšením sedám do auta a po malé kávové vzpruze na benzínce se vydávám na cestu. Teprve se rozednívá, když míjím pohoří Malých Karpat. Tady si všímám malého detailu. Teploměr zde ukazuje 0°C. Je pravdou, že pak pomalu teplota leze nahoru a v Bratislavě je už zase nějakých 5°C, ale drobných nejistot se zbavuji až před Budapeští. Tady je krásně modrá obloha a vypadá to na parný den. Slunce teprve vysušuje ranní rosu a já objevuji první broučí obyvatele. Mezi nimi jsou i ještě mírně ospalí tesaříci rodu Dorcadion.

Carinatodorcadion fulvum fulvum (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion fulvum fulvum (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763)

Jeden pár tesaříka Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763) si dokonce dopřává brzký ranní sex. U cesty náhodně objevuji krasce Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777), který zde nechtěně přistál na zářivě bílé kamenité cestě. Vše prostě vypadá nadějněji než před týdnem. Až do té doby, než dojdu na vytipovanou loučku se spoustou srpků. Louka je posekána, tráva neshrabána. Jen těžko jde poznat, zda tady nějaký srpek vůbec někdy byl. Trochu se zděsím. Pak ale zjišťuji, že je tento zákrok výhodný nejen pro lokalitu, ale i pro mne. Srpek není udušen jinými expanzivními travinami a já mám krásně odhalenou půdu na které jsou lezoucí brouci jako na dlani.

Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.)

Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

To pravé rojení ale začíná kolem desáté hodiny dopolední. Když pomineme posun času, kterým se brouci narozdíl od nás nemusejí řídit, je teoreticky teprve devět hodin. Začínám si všímat těžkopádně se zvedajících letců na krátkou vzdálenost. Jsou to právě Cardorie. Nevím kam se mám dívat dříve. Najednou se zvedne něco ze zěmě a váhavým velmi nízkým letem se přesune jen o pár metrů dále. Větší samci nejdou zaměnit s žádným jiným tesaříkem. Ty menší občas zaměním s tesaříkem Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758), který tady ve velkém množství přelétává mezi ostrůvky řebříčku obecného (Achillea millefolium L.) a někdy zahlédnu i jemu podobný druh Phytoecia pustulata (Schrank, 1776). Většina dobře rostlých kousků jde ale rozpoznat již z dálky. Dokoce i jejich červené zbarvení je v paprscích slunce rozpoznatelné na delší vzdálenost. Je to nádhera. Jsou to krásné zážitky, sedět takhle po dlouhé zimě a pozorovat to všude přítomné poletování tesaříků.

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Tesaříci jsou za tohoto parného dne velmi aktivní a posekaná tráva jim brání uniknout mému zraku. Jakmile těžce dosednou na přistřižený porost, chvíli váhavě sedí. Až pak ucítí nebezpečí, padají na zem a snaží se zahrabat do hlíny. Většinou u nějakého stonku rodtliny. Pro své nenápadné zbarvení se jim velmi často únik vydaří. Pokud nejsou vyrušeni a cítí se v bezpečí, snaží se najít partnera k páření. Kopulující páry jsou pak vidět přímo u živné rostliny. A to buďto přímo na zemi u stonků, nebo na listech rostlin. Rozhodně to nemusí být přímo srpek. Ovšem živná rostlina je určitě někde poblíž zamilovaného páru. Aktivita se vytrácí s dvanáctou hodinou. Přeletů je stále méně a méně. A také na zemi se jako by tesaříci začínají ztrácet a nejsou k objevení. Další jejich aktivita opět začíná až po jakési "odpolední siestě" a pak graduje až do páté hodiny odpolední. Pak je opět razantní útlum v aktivitě těchto brouků. V této odpolední pauzičce se přesunuji pár kilometrů pod Budapešť. Mým cílem jsou Örkény.

Örkény

Örkény

Horko, sucho, Örkény ...

Cesta po dálničních přivaděčích kolem hlavního města je v neděli odpoledne trochu riskantní, ale jak se při průjezdu ukáže, mám tentokrát štěstí. Jen v protisměru je asi pětikilometrová zácpa. Za více než půl hodinu jsem na místě. Dlouho nepřemýšlím a vyrážím do terénu. Těším se na spoustu brouků přebýhajících po rozpálené stepi a vyhřívajících se na cestičkách. Jako hlavní úkol jsem si stanovil nalezení tesaříka Dorcadion decipiens Germar, 1824. Po hodince marného přecházení křížem krážem po stepi a cestičkách jsem ovšem maximálně zklamán. A to se ještě možná držím ve výrazech hodně při zemi. Je zde totální sucho, a na téměř začátek sezóny je zde úplné mrtvo. Krom kobylek a nějakých sarančat zde není po hmyzu ani památka.

Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935

Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935

Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935

Jediným broukem je tak spousta svižníků druhu Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935, kteří se tady vyhřívají na cestách. V pravé poledne jsou ovšem jen těžko zahlédnutelní. Při náznaku sebemenšího pohybu jen popoletí o několik metrů dál. V kombinaci s mírným větrem je jejich start o to rychlejší a jen těžko postřehnutelný. Nějaké focení nepřipadá v úvahu. Velkým problémem se už jeví přibížit se k nim na vzdálenost dvou metrů. Svižníků je tady skutečně obrovské množství. Bohužel jsou tady jedinými zástupci broučí čeládky.

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 - torzo

I když má vytrvalost je nezdolná, výsledky se nedostavují. Jediné co téměř po dvou hodinách nacházím je pouze  torzo jednoho decipiense. Přitom tady dle vyprávění kamarádů před týdnem pobíhali dorcadioni v plné síle. Bohužel týden je někdy pro brouky dlouhý čas. Každopádně mám alespoň na příští rok jasný cíl. S malebnou krajinou u obce Örkény se tedy loučím a ještě se cestou stavuji na malé lokalitce scutellatek. Tam ještě zastihnu jejich odpolední aktivitu v plné síle. Vylepším si náladu a už myslím pomalu na návrat, abych byl doma ještě za světla. Jsem rád, že po zániku jedné mikrolokality na tohoto krásného tesaříka je stále kam jezdit. Myslím, na tomto místě se jemu a také jiným tesaříkům či broukům obecně bude dařit dobře.