1 hour payday loans

Dolní Bojanovice - březen

Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice jsou svéráznou obcí ... my z města tomu tady říkáme "údolí placatých ksichtů".

Jen těžko popsat chvíle kdy člověk po dlouhých zimních měsících vyráží na první jarní fotografické výpravy. I přes chladné dny sice člověk může fotografovat živé brouky, ale ti zazimovaní nemají nikdy takové kouzlo. Paprsky ohřívající promrzlou zem nemají zdaleka takovou sílu. Už ale lákají ven první nedočkavce. Teď teprve začíná to pravé focení. Člověk z toho veselého kroužení hmyzu kolem tak nějak cítí tu radost co visí všude ve vzduchu. A ví že se na konec zimy netěšil sám.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Tak tady to bude ještě zajímavé ... opuštěný ovocný sad skýtá mnohá tajemství.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Staré třešně ... hmmm ... plné roztodivných výletových otvorů

V polovině března se konečně počasí obrátilo. Po téměř dvou měsících, co bylo vše zahaleno pokrývkou sněhu se pro nás broučí fotografické nadšence karta obrátila. A to zrovna celkem výrazně. Odhodil jsem zimní bundu a jen v tričku nasával tu jarní atmosféru. Trochu netradičně jsem se rozhodnul pro focení v Dolních Bojanovicích. Spíše mě k tomu donutili okolnosti, protože jsem čekal na přezouvání pneumatik v nedalekém servisu. Kluci byli šikovní. Tak jsem měl dobrou hodinku na průzkum okolí. Vyrazil jsem pátrat po blízkém okolí, které jsem navštívil naposledy někdy v dětství.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Ze sbírky básní "Jarní romance" od zasl. umělce Michala Holomčíka: "Mucha divně bzučí ... první klíště na to čučí ... "

Nevím proč se mi tohle místo vykouřilo z hlavy, ale už po prvních metrech si to tady všechno vybavuji. Při tom okamžitě lituji, že celou tu dobu unikalo mé pozornosti. Na prosvětlený, převážně dubový les tady navazují políčka a vinohrady. Okraje jsou lemovány krásnými a majestátnými duby, co již něco pamatují. Ano, právě tady jsem v dětství prvně přičichnul k entomologii. Tyto dubové velikány oblétávaly desítky roháčů a já jsem se je vysvlečeným tričkem snažil srazit. Byly to ty chvíle klukovských let na které se nezapomíná. I když jsem poté opustil entomologii na dlouhá léta, stejně mi tahle zvědavost či obdiv těchto šestinohých potvor zůstal tak nějak v podvědomí. Teď jsem tady znovu se stejným zájmem. Moc se to tady nezměnilo. Možná ta malá skládka bordelu je tady nová.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Tak tohle už vypadá na opravdové jaro. Uff ... konečně.

V okolí jsou zelené cestičky křižující jednotlivé polnosti a na nich už to začalo ožívat. Prvně procházím kolem opuštěného ovocného sadu. Je tady převážně jabloň, ale nacházím zde i několik stromů třešní, které již něco pamatují. Četné výletové otvory krasců i tesaříků dávají signál do mého mozku, aby zapsal upomínku na opětovnou letní návštěvu tohoto místa. Krom nějaké drobotiny pod kůrou nacházím i několik prvních klíšťat na mých kalhotách. Pro jistotu beru nějaké ulomené větvičky, snad doma něco vyraší.

Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice
Dolní Bojanovice
Lokalita Meloe uralensis Pallas, 1777 a Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758
Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice
Lokalita Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832

Když procházím po osluněných polních cestičkách, na jejich travnatých okrajích to ožívá prvními broučími posly jara. Naprosto všude je k zahlédnutí nějaká ta majka druhu Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758, která se jako kamion valí přes cestu. Jako stroje pořádají jeden mladý výhonek trávy za druhým. Poté za sebou jen s obtížemi táhnou svůj objemný zadeček. Opatrně našlapuji abych na některou nešlápnul. Snažím se najít i jiné druhy těchto broučích zástupců. 

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758
Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Monstrum a trpaslík: "Sákryš ... paní s tím velkým zadkem! Dávejte pozor!" ... všimněte si drobečka v popředí ... chybělo jen málo a Oulema melanopus (Linné 1758) byl zašlápnut poněkud neohrabanou majkou Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758 Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758

 "Říkala jsi, že ti mám vlízt na záda ... tak co se teď divíš?"

Daří se mi to na místě o kousek dál. Je to travnatý pás u okraje lesa, na který již navazuje vinohrad. I tady je v hojném počtu k zastižení běžná Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758, ale všímám si i menšího a poměrně vzácnějšího druhu Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832.  Majky tohoto druhu pobíhají pro změnu mezi řádky vinohradu a vbíhají i na okolní cesty. Rozhoduji se prozkoumat i travnaté cesty mezi jednotlivými polnostmi.

Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832

Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832 Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832

Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832

Jak se později ukazuje, je to dobrá volba. Všímám si několika kusů majek, které jsou podobné předchozímu malému druhu. Při bližším pohledu mají ale o poznání hladší štít i krovky. Není pochyb. Je to prozatím nejvzácnější druh majky, kterou jsem tady potkal. Druh Meloe uralensis Pallas, 1777 znám skutečně jen snad ze dvou lokalit v celé České republice. Jedna se nachází na Znojemsku a ta druhá na Pouzdřansku. I na těchto místech je ale stále vzácným indikátorem zachovalosti lokality. Těší mě, že se s  takovou vzácností potkávám na této nenápadné mikrolokalitě.

Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777

... tohle už je pěkný kousek ... Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777 Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777 Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777 Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777 Meloe uralensis Pallas, 1777

bojanovice_063 Meloe uralensis Pallas, 1777 Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777

Meloe uralensis Pallas, 1777

Když ovšem projdu rozsáhlé území všemožně se křížících cestiček, můžu s radostí konstatovat, že zde nejde rozhodně o ojedinělí nález. Na některých místech je dokonce běžnějším druhem než Meloe proscarabaeus Linnaeus, 1758. Nakonec se tu tedy setkávám se třemi druhy zástupců majkovitých brouků. A to jsem skutečně od tohoto místa určitě nečekal a odcházím příjemně překvapen.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Dolní Bojanovice

Vinná réva (Vitis sp.) ... drobné pilinky jsou téměř všude ... tady to žije!

Když už obcházím ty dlouhé kilometry vinohradů, chci se ještě ujistit o tom, zda tady najdu i nějaké staré hromady roští z vinné révy. Všude už se těžce pracuje a vinohrady jsou připraveny na příchod nové úrody. Všechny řádky jsou krásně ostřihány a v okolí se povaluje obrovské množství hromad s ostříhanými výhony révy. Já se snažím najít ale hromady, které leží nějaký ten rok již bez povšimnutí. Většina vinařů se těchto hromad zbavuje okamžitým spálením a tak to není rozhodně jednoduchý úkol. Najít vinohrad nějakého lenivého vinaře mi nějaký čas proto určitě zabere.

Dolní Bojanovice Dolní Bojanovice

Různá vývojová stádia. Korovník Psoa viennensis Herbst, 1797 je už zakuklený. To tesařík Phymatodes fasciatus Villers, 1789 je stále ještě v larválním stádiu.

Při okraji lesa po čase zahlédnu krásnou hromádku odřezaných částí této rostliny. Samozřejmě se mi jedná o potvrzení výskytu tesaříka Phymatodes fasciatus Villers, 178. Po bližším pohledu na hromaduje jasné, že větvičky pulzují životem. Množství pilin, kterými jsou výhonky pokryty je až neuvěřitelné a zcela mění celkovou barvu hromady. Jedná se o čerstvé piliny, tudíž není pochyb o přítomnosti některých broučích zástupců. Dávám se do bližšího průzkumu. Hned v první větvičce je několik kukel korovníka Psoa viennensis Herbst, 1797, který je tady až v děsivém množství. Zřejmě se mu tady daří. Asi z páté větvičky mi konečně vypadne larva hledaného tesaříka. Na první letošní minivýpravičku to není špatné. Už se jen těším co za překvapení tohe místo přinese třeba při květnové návštěvě. Budu se na to těšit. Tohle místo vypadá skutečně nadějně.