1 hour payday loans

Malé Karpaty (Slovensko) - červenec

Malé Karpaty

Malé Karpaty

Malé Karpaty Malé Karpaty

Malé Karpaty Malé Karpaty

Krása Malých Karpat.

Malé Karpaty

Mýtinka s vysokou trávou. Místo kde se pářily desítky kusů Leptura aurulenta Fabricius, 1793

 Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Leptura aurulenta Fabricius, 1793 Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Leptura aurulenta Fabricius, 1793 Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Na trávě bylo velmi živo.

Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Leptura aurulenta Fabricius, 1793 Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Leptura aurulenta Fabricius, 1793 Leptura aurulenta Fabricius, 1793

Samička Leptura aurulenta Fabricius, 1793 při kladení do bukových klád.

Jsem na místě rozlehlých bukových lesů. Procházím úzkou lesní cestičkou. Místy se les rozevře a objeví se travnatý svah. Tráva je velmi vysoká a sahá mi až do pasu. Přitom je tak hustá, že jen těžko vidím různé pařezy, překážky či teréní nerovnosti. Na vysokých stoncích si všímám nějakého pohybu. Je tady k vidění velké množství tesaříků druhu Leptura aurulenta Fabricius, 1793. Samičky jsou skvrnitě žlutočerně zbarveny a jsou mohutnější než samci, kteří mají červenočerně skvrnité krovky a jsou drobnější. V ČR je to druh velmi vzácný. V Čechách se nevyskytuje vůbec a jen v teplejších částech jihovýchodní Moravy je lokálně častější. V SR je na východě území častějším druhem a místy je zde hojný. Jejich vývoj probíhá pouze v odumřelém dřevě buků. Zjišťuji, že na trávě, která se v mírném vánku pohupuje, sedí aurulenty v hojném počtu. Někdy sami, ale častěji se zde páří. Prodírám se vysokou trávou, přes kterou nevidím na zem a proto sem tam zakopnu o nějaký ten ponechaný pařez. Za malou chvíli zahlídnu desítky těchto tesaříků a udělám velké množství snímků tohoto nádherného tesaříka.

Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)

Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)  Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)

Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)

Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)  Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781)

Dokonalé maskování made in Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781).

Na stojícím buku si všímám nějakého pohybu. Na šedé kůře zpočátku nic nevidím, až po chvíli jako by se její kousek dal na rychlý útěk. Je to taky tesařík, tentokrát však z podčeledi kozlíčků (Lamiinae). Aegomorphus clavipes (Schrank, 1781) je v ČR převážně řídký až vzácný druh. Na Slovensku se vyskytuje hojněji především v rozlehlých bukových lesích. Imaga jsou v parných dnech velmi čilá a lezou po kmenech buků, na kterých pro své maskované zbarvení nejsou takřka vidět. Mému fotoaparátu naštěstí neunikly. Kromě nich ještě na kůru nalétává další tesařík. V poledním parnu je velmi těžké ho vyfotit. Po několika neúspěšných pokusech naštěstí zastihnu  samičku, hledající ideální místo k nakladení. Samičky druhu Stictoleptura scutellata (Fabricius, 1781) jsou narozdíl od samců tohoto tesaříka mohutnější a mají kratší tykadla. Samci jsou drobnější s delšími tykadly, ale jsou stejně černě zbarvení jako samičky. V ČR i SR je to řídký až vzácný druh, vyskytující se jen v zachovalejších bukových porostech.

Stictoleptura scutellata scutellata (Fabricius, 1781)  Stictoleptura scutellata scutellata (Fabricius, 1781)

Stictoleptura scutellata scutellata (Fabricius, 1781).

Malé Karpaty

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Lovec a kořist ... výjev jako s National Geographic ...

Dorazím na první malou lesní mýtinu. Blízko u cesty je složeno několik bukových klád. Zde se dnes poprvé setkávám s pravým broučím králem nedotčených bukových pralesů. Zdálo by se, že jeho sametově modré tělo musí jít vidět na metry daleko. Opak je pravdou. Zbarvení tesaříka Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) je velmi účinné při maskování na kůře složených buků. Na vyhřátých kládách je ale čeká také velké nebezpečí. Tím s menším dopadem na jejich výskyt jsou jejich přirození nepřátelé. Myslím tím zejména větší či menší ještěrky, pro které jsou dospělí brouci snadno dosažitelnou pochoutkou. A to zejména na těchto srovnaných kládách, kde nemají možnost rychle uniknout. Jednu ještěrku jsem právě zachytil na fotce jak číhá na svou budoucí kořist. Tou nebezpečnější zhoubou pro populace tesaříků, s daleko větším jsou právě samotné klády. Vytěžené dřevo, které se v lese povaluje od zimy či jara je ve většině případů odváženo z lesa až v létě. Ale právě vytěžená kulatina a zejména pak rozpraskaná čela klád jsou pro samičky velkým lákadlem pro nakladení vajíček. Na tyto místa dokonce samičky kladou přednostně, i když je v lese dostatek vhodného bukového dřeva k vývoji. Dřevo je pak odváženo z lesa a je zničena celá populace. Pokud jsou zároveň v lese odstraňovány mohutnější stromy, souše či zlomy, dochází k postupné likvidaci tohoto překrásného druhu tesaříka.

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)  Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)  Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)  Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758) Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

 Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758)

Po opuštění lesní cesty se složenými kládami, docházím na okraj další větší prosvětlené mýtiny na níž stojí několik statných buků. Už z dálky je vidět, že je poznamenalo nepříznivé počasí a zanechalo na nich známky své síly. Většina z buků má z velké části sloupanou kůru a některé kmeny jsou od náporu častých vichřic zlomené. Do stromů se opírá polední slunce, které mi ubírá čím dál více sil. Nyní už musí být na slunci přes 40°C, protože teploty ve stínu dosahovaly po mém příjezdu hranice 33°C. Dostatek tekutin je základ úspěšného putování. Chvíli si sedám do stínu a odpočívám. Někomu však tohle parné letní počasí velmi vyhovuje. Už z dálky vidím, že je kolem mne velmi živo. Po kmenech čile lezou desítky kusů Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758).  Posunu se trochu blíže tomuto skotačení a sedám si pod jeden z větších buků, kde pozoruji úžasný souboj dvou samců. Je to úchvatné. Používají svá mohutná tykadla k přetlačování soupeře, až jeden z nich spadne ze stromu. Občas některý ze samečků přelítne z jednoho kmenu buku na druhý. Při tom se ve vzduchu pohybuje velmi elegantně a rozhodně jeho let nejde zaměnit s žádným jiným broukem. Na tuhle scenérii se nemohu vynadívat a trávím tady větší část dnešního odpoledne. Později aktivita tesaříků upadá a já se musím rozloučit s jejich nekorunovaným králem. Naviděnou.

ab. multimaculata ab. prolongata ab. obliterataforma typická

Pozorovatel si jistě všimne značné variability černých skvrn na krovkách alpin. Nejčastěji jsou různě veliké zadní a středové černé skvrny. Různých variabilit bylo popsáno již přes stovku. Všechna mají svá jména, která se pak uvádí za jméno druhu. Např. Rosalia alpina alpina ab. carphatica. Velmi vzácné jsou formy hodně světle nebo černě zbarvené. Výše jsou zachyceny aberace multimaculata, prolongata, obliterata, a jako poslední forma typická.

Pyropterus nigroruber (DeGeer, 1774) Pyropterus nigroruber (DeGeer, 1774)

not determined Endomychus coccineus (Linnaeus, 1758)

Endomychus coccineus (Linnaeus, 1758) Endomychus coccineus (Linnaeus, 1758)

Také v hustém pralesním porostu bylo spoustu broučích krasavců ... to už byl ale čas odchodu ...