1 hour payday loans

Írán - část první

001 uvod

Zprávy o nelegální migraci a islámských teroristech děsí v posledních letech většinu obyvatel celé Evropy. My na samém jihu Moravy problémy vnímáme pouze okrajově. Z migrantů nás zajímá pouze hejno migrujících špačků. A to pouze v době vinobraní. Život tady prostě plyne pomaleji než jinde a není tady zrovna lehký. Do sklepa se jde snadno, ale vylézt, to už tak snadné není. Vinohrad nedá nic zadarmo. Jedinými cizími návštěvníky jsou tak pražáci, kteří sem přijedou na dovolenou. Jezdí tady na kole, kupujou druhák a někteří si zaplatí i zážitkové trhání hroznů. No fakt. Nekecám. Trhají hrozny a ještě si za to platí. Jednou jsem od kamarádky dostal hlášku, že se arabové usadili už i v naší poklidné vesnici. Byl to planý poplach. Šlo o spolužáka ze základky. Trochu snědý, ale jinak Moravák jak poleno. O největší vzrušení se tak postaral jeden z bývalých zastupitelů města Hodonín. To když zavolal policii na dva migranty potulující se po městě. Následnou radost z tohoto úspěchu mu pokazilo to, že šlo o manželský pár z Německa, který přijel v rámci dovolené obdivovat naše poklidné lázeňské městečko. Tomu říkám pech, co? Přijet do takové díry a skončit u výslechu. Alespoň od té doby všichni věděli, že tady teroristům pšenka nepokvete. Na naší nekonečné rovině máme přehled o každém z vás. No a v kostele na vás pak vědí i to, co sami ani netušíte. Médiím ale neutečete. Bombardováni tak zprávami z celé Evropy, panika zasáhla i nás na konci světa. Samotné slovo „islám“ se pak dokonce vyhouplo na přední příčku nejvyhledávanějších hesel na gůglu*. Suverénně porazilo slovo „koštýř“ a opravdu těsně i slovíčko „kuřinec“.

*Zdroj: nezávislý empirický výzkum STEM, reprezentativní vzorek providera pro Dolní Bojanovice, Prušánky, Vacenovice a Josefov. Pozn.: Výzkum mohl být zkreslen tím, že v Josefově internetové připojení prozatím není přivedeno. V Prušánkách se s ním výhledově počítá až se zavedením elektrifikace a kanalizace. Ve Vacenovicích je 23 odběratelů, ale jde o jednu rozvětvenou rodinu. Prozatím bez počítače. Jen starosta Dolních Bojanovic tvrdí, že mají stoprocentní pokrytí. A to jedné budovy obecního úřadu a druhou budovu pokryvači pokryjí po získání očekávaných dotací.

mapa

Náš způsob cesty po Íránu. Označeným místům se vyhněte, tam už jsme byli.

vlajka

V této nervózní době, mě oslovili Tomáš, David a Lukáš hledaje čtvrtého parťáka na cestu po Persii. Konkrétně chtějí zamířit na vyprahlý jih, který sice není na brouky druhově bohatý, ale velmi zajímavý. Blázni!? Chci jet taky! Návštěva Íránské islámské republiky se od samotného počátku zdá minimálně jako velmi blbý nápad. Zvláště v této „islámofóbní“ horečce, která ve společnosti panuje. Větší část jejich lákavého mailu ovšem tvořil výčet tesaříků, které se budeme snažit zahlédnout. Polovinu jsem neznal a druhou půlku neuměl vyslovit. Rozhodnutý jsem byl hned. Zbývalo než vymyslet šetrný způsob, jak to oznámit rodině. V úvahu přicházel vzkaz na lednici, mail či pohled z místa pobytu. Tušil jsem reakci manželky, proto jsem si s předstihem změnil statut facebooku na „svobodný“. Ihned kupuju letenku do Teheránu, snad abych si to nemohl rozmyslet. Od té doby se tak nějak intenzivněji začínám zajímat, co vlastně tahle destinace krom brouků nabízí. O Íránu vlastně nic moc nevím. Vstřebávám informace o politické situaci a ekonomice země. Zajímám se o geografii, topografii, demografii a jaderný program. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách doporučuje vyhnout se některým provinciím. Zejména pak v příhraničních oblastech s Pákistánem. Jasné. Nejsem kretén. Pak taky s Afgánistánem a Irákem. No samozřejmě. Další velmi nebezpečnou oblastí jsou pak provincie na severozápadu při hranicích s Tureckem i Ázerbajdžánem. Údajně tam dochází k ozbrojeným střetům íránských ozbrojených složek s kurdskými protivládními skupinami. Současně se ve zmíněné oblasti ještě stále nacházejí minová pole z doby irácko-íránské války. Tím se nám manévrovací prostor trochu zužuje, ale pořád je to dobrý. Při pohybu mimo větší sídelní oblasti a hlavní dopravní tepny se doporučuje předem konzultovat cestovní plány s místními policejními úřady. Je to jasné. Bude to chtít kvalitní cestovní připojištění.

Směr Írán Směr Írán

Írán

Korba

Írán

V době precizních příprav se mně nálady střídají jako v ženě po přechodu. Nadšení a těšení z toho, že se budu procházet po íránských polopouštích, střídá studený pot a deprese s otázkami typu: „Jako fakt Írán?“ nebo „Na Šumavě je taky hezky, ne?“ Mé nadšení nepodporují aktuální zprávy o vzájemných bojových akcích s Izraelem. Aby toho nebylo málo, tak Spojené státy odstupují od jaderné dohody s Íránem. Napětí stoupá a v Teheránu se pálí americké vlajky. Snažím se nevnímat politickou situaci a vzrůstající tlaky. V této zemi určitě bylo i hůř. Raději se soustředím na samotnou přírodu. Tady to také není optimistické. Na jihu Íránu, kam směřujeme je hojná kobra perská či nebezpečně agresivní a přemnožená zmije paví. Ty však nejsou až tak nebezpečné jako místní mušky přenášející prakticky nevyléčitelné parazitické onemocnění. Čím méně o této zemi vím, tím více mě však láká.  Už léta mě něco neskutečně táhne směrem k orientu. Ta vůně neznámé exotiky jde cítit čím dál silněji a přitahuje mě jako feromony mladé nynfomantické babysitter z Mexika. Je čas se tomu poddat. Myslím cestě k orientu. *

*Babysitter jsem zatím přes veškerou snahu nesehnal. Na můj inzerát se nějaké holky ozvaly. Ano, cizokrajně skutečně vypadaly a nerozuměl jsem jim ani slovo. V občance jsem v kolonce pro místo narození však marně hledal očekávaná města jako Pueblo či Mexico city. Stálo tam většinou Kúty, Kopčany či Čáry.

Írán

Írán

Hrdinové z Irácko-Íránské války, osmiletý ozbrojený konflikt, kdy Írák napadl Írán. Každé město své padlé zobrazuje na podobných bilboardech. Celý konflikt si vyžádal 1,5 mil. obětí. Bývá přirovnáván k první světové válce, kdy se také hojně využívaly taktiky zákopového boje a velmi často chemické útoky.

Írán Írán

Írán

Írán

Írán

Na našem putování po Íránu jsme si často zpívali naši sprostonárodní píseň o ještěřicích: "Zatracená ještěřice ta nás mohla kousnout, ta nás mohla kousnout, kdyby jsme se ji nebáli, mohli jsme si zazpívat, mohli jsme si zazpívat, nebo taky šoustnout ..."Ale vždy zůstalo jen u zpívání. Teda jednou vlastně, takhle šel Lukáš po lese a ... a to už je zase jiný příběh.

Aktuální předpověď počasí pro náš nejjižnější cíl je optimistický. Jasno a nejnižší noční teploty přes 40 stupňů jsou pro jihomoraváka příjemným zjištěním. Jako doma. V klidu si tak z báglu vytahuju flísku a goretexovou bundu. Váhový limit zavazadla vyvažuji škvarkama, salámem a čerstvým špekem. Snad kdyby zbyl čas na nějaké to věrozvěstováníčko mé víry. Cesta přes Turecko probíhá velmi pohodově. Z letadla koukám, jak je to tady krásné: úroda sklizena, pole obdělána, radost pohledět. Je to hospodářství. Inu, Turecko. V Istambulu využíváme poslední příležitosti vštípit si do podvědomí chuť alkoholu. Čeká nás dvacet dnů totálního detoxu. Jedna z (ne)výhod této země. Na hospodu, či prodejnu kde se dá koupit alkohol, tady nenarazíte. Játra se potutelně usmívají a těší se. Ještě za tmy přistáváme v Teheránu. Referenční číslo vyřízené v ČR nám usnadňuje získání víza bez zbytečného papírování. Přesto se nás, malé skupinky cizinců, ujme milý místní animátor. Během okamžiku nás přesvědčí, že je nutné mít íránské pojištění. Jinak nás do Íránu nepustí. My co jsme dali několik tisícovek za nejluxusnější mezinárodní pojištění, máme smíšené pocity. No co, dalších pár stovek mě nezabije. O smysluplnosti tohoto pojištění však vnitřně pochybuji. Animátor je však spokojen. Vstupujeme do Persie. Vůně exotiky je cítit všude kolem. Ještě v hale se rozdělujeme na dvě skupinky. My s Davidem se snažíme vyznat v kurzu místní měny. Íránský riál jakožto oficiální měna Islámské republiky Írán, není jednoduché platidlo. Dílčí jednotkou riálu je dinár, ale díky rostoucí inflaci se používá jako nejmenší platidlo padesát dinárů. V praxi se ale ceny většinou neudávají v riálech, nýbrž v tůmánech. Přičemž 1 tůmán je 10 riálů. Tůmány nejsou ovšem oficiálním platidlem, jde pouze o historický název měny, ale trhovci to na vás můžou zkoušet v téhle měně. A aby toho nebylo málo, někdy se ceny udávají také v jednotce chomejní, přičemž jeden chomejní je tisíc tůmánů, tedy 10 tisíc Íránských riálů. Super. 

Írán

 "Ty milionářu blbé, oběsila sa ti koza." ... cca deset mega.

Pozn.: Vyznat se v cenách je zpočátku téměř nemožné. Zvláště když v menších obchůdcích nejsou ceny u zboží vůbec uvedené. Dále tomu samozřejmě přispívá jazyková bariéra a písmo na hony vzdálené tomu našemu. Prvních pár dnů jsme udělali karetní vějířek z bankovek různých hodnot a dali obchodníkovi vybrat. Prostě jsme věřili, že nás nikdo neokrade. Třetí či čtvrtý den, když už jsme si vžili obchodování s touto variabilní měnou, jsme zpětně rekapitulovali ceny. Na co myslíte, že jsme přišli? Ani v tom nejzapadlejším obchůdku nás nikdy neodrbali. Všude chtěli za zboží stejné ceny, i když naše beznadějnost byla viditelná. A tip na závěr. Zkuste takhle nakupovat v Praze.

Írán

Írán

Krásné místo je stejné jako krásná holka. Nedá vám hned napoprvé. A někomu nedá vůbec.

V letištní hale však momentálně řešíme jiný problém. Hbitě se nás ujmou dva dealeři s jasným cílem. Vyměnit nám riály za velmi výhodný kurz. Oba mají údajně svou směnárnu ve městě. Předhání se v tom, kdo nám dá výhodnější kurz. Jelikož neznáme vzhled bankovek a v přepočtech máme stále hokej, slušně odmítáme a míříme do letištní banky. Tam při výměně dostávám deset miliónů do ruky a konečně se cítím tak nějak důstojně. Při čekání v hale, nás oslovuje milá íránská rodinka, pro jejich děti, jsme něco jako atrakce. Pomalu si zvykám, že jako blonďák s modrýma očima, fakt nezapadnu. Se zájmem a úsměvem se ptají, odkud jsme. Pak nám přejí krásný pobyt v Íránu. Milé. To cizince na letišti Václava Havla s úsměvem tak maximálně okradou.

Írán

První přespání v Íránu. Na smeťáku a v dešti. Pravé kouzlo orientu!? Foto Tomáš - upraveno.

Lukáš s Tomášem taky slaví úspěch. U Europcaru máme auto zamluvené. Lukáš chce po obchodníkovi jasný požadavek. Neustále trvá na tom, aby auto mělo kundolap. Pak alespoň trvá na autě, které nám pomůže získat ženy, co jsou dole oholené. Zřejmě jazyková bariéra však zapříčiní, že dostáváme auto na místní poměry zcela běžné. Renault Tondar. Jsem v šoku. Kundolap to není ani náhodou. Po dvou výpravách v Gruzii je to podstatná změna. Tam kde končí střecha Tondara, začínal práh našeho Forda Explorera. Ani výkonem a už vůbec ne prostorem. Je to vlastně evropská Dacia Logan pro východní trh. Naše a zejména Lukášovi požadavky se rozplývají. Ach jo. Budeme rádi, když naložíme zavazadla. Kupodivu v kufru zmizí naše narvané batohy a zbyde ještě dostatek místa. Pro jistotu kontrolujeme, zda není někde díra, ale je to zřejmě nějaké to Aladinovo kouzlo. Co nás znepokojuje nejvíce, je počasí. V nejlepším připomíná zimu na ústupu. Ve vzduchu je cítit déšť, možná sníh. Kdybych si vzal nějakou bundu, určitě si ji obleču. Musíme víc na jih. Vstříc dobrodružství.

Írán

Cesty v Íránu jsou většinou moc pěkné. Jen co je tam těch retardérů ... na ty si člověk zvyká opravdu ve-ve-velmi těžce.

Vstřebávám všechny ty vůně exotiky, které se na mně hrnou. Mírně štiplavé koření, přezrálý sýr, náčiňová hadra, zmoklý pes. To budou zřejmě ty pohorky, které si Tomáš sundal. Přece jenom to už bude více jak 24 hodin co jsme na cestě. Sundávám si boty taky, aby se naše ponožky socializovaly. A skutečně. Za chvíli už nikdo nic necítíme. Hlavou mně probíhají všechny ty fotky co znám z těchto orientálních zemí. Kytky obalené hromadou hmyzu. Horko a všude otravný hmyz. Člověk neví za jakým tesaříkem se prvně rozběhnout. Jo. Přesně. Totální masakr. Tak takhle naše první lokalita pod Teheránem vůbec nevypadá. Sucho. Nic zeleného co by mohlo připomínat, teda alespoň vzdáleně, jakýkoliv plevel. Vyfukuje studený vítr. David vytahuje zimní čepici. Bude něco pod patnáct stupňů. Z hmyzu nenacházíme vůbec nic. Občas pod kamenem objevíme promrzlou ještěrku. Pěkné, ale podle naší teorie, se bodláky na tomto místě měly prohýbat pod tíhou tisíce kusů tesaříkovitých brouků rodu Purpuricenus. No nic. Jedeme dál.

 Írán

Když na druhé lokalitě o pár stovek kilometrů jižněji u Isfahanu, zažíváme stejné pocity, jen k tomu víc fouká, padne na mě trudomyslnost. Prej orient. Zlatý Balkán. Jako náznak života najdu nějakého krasce pod šutrem. Nic víc. Tady měl být na bodlácích v obrovském množství druhu Purpuricenus nanus Semenov, 1907. Přesunujeme se postupně více na jih. Takový je náš jediný jasný plán. Co nejrychleji k Perskému zálivu a pak se cestou na sever zastavovat na jednotlivých lokalitách.

Írán

Írán

Dalším místem je už naše nocoviště. Z toho mám už od začátku největší obavy. Jaká bude bezpečnost nocování v Íránu pod širákem, či ve stanu. Než se utáboříme, prozkoumáváme ještě okolí. Když Lukáš s Davidem přichází s několika kousky Purpuricenus apicalis Pic, 1905 a Calchaenesthes diversicollis Holzschuh, 1977, mění to výrazně náladu v týmu. Mění se výrazně i počasí. K horšímu. Myslel jsem, že to horší už být nemůže. Zvedá se vítr a vypadá to na divokou noc. Během chvíle přiletí bouřka a začínáme přemýšlet, zda má smysl postavit stan. Představa, že se ani po téměř dvou dnech beze spánku nenatáhneme, však nakonec vítězí. Jdeme spát i do deště. Je potřeba dodat, že s deštěm jsme v Íránu vůbec, ale opravdu vůbec nepočítali. Náš ultralehký stan má všechny ideální vlastnosti, snad krom nepromokavosti. Na minulých výpravách kluci déšť nezažili. Já byl dokonce pro to, abychom vzali jen moskytiéru. Citelně se ochlazuje a navlékám na sebe prakticky veškeré oblečení, co tady mám. Někdy pozdě v noci bouřka zřejmě přestala. Díky dvěma dnům spánkovému deficitu, je mně úplně jedno, že jsem spal prakticky ve vodě. Ráno už to tak jedno není. Snažíme se uschnout, vysušit stan i ostatní věci. Nezačíná to moc dobře. Porost je všude mokrý, což tesaříkům rozhodně neprospívá. Nemá cenu čekat, až vše uschne a brouci zase nalítnou. Bylo by to ztracené dopoledne. Míříme dál na jih. Doufáme, že za teplem.

Počasí cestou připomíná noční bouřku. Horský masiv, který míjíme je pokryt značnou sněhovou pokrývkou. Pěkné počasí na jarní lyžovačku. Je však polovina května a jsme v Íránu. A to už dost na jihu Íránu. Mohli by být alespoň jarní druhy. Proto zkoušíme návštěvu lokality na Helladii, která je ještě krásnější než Helladia armeniaca armeniaca (Frivaldszky, 1878). Že nemůže být nic pěknější než armeniaca? Taky jsem si myslel. Do té doby než jsem viděl fotku Phytoecia (Helladia) testaceovittata testaceovittata (Pic, 1934). Tento přízrak, který moc lidí nevidělo, je ten správný cíl. I počasí tomuhle brzce jarnímu druhu může vyhovovat. Když se po pár hodinách vyškrábeme na náhorní plošinu, spadne mně brada. Lokalita je nádherná. Krásná louka a na dosah trčící zasněžený horský masiv. Nikde nikdo. V dálce pouze několik táborů pastevců. Bohužel tady muselo opravdu hodně pršet. Než se stačíme rozkoukat, prší zase.

017c

Agapanthia (Agapanthoplia) coeruleipennis Frivaldszky, 1878

Agapanthia (Agapanthoplia) coeruleipennis Frivaldszky, 1878

Výprava se postupně mění na prohlídku nadějných lokalit. Když nepomáhají předem vytipovaná místa, začínáme improvizovat. Zastavujeme náhodně u silnice. Jdeme se najíst a bloumáme po okolí. Pěkné svahy plné kytek, hlohy těsně před plným květem. Hodně fouká a je zima. Z bodláku vytáhnu schoulenou Agapanthia (Agapanthoplia) coeruleipennis Frivaldszky, 1878 a kluci mimoděk prohlásí, že odchytli Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912). Cože?! To jako fakt?! Druh, kvůli kterému jsem nechtěl na jih Íránu, ale na sever kde je jediná známá lokalita výskytu. Jde chytit i tady? Koukám na kytky. Jsou tady. Lukáš mně ukazuje právě objevenou samici na živné rostlině. Nádhera. Úžasné. Fascinující. Neskutečné. Známe lokalitu, kde se člověk musí vyšplhat několik kilometrů suťovým polem. Tady je přímo u silnice. Zřejmě nic vzácného. Pokud se ví jak na ni. Samec s bizarně velkými kusadly je raritou mezi travními druhy. Roháček mezi travními tesaříky. Hledám jak šílený. Hodinu se plazím po kolenou, ale na lokalitě je jen pár rostlinek. Na nich už nic víc není. Musíme jižněji. Podle plánu.

Írán

Tohle počasí už je lepší. Jen víc fouká, což není na fotografii poznat.

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912)

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912) v celé své kráse - tesařík, kterého jsem moc chtěl potkat. Opravdu moc.

Írán

"I přes vodopády řeky plynou dál svět se točí točí točí a voda padá, padá padá dolu z mejch očí ..." bože já to z té hlavy nedostanu.

021 lukas

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912)

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912). Foto(2x) Lukáš - upraveno.

Írán

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912)

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912)

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912) - kusadla v akci. Foto (2x) David - upraveno.

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912)

Eurycoptosia bodoani (Pic, 1912). Foto David - upraveno.

Až pozdě odpoledne zaparkujeme někde pod Yasujem. Jdeme omrknout lokalitu, kde by se měl nacházet jeden z mála našich cílů patřící k travním druhům. Ty jsou moje srdcovka. A tady jde najít opravdová rarita mezi těmito krasavci. Nedávno objevený a popsaný druh Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010. Moc lidí jej nechytalo. Lokalita na první pohled vypadá moc pěkně. Na druhý vypadá ještě lépe. Vyšplháme se do roklinky, kde je v okolí plno rostlinek blíže neurčeného druhu Ferula sp. Krásný svah, do kterého se opírá slunce. Nese známky toho, že se i tady přehnal silný déšť. Zkouším tak hledat i v okolí rostlin. Všichni brouci budou teprve vylézat ze skrýší. Po několika krocích už mám svou první Mallosii. Samec sedící u rostliny na zemi. Opravdu. Brouci se teprve nahřívají. Krásný brouk. Když pak odvalím kámen, pod rostlinou, schovává se pod ním krásně macatá samička. Dnešní den zakončím kupodivu optimisticky. Po cestě z lokality mě na cestě doprovází šakalí vytí. Což by jistě za jistých okolností bylo velmi působivé. To asi kdybych nešel úzkou roklinou, kde se vytí odráží od stěn a nepříjemně se přibližuje a získává na intenzitě. Rozeznávám stále více a více hlasů. Kluci už jsou někde u auta a zřejmě čekají. Přidávám do kroku. Lehce i popoběhnu. Ne snad kvůli těm šakalům, ale protože se mně prostě chce. Nocoviště tentokrát vyhledáme na nedalekém piknikovišti.

Írán

Lokalita Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Írán

Írán

Jde se na to ... Foto David - upraveno.

Írán

Želva ... Tohle ještě není ono ... přesto nesmí chybět na žádné pořádné výpravě. Asi mě pronásleduje.

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Tohle jo ... to už je ono ... Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010 

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Samec druhu Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Samice Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010.

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Takhle to viděl Lukáš. Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010. Foto Lukáš - upraveno.

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

A takhle Tomáš. Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010. Foto Tomáš - upraveno.

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010. Foto Tomáš - upraveno.

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010

Mallosia (Submallosia) tamashaczi Sama et Székely, 2010. Foto Tomáš - upraveno.

Tady opět malá odbočka. Piknikoviště a piknikování jsou pro Íránce tak samozřejmé, jako pro nás nakupování v hypermarketech. Tak jako se většina z nás vydává se strojovou pravidelností někam do hospody a v létě pak na delší dovolenou, tak Íránci piknikují. A kde? Všude. Parky, zákruty horských silnic, parkoviště, odpočívadla. Prostě kdekoli, kde stín vydrží déle, než stačí k vypití konvice čaje. Ideální je taky tekoucí voda. Ta je pro Íránce hotovým božím darem. Všude tam vznikají v překotném tempu tábořiště těchto novodobých nomádů. Ti mají putování v krvi, a kam přitáhnou, jsou v tu chvíli doma a tak trochu pány. Odvěká touha sbalit se a vydat se na cestu je tu snad lidem vrozená. David nám neznalým barbarům vysvětluje, že je to jev zakořeněný z dávných let, kdy se snažil chudý lid vytvořit si také takové rajské zahrady jako šejkové ve svých palácích. Proto vyráželi do panenské přírody. Místa, která pak navštěvovali pravidelně, si postupně zvelebovali. Obligátní jarní cesty do pouště nebo sezonní přesuny mezi mořem a horami nebyly vlastní jen pasteveckému životu, patřily i k bontonu vyšších kruhů. I šáhové vyráželi – jen s malým doprovodem – na lov nebo jen tak zažít samotu v přírodě. Výletům do přírody spojeným s bohatými pikniky Íránci propadli, jako by pro ně nic jiného nemělo větší cenu. Volného času, čisté vody i konejšivého stínu užívají nenasytně a plnými doušky.

Írán

Írán

Írán

Írán

Večer na naše místo přijedou skupinky mladých lidí, ale nikdo neprudí a každý si drží své soukromé místečko. I když slyšíme hlasy ještě pozdě v noci, všichni se seberou a po dopití čaje a vykouření vodní dýmky, odjíždějí do svých domovů. My jako jediní zůstáváme. Ráno přijíždí pouze majitel úlů, které jsou rozeseté v blízkém svahu. Slušně pozdraví, nikdo si nás nevšímá.

Írán

Foto David - upraveno.

Írán

"V takých topánkah mám ísť domov?V takých hnusných topánkach mám isť domov? Čo tomu povie Zvolen? To nieje brat, to je kurva! V takých topánkach nemožem isť domov!" Foto David - upraveno.

Írán

Írán

Přejíždíme na vytipované místo plné pistácií. Ne. Nejedeme do hypermarketu, ale do pistáciového lesa. Naším cílem je megavzácný druh tesaříka Calchaenesthes pistacivora Holzschuh, 2003. Tohohle drobečka nebude snadné chytit. I když je to škůdce zmíněné rostliny, pistácie tady na lokalitě tvoří statné solitéry. Brouci se budou pohybovat na listech ve vyšších partiích. Budeme muset spoléhat na přeletování dospělců a náš postřeh. Místo je to krásné. Konečně naplno vysvitne sluníčko a už to konečně vypadá jako na výpravě po Persii. Také jsme už výrazně na jihu Íránu. Už bude jen tepleji a tepleji. Za pár hodin zjišťujeme, že šance na nalezení tohoto krásného tesaříka jsou téměř nulové. Poletující krasci a pobíhající samičky kodulek, mně sice na chvíli zabaví, ale není to přesně to pravé, pistáciové.

Írán

Írán

Írán

Lokalita tesaříka druhu Calchaenesthes pistacivora Holzschuh, 2003 je velmi pestrá. Jsou tu pistácie ... nebo třeba pistácie.

050

051

Po dlouhém průzkumu lokality zjišťujeme, že pistácie nejsou ještě zralé. Jo a taky, že tady není ten tesařík.

Írán

Írán

Írán

Tomáš alespoň nafotí několik ptáků a můžeme jet dál na jih. Foto (3x) Tomáš - upraveno.

052

Ještě odpoledne překonáme poslední vrcholky hor a pak už jen klesáme níže a níže. Blížíme se na opravdový jih Íránu. Výrazně ubývá vegetace a objevují se stále častěji palmové porosty. Zastavujeme v jednom zářezu u silnice, kam jde zajet autem až do vádí. Je zde několik vzrostlých stromů, které vrhají příjemný stín. Ideální místo na přespání. Když po letmém průzkumu okolí nacházíme druh Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850, zdá se, že nemůžeme být na lepším místě. Tento větší tesařík se pase na ojedinělých bodlácích, je rezavě až červeně zbarvený a už z dálky nejde přehlédnout. Je to krásný a vzácný druh. Večer ještě zkoušíme svítit, ale přilétne jen obrovské množství chroustků a samců kodulek, kteří zasypou plátno. Kolem světel pobíhají jako smyslů zbavené Solifugy. Tyto potvory z třídy pavoukovců si člověk nechce připustit k tělu. I když nemají jedové žlázy, jejich kousnutí je krutě bolestivé. Některé větší kousky můžou mít až 10 cm, loví v noci a jsou velmi agresivní. Při jejich rychlosti (udává se až 16km/hod.) a mrštnosti to není snadný soupeř ani pro člověka. Bude dobré postavit minimálně moskytiéru. Spát pod širákem a probudit se ve spacáku se Solifugou může znamenat špatný začátek dne.

Írán

Írán

Naše nocoviště v "oáze". V pozadí stan a kempoviště (které jsme samozřejmě uklidili) v popředí Lukášův klacek (tzv. hadobijec).

Írán

Tak schválně. Jaké máme číslo SPZtky? .... a modří už vědí. 17 TA 721 77.

Írán

Ano, i takhle může vypadat lokalita tesaříků. Konkrétně pak druhu Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850.

Írán

Nenápadné bodláky lákají velmi nápadné tesaříky.

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850. Pěkný brouk.

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Teasařík Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850 jak ho viděl David. Foto (3x) David - upraveno.

Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850

Tesařík Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850 jak ho viděl Lukáš. Foto Lukáš - upraveno.

Írán

063

Írán

Vyfotit tarbíkomyš v přírodě není snadné ... Tomáš by o tom mohl vyprávět. Mohl by, ale nevyprávěl. Foto Tomáš - upraveno.

Írán

Írán

Příznivici Harryho Pottera správně poznali baziliška. Foto (2x) Tomáš - upraveno.

Írán

Příznivci motocyklů dozajista poznali. Ano, obyčejný fichtl. Ale v těchto končinách uveze 4-5 peršanů.

Írán Írán

Írán

Írán

Lukáš s klackem. Možná se zdá, že na Lukášův klacek (tzv. hadobijec) až moc poukazuji, ale později v příběhu sehraje velmi důležitou roli.

Ráno jsme prozkoumali okolí našeho nocoviště a zjistili napadení nedalekého palmového sadu tesaříkem, který měl být jedním z hlavních cílů výpravy. Dobrá zpráva. Ta špatná byla to, že se jednalo o staré výletové otvory a při sekání jsme nacházeli pouze macaté larvy vrubounovitých brouků, zřejmě nosorožíků. Rozhodli jsme se dát lokalitě ještě šanci, ale ta měla přijít až v noci. Den jsme chtěli strávit hledáním daleko pěknějšího tesaříka. Tak jsme vyrazili mírně na sever. Na rozlehlých pláních jsme hledali náznaky po bodlácích, kde by mohli sedět tesaříci rodu Purpuricenus. Vytipování vhodné lokality v Íránu je opravdu nesmírně obtížné. Člověk ze střední Evropy si to ani nedovede představit, dokud to nezažije. Téměř všude kde jsem byl, stačilo prostě vyjet jen mimo civilizaci. Tady je vlastně všude mimo civilizaci. Krajina, která se nemění stovky kilometrů. Nádherné lokality, na jejichž konec člověk ani nedohlédne. Přesto to můžou být místa, kde člověk o brouka nezakopne. Tady na jihu to platí dvojnásob. Vyprahlá místa, kde se život soustřeďuje pouze do vyschlých koryt bývalých potoků a zářezů, kde se uchoval alespoň nějaký porost. V těchto oázách je většinou živo, ale nemusí to být pravidlem. Záleží samozřejmě na složení rostlinstva. Poznat to jen z dálky, či za jízdy z auta, to prostě nejde.

Írán

Írán

Írán

Írán Írán

Náš první palmový sad. Sekyrky nezahálely. Pak jsem zjistil, že osten palmy může velmi snadno propíchnout lidskou ruku.

Írán

Radost z objevu jakéhokoliv náznaku broučího života, tady na vyprahlých polopouštích, bývá velká. Foto David - upraveno.

Nacházíme rozlehlé místo s vádím, které se zdá nadějné. Radost z hledání nám značně komplikuje silný vítr. Nevzdáváme to. Bohužel nenacházíme vůbec žádné bodláky. V zářezech roztroušeně roste tamaryšek. Některé stromy začínají kvést a tak se soustředím na ně. Jejich větve se ovšem větrem prohýbají až k zemi. Pokud tady nějaký hmyz někdy naletěl, už je někde zalezlý a schovaný. Situace se zdá beznadějná. Hodinu se potulujeme po nekonečné rovině. Když už se zdá, že koryto tady končí, za zatáčkou se rozvětví v další a další dlouhé kilometry vádí. Je čas to vzdát a vrátit se k autu. Přesto se ještě po cestě zpět letmo dívám na větve tamaryšků. Na jednom náhodně zahlédnu nezvyklý výrůstek. Větev, se kterou si pohrává stále zesilující vítr, si zastavím, abych zjistil tak jako stokrát před tím, že jde opravdu jen výrůstek na větvi. Ale ono ne. Nevím, jak to dokázal, ale na větvičce je přichycen sameček druhu Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903 a podle jeho výrazu v očích, chce být zachráněn.

Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903

Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903

Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903

Biotop druhu tessaříka Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903.

Írán

Purpuricenus zarudnianus Semenov, 1903 - pěkný druh tesaříka.

Večer dostal šanci náš vytipovaný palmový sad. Na okraji jsme rozdělali světlo a dali si večeři. I tady ale vítr značně zlobil a nebyla to ideální noc na svícení. Zdálo se ale, že to byla ideální noc na hlídání sadu. Majitel sadu s baterkou začal kontrolovat svou úrodu, a jelikož jsme nechtěli zbytečně přivolávat konflikty, uklidili jsme se do naší oázy, ve které se tak dobře nocovalo. Ráno jsme se v okolí bavili nálezy již známého druhu Osphranteria suaveolens Redtenbacher, 1850. Vidět v této vyprahlé pustině bodlák se rovnalo malému zázraku. Když ale člověk bodlák v květu našel, téměř se stoprocentní úspěšností na něm seděl nějaký jedinec zmíněného druhu tesaříka. Ten kontrast modře kvetoucího bodláku, na kterém sedí červený obrovský tesařík, byl neskutečný vizuální zážitek. Občas se naskytl pohled na kopulující pár a radost byla dvojnásobná. Člověk žasne, kde se tady ten tesařík vzal. Samý šutr a občas jen nějaké vyprahlé rostlinstvo a najednou tak velký brouk. V jednom zářezu jsem našel pohromadě na malém kousku osm kousků tohoto esteticky vzhlížejícího brouka. Tak jako jeho vzdálený příbuzný z našich končin Aromia moschata (Linnaeus, 1758), i on jde cítit po pronikavém pižmovém sekretu. S nadsázkou tak jde říci, že jde najít i po čuchu.

Írán

Pak jsme se bavili v příkopě u silnice. Jo zní to divně. Vím. Hledali jsme tam melouny. To zní ještě divněji. Vyřezávali jsme z druhu Citrullus colocynthis připravené imaga a kukly zvláštního tesaříka druhu Apomecyna lameerei (Pic, 1895), kterým jsme familiárně říkali melounci, dle druhu živné rostliny. Ovšem nebyl čas, ztrácet čas. Náš hlavní cíl byl stále před námi.

Írán

Lokalita tesaříka Apomecyna lameerei (Pic, 1895) a taky odhozených petlahví a jiného bordelu.

Apomecyna lameerei (Pic, 1895)

Apomecyna lameerei (Pic, 1895)

Apomecyna lameerei (Pic, 1895)

Tesařík Apomecyna lameerei (Pic, 1895) , nebo-li melounek.

Přiblížili jsme se na dohled Perského zálivu. Respektive do bodu, kde se zmíněný záliv mění na Ománský záliv. Konkrétněji do okolí města Bandar Abbás. Plán pro toto místo byl jasný. Lovit jen v noci, přes den odpočívat. Tady na denního tesaříka nenarazíme. Teploty 40°C ve stínu dovolují plnohodnotný život pouze pro noční druhy. Upřímně jsem si myslel, že náš plán přes den nelovit je spíše přehnaný a určitě se někde po broucích poohlédnu. Nebyl. Po sto kilometrech, kdy jsme vyjeli z místa s teplotou mezi 25-28°C ve stínu, vystoupit z auta do této výhně je neskutečný šok. Mám opravdu moc rád teplo. Tohle je ale peklo. Snažili jsme se ještě za světla vytipovat nějaké místo na noční svícení a musím říct, že každý krok představoval neskutečnou námahu. Okamžitě jsme byli kompletně propocení. Velké zásoby vody budou základ. Když byla jasná první lokalita na svícení, zbývalo najít místo na přespání. Tady jsme se opět už předem rozhodli pro koupi pokoje někde v hotelu. Chtěli jsme něco na okraji města. Osud a navigace nás ale stejně zavedli do centra města, protože jinde jsme hotely nenašli. A tak se stalo to, že parta propocených, několik dnů nemytých a smradlavých chlapů stojí před Grand Hotelem Atilar s výhledem na záliv. Za zeptání nic nedáme. Nakonec jsme dali. Pokoj pro dvě osoby, v přepočtu za 500,-Kč i se snídaní se nám zdá jako solidní nabídka. Vařič jsme tak tentokrát nechali v autě v podzemních garážích. Tahat bombu do hotelu je sice takový arabský žertík, ale netušil jsem, jaký mají tito snobové smysl pro humor. Ujal se nás ihned pikolík, který nás odvedl na recepci. Dělenou na mužskou a ženskou část. Samozřejmě. Naše zasrané boty nechávali na perských kobercích stopy, po kterých jsme se mohli kdykoliv bezpečně vrátit k autu, bez zbytečného bloudění po hotelu. Zřejmě nás měli za výstřední milionáře, protože si doteď nijak rozumně nedovedu vysvětlit, proč nás vlastně bez problémů ubytovali.

Írán

Některá místa vypadala nadějně. Po dlouhých kilometrech však člověk zjístil, že tady není opravdu vůbec nic.

Írán

Írán

Obchod. Příjemné ceny, příjemná obsluha, místa poněkud méně. Na nabídku zboží však dostačující.

Írán

Írán

Írán

Písek, písek a zase jenom písek. Jih Íránu v plné kráse. Foto (2x) David - upraveno.

Írán

Írán

Tomáš se tady na jihu nenudil. Každou chvíli měl nového ptáka. Foto (2x) Tomáš.

Klimatizovaný hotel nabídnul komfort základního tábora. Je to sice zhovadilost a totální zbytečnost, ale mohli jsme se umýt i v průběhu výpravy. Naprosto nová věc. Vždy se myjeme až před odletem. Pokoje byly prostorné a čisté, teda do té doby, než jsme se vybalili. Hotelové papučky a župánek, koupelna s klasickým záchodem místo arabské srací díry. Plochá televize nabízející spoustou programů s naučnými pořady o nebezpečnosti amerického prohnilého režimu či nonstop čtení koránu. Šipky na stropě, neomylně ukazovaly směr Mekka. Kdyby to na nás přišlo. Odlepit a otočit nešly. Drobný kanadský (či židovský) žertík tak nemohl být zrealizován. Samozřejmostí byla klimatizace, nutná pro přežití dne v těchto končinách. Přes den hledat nešlo a tak jsme chtěli vyrazit na prohlídku města. A vyrazili.

Írán

Írán

Hotel Atilar, Bandar Abbás.

Írán

Znáte to z dovolené, že? Zaplatíte si pokoj s výhledem na moře a dopadne to takhle.

Írán

Írán

No, může to být správný směr ... ale nemusí ... :)

Írán 093

Írán

Írán Írán

Írán

Írán

Írán

Perský záliv v Bandar Abbásu.

Írán

Íránci se rádi fotí. Tento chlapec prosil ať ho vyfotíme. Možná tušil, že po nasazení do Izraele, to může být jeho poslední fotka.

Írán

Írán

Írán

Když si přivstanete, tak jako Tomáš, můžete vidět úplně jiný Bandar Abbás. Foto (4x) Tomáš - upraveno.

Írán

Všichni jsme chtěli vidět krásný perský záliv. Nadšení vyprchalo rychle. Foto Lukáš - upraveno.

Írán

Bandar Abbás má své kouzlo. Horko přes den je však nesnesitelné. Foto David - upraveno.

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán

Írán Írán

Írán

Írán

Írán

Ano, tak jak jsem už psal. Íránci se rádi fotí.

Írán

Írán

Auto tu můžete mít bílé, bílé, nebo bílé. Pokud však něco znamenáte, jděte do šedé. Foto (2x) David - upraveno.

Írán

Nikdy jsem nechápal, co většina lidí vidí na těch perských kobercích. Prozřel jsem. Chci ho. Foto David - upraveno.

Bandar Abbás je pulzující rybářské městečko, první naše kroky vedou k moři. Po zjištění, že Arabské moře je stejně slané, jako jakékoliv jiné se rozhodně hodláme jít někam najíst. Právě začal ramadán.  Jelikož jsem absolutní neznalec tohoto důležitého muslimského svátku, mám strach, zda se někde ve městě vůbec najíme a nezpůsobíme mezinárodní skandál či nás někdo rovnou neukamenuje. Přece jen se nacházíme v jedné z nejkonzervativnějších muslimských zemí. Pro stejné neznalce jen vysvětlím:

Ramadán je devátý měsíc islámského kalendáře. Během tohoto měsíce měl prorok Mohamed obdržet první boží zjevení. Na paměť toho drží muslimové v měsíci ramadánu zvláštní půst. Ten se nazývá saum a jeho smyslem je (pomocí dočasného zřeknutí se některých pozemských potřeb) přiblížit se více k duchovní podstatě islámu. Islámský kalendář je lunárním (o 11 dní kratší než gregoriánský). Islámský měsíc trvá 29 či 30 dní, přibližnou dobu, kdy nastane ramadán lze vypočítat, avšak pro stanovení začátku postního měsíce je nutné spatřit na obloze srpek nového měsíce. Slaví se tak v chladnějších i teplejších dnech. Jednou za 32 let se měsíc půstu přesune na letní období, kdy denní půst trvá až 16 hodin. V letech, kdy se slaví ramadán během zimy, je odříkání o dost snadnější - je relativní chladno a hlavně půst trvá asi "jen" 9 hodin. A jak se vlastně pozná okamžik, kdy věřící mohou začít jíst a pít? Muslimové na to mají docela přesnou odpověď: "Je to tehdy, když nelze rozeznat černou nit od bílé".  V některých jižních zemích můžou být v tomto období teploty extrémně vysoké, a tak je celodenní půst, kdy je zakázáno i pít, pro věřící doslova zkouška ohněm. Půstu se nemusí účastnit děti, nemocní nebo staří lidé. Půst se překvapivě nevztahuje ani na sportovce. I cestující jsou také z těchto pravidel vyjmuti. Okna restaurací a všech stravovacích zařízení bývají zakryta novinami, aby strávníci neuváděli kolemjdoucí v pokušení. Měsíc ramadán také největším požehnáním pro žebráky, kteří se během tohoto období mají o třídu lépe než ve zbytku roku. Zakát, jeden z pěti pilířů víry, je příspěvek na chudé a nemocné, který muslimové odvádí přímo ze svého platu. Dobrovolné hladovění není rozhodně výsadou jenom islámu. Dobrovolný půst je součástí také naší katolické, buddhistické, východní či židovské víry. 

Írán

Írán

Jak zjišťujeme, na běhu života ve městě se na první pohled nic moc nemění. Lidé jen zřejmě více nakupují na večerní konec půstu. Některé denní restaurace a všechny rychlá občerstvení jsou však zavřené. Větší restaurace mají zatáhnuté závěsy na oknech a tváří se jako zavřené. Před jednou právě stojíme. Pikolík před vstupem na nás pomrkává, vábí nás dovnitř a otevírá dveře. Odvážně vstupujeme dovnitř. Je narváno. Jen jeden stůl zbývá volný. Ruch restaurace při našem vstupu mírně utichne a cítím na sobě pohledy všech hostů i personálu. Někteří s úsměvem kývnou na pozdrav. Tady to na půst rozhodně nevypadá. Všude kolem stolů je neskutečný bordel. Bereme to jako náznak, že tady hostům chutná. Poté co usedáme, proklouzne dovnitř nějaký hoch z ulice, který se nám snaží za výhodnou cenu prodat ponožky a nějaké tretky. Je celkem neodbytný a nepříjemný. Snad že je ramadán, personál je k němu kupodivu milý a lehce ho vystrká ven. Pak už se oddáváme hostině. Jelikož jsme v rybářském městě, nezbývá, než si objednat ryby. Samozřejmě k tomu dostáváme arabskou rýži. Jako jediní civilizovaní hosté máme kolem sebe podezřele čisto. Tomáš tak polovinu svého talíře rozsype všude okolo, aby si snad někdo nemyslel, že nám tady nechutná. Jak vidíme i u dalších hostů, nejoblíbenějším pitím je tady Coca-Cola. Člověk by řekl, že se bude jednat o nějakou náhražku, ale je to opravdová cola od Coca-Cola Company. K našemu údivu, i balená voda je od této americké firmy. Zdá se, že s embargem v Íránu to nebudou pro všechny firmy stejné podmínky. Některé si tady umí prošlapat cestičku. Nato, že na západní zboží tady člověk moc nenarazí, je to překvapení. Po dobré večeři odcházíme kolem pobřeží zpět do hotelu. Žebračce před restaurací dávám nějaké drobné papírovky, abych si o ramadánu splnil povinnost jednoho z pilířů islámu. Nevděčně se zaksichtí a naznačuje, že je to málo. Co by žebráci u nás dali za pět tisíc! Babo nenažraná! Navíc se nás ještě chytí náš známý prodejce ponožek a opět opruzuje. Když ho stále odmítáme, tak se chlubí tím, že je z Afgánistánu a že je terorista. Rošťák jeden. Uděláme na něj ty, ty, ty a vyzveme ho, aby si šel hrát domů. Třeba deskovou hru Tik Tak Bum.

Írán

Fotbalové hřiště u Bandar Abbásu. Střídačka domácích (vlevo) a hostí (vpravo). Hostující tým, to tady nemá lehké.

Írán

Írán

Írán

Ruch rybářského města, jak jej zachytil David. Foto (3x) David - upraveno.

Írán

Všímáme si, že na promenádě je otevřená i kavárna. Okamžitě okupujeme jeden ze stolečků tohoto moderně vybaveného podniku. Je tady s námi pouze pěkná muslimská studentka se svým MacBookem. Milý majitel se s námi dává do řeči. Jakožto milovník silného espressa se po dnech strávených na instantních kávových náhražkách opravdu těším na dobrou a chuťově výraznou kávu. David, náš gastrosexuál výpravy, mě v mé objednávce pozastaví a doporučuje nejvyhlášenější kávu mezi všemi. Módní trend v podobě Flat white. Fenomén všech milovníků kávy. Kávu se silnou a bohatou chuťí určenou především kávoznalcům jako jsem já. Mezitím, co se náš nápoj připravuje, David líčí chuťovou extázi všech buněk, která vypukne v ústech po požití tohoto moku. Nemůže chybět zákusek, který vypadá velice dobře. Majitel s námi souzní a dává si porci zákusku, která mu spadla na zem a nestihl ji nenápadně někomu z nás naservírovat. K tomu si dává samozřejmě také Flat white. Jak jinak. Je to znalec. Už se to nese. Krásný zákusek a vedle toho malý nočník nějaké hnědé tekutiny. Nechápavě koukám na našeho gastrosexuála. Mlčí. Vezmu hrnec svými mužnými pažemi (jednou rukou bych ho uzvedl jen stěží) a usrknu si. Extáze se nedostavuje. To už koukám na Davida, který se ošívá a poposedává. Majitel se na nás s hrdostí mistra kouká a ukazuje něco, jako že je to úžasné a nejlepší co dokáže nabídnout. Přikývneme. David směrem ke mně omluvným gestem pokrčí rameny. Takhle asi Flat white nemá chutnat. Nevadí. V hotelu bereme nejnutnější věci a vyrážíme za město. Čeká nás očekávané večerní svícení a hlavní cíl naší výpravy. Nemůžeme se dočkat!

Írán

... pokračování v článku Írán - part two (v přípravě)