1 hour payday loans

GRUZIE - část druhá

Vashlovani

To je ona. Už vidím ty závistivé komentáře na Svazu českých fotografů. Předpokládám, že mě zvolí za předsedu. Fotografie, díky níž si zajistím úctu na všech fotografických serverech. Půl dne hledání správné kompozice. Dalšího půl dne čekání na nejlepší světlo. Jasně. Kecám. Normální fotka stromu někde ve Vashlovani.

Vashlovani

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou ...

Necháváme poslední vesničku daleko před sebou a skrz nekonečně dlouhé travnaté pláně se vkrádáme do samého srdce rovinaté oblasti chráněné ze severu Velkým Kavkazem a z jihu Malým Kavkazem. Jsme kousek od národního parku Vashlovani. Co by kamenem dohodil a zbytek došel, se ze všech stran rozkládá Ázerbajdžán. Je to neskutečně fotogenický pohled na všechno to nic kolem nás. Nemůžeme se nabažit těchto opravdu kulervoucích výhledů. Nekonečně zelené louky, v pozadí se tyčící zasněžené pětitisícovky. To vše láká k neustálým zastávkám a téměř chronickému fotografování. Na jihu se oblast mění v polopoušť s extrémě suchým klimatem. Stojíme tak na zelené louce v naprosto šíleném vedru a pozorujeme zasněžené velehory i polopouštní útvary zároveň. Úchvatné. Těšíme se na všechna ta místa před námi. Počasí nám přeje. Posuďte sami: Okluzní fronta: 356 42, 359 44, 360 30, teplá fronta: 350 38, 345 34, 341 33. Výška, tlak, teplota, rosný bod: 570 954 30,6 3,6. Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Vashlovani

V dálce vykukuje Velký Kavkaz rozléhající se v Ázerbajdžánu. Kouzelné místo. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Borci z jižní Moravy fotí kopečky. Je to tu špica, ale … Pálava je Pálava. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Na viditelných vrcholcích Velkého Kavkazu vidíme Rusko - Ázerbajdžánskou hranici. Lze to snadno poznat podle cedule - celnice (таможенный) na kopci v pravé horní části fotografie. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Kavkaz s velkým množstvím ledovců ovlivňuje počasí natolik, že například v Abcházii existují místa, kde roční srážkové úhrny dosahují čtyř metrů. Jak to vím? Četl jsem o tom v učitelských novinách. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

 "Úroda sklizena, políčka řádně obdělána. Je to hospodářství, inu Gruzie..."  Foto Petr Jelínek (upraveno).

Michal

 „Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.” Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Kavkaz ... Je třeba něco dodávat? Myslím, že ne. Miluju moře, ale tady by se člověk chtěl narodit. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Tolik zajímavých míst ... a tak málo času. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Tady se můžu toulat celé měsíce a ani jednou nenavštívím stejné místo. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Želva

Když si někdo pozor nedá ... kecy ... želva si najde vás. Běžný tvor ve Vashlovani. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Vahlovani

Krásná místa nabízející stovky ... tesaříků. Jen je najít. Tady lze najít stovky Mallosií. Ale koho by to bavilo, že?

Vashlovani

Opakujte po mně děti: Pavel fotí Petra. Michal fotí Pavla a Petra. Petr taky fotí. Nikdo nemele maso. Kupujeme už mleté.

Vashlovani

Jedna dvě klíště jde, klíště si jde pro tebe ... to si můžete zpívat u nás doma. Tady klíšťata nejsou. Všude jsou jen otravní tesaříci.

Vashlovani

Nesnášíte zelenou barvu? Nejezděte do Vashlovani.

Vashlovani

Tak kterou cestou se vydáte? A vlastně ... četli jste už mou knihu "Zbytečné otázky v turistice"? ... je všude k dostání!

Vashlovani

Pohled na Malý Kavkaz a Ázerbajdžánskou hranici na jihu.

Vashlovani

V místě kde nebylo žen, pobyl jsem nejvýše den.

Vashlovani

To pravé srdce NP Vashlovani. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Velký Kavkaz se  gruzínsky řekne დიდი კავკასიონი. Což je asi všem jasné. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Přejíždíme nekonečné zelené louky. Dlouhá cesta bez konce vadí hlavně vzadu sedícímu Pavlovi. Mimochodem. Možná jsem se ještě nezmínil o absenci zadních tlumičů na našem vozidle. Zřejmě proto, že se to netýká nás sedících v první řadě vozidla. Navíc, na výkřiky bolesti ozývající se ze zadních sedadel mimo zpevněné cesty, jsme si s Petrem už tak nějak zvykli. Po několika kilometrech jízdy, zastavujeme u jednoho zajímavého a opuštěného stavení, které zřejmě slouží k nárazovému přespání pastevců. Nadechneme atmosféru tohoto místa a rozbíháme se do okolí jako smyslů zbavení. Tolik pověstí koluje o tomto místě. A já teď stojím tady. Okamžitě pátráme po travních druzích tesaříků. Hlavně po cíli číslo jedna. Zatím se nám nedaří. Nejde přehlédnout, že celé stavení je zarostlé zajímavým druhem bodláku. Pavel už se tudy prodírá a objevuje na něm červeně zářící druh Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Pěkný kousek. Ovšem, je tady jisté ale. Lov má nádech návštěvy S/M salónu. Ne že bych tam byl. Kluci povídali. Pevný bodlák dosahující výšky dospělého dítěte, listy jsou zakončeny trny velkými jako hřebíky. Tahle kombinace je dobrou a hlavně těžce překonatelnou pevností pro jakéhokoliv vetřelce. Zvláště pro kohokoliv s normální hranicí bolestivosti. Pokud Helladia poletuje, nejde v hustém porostu bodláků pronásledovat. Když sedí na listu, tak ji zase nelze chytit síťkou ani smýkadlem. Buďto si zničíte síťku, nebo tesaříka nenávratně vystřelíte jako raketu do oblak. Při jakémkoliv podezřelém pohybu odletí, nebo spadne někam do podrostu. Jejich ostražitost a nedostihnutelnost stoupá přímou úměrou se zvyšující se teplotou. Tady je vedro už od rána, takže extrémně čilé jedince potkáte klidně již v době, kdy ještě slunce pořádně nevyšlo. Méně ostražití jsou snad pouze při kopulaci. Ovšem i tak, jakmile pár při jakémkoliv špatném pohybu zmerčí nebezpečí, pouští se živné rostliny. Na zemi se bleskurychle rozprchnou a snaží se někam zahrabat. Chce to tedy notnou dávku lovecké trpělivosti a klidnou mysl. Když mám štěstí, tesařík spadne pouze o patro níž na spodní list a dělá mrtvého brouka. Pak zbývá jen zatnout zuby, natáhnout rukávy a Helladii si vzít. Tričko nahrazuji dlouhým rukávem. Ne, že by to moc pomohlo. Psychicky to pomáhá. Moc času ovšem nemám. Mrtvého brouka vydrží dělat jen chvíli. Pak prchne. Jakmile obkoukám všechny jejich únikové fígle, daří se čím dál víc.

Vashlovani

Lokalita, která už od pohledu bolí. Místo výskytu druhu Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Chaloupka vzadu slouží jako provizorní úkryt pro pastevce. Několik maličkostí pozornému oku prozradí, že tady chybí ženská ruka. Okna jsou pokryta pavučinami a na klikách je asfalt. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Základním pojmem poznání je OMYL, zpočátku samozřejmě PŘESNÝ. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Nechtěl bych tady ztratit klíče od auta. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837

Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

V pralese bodláků poletují i další zajímavé druhy. Nacházím tu například tesaříky Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772), Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767), Phytoecia (Helladia) millefolii millefolii (Adams, 1817) a občas se mihne i drobná Phytoecia (Helladia) humeralis (Waltl, 1828). Když už se zdá, že nemůžu mít od bodláků více krvavé ruce, opouštím toto místo a věnuji se okolním loukám.

Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772)

Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772)

Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767)

Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894

Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Na první pohled se louky zdají víceméně sterilní. Zvlněný terén ovšem láká jít stále dál a dál. Za každou další terénní nerovností se zdá, že je složení květeny o trochu jiné. Přesto dlouho nenacházím vůbec nic zajímavého. Když už se chci vrátit k autu, najdu několik solitérních mrkvovitých rostlinek rodu Prangos sp. Snad jen tak z nouze, nebo možná pro zpestření při dlouhém putování krajinou, se rozhoduji několik kytek prohlédnout. Přicházím k prvnímu hustému keříku a rozhrnu jej, abych lépe viděl zem v okolí rostliny. Padne mně brada a krajinou se nese můj radostný výkřik. Pod keříkem u stonku sedí náš imaginární cíl. Je to velký druh tesaříka Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Teprve v minulém roce, právě někde tady ve Vashlovani, našla polská výprava jedno imago. Před tím se mělo za to, že tento druh v Gruzii není a vyskytuje se pouze v sousedním Ázerbajdžánu jako endemit. Pět minut nevěřícně koukám. Sedím a užívám si chycení mé vůbec první Mallosie. Mám o to větší radost, že jde právě o tento vzácnější druh. Krásné je to navíc v tom, že je to vůbec mé první sehnutí k živné rostlině. Po cestě pak potkávám Petra, který našel ještě více kousků tohoto huňatého tesaříka. Máme radost. Další velký cíl výpravy je pokořen.

Vashlovani

Lokalita druhu Mallosia galinae Danilevsky, 1990.

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Samička druhu Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Ještě minulý rok naprosto neznámý druh pro Gruzii.

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Potkáváme také Pavla a sdílíme zážitky. Při přesunu zpět k autu, nachází jen tak mimochodem, téměř neporušené a čerstvé torzo druhu Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 namotané v pavučině. To mění zcela pokojnou náladu ve skupině. Nastává naprosté davové šílenství. Neřízené pobíhání v okolí místa nálezu se po čase mění v plazení a hledání možné živné rostliny. Ta není doposud s jistotou popsána. Konstatuju, že pokud se mně vybavují nějaké nepříjemné zážitky z chytání brouků, jsou to přesně tyhle. Hodiny a dny na kolenou v Chorvatsku. Hledání bájné cephalotesky v okolí  živných Trinií, která v tehdejší době byla opravdovou raritou mezi tesaříky. Teď jsem v Gruzii a je to tu zase. Opět přichází titěrné hledání drobných brouků, někde v okolí kytek. Jak se za chvíli přesvědčujeme, s velmi podobnými výsledky.

Vashlovani

Zatím co jste si četli tenhle článek, já jsem si tady spočítal, kolik jsme našli kusů Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 tímhle způsobem hledání zachyceným na fotce. Ani jeden přátelé. Ani jeden. Na kopečku vpravo se nachází náš budoucí penzión. To ale v tuto dobu ještě nevíme.

Vashlovani

To si takhle ležíte, popíjíte a z terasy chytáte Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837 ... to je Vashlovani. Pavel na fotce demonstruje pouze tu druhou činnost. Za to ale velmi názorně. To i v době, kdy nefotím.

Vzdáváme to a jdeme se ubytovat. Pokračujeme v tradici squaterství. Vyhlížíme si zvláštní betonovou stavbu přímo v srdci naší lokality. Její dávný účel si jen těžko dovedu představit. Vzhledem k umístnění stavby a dokonalému výhledu, mohla plnit účel jakési pozorovatelny v dávné sovětské éře. Popřípadě skromné ubytování pro nějakou hlídku. Domeček nejvíce připomíná přízemní šumperák. Dvě místnosti a rozlehlá terasa s výhledem na jih. Přímo na srdce Národního Parku směrem na blízký Ázerbajdžán. To je přesně ten luxus, který potřebujeme. To, že vysokou nivelační vrstvu podlahy tvoří opět bobky, nebudu ani zmiňovat. Za pár dnů v Gruzii už to ani nevnímáme. V dálce se začínají kupit mraky a zavání to blížící se bouřkou. Střecha nad hlavou se bude dozajista hodit. V noci skutečně lehce zapršelo. Já se ukládám opět do auta, ale už jsem vybaven krabičkou léků, které jsem si pořídil po cestě na tohle odlehlé místo. Vše se snažím zachránit známými léky jako Paralen, Strepsils či Tantum Verde. Obal stejný. Název v azbuce. Doufám ve stejný účinek. Ráno i přesto vstávám jako velmi zanícený sběratel. Po dešti už není ani památky a teploty se velmi rychle šplhají vysoko nad třicítku.  Jak jsme později zjistili, bylo to ono kouzlo, které udržovalo místní stepní flóru takhle nádherně zelenou i v tomto na první pohled suchém klimatu. Nedaleké velehory, očividně dokážou měnit počasí během okamžiku.

Vashlovani 

Já jsem takovej obyčejnej, prostej, nedůležitej, nic zvláštního. Takovej civilista. Tak si chodím po světě, jdu, kam mě napadne, žádný důležitý poslání, víte, jako že bych třeba něco státnickýho, nebo že bych byl poslanej přímo někam, to ne. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Cíl dne je jasný. Najít živnou rostlinu druhu Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 a najít tento více než zajímavý druh.  Když ho chytí pavouk, my musíme taky. Smýkání je hezký a produktivní způsob, ale my o tomto druhu chceme zjistit co nejvíce. Nalezení správné živné kytky by výrazně pomohlo v hledání na nekonečných pláních Vashlovani. Tipnout tady dobré místo na tesaříky je alfou a omegou chytání. Rozlehlé zelené louky se zdají jako velmi bohaté místo na brouky, ale některé úseky jsou spíše hodně monotónní a druhově sterilní. Několik kousků vysněné Helladie na památku by určitě pohladilo na entomologickém srdíčku. Hned ráno to zkoušíme v okolí naší ubytovny. Prohlížíme stovky rostlin, ale bez úspěchu. Pochybujeme o našem úsudku o správné rostlině. Mírné vzrušení nabídne pouze šakal, který doběhne až téměř ke mně. Jak klečím a hledám v okolí kytek, zřejmě mě ve zvlněném terénu přehlédne. Když vstávám z trávy, naše pohledy se na moment střetnou. Kdo se lekl víc, opravdu netuším. Naštěstí utekl on. Pak už to byla nouze. Uvítáme proto nabídku Petra. Nabízí několik posledních volných lístků na okružní jízdu přímo do centra NP Vashlovani. Krom šakala se tak můžeme těšit na vlka, gazelu, dikobraza, supa, kočku bažinnou, ryse či medvěda. Před pár lety tady byl zaznamenán i levhart perský. Z plazů můžeme doufat v setkání s želvou či hroznýšky tureckými. Naopak věříme, že nepotkáme zmiji levantskou, která je tady velmi hojná. Tento mohutný a až dvoumetrový druh zmije je skutečně nebezpečným protivníkem, zejména díky množství jedu. Uštknutí končí často smrtí a i po včasném podání séra bývá nutná amputace. Určitě chceme potkat hlavně brouky. Každopádně se Petrova verze výletu zdá dobrým nápadem. Chce to změnu. Vyjíždíme tedy zkusit štěstí někde jinde.

Vashlovani

Ano, to jsem předpokládal. Je 14. května 12:00, švestka není očesána, úroda propadá dráze. Kdybyste dovolil, mladý muži, já bych vylezl, očesal, naložil, odvezl, vykázal. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Michal

"..to je Michal Holomčík, pane řediteli!" - "A to je pěkné, pročpak se neotočíš, Zdeňku, když s tebou mluvím?!" Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

Copak Vashlovani, ... ale jmelí! Foto Petr Jelínek (upraveno).

Okružní cesta srdcem parku je dokonce zanesena i v sovětských mapách. Ty tady fungují opravdu spolehlivě a dá se podle nich orientovat i na těch nejzapomenutějších polních cestách. Výlet probíhá hezky, ale mohlo to být ještě lepší. Svačinu nemáme. Petr stále neodpovídá na náš jediný dotaz: „Kdy už tam budeme?“ Vyjížďka se vleče a za každou další vlnou se rozkládá ještě větší louka než ta před ní. Chvílemi nám připadá, že cesta je z velké části koryto potoka. Po pár kilometrech už jsme si zcela jisti, že jedeme potokem. I tak to zkoušíme dál. V jednu chvíli Petr opět opouští jedoucí auto a rozbíhá se někam do houští. Tvrdí že, zahlédnul velkého červenočerného tesaříka. My s Pavlem mu samozřejmě věříme. Proto mu dáme napít vody a uložíme ho na chvíli do stínu pod největší strom. Když už se s Pavlem rozhodneme, že bude lepší pokračovat bez Petra a nekomplikovat si tak hladký průběh výpravy, stane se něco podivuhodného. I přede mnou proletí velké červenočerné tělo. Je to jasné. Petr může zpět na slunce. Zanechávám tak kopání jámy o velikosti dospělého člověka a dávám se do pronásledování. Musí to být nějaký větší druh tesaříka. Zřejmě Musaria. Bohužel přistála někde pod hustým šípkovým trním. Přesto, že jsem s inkriminovaným místem přistání provedl něco, co by bylo velmi dobrou reklamou na totální herbicid, brouka jsem nedohledal.

Vashlovani

A co vás sem přivádí, milosti? Nehoda. Ušel mi plyn.

Vashlovani

To je zlé. To si tu hezkých pár neděl posedíte. No, chybět vám tu nic nebude, že? Piva dost, platit máte čím, že?

Vydáváme se tedy stále dál naším potokem. Výhledy jsou čím dál více úžasné a krajina se mění od stepní až na polopouštní. Romantickou projížďku dost značně narušuje ohlušující rána. Defekt. O jeden šutrák jsme prorazili pneumatiku. Díra jako prase. Nic moc pocit. Zákony schválnosti fungují i tady. Celkem spolehlivě. Nacházíme se právě na nejodlehlejším místě, kam jsme se mohli ve východním cípu Gruzie dostat. Pokud hodím šutrák za nejbližší strom, zřejmě trefím Ázerbajdžánského pohraničníka. Ovšem k nejbližší civilizaci je to dobré tři hodiny cesty zpět. Rychlé vybalení auta a zjištění, že rezerva na pátých dveřích není jen atrapa, nás trochu uklidní. Samotná výměna kola je pak koncert sám o sobě. Když jsme v nejlepším, prosviští kolem minibusek plný turistů s několika doprovodnými auty. Lehce přibrzdí, za jízdy udělají pár fotek, pokynou a s obdivným pohledem v očích zmizí za horizontem. Super. Vypadáme asi jako místní domorodci, kteří o pomoc rozhodně nestojí. Což nám v podstatě zvedne sebevědomí ještě více. Rezerva je naštěstí v pořádku. Bohužel to není žádný outdoorový profil pneumatiky, jako u té proražené. Ale musí stačit. Jen nás trápí, že už si nemůžeme dovolit další defekt. Ten by znamenal opravdu velký problém. Rozhodujeme se tak raději vrátit a ještě navečer, nebo brzy ráno dojet zpět do nějaké civilizace a nechat pneumatiku opravit. Prvně jedeme trochu připosraně, ale vzhledem k nekonečným vzdálenostem do toho za chvíli šlapeme opět naplno. I v té rychlosti zahlédneme, že v okolí vyschlého koryta z nízké trávy občas vylétne ono červenočerné tělíčko tesaříka, který nám doposud uniká. Tentokrát za jízdy vyskakuji i já. Podaří se mně odlovit tento druh, který nakonec identifikujeme jako Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Hodně poletuje v okolí cesty. Tam je lákají malé poškozené solitérní bodláky, do kterých zřejmě samičky kladou. Projíždějící auto je vyplaší a donutí vzlétnout. Dobré místo tak lze vytipovat dost dobře právě z jedoucího auta. Chvíli zastavujeme a touláme se v okolí cesty, kde se zdá, že vyletuje nejvíce Musárií. A skutečně. Jsou to opravdové letecké dny. Stačí se projít v okolí cesty a v přilehlé trávě. Každou chvíli sem nalétávají další a další Musárie. Za chvíli máme všichni nasbíráno.

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Imaga vylétávají z porostu po desítkách.

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Malé poškozené máčky v okolí cesty (Eryngium sp.) lákají samice. 

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Chvíli se tady ještě zdržujeme. Nálada se opět význačně mění, když Petr v letu smýkne náš první kousek druhu Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878, jsme rozhodnuti se tu zdržet ještě déle. Dlouho bez většího efektu. Za nějaký čas se údolím ozve i Pavlův radostný výkřik. Není pochyb. Máme další kousek této nádherné Helladie. Pak už dlouho nic. Nevadí. Plán na další den je tedy jasný.

Vashlovani

Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. 

Vashlovani

A tak si postavil tohleto. Ty jsi tu, Pavlíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stálý, to je pravda, ale jediný host. A takový host, že to tak musím říct, neurazíš se, Pavlíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vstáváme brzy ráno a jako spořádaná rodinka, vyrážíme na nákupy do města. Hledáme místní autoservis. Jediné na co natrefíme na každém rohu, jsou myčky. Lidi jsou tady vysazený na neustálé mytí aut. Nevadí, že se nekoupete. Nevadí, že vám barák padá na hlavu. Nejdůležitější je vlastnit dokonale umyté auto. Nakonec nám místní navedou i do pneuservisu. Tam se nás ujímá sympatický chlapík, který nám v přepočtu za padesát korun během hodiny opraví rozervanou pneumatiku. V té je díra o velikosti deseti centimetrů. U nás by pneumatiku určitě prohlásili za totálku a ani by se nesnažili to zalepit. Vedeme příjemně kostrbatou konverzaci a chlápek nám mezitím nabízí své podomácky vyráběné nože i se svým logem. Doporučuje nám nejezdit mimo zpevněné cesty. Když mu sdělíme náš záměr vyrazit do Vashlovani, nechá nám raději obutou rezervu. Super. Přihlížející zákazník se nás snaží dost důrazně odradit od našeho záměru vrátit se tam. Důvodem mají být nebezpeční a silně jedovatí dvoumetroví hadi. Zřejmě myslí zmiňovanou zmiji levantskou. Přemluvit se nenecháme a absolvujeme zdlouhavou cestu zpět až na místo našeho včerejšího úspěchu.

Vashlovani

Jen se rozběhnout a sbírat. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Phytoecia) rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia (Phytoecia) rufipes rufipes (Olivier, 1795). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Pilemia) hirsutula hirsutula (Frölich, 1793)

Phytoecia (Pilemia) hirsutula hirsutula (Frölich, 1793). Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984

Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Vashlovani

V pozadí se kupí mraky. Počasí se tady mění opravdu velmi náhle. Jak déšť rychle přijde, stejně rychle odejde. Vashlovani.

Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894

Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894 je tady opravdu častý tesařík.

Vashlovani

Vashlovani nastavuje svou přívětivější tvář. Pěkné počasí a místa plná vzácnějších druhů.

Je extrémně vedro a hmyz se dá počítat na tuny. Všude něco poletuje. Z tesaříků je tady nejvíce vidět naše známá Phytoecia (Musaria) puncticollis Faldermann, 1837. Prvně číháme na vyletující jedince v okolí cesty. Pak koukám na malé poškozené máčky (Eryngium sp.) těsně u cesty. Stačí se podívat na zem a zahlídnu i pět kousků u jedné rostliny. Kousek dál od cesty nacházím velmi pěknou rozkvetlou louku. Poletuje tady také spousta Musárií. Už si jich nevšímám. Jde o desítky kusů. I když mám osobně Musárie velmi rád, je to tady taková místní plečka. Podaří se mi chytit nějaké kusy Phytoecia (Pilemia) hirsutula hirsutula (Frölich, 1793), Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772), Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825), Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894, Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984.

Lokalita Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Lokalita tesaříka druhu Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. 

Scorzonera sp. (Asteracae) Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Živná rostlina - zřejmě nějaký druh Scorzonera sp. (Asteracae) a Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878.

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 na živné kytce.

Zajímavé druhy, ale jsem tady z jiného důvodu. Zkouším cíleně smýkat zajímavá místa, nabízející pestrou květenu. Čas ubíhá. Stále jen desítky Musárií a jiné běžné druhy. Už ani nesmýkám. Procházím se po louce stále dál a dál od cesty. Když z trávy vyletí menší červené tělíčko, je mi tak nějak jasné, co by to mohlo být. Určitě nejde o známou Musárii. Instinktivně mávnu síťkou a tajně doufám. Neskutečné! Je to ona! Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Radost se nedá popsat. Mýtické zvíře. Vzácné. Krásné. Každý kus je něčím výjimečný a rozdílný od předchozího. Dva stejné kusy snad nejde najít. Skvrny na krovkách se značně liší. Mnoho lidí se nemůže pochlubit, že tento druh skutečně chytalo. Je to vzácný tesařík, o jehož životě se ví velmi málo. Zkouším hledat možnou živnou rostlinu. Bez úspěchu. Když náhodně zahlédnu sedět na stéblu trávy další kus tohoto krasavce, snažícího se ulétnout, zaměřím se na okolí nálezu. Z rostlin připadající v úvahu tady roste nějaký poddruh Scorzonera sp. (Asteracae). A je to tu zase. Odhazuji síťku, klekám na čtyři a dávám se do podrobného hledání. Za chvíli jsem si jist svou teorií o správnosti živné rostliny. Na jedné z nich se mi naskytne úžasný pohled. Kopulující párek brouků. Krása.

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Kopulující pár druhu Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 ...

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

na živné rostlině ... vzácná fotografie na kterou jsem opravdu hrdý ...

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

... Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878 ... tento druh se často nefotí ...

Dva sametově červení tesaříci jsou jako drahokamy v této monotónní zelené džungli. Okamžitě fotím. Je to vzácný výjev. Myslím, že jde o ojedinělou fotografii, na kterou jsem skutečně pyšný. Nikde na internetu jsem nikdy neviděl fotografii tohoto tesaříka v přírodě. Fotografie kopulujícího párku přímo z lokality, na živné rostlině je tak určitě jedinečná. Má pro mě hodnotu všech chycených brouků. Další kousky tohoto přírodního skvostu nacházím v blízkém okolí. Opět na vytipované kytce. Je jich tady ještě šest v okruhu dvou metrů čtverečních. Žádné náhodné smýkání. Pouze poctivé hledání se zaměřením na živnou rostlinu. Svolávám kluky, protože do této doby vedeme spíše teoretické úvahy o správnosti živné rostliny. Nyní je potvrzeno. Rostliny jsou povětšinou ještě nerozkvetlé a na louce se ztrácí v záplavě jiných druhů. Je tak těžké z dálky objevit dobré místo. Rostou spíše roztroušeně v několika málo kusech při sobě. Při pohledu na její listy, je jasné proč má Helladia tyto zajímavé skvrny. Červené zbarvení má pak výstražnou funkci. Na nás rozhodně neplatí. Nacházím tady ještě podobný, dokonce snad příbuzný druh kytky, ale na té už nic není.

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878

Phytoecia (Helladia) armeniaca Frivaldszky, 1878. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

V pozdních odpoledních hodinách se vracíme na naši základnu. Jsem unavený z celodenního pobytu na slunci. Mám v sobě ale ještě dost adrenalinu z předchozího úspěchu s armeniacou. Rozhoduji se tak prozkoumat dlouhý svah, který je hustě porostlý Prangosem. Na velkých mrkvovitých rostlinách sedí jako vánoční ozdoby tesaříci Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Ozdoby v podobě roztomilých plyšových medvídků. Sedící samičky lákají samce a ti pak přeletují mezi rostlinami a hledají je. Samice povětšinou sedí až na vrcholcích a jsou vidět z velké dálky. Jiné jsou zase zachumlané v hustých rostlinách natolik, že je zahlédnu velmi těžko, i když stojím těsně vedle nich. Některé jsou velmi ostražité a snaží se uniknout volným pádem do podrostu, jiné zase nehybně sedí a nerozhodil by je ani projíždějící vlak v těsné blízkosti. Svah je sám o sobě dost příkrý. 

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Někdy se člověk musí opravdu soustředit, aby i tohoto velkého tesaříka vůbec zahlédnul.

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Už je vidět víc ... Mallosia galinae Danilevsky, 1990. 

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990 - samice

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990 - samec. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990 - samice. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mallosia galinae Danilevsky, 1990

Mohutné Prangosy, dorůstající i do výšky pasu a velmi komplikují pohyb. Rostou jeden vedle druhého a někde tvoří souvislý porost. Pozorovat jak Mallosie přeletují mezi rostlinami je však úžasný zážitek. Chci si ho uchovat v živé paměti. Rozhodnu se, že si její poletování natočím na akční kameru. Překvapuje mě, že váhavý let tohoto huňatého nemotory, není až tak pomalý jak by se mohl zdát. Kamera nemá žádný zoom, což znamená nutnost přiblížit se k letícímu tesaříkovi co nejblíž a dokonale kopírovat jeho let. První pokusy jsou zajímavé. Většinou končí mým nekontrolovaným pádem a ztrátou brouka i cti. Ve vzduchu tesařík moc dobře vnímá, že je pronásledován a mění rychlost i směr letu. Když však Mallosia vzlítne, jedná se o jedinečný zážitek. Letící brouk jde vidět a rozpoznat na desítky metrů. Dostat se v tomto terénu co nejblíž a co nejrychleji k přeletujícímu tesaříkovi, zas tak snadné není. S kamerou v ruce je to ještě o level zajímavější. Naštěstí je nerozbitná. Nakonec se mi daří několik adrenalinových záběrů zaznamenat. Rostliny jsou opravdu husté. Přestože je Mallosia velký druh tesaříka, pokud nesedí přímo na vrcholku mrkve, není až tak viditelná jak by se mohlo zdát. Letící jedinci jsou tak snadnější kořistí i pro sběr. Nechci ani počítat, kolikrát jsem za pár hodin vyběhl a seběhl prudký svah s překážkami v podobě Prangosů. Motivace ovšem byl velká a tak to ani nebolelo. Rozcvičku mám za sebou a přemýšlím, jak se k večeru dopotácím na základnu. Mnoho sil už nezbylo.

 GoPro video z lovu Mallosia galinae Danilevsky, 1990.

Chci si na chvíli odpočinout od pronásledování s kamerou v ruce a tak zkouším smýkat. Nejčastěji v síťce uvíznou druhy jako Phytoecia (Phytoecia) pubescens Pic. 1895, Phytoecia (Phytoecia) rufipes rufipes (Olivier, 1795), Phytoecia (Phytoecia) pustulata (Schrank, 1776), Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825) a samozřejmě všude přítomná Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894. Na chvíli si sednu a odpočívám. Kolem mě jsou k zahlédnutí Trinia sp., dlouho odpočívat nevydržím. Už se zase hrabu v hlíně v okolí kytek. Je pozdní odpoledne, slunce se schovalo za mraky a tak předpokládám, že brouci jsou už spíše schovaní v okolí stonku. První úspěšný nález potvrzuje mou teorii. V půdě u kytky se schovává samec druhu Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837.

Trinia sp. Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837.

 Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837

Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837 

GoPro video z celého našeho pobytu ve Vashlovani.

Se západem slunce se dopotácím na naši základnu. Další auto je zaparkované vedle toho našeho. Přijela návštěva. Naštěstí už z dálky je jasné, že tato návštěva neznamená nějaké problémy. Jedná se o spřátelenou českou výpravu. Přivezli spoustu dobré nálady a chlast, který neznáme. Což je zvláštní. Nemyslím to s tou náladou. Předáváme si zkušenosti z našeho pobytu v Gruzii a vyslechneme si i humorné historky o létajících tesařících druhu Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014. Tím jen potvrzují, že počasí v Gori měli podobné jako my. Náladu nám určitě nelepší, jejich povídání o úlovcích, které doposud uskutečnili. Naše skromné úspěchy nám tak připadají, že jsme spíše výpravou poznávací, než loveckou. Alkohol však pomáhá zapomenout. Za pár hodin a několik litrů piva už jim odpouštíme i to, že za pouhé odpoledne co přijeli, toho nachytali víc, než se podařilo chytit nám za celé dva dny. Ale my jim to přejeme. A nezlobíme se na ně. Svině!

Vashlovani

Loučení s kouzelným místem ve Vashlovani bylo emotivní ... krásné místo. Snad se budu mít možnost někdy vrátit.

Nastal čas se rozloučit s nejkouzelnějším entomologickým místem, které jsme doposud v Gruzii navštívili a vyrazit zpět do civilizace. Předáváme tak pomyslnou štafetu těm šikovným hajzlíkům co nás přijeli vystřídat a loučíme se s Vashlovani. Míříme zpět na západ.

... pokračování v článku Georgia - part three