1 hour payday loans

Musarialand - duben/květen

001

002

panorama03

Žádný jiný tesařík mně poslední dobou neležel v hlavě tak jako Musaria cephalotes Küster, 1846. Tento nevýrazný a nebál bych se tvrdit až trapně škaredý tesařík, dráždil mou mysl hned z několika důvodů. Nejvíce mně vadilo ale to, že patří k mé oblíbené skupině tesaříků, vím o jeho životě spoustu informací, přesto je setkání s ním vždy velkým svátkem. A to jsem byl už na několika velmi nadějných lokalitách. To, že se špatně hledá, jsem si tak mohl vyzkoušet už nesčetněkrát. Při vzpomínkách na tyto lovy se ozývá chronická bolest zad a otékají kolena. Byly to vždy neskutečně dlouhé hodiny plazení se po slovinských a chorvatských loukách. Marné hledání živných rostlin a brouků. To vše vždy v nepoměru k obětovanému času jejich hledáním, mě přivádělo k zoufalství. Přitom už jsme vyzkoušeli tolik míst. Na žádném z nich to bohužel nebylo snadné. Velké množství živných rostlin Trinia glauca (L.) nikdy nezajišťovalo stejně velké množství tesaříků. Těžký odhad doby výskytu to také neulehčoval. Jindy zase byly na jednom místě Trinia ještě malé, na druhém místě ve stejnou dobu se jednalo již o vzrostlé rostliny. Na každém minimum tesaříků. Souvislosti hlava prostě nebrala. Jeho nález byl vždy důvodem k malé oslavě a nálezy se daly počítat na prstech jedné ruky.

003 004

Loni na podzim jsem si vyslechl poutavý příběh o tom, jak se kdesi na krásném kopečku v Chorvatsku prohání Musaria cephalotes Küster, 1846 společně s Musaria argus (Frölich, 1793). Mám to stále v živé paměti. Byl to krásný příběh. Vypravěč se nebál zajít až do těch nejpodrobnějších detailů a barvitě mi vylíčil aktuální stav tohoto brouka na chorvatských mezích. Prostě něco mezi fantasy a sci-fi příběhem. Dokonce jsem tam vycítil i něco málo lehce erotického nádechu stejně jako v příbězích Rosamunde Pilcher. Aby vypravěč udržel mou pozornost, prokládal toto krásné povídání čísly, která měla charakterizovat bohatost tohoto bájného místa. Většinou jsem omdlel a tak si přesné cifry nepamatuju. Rozhodl jsem se, že si je zajedu spočítat sám.

005

006

Když si jen vzpomenu na počty výprav a lidí, kterých jsem se jen já mohl účastnit. Všechny doprovázené marnou snahou najít tohoto tesaříka ve větším než malém množství. A vždy se stejným výsledkem. Dlouhé hledání a bídné výsledky s ojedinělými úspěchy. Nebyl to bohužel jen můj problém. Jednalo se o skupinovou frustraci. Teď přijde někdo, kdo vám s úsměvem tvrdí, že existuje místo kde pro samou Musarii není kam stoupnout. No, řekněte sami? Nenasralo by vás to? Byly pouze dvě možnosti. Buďto kecá, nebo … nekecá.

007

008 008b

009

panorama

panorama02

Jelikož jsem však člověk lehce naivní až důvěřivý, stojím tak ještě s několika kumpány na tom vysněném kopečku někde v severním Chorvatsku a rozhodl jsem se uvěřit. Je celkem pěkné aprílové počasí. Asi deset stupňů a krásně prší. Nemusíme mít tím pádem strach, že nás bude na svahu někdo otravovat svou přítomností. Široko daleko jsme rozhodně jediní kreténi, kteří jsou v takovém dešti dobrovolně venku. Po třech hodinách, kdy jsem nezahlédl jediného brouka, se na mě usmálo štěstí. Ano, byl to krásný pocit. Našel jsem tento den svou první živnou rostlinku našeho vytouženého tesaříka. Teprve se klubala ze země. U jejího kořene se krčila samička Musaria cephalotes Küster, 1846v zimní čepici a v rukavicích. Její nechápavý pohled prozrazoval, že nás tu takhle brzy opravdu nečekala. Ano, bylo jasné, že i tady na jihu Evropy se zima trochu protáhla a budeme muset zrušit plánované odpolední opalování spojené s nevázaným dováděním v teplém moři.

010 011

Spaní pod širákem také odkládáme a místo toho si vybíráme několikahvězdičkový apartmánek s plazmovou televizí a vícero ložnicemi. Celkem se divím, že nám majitel vůbec otevřel. Po celém dni na dešti a plazení v bahně jsme zrovna nevypadali jako lukrativní turisté ze západu. Zřejmě však zápach našich promočených ponožek přemohla vůně tvrdé evropské měny, kterou jsme poskládali na společnou hromádku. Jakmile jsme tomuto nebožákovi z chudého přímořského městečka zamávali před nosem eurem, mohl se pro nás rozkrájet. Smutno mi bylo z těchto tvrdě pracujících dělníků rozvojových zemí, kteří jako mravenečci střádají korunku ke korunce, euro k euru, nevědíc dne ani hodiny a jsou odkázáni na mrzkou korunu nás výstředních zbohatlíků. Jistě toužil po stabilním a dobře placeném zaměstnání ve státní sféře. Ale každý nemůže být vyvolený. V očích jsem mu viděl slzy a stud. Aby se nám nadále nemusel dívat do očí, mlčky nasedl do jednoho ze svých luxusních bavoráků a bez rozloučení odjel. Zřejmě do dalšího ze svých skromných příbytků na pobřeží, kde mohl tiše zpytovat své podlomené sebevědomí.

012

Osobně si však myslím, že nás vzal jen kvůli tomu, že jsme v tomto krásném počasí byli očividně jediní turisté v celém Chorvatsku. Svou roli mohla sehrát i naše angličtina lehce prokládaná ruským přízvukem. Snad i sekyrka značky Fiskars ležérně zavěšená za opaskem dokáže člověka přesvědčit. Možná i proto byla cena velmi příznivá. Tak se nedopatřením stalo, že jsme naše zahnusené věci mohli rozložit na sedačkách z pravé kůže a každý z nás si odložil hodinky na svůj noční stoleček ve své ložnici. Jediné co jsme opravdu nevyužili, byla obrovská terasa s krásným výhledem na moře. Kdo by ale chtěl sedět v takové zimě na terase, že? Nálada byla velmi špatná. Nebyla to má první podobná zkušenost s tímto tesaříkem. A i když jsem byl lehce připraven i na tuhle variantu, tajně jsem věřil historce, kde ze sebe musíte ty potvory setřepávat a oni vám stejně nalétávají do obličeje a vy kolem sebe mácháte, protože desítky Musárií na těle je věc opravdu nepříjemná až ohavná. Taková klasická noční můra každého z nás. Prostě Musarialand.

013

014

Velmi snadno jsme se nechali zhýčkat nádechem luxusu a po pár pivech zapomněli i na první neúspěšný den. Tak se stalo, že jsme se v naší mladické nerozvážnosti rozhodli spravit si chuť nějakou tou větvičkou přivezenou z dálného jihu. Mohl jsem také konečně dostát svému slibu, přivézt dětem něco od moře. Neznám lepší dáreček než javorovou větvičku s larvou tesaříka Purpuricenus globulicollis Mulsant, 1839 darovanou od srdce. Nastal tak čas dřevaření.

015

VIDEO:

shot more shot hovnak

shot dorcadion shot argus

VIDEO

Musím se přiznat, že jsem se dlouhou dobu nemohl rozhodnout, zda je horší dřevaření v dešti, nebo těsně po dešti. V dešti se člověk rád schovával pod strom, kde pršelo méně. Alespoň se to zdálo. Těsně po dešti zase na sebe při řezání větviček člověk setřepával všechnu vodu chycenou na listech. Dlouhou dobu jsem váhal. Až byl liják tak prudký, že mi Fiskarska rezivěla před očima, bylo rozhodnuto. A to o našem odjezdu z prosluněného přímořského jihu. Byla to výprava, která se dala zařadit mezi trapné až velmi trapné. Skeptici v našem týmu se nebáli použít silnějšího slovního spojení: „Výprava, o které se raději tiše mlčí“.

016

017 018

019

020

021

022

040

041 042

043

044

panorama04

Uběhlo několik dní a já začal vzpomínat na to pozitivní, co jsem si z výpravy odnesl. Ne! Brouci to opravdu nebyli. Byly to jen vzpomínky, že na námi navštíveném svahu, bylo nakonec vhodných živných rostlinek víc, než by se mohlo prvně zdát. Pro jejich časné stádium vzrůstu, jsme je prvně přehlíželi. Historka o Musarialandu se tím pádem nemusela až tak vzdalovat od pravdy. Tak se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. Po několika dnech opět stojím na tom debilním kopečku někde v severním Chorvatsku. Počasí je až podezřele krásné. Všude to kvete a přes to neustálé hučení všech hmyzáků tak není ani slyšet mé první radostné výkřiky. „Mám ji! Tady je! Tady další! Tady pár, tady další pár!“ I kdybych tady popsal každou minutu z těchto krásných dnů, které jsem prožil na tomto krásném kopečku, stále by to bylo málo.

 028

023 024

029

025 026

027

030

Nakonec jsem nacházel Musaria cephalotes Küster, 1846 i Musaria argus (Frölich, 1793) v neskutečném množství na jednom místě společně. Měl jsem možnost proniknout do všedního života a zvyků obou druhů. Zjistil jsem i to, že příroda má zřejmě své záměry, které jsou odlišné od těch našich a naše marná snaha o přehledné škatulkování má někdy své vážné trhliny. Čím více kusů obou druhů jsem viděl, tím méně jsem je dokázal rozlišovat. Ale kupodivu mě to nějak netrápilo. Byl jsem tam proto, abych si užil každou chvíli. O tomhle jsem totiž opravdu dlouho snil.

031 032

033

034

Ke konci výpravy se pak stalo něco, z čeho jsem měl opravdu velmi smíšené pocity. Bylo to zvláštní. Mou neskutečnou radost po čase vystřídala prázdnota. Z nedostižného přízraku, po kterém jsem léta toužil, se stal obyčejný tesařík. Ve své podstatě jsem nacházel běžný druh tesaříka a výpravu jsem tím opět paradoxně posunul do kategorie trapných.

 035

036 037

039

038

Mohl bych to zakončit výčtem nalezených kusů. Ale… Stejně byste nevěřili. Tak jako já prvně. Slabší povahy by zřejmě i omdlely. Ale můžu vám říct, že Musarialand existuje. A já tam byl.

045