1 hour payday loans

Střevlíci koproví a gulášoví - říjen

Slovinsko
 
Nebojte. Nezbláznil jsem. Není to kulinářské okénko do pořadu Babicovy dobroty. Musím vás bohužel zklamat ještě více. Z následujících řádků se ani nedozvíte stav střevlíkovitých brouků ve známé dolině Vysokých Tater.  Naše podzimní akce se nesla na vlnách několika výběrových písniček skupiny Wohnout. Podbízivé tóny a nevšední text zvláště jedné písničky nás však oslovil natolik, že když došlo na rozhodování jaký název dát nově vznikajícímu článku, muselo to z hlavy ven. Jinak to myslím byla zcela normální výprava a po většinu času jsme požívali naprosto běžné a legální potraviny.
 
Slovinsko
 
Osazenstvo naší víkendové výpravy bylo netradiční a v tomto složení jsme vyráželi poprvé, vyjma jedné malé střevlíčkářské miniakce. Všechny nás spojovalo několik malých detailů. V prvé řadě to byla neschopnost se vyrovnat s koncem léta a touha po potlačení podzimních depresí. Ne vše se nám podařilo zahnat tak snadno, jak by se mohlo zdát.
 
Slovinsko
... za mlhou hustou tak, že by se dala krájet ... žije medvěd samotář ... a žere český turisty
 
Folklórem mých podzimních splínů bývá ukončení sezony někde v horách. Motivace bývá zřejmá. Čerstvý vzduch, bublající horské potůčky, krásně barevná podzimní příroda, nebezpečí pádu do roklí, možnost umrznutí, velká pravděpodobnost setkání s medvědem, časté sečné rány sekyrkou a v neposlední řadě množství brouků.
 
Carabus (Platycarabus) creutzeri creutzeri Fabricius, 1801
Carabus (Platycarabus) creutzeri creutzeri Fabricius, 1801
Carabus (Platycarabus) creutzeri creutzeri Fabricius, 1801
... běžný Carabus (Platycarabus) creutzeri creutzeri Fabricius, 1801
 
Zkompletování naší sestavy bylo podezřele snadné. Následovalo povinné kávové povzbuzení, náčrt naší trasy, nastínění úspěšnosti a pak vzhůru dolů. Teda na jih. Cesta nočním Rakouskem a Slovinskem byla nekonečná. Zvláště pro mě za volantem. Nebýt diuretických problémů způsobených pěti energetickými nápoji a šesti kávami, zřejmě bych nepoznal všechna krásná a voňavá rakouská odpočivadla. Prozřel jsem až na šotolinové cestě vedoucí někam do hlubokého lesa. Blížil se rozbřesk a my se podle plánu nacházeli uprostřed divočiny někde na Chorvatských hranicích.
 
Carabus croaticus frankenbergei Obenberger, 1914
... méně běžný Carabus croaticus frankenbergei Obenberger, 1914

Klidné rozjímání nám kazí bušení do karoserie auta. Je to déšť. Nadšení nám přesto nechybí. Než stačím zaparkovat a vypnout motor, jsem v autě sám. Kluci se vrhají do tmavého lesa a jako pilní mravenečci kontrolují jedno podezřelé dřevo za druhým. To už je následuji. S řízkem v jedné ruce se snažím nahlédnout pod kůru jednoho statného pařízku. Vykukuje na mě první exemplář druhu Carabus (Platycarabus) creutzeri creutzeri Fabricius, 1801. Hned vedle další, o kousek dál zase jiný, tady dokonce dva v jedné komůrce. To snad ani není možné. Řízek letí do lesa. To se musí fotit. I přes neustávající déšť a mlhavý opar se snažím pořídit několik fotek. Z posledních výprav mám zafixován tento druh jako velmi řídký až vzácný. Tady je tomu přesně naopak. Je to rozhodně nejběžnější střevlík, kterého tady potkáváme. Po dalších úspěšných nálezech opadá nadšení. Jdu najít ten řízek. Hlad je hlad.
 
Slovinsko
Slovinsko Slovinsko
Slovinsko Slovinsko
Slovinsko
... oslava podzimu ve Slovinsku
 
Dalším místním lákadlem je o trochu větší a robustnější střevlík. Toho se mi stále nedaří najít. Po dvou hodinách nepřetržitého hledání déšť neustává. Gore-texová výbava dostává na prdel.  Už jen těžko rozlišuji co je pot a co déšť. Pohyb v těžce přístupném terénu mě naštěstí zahřívá natolik, že zimu nepociťuji. Jediné co pociťuji v některých místech skalnatého terénu je zajímavý pach. Na to, že silně prší, je obdivuhodně pronikavý. Nemohu si vzpomenout, co mi připomíná. Vím jistě, že já to nejsem. Náhle přichází prozření. Matně si vzpomínám na návštěvu v naší hodonínské zoo a klec s tísnícími se medvědy na malém prostoru. Pro ten smrad se nedá u expozice prakticky zastavit. Ano, je to přesně tenhle pronikající puch co tady na některých místech cítím. V hustém lese a skalnatém terénu, kde člověk nevidí dále než pár metrů, je to velmi nepříjemné zjištění. Navíc pro neustálé bušení kapek do bundy, nejde téměř nic slyšet. Po tomhle prozření mám pocit jako bych zacítil i sebe. Od této chvíle se pohybuji pouze přískoky. Spíše směrem k autu. Tahle změna lokality byla kupodivu prospěšná. Cestou k autu pozoruji v příkopě zajímavě rozkládající se kmen. Je tam! A není to intricatus. V komůrce se nachází nádherný Carabus croaticus frankenbergei Obenberger, 1914. Krásně modrý a vrásčitý. Je to bonsaj Proceruse. I když samice druhu může být pěkný kus střevlíka. Tohle si zaslouží odměnu. Jdu na sebe hodit suché tričko.
 
Salamandra salamandra Salamandra salamandra
... válka s mloky
 
Ještě týž den se přesuneme na sever Slovinska, kde se rozhodneme najít nocleh. Je tma a po deštivém dnu toho máme skutečně plné zuby. Všímám si, že přestávají působit i energetické nápoje a mé mrknutí má stále kratší interval. Je potřeba zastavit. První místo, které si vybíráme, je velmi odlehlé. Kupodivu nepotkáváme dlouho žádné auto, což jak jsme již zjistili i na těch nejodlehlejších místech ve Slovinsku, je velmi vzácný a ojedinělý úkaz. Prostorné místo na parkování přímo vybízí k rozvinutí základního tábora. Nadšení nás opouští po otevření dveří. Teplota se sice blížila k plusovým hodnotám, ale žádný Egypt to teda nebyl. Když se snažím vyčíst z oblohy, zda máme očekávat sníh nebo déšť, zaujme mě zvláštní mrak vysoko nad obzorem. Slabé světlo měsíce odhaluje, že se nejedná o mrak ale o vrchol hory. Je to vrchol velké hory. To může vysvětlovat okolní teplotu. Krásné velké místo k přenocování je obrovské parkoviště k několika turistickým trasám, které vedou k několika krásným dvou a půl tisícovkám v těsné blízkosti. Shodujeme se, že dnes stačí mokro. Mráz zkusíme jindy.
 
Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812
Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812
Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812
 
Opouštíme místo tak rychle, že ani netušíme, kdy a jak jsme se dostali mimo silnic. Tichá lesní cesta a o deset stupňů vyšší teplota láká k přenocování. Druhý den už kluci nemluví prakticky o žádném jiném střevlíkovi než o „emarginátovi“. Faktem je, že tihle krasavci mohou být silně návykový. Jejich zelené tělo, které přechází od leskle měděně červené až po matně zelenou je skutečnou ozdobou přírody. Poštěstilo se mi před lety objevit krásnou lokalitu, kde není problém tohohle střevlíka zahlédnout. Rád si tyhle zážitky zopakuji. Stačilo jen zadat přesné souřadnice do gépé-esky a vyrážíme do nového dne. Vše probíhá hladce. Později si přes zalepené oči všímám, že trasa, kterou nás vede neomylný přístroj je sice nejkratší, ale rozhodně nikoliv nejrychlejší.
 
Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812
Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812
... sympatický zvyk ... to společné zimování, co?

Carabus (Platycarabus) creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801
Carabus (Platycarabus) creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801
 
Poznáváme krásy podhorských vesnic severního Slovinska a objevujeme zcela nové vesnice, kde vidí cizince zřídka. Ne-li vůbec poprvé. Dle kvality cest se tady zřejmě ještě zcela nevyvinula automobilová doprava. Jakmile se přibližujeme cíli, začínám navigaci věřit. Až do doby, kdy musím couvat ze slepé uličky, někde v zapomenuté horské vesnici. Dále se s tímto ďábelským přístrojem již nebavím a ignoruji ho. Kupodivu to přináší své ovoce a po chvíli poznávám některé záchytné body. Prazážitky! „Jsme na místě. Tady hledejte!“ Dávám poslední radu mladým amatérským přírodovědcům, kteří jsou jak jinak už dávno v lese. Ano, nadšení nám nechybí. Není divu. Počasí se umoudřilo a vypadá to dokonce na sluníčko. Což je příjemná změna. Za pár minut, kdy se snažím neúspěšně vyšplhat prudký sráz, svolávám všechny zpět k autu. „Tak tady to určitě není. Musíme trochu zpátky.“ Následuje opět cesta autem a opětovné zvolání: „Jsme na místě. Tady hledejte!“ No a tak dále. Tentokráte je to skutečně okolí onoho zázračného potůčku. Toho potůčku, kde se to před pár lety jen hemžilo živými zelenými drahokamy.
 
Slovinsko
Slovinsko
Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983 a Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812 společně zimující ...
 
Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983 Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983
Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983
Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983
Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983
 
Na včerejší den chceme co nejrychleji zapomenout. Pravda, nedaří se nám to tak lehce. Zvláště ne těm, kteří se museli po ránu nasoukat opět do mokrých hader. Za chvíli jsou ale všechny ústrky rozmarné přírody zapomenuty. Místo je stejně bohaté jako před lety. V jinak tichém údolí se ozývají slastné výkřiky radosti ze všech stran. Když se pak k nálezům Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812 přidávají nálezy Carabus (Carabus) arvensis ssp.pseudonoricus Kenyery, 1983 a několik kusů největší plečky výpravy Carabus (Platycarabus) creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801, můžeme si spokojeně užívat slunečného dne.
 
Slovinsko
Cíl mise splněn. Podzimní splín zažehnán. Výpravo, balíme! Směr sever. Hajdy domů!