1 hour payday loans

Phytoecia nigricornis - květen

Lokalita Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) - lokalita Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) - lokalita

Lokalita tesaříka Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) s jeho živnou rostlinou vratičem obecným (Tanacetum vulgare L.).

Místo s bohatým výskytem vratiče obecného se stalo v teplé květnové dny velkou inspirací k fotografování. Nebylo to pouze tím, že tahle běžná rostlinka slouží k vývoji zajímavého tesaříka Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781). V širokém okolí bylo totiž pokaždé něco zajímavého k focení.

Cassida sp.

Cassida sp. Cassida sp.

Cassida sp.

Cassida stigmatica Suffrian, 1844. Cassidinae dosahují největší druhové diverzity v tropických oblastech.

Velmi nevšední pro mne bylo focení štítonošů. Tato podčeleď mandelinkovitých brouků je na evropské poměry velmi bizarní. Evropští zástupci se ovšem nemůžou ani zdaleka rovnat jejich tropickým sourozencům. Mám pro tyto broučí placičky popravdě řečeno slabost. O mandelinkovité brouky jsem se nikdy zvláště nezajímal, ale Cassidinae mě opravdu okouzlují. Bohužel není snadné se v nich vyznat. Většina druhů si je na první pohled velmi podobná. Lehké rozdíly ve stavbě těla rozpoznatelné pouze dobrou optikou, chce skutečně cvičené oko odborníka. Jelikož mi tohle oko chybí, zůstávám pouze u obdivu těchto opancéřovaných mandelinek.

Cassida murraea Linnaeus, 1767

Cassida murraea Linnaeus, 1767 Cassida murraea Linnaeus, 1767

Cassida murraea Linnaeus, 1767

I tady, v palearktické oblasti však najdeme atraktivní druhy. Jako třeba druh Cassida murraea Linnaeus, 1767.

Pilemostoma fastuosa (Schaller, 1783)

Pilemostoma fastuosa (Schaller, 1783) Pilemostoma fastuosa (Schaller, 1783)

Stejně tak atraktivní je další vzácný druh Pilemostoma fastuosa (Schaller, 1783).

Vždy jsem se snažil rozluštit proč zrovna tahle podčeleď mandelinek mně je tak sympatická. Pokud totiž hovoříme o Evropě, tak  najdeme rozhodně pestřejší zástupce mezi mandelinkami, než tyhle vesměs uniformě zelené placky. Ve sbírkách pak navíc usmrceným broukům zmizí barevná živost a jas. Z několika málo odstínů zelené se pak postupně stává nahnědlá řada nezajímavých exemplářů. I tak mě to k nim táhne. Myslím, že postupně přicházím na dvě věci, které mě k tomuto zájmu o tuhle skupinou vedou. Prvním impulsem k mému zvláštnímu obdivu může být odlišnost od většiny mandelinkovitých brouků. K typickým zástupcům mandelinek mají totiž velmi daleko. Do mandelinek tak nějak nezapadají. Druhou věcí, kterou jsou mi Cassidinae velmi sympatičtí, je jejich těsná vázanost na živné rostliny. Tím svým způsobem zapadají do mých oblíbených travních druhů tesaříků. U nich se také člověk bez dokonalé znalosti bionomie druhu a botanické provázanosti prostě neobejde. Jejich hledání se pak omezuje na několikahodinovém lození po čtyřech po louce a prohlížení každé rostliny. Je to fascinující a přitom složité. Je to složitě fascinující.

Chrysolina graminis (Linnaeus, 1758)

Chrysolina graminis (Linnaeus, 1758) - mandelinkovitý krasavec

Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775)

Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775) Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775)

Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775)

Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775)

Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767)

Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767)

Fascinován placatými mandelinkami jsem nakonec i jednu květnovou cestu obětoval právě Cassidám. Společně s tesaříkem Phytoecia (Musaria) affinis affinis Harrer, 1784 se totiž na louce vyskytují dva zajímavé červené druhy a to Cassida murraea Linnaeus, 1767 a Pilemostoma fastuosa (Schaller, 1783), které lákaly k focení. Měl jsem štěstí na všechny tři druhy brouků a odjížděl jsem spokojen.

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781)

Na lokalitě s vratičem to bylo s focením složitější. Na místě jsem se objevoval vždy až odpoledne, kdy už byli tesaříci Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) velmi čilí a ostražití. Vzhledem k množství živných rostlin ovšem nebyl problém tesaříky najít a zkoušet fotit stále znovu a znovu. Vhodných objektů bylo na louce skutečně velké množství, ale rozhodně se pohled na ně neomrzel. Zvláště na baculatější samice, které dosahují úctyhodných rozměrů a jsou potěchou pro oko každého entomologa. Jejich dokonalé maskování a hustý vratičový porost byl kombinací dokonalé obrany. Tam kde byly rostliny mladé, to ještě šlo. Ve starším porostu, už bylo nalezení tesaříků téměř nemožné. Vratič obecný je trvalkou a staré uschlé lodyhy způsobují značné problémy v tichém a nenápadném pohybu k vyhřívajícím se tesaříkům. V této starší džungli tvořené odrostlými rostlinami je také nemožné smýkat. Soustředil jsem se tedy spíše na mladší kousky. Tam už zbývalo jen jediné. Nebýt viděn. Rozhodně nejlepší strategií je jít na lokalitu brzy ráno. Dospělci tesaříků tehdy vylézají na listy a čekají, až se zahřejí na provozní teplotu. Tehdy jsou brouci nejzranitelnější. Společně s nimi mezi rostlinkami na bodlácích poletovali také Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767) a Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775). O kousek dál na mě čekal ještě zajímavější tesařík, ale to už je na jiné povídání.