1 hour payday loans

Oberea euphorbiae - květen

Drösing

Hmmm ... jako v tropech ... natáhnout plátno ... nastartovat generátor a titáni už lítají ...

Co si budeme povídat. Vyjasněnost kolem taxonů Oberea euphorbiae (Germar, 1813) a Oberea moravica Kratochvíl 1989 je tak průzračná, jako voda v dětském bazénku. Pozoruhodným faktem je, že tyto dva taxony jsou udávané z lokalit ležící v těsném sousedství. Za předpokladu stejné živné rostliny je to přinejmenším zvláštní. Objasněnosti těchto druhů nepřidává lokální výskyt prvně zmíněného taxonu na zvláštně izolovaných lokalitách jako je například Sadská. Ze všech stran slyšíme jen dohady, čteme o potřebě revize a možném rozdělení na několik druhů. Ale kde najít tu pravou Oberea euphorbiae (Germar, 1813) podle které můžeme porovnat ty ostatní? Entomologický guru dlouhotykadláků, pan Sláma, doporučuje vydat se do rakouských lužních lesů. Konkrétně k malé příhraniční vesničce Drösing. Tam lze údajně najít spolehlivě určenou populaci. Já mu věřím, kamarád Honza taky. Víme místo, živnou rostlinu a jak vypadá tesařík. Netřeba vědět víc. Nechybí nám nadšení, věříme v úspěch a navíc nám přeje slibné počasí. Vyjíždíme.

Drösing Drösing

Patent rakouského rybářství ... ? Na naší nebo slovenské straně řeky jsem tento způsob rybolovu nikde neviděl ...

Drösing Drösing

Ochranný pás obepínal hráz ze všech stran ... sloužil zřejmě k tomu, aby obojživelníci nekončili pod koly těžké techniky ...

Drösing Drösing

Vesnice Drösing|čti dresink| se proslavila zejména výrobou majonézovitých dresingů. Jednou došlo v továrně k úniku majonézy, která se vlila do řeky Moravy. Došlo k velké ekologické katastrofě. Proto vznikl tento projekt stavby obří hráze financovaný z fondů EU. Projekt je známý pod názvem "Stop úniku!" V originálním znění pak "Stoppen Inkontinenz!". Slovenští obyvatelé jsou proti provozování této nebezpečné továrny a žádají okamžité odstavení mimo provoz. Na hraničních přechodech protestují a tvoří blokády.

Kde však u Drösingu hledat? Předpokládáme, že musíme k řece. Živná rostlina hledaného tesaříka, pryšec bahenní (Euphorbia palustris), se nachází pouze na velmi vlhkých místech v lese či mokřadních lesních světlinách. Jediný les u vesnice je opravdu jen ten u řeky Moravy (dle našich sousedů March). Rozhodneme se někde ve vesnici odbočit a jet co to dá směrem k lesu. První odbočka nám poněkud nevychází a zastavuje nás zákazová značka. Nenecháváme se odradit a zkoušíme polní cestu o pár set metrů dál. Ta nás spolehlivě vede až k okraji lesa.

Euphorbia palustris

Pryšec bahenní (Euphorbia palustris) tady dle rakouského entomologa Ericha Füdllera dosahuje výšky čtrnáctiletého chlapce. Naše výprava tento nesmysl uvedla na pravou míru. Pryšec bahenní v okolí Drösingu dosahuje výšky chlapce patnáctiletého.

Nyní už po svých zkoušíme jít stále po cestě, doufaje, že na nějaký ten mokřad s pryšcem narazíme. Rostlina je to velká a nemáme obavy s tím, že bychom ji přehlédli. Po slabé hodince cesty se bohužel lehké obavy vkrádají. Po pryšcích ani stopa. Stopy jsou tady ovšem od těžké techniky. Překonáváme stavbu nové protipovodňové hráze. Malá zrovna není. Má dobré čtyři metry na výšku a je tak dvojnásobně široká. Zřejmě jde o update té původní hráze. Zkoušíme jít po hrázi. Má to velkou výhodu. Je z ní krásný rozhled do okolí. Tento nadhled nám pomůže najít první známky po pryšcích.

Drösing

 Trsy silných pryšců dokázaly skrýt celkem bezpečně i hnízdo s ptáčaty. Jak v téhle husté džungli hledat brouky?

Drösing

VIDEO - Důkaz toho, že "stébélka" pryšce unesou lecos. Hnízdo v porostu Euphorbia palustris - VIDEO

Objevujeme první světlinku, kde se nachází bujné porosty této rostliny. Z dálky jsme měli za to, že jde o mladé vrbičky. Tak neskutečně silné a vysoké byly. Bylo jich tady mnoho a tvořily takové trsovité ostrůvky, které se místy spojovaly v opravdovou pryšcovou džungli. Pryšce, už dosahovaly slušného vzrůstu a co do průměru nebyl skutečně problém je zaměnit s mladými stromky. Abych vysvětlil mé rozčarování z velikosti této rostliny, trochu odbočím. Co jsem se přestěhoval na vesnici, probudil se ve mně sedlák. Zřejmě za to můžou geny po mém dědovi, který byl pojmem mezi sedláky v širokém okolí. Místní JZD z něj mělo komplex méněcennosti. I když jeho políčka zabírala stejný počet hektarů, vždy si ještě nějaký ten metr od družstevníků přivlastnil. Pokaždé sklidil úrodu dříve než oni. Vlastně v šeru noci sklidil nejprve úrodu na družstevních lánech a pak až svoji. S bratrancem dodnes vzpomínáme, jak nás nutil běžet před strojem na sklízení kukuřice, aby nemělo družstvo zbytečně moc vykrmené selátka. Zvláštní vztahy jsou pak na vesnicích se sousedy. Co se týká zemědělství, vše je řízeno jasným pravidlem. Jakmile už to má hotové soused, musím to udělat i já. Je jedno, jestli je ten správný okamžik například ke sklízení a ovoce je na stromě ještě zelené. Prostě soused už má sklizeno, my musíme sklidit taky. Dalším nepsaným vesnickým pravidlem je, a to se dostávám konečně k tomu proč to tady tak sáhodlouze, ale zajímavě popisuji, že soused má všechno lepší a hlavně větší. Tuhle sousedskou vlastnost jsem si při pohledu na místní pryšec vybavil. Viděl jsem mnoho pryšců u nás na jižní Moravě, ale ti rakušáci mají prostě ten pryšec největší. Je to tak! Je to největší pryšec co jsem kdy viděl. A mají ho zrovna naši sousedi!

Euphorbia palustris

Euphorbia palustris Euphorbia palustris

Konečně vhodné místo - bujný porost živné rostliny Euphorbia palustris (pryšce bahenního).

Co se týká vzrůstu, tak nás pryšec lehce převyšuje. No u mě to není až tak překvapivé. Viděl jsem i některé sněženky srovnatelné s mým vzrůstem. Když se ale za pryšci ztrácí i Honza, jde bez pochyb o velkou rostlinu. Hledání v porostu není díky tomu moc snadné. To nemluvím o pohybu touto lužní džunglí. Zapojuji své zkušenosti s hledáním druhu Oberea moravica Kratochvíl 1989. Druh z rána sedí na stoncích a na listech živné rostliny. Pro svou velikost i zbarvení nejde přehlédnout. U tohoto druhu to bude jako přes kopírák. Dokonce se má jednat ještě o větší kusy, takže předpokládáme, že musí jít vidět už z velké dálky. Doufáme v to, že nebudou až tak plaché. Pohyb v tomto pralese s pryšci není snadný. Díky tomu musíme vyplašit brouky i na druhé straně řeky. Snažíme se spíše u pryšcových trsů nehybně stát a brouky v husté džungli vykoukat. Nacházím mrtvé imago v pavučině. Nebudu lhát, i tento nález nás nabudil k větší intenzitě hledání. Všímám si nepřehlédnutelných výletových otvorů na stvolech pryšců. Jsou to díry jako od kulometu. O přítomnosti tesaříků není pochyb.

Euphorbia palustris Euphorbia palustris

Pryšec bahenní - velká rostlina, velký výletový otvor ... může to znamenat jen jediné ...

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

... opravdu velkého brouka ... Oberea euphorbiae (Germar, 1813) ... pověst nelhala.

Vidím přistát prvního brouka na vrcholku pryšce. Než se k němu dostanu, hbitě odletí pryč. Jeho rychlost mě lehce vyděsí. Faktem je, že taktické čekání u rostlin je rozhodně nejlepší co můžeme v této situaci dělat. Je lehce po desáté hodině. Teploty v těchto tropických dnech dosahují 36°C už takhle dopoledne, imaga jsou tím pádem velmi živá. Neskutečně těžké je dostat se k jedincům, které zahlídneme někde uprostřed pryšcového porostu. Obrannou reakcí dospělců je většinou pád do trávy, respektive mezi spleť pryšcového porostu. Tam jsou už k nenalezení. Druhým oblíbeným trikem těchto salámovitých tesaříků je rychlý odlet někam nad pryšcovou džungli. Tam je opět nemožné je pronásledovat. Jejich let není až tak váhavý jak by člověk u jejich mohutnosti čekal.

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

Oberea euphorbiae (Germar, 1813) je neskutečný kus brouka.

Naše taktika se vyplácí. Honza jako první hlásí úspěch. Za pár sekund ho následuju i já. Okamžitě se shodujeme v jednom. Tak obrovské jedince jsme nečekali. Zvláště samice jsou neskutečně velké. Na první pohled je to úplně jiné zvíře než Oberea moravica Kratochvíl, 1989, kterou jsem osobně viděl. Přitom tyhle mnou známé populace dělí pár vzdušných kilometrů. Dokonce je Oberea moravica Kratochvíl, 1989 udávána z protějšího břehu na slovenské straně. V literatuře je dokonce několik údajů výskytu obou taxonů na jednom místě. Což se mi zdá velmi nepravděpodobné. Myslím, že je potřeba zapátrat po podobných jedincích na slovenské straně. Na té české se mi nic podobného jako je rakouská Oberea euphorbiae (Germar, 1813) zatím najít nepodařilo.

Oberea euphorbiae (Germar, 1813) Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

... i takový minisalámek však dokáže být pěkně mrštný ... zvláště v pravé poledne při tropických teplotách

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

S přibývajícím časem jsme začali pronikat do jejich způsobu života na této lokalitě. Kolem trsovitých ostrůvků jsme časem vytvořili neustálým sešlapáváním celkem vydařené sloní stezky. Ty nám pohyb touto džunglí usnadňovaly. Teploty přes poledne začaly být bohužel ubíjející. Společně s vlhkostí lužního lesa vytvářely dojem tropických lovů. Shodli jsme se na tom, že tady dlouho nevydržíme. Nakonec, nebyl důvod se tady zdržovat déle. Populace je zde velmi silná. Chce to jen najít dobré místo. Kolik takových míst ale v širokém okolí Drösingu je, to netušíme. Možná jsme měli jen štěstí. Směřování další výpravy na tohoto brouka se nabízí samo. Na protější stranu řeky Moravy, kde by už měla být Oberea moravica Kratochvíl, 1989. Bude velmi zajímavé porovnávat jednotlivé populace s jinými.