1 hour payday loans

Chorvatsko - květen

Chorvatsko

Kouzelné stráně na náhorní plošině lákají k různým činnostem ... my jsme tam hledali tesaříky ...

Je tomu už dávno, co jsem podlehl kouzlu brzkých jarních výprav na jih. Zatím co u nás příroda nesměle vystrkuje růžky, o několik desítek kilometrů jižněji je již v plné síle. Čím více na jih, tím větší šance na pestřejší zážitky a setkání. Chorvatsko a Slovinsko je přitom velmi dostupné. Cestování do těchto zemí je díky síti dálnic velmi rychlé a pohodlné. Dokonce jsem jednou měřil čas a zjistil, že k moři v severním Chorvatsku jsem přicestoval v kratším čase než do Dukelského průsmyku na východním Slovensku. Stejně jako loni se tak cílem první delší cesty stává Chorvatsko. Podobného názoru jsou i Karel s Pavlem. Je zajímavé, že nemáme stejné názory jen na cíl cesty, ale také na další globálně-ekonomicko-sociálně-politologické hodnoty. Například se úplně přesně shodujeme v tom, kolik vzít chlastu. Naši představu o množství bohužel omezuje jen velikost  kufru mého rodinného auta o objemu pouhých 2050 litrů.

Chorvatsko Chorvatsko

Praotec místních stromů tady viděl mnoho entomologických úspěchů ... i neúspěchů.

Rád bych konečně napsal o tom, jak cesta probíhala bez problémů a mžikem utekla, ale to bych lhal. Čas srazu jsme si zvolili velmi prozíravě večer na hranicích s Rakouskem. Noční cestování je pro řidiče sice nepříjemné, ale mně se jezdí v tuhle dobu celkem dobře. Navíc jsme si domluvili střídání za volantem. Nejdůležitějším faktorem těchto nočních jízd je to, že již na druhý den si brzy ráno můžete potřást pravicí se všemi očekávanými brouky na lokalitě v Chorvatsku a žádný čas tak nepřijde zbytečně na zmar. V podvečer se s manželkou bavím již jen nonverbálně a celou mysl mám soustředěnou na cestu. V hlavě si promítám vzhled všech očekávaných druhů a přemýšlím, jestli to velké množství dáme vůbec do auta. Večer mé ženě začnou růst tykadla, zabarvují se jí krovky a začíná mít podezřele mnoho končetin. Mysl je soustředěná už jen pouze na brouky. Když začínám odměřovat množství octanu na její váhu, je nejvyšší čas vyrazit.

hledani ... hledani ...

... mohlo by se zdát že kluci hledají tesaříky ... nebo klíče od auta ... přesně si už nepamatuji ...

Pěkně pečlivě naskládám všechny věci do auta a vyjedu z garáže. Vrátím se ještě do domu pro nějaké méně důležité věci a taky políbit toho velkého tesaříka, který ještě cosi mrmlá o tom, jestli to mám zapotřebí. Další události mají velmi rychlý spád. Strkám kartu do zapalování. Mačkám tlačítko start. Motor má krásný tichý chod. Až moc tichý. Jako by snad ani nejel. Nejede. Vracím se v čase o pár hodin nazpět, kde začíná mé balení a mám při tom pár hodin zapnuté autorádio. Baterie v hajzlu. Naštěstí mám nabíječku. Vracím se opět do minulosti. Před očima mi probíhá poslední výprava s kamarádem Honzou. Jezdíme po hrázi někde uvnitř obory Pohansko. I když je hnusné počasí je to zdařilá výprava. Bohužel sjíždíme z hráze a zapadáme do bláta. Po několika dlouhých desítkách minut se nám podaří vyprostit a dostat se zpět na hráz. Jsme zachráněni! Domlouváme další výpravu do Örkény. Máme jet na místo srazu Honzovým autem. On však nenastartuje. Půjčím mu mou nabíječku. Do prdele! Jsem zpět v realitě. Nabíječku má Honza! Telefonát Honzovi. Ten naštěstí před několika týdny koupil dům kousek od mého a jsme téměř sousedi. Je doma a za chvíli mi doveze nabíječku. Následuje telefonát Pavlovi a Karlovi, kteří již čekají na smluveném místě. Omlouvám se, že přijedu o nějakou hodinku později, že musím oživit baterii. Klukům to kupodivu nevadí. No. Možná vadí, ale tvrdí, že si najdou náhradní program. Podle bujarého smíchu začínám tušit, o jaký program se jedná. Taky tuším, že už nějaký ten náhradní program vypili. Dnes v noci mně za volantem už nikdo nevystřídá. Dál už vše pokračuje dle plánu. Alespoň teda do Mikulova. Tam nechávám nějaké přebytečné části vozidla místo toho nakládáme Karlosovu svačinu. Několik desítek kilogramů lovečáku. Na největší štangli přivazuji červený praporek.

Jaro ve Slovinsku Jaro ve Slovinsku.

Jaro ve Slovinsku. Jaro ve Slovinsku

Lokalita Musaria cephalotes Küster, 1846

Lokalita tesaříka Musaria cephalotes Küster, 1846 v brzce jarním Slovinsku.

Cesta východní říší (čti Rakouskem) probíhá bez větších komplikací. Jediným problém je všude přítomná tma. Ale i s tímhle jsme na noc tak trochu počítali. Jak jsem se již zmínil, vše máme naplánované do posledního puntíku. Přestávky jsou přímo úměrné konzumaci alkoholu a tomu jestli chce zastavit řidič. Gépéeska, místy vynechává, ale i tak nás neomylně provedla i Slovinskem a za úsvitu již projíždíme chorvatským Buzetem. Vím naprosto přesně, kterým směrem se vydat, ale netuším kudy. Spoléháme tedy na stroj. Tady se cesta začíná lehce komplikovat. Jelikož je ale ve vzduchu cítit pižmo samiček druhu Musaria cephalotes, jedeme po čuchu. Na náhorní plošině nás vítá jaro v plném rozpuku. Než stačím zamknout auto, všichni již vybíhají do terénu a vesele skotačí po rozlehlých loukách. Po kterých se mimochodem místní pohybují pouze v silné gumové obuvi.

Trinia glauca (L.) Trinia glauca (L.)

Trinia glauca (L.) se ve Slovinsku teprve probouzela k životu

První pohled na živnou rostlinu hledaného tesaříka napovídá, že to nebude takové jako minulý rok. To jsme na místě byli o nějakých deset dní později a zdálo se, že termín je již na hledaný druh spíše pozdní. Každý rok je ale jiný. Letos tady zjevně vše teprve začíná. Vítr je tady silný, ale bezvětří jsem na téhle náhorní plošině ještě nezažil. Zaklekáme do podrostu a začíná mravenčí práce. Najít živnou rostlinu, prohlédnout její nejbližší okolí a opět se posunout o kus dál. Zpočátku nás provází beznaděj, ale jakmile se do trávy opřelo slunce v plné síle, přichází první úspěchy. Brouci se pak začínají rojit a zaznamenáváme i první přelétavce.

 

Musaria cephalotes Küster, 1846

Musaria cephalotes Küster, 1846

Musaria cephalotes Küster, 1846

Musaria cephalotes Küster, 1846

Vzácný obyvatel travnatých strání ... tesařík Musaria cephalotes Küster, 1846

Musaria cephalotes Küster, 1846

Musaria cephalotes Küster, 1846

Tesařík Musaria cephalotes Küster, 1846 je druh velmi vzácný a každý nález tohoto jedince je důvodem k malé oslavě. V půli dne naštěstí už má každý z nás několik oslav za sebou. Jsou však vydřené několikahodinovým lozením a plazením v trávě a prohlídnutím desítek až stovek živných rostlin tohoto zajímavého druhu. Jsou i tací, kterým stačí máchnout bezděčně ve vzduchu síťkou a mají tam vytouženého tesaříka, ale takových je jen opravdu málo. Lépe řečeno, takový je jen Karlos. My běžní smrtelníci si musíme své úspěchy těžce vydřít.

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) ... lozící a pózující

Když nás začíná tento fádně hnědý tesařík nudit, zlepšujeme si náladu i jinými druhy. Nejběžnější je tady Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767) a také na hojně rostoucím fenyklu obecném Foeniculum vulgare Mill. se vyskytující druh Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795). Místy mezi trsy trávy proběhne i Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763), ale proti loňsku je to jen odvar z makovic. Naštěstí existují i náhody a tak se při cestě za občerstvením potkávám na silnici se vzácným druhem Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767), který mě velmi potěší.

Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767) Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

VIDEO - Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) VIDEO - Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767)

VIDEO - Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) a Herophila tristis tristis (Linnaeus, 1767) - VIDEO

Den uteče závratnou rychlostí a přemýšlíme nad tím, kde složíme svá těla a od trávy zeleně ošoupaná kolena. Nocování tady nepřichází v úvahu, neboť se prakticky nacházíme přímo u celnice. Proto volíme osvědčenější Slovinsko. Je to kousek a v blízkosti plánovaného noclehu se nachází zajímavé místa s ještě zajímavějšími brouky. Značně znaveni usedáme k alkoholu i s místním rolníkem, který si nás plete s polskými horolezci. Celé následující dopoledne věnujeme prohlížením očekávaného místa, kde se měli nacházet mraky tesaříků druhů Phytoecia vulneris vulneris Aurivillius, 1923, Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763), Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) a také Musaria cephalotes Küster, 1846. Samozřejmě nenacházíme ani náznak po některém z výše jmenovaných krasavců. Jediné co se mi podaří, tak sklepnout nějaké jedince druhu Callimus angulatus (Schrank, 1789). Klukům alespoň popisuji, kde všude běhali Dorcadioni a jaký byl problém postavit stan, protože člověk ve spánku cítil jak se pod stanovou plachtou hýbou desítky chytinových tělíček. Za tento krásný a poutavý příběh jsem odměněn letící petkou. Plnou. Chápu, že některé příběhy si letos budu muset nechat raději pro sebe. Přesouváme se tedy na další stejně nadějnou lokalitu ležící o pár kilometrů dál.

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795)

Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) na živné rostlině fenyklu obecném Foeniculum vulgare Mill.

Po příjezdu se kluci osmělují a pročistí okolí jednoho odpočívadla o nálety jívy. Ihned je tohle místo takové prosvětlenější. Já nedočkavě vybíhám na louku a po pár krocích tuším, že je něco špatně. Místo se tváří, jakoby sníh slezl teprve včera. Nesmělé živné rostliny všech toužebně hledaných tesaříků teprve vykukují z hlíny a v jejich okolí ještě převládají torza loňských uschlých rostlinek. Krom Phytoecia rufipes rufipes (Olivier, 1795) se tady nepotkáváme s žádným úspěchem a brzy proto opouštíme tuhle prozatím spící krajinu. Je čas vyrazit teplu vstříc. Vydáváme se tedy hlouběji do Chorvatska.

Rieka

Západ slunce nad průmyslovou Riekou

Krk Rieka

Most na Krk a mizející slunce nad Riekou

Máme vytipované místečko s jedním skrytě žijícím druhem a rádi bychom ho pozdravili ještě před západem slunce. Na místo přijíždíme, jak se říká za pět minut dvanáct a v dálce se s námi loučí zapadající slunce. My dříve narození naštěstí známe jak se vypořádat s tímto problémem. Notoricky totiž známe pouze jednu jedinou pohádku. Tu nám sice pouštěli pouze jednou do roka na vánoce, aby se snad neomrzela, ale stejně ji známe dokonale. Operativně proto vysíláme Karlose za kohoutkem. Když to jde s vycházejícím sluncem, musí to jít i se zapadajícím. Za chvíli je zpět a tvrdí, že mu kohoutek namluvil, že je malý pán a že to budeme muset zkusit u jitřenky, ta prej řídí kokrhání. A že při západu nekokrhá. Tentokrát se na přemlouvání vydává Pavel a je vyhráno.  Z dálky jen slyšíme: "Smiluj se, Jitřenko jasná. Smiluj se, sluníčko krásné. Ještě chvíli musím sekat neb mne stihne krutý trest macecha mi vlasy vyškube", vše samozřejmě v plynulé chorvatštině. Tak prej, že  teda ještě chvíli nebude zapadat a že si tady můžeme nabušit několik větviček Spartium junceum L. Dlouho neváháme a mizíme v bujném porostu. Spolehlivě nacházíme staré výleťáky. Po nové generaci tesaříka Trichoferus spartii (Müller, 1948) nikde ani památka. Zdá se nám to divné. Pavel najednou křičí, že našel larvu ve viditelně zdravém a dokonce kvetoucím kmínku. Najednou nám je vše jasné. Brouk sice rostlině škodí, ale ne tolik aby odumřela. Alespoň ne do té doby, než opustí svou živitelku výletovým otvorem. Hledáme tedy tam, kde není ani známka po napadení a sklízíme jeden úspěch za druhým. Přitom některé požerky pěkně macatých larev, které vedou centrálně kmínkem a dosahují úctyhodných rozměrů, vůbec nepoškozují rostlinu. Larva připravená k zakuklení se nachází většinou ve spodní až kořenové části rostliny, kde má připravený výletový otvor. Bylo proto nutné brát rostlinu i s podzemní částí. Tahle taktika se nám vyplatila a každý jsme si krom poznání bionomie zajímavého druhu odnesli i něco do domácího chovu. Odměnou nám byl později pohled na jeden skrytě žijící druh tesaříka.

Lokalita Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Lokalita Trichoferus spartii (Müller, 1948) na živné rostlině Spartium junceum L.

Larva Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Larva Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Trichoferus spartii (Müller, 1948) Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Trichoferus spartii (Müller, 1948)

Trichoferus spartii (Müller, 1948).

Když slunce rychle mizí někde za komíny industriální části Rieky, začíná jít do tuhého. Absolutně totiž netušíme, kde přespíme. Vydáváme se raději vstříc další naplánované lokalitě a doufáme, že tam bude krajina o trochu přívětivější pro postavení stanu, než skalnaté svahy v okolí chorvatského velkoměsta. Spletli jsme se. Kamenů přibývalo. Jak tomu však bývá, tak v největší beznaději jsme našli ten nejlepší flek na přespání. Sice nás to stálo málem výfuk a trochu to odnesl podvozek, ale stálo to za to. Časně ráno jsme se ještě jednou pochválili za intuitivní vyhledání skvělého místa, protože se náš nelegální kemp nacházel přímo uprostřed porostu Spartium junceum L. Ten samozřejmě po snídani doznal značných změn zejména co do prosvětlenosti.

Novi Vinodolski

Úžasná lokalita nad rekreačním střediskem Novi Vinodolski.

Novi Vinodolski

Novi Vinodolski

Naším dalším cílem byl nenápadně vzhlížející kopeček někde nad rekreačním střediskem Novi Vinodolski. Po pár minutách cesty se před námi otevřela krajina vystřižená jako z májovek. Slunce neúprosně pálilo za krkem a nás čekal výšlap na těžce kamenitý kopeček. Kdybych měl čekat, že mě někde uštkne zmije, tak tady nebo nikde jinde. Vzpomněl jsem si naštěstí na přednášku Járy Cimrmana: "Když chceme zmiji lovit, blížíme se k ní tak, že lehce našlapujeme. Víte, ona totiž zmije neslyší. To se málo ví. Ona se orien­tuje jenom podle otřesů půdy. Takže lovec si tedy muže třeba zpívat, ale nesmí dupat." Dále tam je něco jako: "Promiňte, že přerušuji, ale já když jdu s dětmi do lesa, tak zpravidla tleskám a dělám takové to kššc! Abych případné zmije zaplašil." Odpověď zní: "Tak to děláte úplně zbytečně." Za silného dupotu se tedy okamžitě rozbíháme po kopci. Já pro jistotu místy vykřiknu i "kšššc, kšššc".

Novi Vinodolski

Skalnatý terén lokality u Novi Vinodolski

Hned na první pohled je jasné, že to bude jiné kafe než v časně jarním Slovinsku. Všude to krásně kvete a jaro je tady v plné síle. Je cítit ten typicky vlhký vzduch od moře se svěžím závanem všude přítomných borovic. Kdyby šly některé vůně uchovávat, tuhle bych si nechal nabalit v největším množství. V ponurém zimním počasí by se hodila. Kochám se výhledem na moře a v dálce slyším cinkání ovčích zvonečků. S doprovodem štěkajících psů. Jelikož netoužím po setkání, obloukem se jim snažím vyhnout. Dostávám se tak k prvním porostům hledaného stromu.

Saranče sp.

Saranče sp.

Saranče sp.

Saranče sp.

Saranče sp.

Neznámé saranče sklidilo můj obdiv při dlouhých minutách focení ...

Helops rosii Germar, 1817 Stenopterus rufus rufus (Linnaeus, 1767)

Potemník Helops rosii Germar, 1817 a tesaříci Stenopterus rufus rufus (Linnaeus, 1767).

Naším primárním cílem jsou totiž řídké porosty javoru francouzského (Acer monspessulanum L. ) na prudkých svazích. V něm se vyvíjí vzácný a krásný tesařík Purpuricenus globulicollis Mulsant, 1839. Bez otálení se dávám do hledání. Snažím se najít nějakou okroužkovanou větev. Marně. Spousta starších požerků v zasychajících větvích, ale nic aktuálního. Dřevařina v tomto prostředí a počasí je opravdový očistec. Nevzdávám se ovšem ani na chvíli. Nějaké úspěchy se dostaví, ale zůstávají daleko za očekáváním. Místo je to ovšem velmi nadějné.

Acer monspessulanum L.

Lokalita tesaříka Purpuricenus globulicollis Mulsant, 1839 a javor francouzský Acer monspessulanum L

Buprestis novemmaculata novemmaculata Linnaeus, 1767 Buprestis novemmaculata novemmaculata Linnaeus, 1767

Buprestis novemmaculata novemmaculata Linnaeus, 1767

Chalcophora intermedia intermedia (Rey, 1890) Chalcophora intermedia intermedia (Rey, 1890)

Pěkně masitá larva druhu Chalcophora intermedia intermedia (Rey, 1890)

Pod náporem neustávajících slunečních paprsků se brzy uchyluji do stínu četných borovic na druhé straně kopce. Snažím se čas vyplnit hledáním dalšího přízraku, který se má nacházet v tomto místě a který se mi prozatím úspěšně vyhýbá. Kolem borovic poletuje spousta krasců druhu Dicerca moesta (Fabricius, 1793) a ve dřevě nacházím obrovské larvy krasce Chalcophora intermedia intermedia (Rey, 1890) a narazím i na dospělce tohoto druhu. V ležících borovicích jsou u výletových otvorů připraveni k vykousání jedinci Buprestis novemmaculata novemmaculata Linnaeus, 1767. Po tesařících ani památky.

Novi Vinodolski

Novi Vinodolski - část lokality s borovicemi

Dicerca moesta (Fabricius, 1793)

Dicerca moesta (Fabricius, 1793)

Dicerca moesta (Fabricius, 1793) ... sedící, bdící ...

Novi Vinodolski Novi Vinodolski

Druhově rozmanitá lokalita Novi Vinodolski ... místo na které se musíte vrátit ...

Bezděčně se potloukám v okolí borovic a sleduji bylinný porost. Potkávám druh Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763) a kromě všemožných i nemožných druhů kobylek a sarančat si všímám přeletování nějakého druhu tesaříka. Jdu na číhanou. Za moment vidím pohyb, který se snažím následovat. Těsně než letec dopadne, začínám tušit. A je to příjemné tušení. Je to druh, po kterém moc toužím, neboť jsem nezažil jeho masový výskyt na jižním Slovensku těsně před kontraproduktivní druhovou ochranou, která znamenala vymizení tohoto druhu na zpustlé lokalitě jeho výskytu. Ano jedná se o druh Musaria argus (Frölich, 1793). Z vyprávění kolegů, kteří se s tímto krasavcem na této chorvatské lokalitě potkali,  jsem připraven na to, že jedinci údajně dosahují úctyhodných rozměrů. Nelhali. Dokonce to překonalo má očekávání. I když marně pátrám po náznacích živné rostliny v naději, že najdu více jedinců, přelety se stále stupňují. Najednou se někde objeví a dosedají kamkoliv kam je stále sílící vítr zanese. Vychutnávám si tyto chvilky. Netrvají však dlouho. Jako mávnutím kouzelného proutku, mizí veškerý pohyb. Dávám to do souvislosti s několika mráčky, které se vynořují odněkud z vnitrozemí. Najednou se zvedne neskutečný vítr. Je konec. V tomhle už se žádné letecké dny konat nebudou. Vydávám se na občerstvení k autu.

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Dorcadion arenarium arenarium (Scopoli, 1763)

Musaria argus (Frölich, 1793)

Musaria argus (Frölich, 1793)

Musaria argus (Frölich, 1793)

Musaria argus (Frölich, 1793) Musaria argus (Frölich, 1793)

Musaria argus (Frölich, 1793)

Musaria argus (Frölich, 1793)

Tam se potkávám s kluky a líčíme si předchozí úspěchy a neúspěchy. Kluci objevili přes silnic místo, kde je hojně k zastižení Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900. Domlouváme se, že ještě pár minut vydržíme. Vítr sílí takovým způsobem, že nejdou pomalu otevřít dveře a pokud se otevřou, nejdou zavřít. Navíc očekávám, že každou chvíli odlétnou a zmizí někde nad mořem. I tak se vydáváme do lesíku plného suchých borovic. Naštěstí je tady hledaný tesařík skutečně hojný a najít ho je dílem okamžiku. Čeká v kukelních komůrkách a je připraven se každou chvíli vykousat ven. Tyto komůrky se nacházejí pod tenkou kůrou malých větviček a vzhledem k jeho nepatrné velikosti musí člověk postupovat opatrně. Jakmile kolem nás začnou létat i silnější větve, raději mizíme k autu. Je už pokročilejší odpoledne a tak se rozhodujeme někde ubytovat.

Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900

Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900 Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900

Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900

Acanthocinus henschi henschi Reitter, 1900 ... ležící, spící ...

Míříme na esteticky krásné město s neesteticky vyslovujícím názvem Senj. Tady začíná náš příběh s hledáním ubytování, který pochopí pouze zúčastnění a není možné jej ani nijak podrobněji popsat. To se musí zažít. Hlavní roli zde hraje vítr, o kterém mám již neblahé tušení, jelikož se nacházíme v blízkosti Velebitu. Můj tip je, že se může jednat o  vítr zvaný bura, česky bóra a může foukat klidně i další dny. Neméně významnou roli obsazuje pán, kterému začneme pracovně říkat "krtek". Jedná se o prostého naháněče turistů do svého apartmánu. Trochu mi připomínal postavy z Hitchcockových hororů. Když nás poprvé zastavuje a úhledným smykem nám zatarasí cestu s nabídkou přespání v jeho penzionku za mrzký peníz, vysmíváme se mu. Máme jasnou představu najít vhodné místo k přespání někde v přírodě. Maximálně v kempu. Po najetí několika desítek kilometrů je jasné, že s přírodou počítat nemůžeme. Vítr je tak silný, že někde v kopcích nemáme šanci stan rozdělat. Navíc je všude kamenitý terén. Následuje varianta kemp. Mezitím "krtek" obsazuje nejrušnější křižovatku ve městě Senj a vyhlíží oběť. Baví se tím, že počítá naše průjezdy touto městskou tepnou. Při prvních pěti se smějeme my jemu. K zesilujícímu vichru se přidává déšť. Když pak otevíráme druhou desítku průjezdů přes frekventovanou křižovatku, vykouzlíme již úsměv na strnulé a zjizvené tváři lovce turistů.

Senj

Přístav ve městě Senj.

Po projetí veškerých penzionů s různou sbírkou hvězdiček a cenou více než padesát éček, se uchylujeme k poslední možnosti. Tou je příjemně vzhlížející kemp na pobřeží, kolem kterého stačíme několikrát projet. Pavel začíná vyjednávat se správcem. Vysvětlujeme mu, že máme v plánu v jeho kempu rozvinout stan. Začne se hlasitě smát a myslím, že se směje doposud. Když ho přejde první záchvat smíchu a přestane se válet po zemi, navrhuje nám za nekřesťanský peníz přespání v karavanu. Vycítil, naši beznadějnou situaci, kterou přikrmil i svým příběhem o tom, že pokud vytáhneme stan z auta, za pár vteřin odletí i s nešťastným majitelem na volné moře. Možnost pohodlné postele v suchu a teplu nás láká. Bohužel jen do té doby, než nám karavan předvede. Začínáme se smát my. Je to ale trochu zatuhlý úsměv. Máme to za vtip. Člověk, který nám hrozí tím, že odletíme ve vichru na volné moře, nám předvede karavan, který se nachází těsně na hraně desetimetrového útesu. Před pádem do hlubin mu brání jen několik nechtěně umístněných cihliček před koly pojízdného domečku. Karavan se zmítá ve větru a my se zdráháme vlézt dovnitř. Tam je to sice pěkné, ale s díky odmítáme. Pán s úsměvem předpovídá, že se ještě rádi vrátíme. My mu to nevyvracíme. Na cestu nás ještě upozorní, že s tím rozkládáním stanu a možností odletu na volné moře to myslí vážně. Zřejmě nějaké zkušenosti má.  

VIDEO - Senj VIDEO - Senj

VIDEO - Senj přístav a Senj v noci - VIDEO

Senj

Senj. Bývalá římská osada, kterou měli jistý čas pod vedením také Templáři. Pohled z pevnosti Nehaj.

Následuje další průjezd kolem číhajícího "krtka". Je to marné. Rozhodujeme, že se odevzdáme do rukou šílence. Má nás. Vyčkávání se vyplatilo. Nemusíme se ani domlouvat, přes okýnko nám jen pokyne na znamení, že ho máme následovat. Protloukáme se spletí uliček. Objevíme se někde na kopečku v nové zástavbě. Předává nás manželce, která je usměvavá a velmi přívětivá. Ukazuje nám náš pokoj s koupelnou a obrovskou terasou. Potvrdí nám, že vítr je skutečně bura, a že to bude trvat jen dva dny. Což nás nepotěší, neboť dva dny času rozhodně nemáme. Ubytujeme se a vycházíme posvačit terásku. Když vidíme, jak vítr cvičí se stromy na skromné zahrádce majitelů, do smíchu nám není. Bóra vane nárazově a nejčastěji v zimě. Ještě se ovšem dělí na tzv. čistou bóru, která vzniká za jasného počasí a na "temnou bóru", kdy sebou vítr přináší mraky a déšť. Vše má za následek tlaková výše na blízkých horách při pobřeží, které jsou mnohdy ještě pokryty sněhem a tlaková níže u prohřátého moře. Klimatické změny tak přichází velmi rychle a nečekaně. Právě oblast Velebitu a okolí patří k místům s nejsilnějšími bórami. Nedaleko města Senj byly shodou okolností naměřeny ty nejsilnější bóry s rychlostí větru až kolem 235 km/h. Začínáme chápat smích kuplíře s vratkým karavanem. Naše vyhlídky na další slunečné lovy jsou tedy marné. Ovšem ne beznadějné. Díky taktickému umístnění našeho apartmánu se nacházíme kousek od místa, kde jsme měli v plánu se zastavit a vydřevařit si další dva zajímavé druhy tesaříků. A dřevařit se dá za všech možných i nemožných podmínek. Teda snad.

Přístav v centru Senj Přístav v centru Senj

Senj

Přístav ve městě Senj

VIDEO - Senj VIDEO - Senj

VIDEO - Senj a Nehaj - VIDEO

Po tom co se zabydlíme a posvačíme na terásce, se trochu posilníme z lihových zásob, které nám dodávají odvahu blíže prozkoumat terén.  Naším cílem je krásná pevnost Nehaj, která dává městu vznešený vzhled. Střeží klid nad městem a je jeho nepřehlédnutelnou dominantou. Vytahuji svou zimní nepromokavou bundu a vydáváme se na podvečerní procházku. I přes beznadějnou situaci, musím říci, že to bylo to nejlepší, co jsme vymysleli. Rozhodně se nám zvedla nálada. A nebyla to jen nálada, co se zvedalo. Co chvíli jsme se zvedli i my a poposunuli se o několik metrů vzduchem směrem k moři. Bylo to neskutečné, ale v ulicích novostaveb i při tak silném větru nelítali žádné popelnice, papírky, igelity, billboardy apod. Buďto jsou místní obyvatelé na tento vítr připraveni, nebo ty předměty odnesl na volné moře již první závan tohoto větříku.

Senj

Senj

Senj Senj

Senj v noci. Bóra začíná sílit a my se vydáváme na procházku městem.

Senj je opravdu úžasné starobylé město. V jeho historické části se nachází temná zákoutí a tajemné uličky. Kdo vyrostl na foglarovkách, pochopí. Fotíme a užíváme si tuhle atmosféru. V ulicích nepotkáváme žádné další turisty. I cesta k pevnosti není dlážděna zástupem turistů s fotoaparáty. Ideální příležitost obhlídnout terén. Karlos sice namítá, že je to šílenství lézt v takovém počasí někam na kopec. Další poryv větru tohoto člověka nakaženého trudomyslností však poodnese o několik metrů dozadu. Bereme to jako znamení a souhlasné gesto. My s Pavlem máme tedy jasno. Jde se nahoru.

Senj

Noční moře a vlny zmítající se v bóře mají své kouzlo.

Pevnost Nehaj je krásně nasvícena a světlo si pohrává se stíny lámajících se stromů. U pevnosti udělali chorvatští soudruzi chybu a všude do okolí vysypali cesty jemným štěrkem. Ten co chvíli pociťujeme na vlastní tváři. U pevnosti už jde do tuhého a naše zemská přitažlivost je tady na hraně našich možností. Navíc se díky lítajícím kamínkům bojíme o čočky fotoaparátů. Hledáme Karlose. Jak je u něj zvykem, neztrácí čas a už dávno ořezává nějaký stromek u cesty. Musíme se sem vrátit za světla.

Nehaj

Zadní cestička k pevnosti Nehaj.

Druhý den ráno bóra přetrvává, ale nemá již zdaleka takovou sílu. Obloha se už taky vyčistila a je spíše jasno s nějakým tím mráčkem. Loučíme se s příjemným a luxusním ubytováním a vydáváme se opětovně k pevnosti. Ve větvičkách mandloní se mají vyvíjet dva nepatrní tesaříci Nathrius brevipennis (Mulsant, 1839) a Gracilia minuta (Fabricius, 1781). Chvíli nám trvá, než najdeme v místním parku nějakou mandloň. Zkoušíme přítomnost požerků. Podle zbytků prvně jmenovaného. Několik starých i aktuálních chodbiček dává tušit, že jsme tady správně. Pavel to definitivně potvrzuje jedním nechtěně rozmáznutým jedincem, který se již nacházel mimo dřevo.

Prunus dulcis (Mill.) Prunus dulcis (Mill.)

Prunus dulcis (Mill.) - mandloň obecná

Nehaj

Pevnost Nehaj ... i tady může být ukryt slavný poklad templářských rytířů ...

Nakonec zjišťujeme přítomnost obou výše jmenovaných druhů. Naše primární cíle výpravy jsou tím pádem splněny. Jen trochu váháme co se zbytkem dne. Vítr neustále přetrvává a my se tedy rozhodujeme navštívit pohoří Velebit. Stoupáme klikatými cestičkami neustále nahoru dobrou hodinku. Když nenápadně mrknu na stav benzínu, dovolím si poznamenat, že se dostáváme právě do míst, odkud již není návratu. Pokud tedy na vrcholcích Velebitu nenajdeme schovanou benzínovou stanici. Kluci obdivují jedlobukový prales a zdá se, že je tahle informace nějak minula. Zastavujeme na menší průzkum. Chladné počasí nás donutí přihodit několik vrstev navíc. O tom, že tady se zima ještě nehodlá vzdát, nás utvrzují i zbytky sněhových jazyků ve skrytých údolíčkách. Když vidíme stav přírody, napadne nás, že bychom mohli určitě prozkoumat i stav zimujících střevlíků. Dáváme se do díla. Jelikož netušíme ani kde jsme zastavili, je to jenom takové nouzové hledání. Není ovšem nezajímavé. Brzy nacházíme druhy jako Carabus (Megodontus) violaceus violaceus Linnaeus, 1758 či Carabus (Chaetocarabus) intricatus intricatus Linnaeus, 1761, nebo alespoň dáváme tušit, že by to mohly být tyhle subspecie. Nejmilejším překvapením je ale nádherný Carabus (Megodontus) croaticus Dejean, 1826, který se mi bohužel celou dobu úspěšně vyhýbá. Dešťové kapky nabývají na intenzitě a my se definitivně rozhodujeme opustit nádherně rozmanité Chorvatsko. Téměř všechny cíle jsme si nakonec splnily a ta další překvapení nás teprve čekají ve větvičkách až po příjezdu. A až zapomeneme i na ty rozmary počasí, budeme vzpomínat jen na to dobré. Každopádně se máme kam vracet.

Velebit

Stejně jako zima, tak i my se neradi loučíme s Chorvatskem ... děkujeme.