1 hour payday loans

Mesosa curculionoides - květen

Kůly na mýtince

Kůl na mýtince, mistrovský kšaft, v hlavní roli já a Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Cestu na kole z práce jsem se jednou rozhodnul prodloužit přes dubové lesy v okolí Dolních Bojanovic a Starého Poddvorova. Jak už jsem poznamenal několikrát a budu to připomínat tím častěji, co budu starší a starší, jsou to lesy mého dětství a váže se na ně hodně krásných vzpomínek. Nechtěl jsem však jen tak náhodně a bezmyšlenkovitě bloumat lesem či vysokou trávou. Takovou procházku totiž velmi často provází nedobrovolné krmení klíšťat a komárů. Má zajížďka měla jasný cíl. Už v zimě kolem cesty mezi výše uvedenými vesničkami proběhla těžba a les dostával prosvětlenějších podob. Pozitivněji jsem však vzhlížel na provedenou oplocenku, která díky rozloze nabízela celkem slušný počet příhodných kůlů, na kterých by se v sezóně mohl nějaký ten brouk pozastavit. Nezbývalo než zjistit aktuální stav.

Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758)

Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758) Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758)

Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758)

Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758)

Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758)

Cestu na Starý Poddvorov lesem mám již naježděnou a myslím, že bych ji dal i se zavázanýma očima. Vede krásnou přírodou a překonává rozmanité biotopy. Stezka začíná starými dubovými velikány v Hodoníně. Bez problémů tady najdeme naše největší brouky, tesaříka obrovského Cerambyx cerdo cerdo Linnaeus, 1758 či roháče obecného Lucanus cervus cervus (Linnaeus, 1758). Po přejezdu rychlostní silnice  stezka vede v okolí chovných rybníků. Rozprostírá se zde podmáčená teplomilná doubrava se zajímavou faunou i flórou, která je vedena v seznamu přírodních rezervací pod názvem Stupava. Území je charakterizováno vysokou mikroekologickou rozrůzněností stanovišť danou střídáním různě mocných vrstev písku a jílu s různou vlhkostí. První zastávku dělám nečekaně již právě tady. Zastavuji na okraji lesa, který je tvořen bohatou směsí stromů.

Clerus mutillarius Fabricius, 1775

Clerus mutillarius Fabricius, 1775

Tesaříky má rád prakticky každý ... Clerus mutillarius Fabricius, 1775 svačí Clytus arietis arietis (Linnaeus, 1758).

VIDEO - klikni na obrázek - VIDEO

Clerus mutillarius Fabricius, 1775 Clerus mutillarius Fabricius, 1775

VIDEO: Clerus mutillarius Fabricius, 1775 svačí Clytus arietis arietis (Linnaeus, 1758).

Soustředím se na lípy, kde poletuje množství krasců. Mezi nimi i jeden z klenotů naší přírody. Krasec lipový Lamprodila rutilans (Fabricius, 1777) je opravdovým drahokamem mezi brouky. Je však těsně po poledni a dostat se k němu blíže je nadlidský výkon. Chce to ovládat jógu znát něco z kung-fu, aikida, taekwonda, džiu-džitsu, taky něco málo z budhismu a hinduismu. Jelikož z východního umění ovládám pouze Kamásútru, a i tam jsem se zaseknul v kapitole číslo dvacet jedna s názvem "dvojitý uzel",  mám zpočátku problém. Nakonec ale slavím úspěch a několik těchto krasavců mohu prozkoumat z blízka. Když jsem již spokojen s lovem, všimnu si pohybu i na vedle stojící olši. Další krasec sedí na listu a oddává se slunečním paprskům. Lehce jej sklepnu do dlaně. K mému překvapení to není předchozí druh, ale snad ještě pěknější dvojník Lamprodila mirifica (Mulsant, 1855), který se vyvíjí v jilmu. Jsem mile potěšen, ale i tak chci pokračovat dále. Místo je však celkem zajímavé a po kládách a roští se rychle pohybují tesaříci Ropalopus macropus (Germar, 1824), Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) a samozřejmě všude přítomní Cerambyx scopolii scopolii Füssli, 1775 či Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758). Na květech ještě zahlédnu několik kusů  Chlorophorus figuratus (Scopoli, 1763) a Clytus arietis arietis (Linnaeus, 1758), to však už sedím na kole a spěchám dále do cíle dnešní projížďky.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

V listí se to hemžilo střevlíkem Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Míjím přírodní pramen zvaný "Kohoutek" a přejíždím do lesa náležící již obci Dolní Bojanovice. Celý tento komplex lesů se dělí na tři části. Část, do které vjíždím je známá jako Dolní Kapánsko. Cílem dne jsou oplocenky ve Středním Kapánsku, které leží někde mezi Starým Poddvorovem a Dolními Bojanovicemi. Horní Kapánsko již obklopuje vesnici Starý Poddvorov. Právě Dolní Kapánsko je asi nejvíce poznamenané těžbou nafty a nachází se tady velký počet těžebních věží. V blízkosti lesa pak i velká stanice s podzemními zásobníky plynu. I přesto, se nejedná o žádnou industriální krajinu. Naopak. Člověk si na tyto nenápadné pilně a tiše pracující koníky uprostřed lesa zvyknul. Což se nedá rozhodně říci o megalomanských fotovoltaických elektrárnách, které prasí krajinu v okolí Horního Kapánska. Asi jsem moc konzervativní a nerozumím kráse obnovitelných zdrojů. Čemu ještě nerozumím, je bohatost zdejší přírody. Stezka se tady mění na chvíli v asfaltovou silničku vedoucí k jednotlivým těžebním stanicím. Pamatuji si, když jsem se tady v dětství setkal se svým prvním zlatohlávkem skvostným Protaetia aeruginosa (Linnaeus, 1767). Lezl po zmíněné asfaltové cestičce a vyrazil mně úplně dech. Znal jsem jen náš nejběžnější podobný, ale rozměrově o poznání menší druh Cetonia aurata aurata (Linnaeus, 1761). Lezoucího obra jsem měl tehdy za nějakého exotického utečence z chovu. Zajímavé je, že od té doby snad každé léto alespoň jednou nějakého lezoucího zlatohlávka na zmíněné cestě najdu. Zdejší populace je určitě silná. V korunách jich vidím přeletovat vždy větší množství. Tradici se nevyhýbám ani letos a přes cestu již zdálky vidím valící se obrovské tělo zmíněného zlatohlávka. Přes stezku mi  v lese ještě přeběhne střevlík Carabus ullrichii ullrichii Germar, 1824 a to už vyjíždím z lesa k vinohradům, kde jsem pozoroval jarní rojení majek Meloe uralensis Pallas, 1777. Tam mě příjemně překvapí nález tesaříka Dorcadion (Carinatodorcadion) fulvum fulvum (Scopoli, 1763). V této oblasti jsem tohoto kozlíčka ještě nikdy neviděl a ze setkání mám opravdovou radost. Cíl výpravy je však na dosah.

VIDEO - klikni na obrázek - VIDEO

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826 Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

VIDEO: Ze života střevlíka Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Přijíždím k vyhlídnuté oplocence. Připomíná to výjev z jednoho slavného filmu. "Před hájovnou stojí zaražený pilot. Ale né, pilot ... To je ten pilot toho práškovacího letadla, ten nápadník té nejmladší dcery. ...Mládenci, změna! Ten kůl vyndejte a do tý díry postavíme pana Korna! Jo, takhle vy ste to myslel… A nevadilo by vám, kdyby stál v tý díře? Když už tam ta díra jednou je …" Čeština je krásná a česká příroda taky. Proto dlouho neváhám a dávám se do průzkumu. V okolí oplocenky poletují opět téměř všude Cerambyx scopolii scopolii Füssli, 1775. Na dubové listy zahlédnu nalítávat nějakého hnědého tesaříka. V domnění, že se jedná o nějakého zástupce Stenocorusů začínám bystřit. Bohužel to byl jen planý poplach a jednalo se o samce mohutného tesaříka Rhagium sycophanta (Schrank, 1781). Jdu na kůly. Spravuji si chuť. Téměř u země klade do dřeva vajíčka žlutě zbarvená samička tesaříka  Stenocorus quercus (Götz, 1783). Tak přece už jsou! Obhlížím znovu malé doubky a z podrostu se snaží vyhrabat sameček stejného druhu. Určitě tady poletuje větší množství tohoto tesaříka. Avšak někde ve větší výšce mimo dosah. Bohužel, či snad bohudík sebou na kole netahám své pětimetrové bidlo. Tudíž si musím na tohoto krasavce zajít chuť. Co sebou snad tahám vždy je malá podkorní síťka. Už mnohokrát se mi osvědčila. Navíc je naprosto geniálně skladná. Proto ji mám v batohu i teď. Vracím se zpět k oplocence.

Starý Poddvorov

Prosvětlený les v blízkosti Starého Poddvorova se postaral o zajímavé zážitky

Na prvním kůlu sedí dle mého názoru jeden z nejkrásnějších tesaříků naší republiky. V této mé soukromé anketě jsem tak korunoval zavalitý druh Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761). V dětství jsem jej měl za nedostižný druh. Dokonce jsem jej i v nedávné době nacházel pouze jednotlivě. Poslední dva roky se můj náhled na tohoto broučka sice změnil, ale i tak jej považuji za skvost naší přírody. Rád se s ním vždy setkávám. Proto má radost neutuchá ani u desátého kůlu, kde nacházím už asi šestý kopulující pár tohoto druhu. Na některém kůlu jde zastihnout třeba i pět brouků. Samečci jsou nádherní a roztahují svá dlouhá tykadla, která trčí a jsou vidět z velké dálky. Zavalitější samičky se snaží vykousat místečko pro kladení. Očekávám, že se po kůlech bude prohánět pestré společenství brouků, jako tomu bylo v oplocenkách při Očovských loukách. K mému němému úžasu se intenzita nálezů tohoto krasavce neustále stupňuje. Podkorní síťka tu má svůj účel. Brouci jsou to velmi ostražití a při sebemenším náznaku nebezpečí se pouští pevné kůry pod nohama a se sebevražedným výkřikem padají do trávy. Zatáhnou všechny nožičky a stočí tykadla. Díky své barvě jsou na zemi jen těžko k nalezení. Proto nastavuji ke kůlu podkorní síťku a mohu tak spočítat, kolik jedinců se na místě ve skutečnosti nachází. Kolikrát totiž do síťky spadnou brouci, které jsem vůbec neviděl. Běžný výjev situace je následný: Vidím tesaříka. Přikládám pod něj síťku, aby mi někam nespadnul. Po přiložení síťky mávnu rukou u kůlu. Do síťky spadnou tři samci. Viděl jsem přitom jen jednoho. Mají slušné maskování a člověk se musí soustředit, aby některé více nenápadné jedince objevil. To kopulující páry to díky mohutnosti tohoto druhu mají těžší. Jsou vidět již z dálky. Když jsem se pozastavil u podkorní síťky, nemohu se nepozastavit nad skvělou prací místních lesáků. Když člověk vidí na kůlu zajímavého brouka, jeden z Murphyho zákonů by mohl prozradit, že se na 99% brouk nachází za plotem. Pak člověk řeší jak brouka dostat. Zvláště některý z rychleji se pohybujících se druhů moc dlouhou dobu nečeká. Přechodů do oplocenky je málo a tak sprint nepřichází v úvahu. Většinou následuje telepatické přivolávání brouka na tu správnou stranu kůlu. Ano, právě na tu, kde se nacházíte. Schválně, už se to někomu podařilo? Myslím, že zákon schválnosti je tady neúprosný.  Pravděpodobnost pak většinou roste s tím, jak více špekózní druh to je. Na vaší straně se vyhřívají běžné plečky, ale pokud je to něco lepšího, vždy je až za plotem. Pak nezbývá nic jiného než koukat stále dokola na Hvězdné války a trénovat telepatické schopnosti rytířů Jedi.

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

 To tady je to jiné. Na celé oplocence bylo použito totiž úžasné pletivo. Výplet není čtvercový, ale vodorovně obdélníkový. Krásně tím prostrčím ruku až ke kůlu a dokonce tím protáhnu i podkorní síťku. Tudíž se nemusím snižovat k nouzovým řešením jako je tomu u klasického čtvercového profilu pletiva. Většinou se jednalo o tyto zoufalé činny: přelezení plotu přes přechod, přelezení plotu mimo přechod, podlezení plotu, násilné vniknutí skrz plot, rozpletení plotu, prostrčení ruky či jiného údu skrz plot. Volání záchranky a  následný odvoz do nemocnice s uvíznutou rukou, nohou či hlavou v pletivu. Pořadí akcí přitom nemusí souhlasit. O tohle všechno se tady nemusím strachovat. Můžu s úsměvem procházet oplocenku jen z jedné strany, s klidným svědomím, že mi nic neunikne. Pestrosti druhů se mi však nějak stále nedostává. Když na žebříkovém přechodu napočítám patnáct kousků na jednom místě, začínám se skutečně divit tomuto nečekaně bohatému výskytu.

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Na každém kůlu byl alespoň párek těchto exoticky vzhlížejících tesaříků ...

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Tohle je počet kousků z jednoho žebříkového přechodu do oplocenky ....

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) se i přes svou hojnost určitě neokouká ...

Pomalu obcházím celé místo a jen tak počítám, kolik těchto brouků uvidím. U posledního kůlu jsem bez mála na čísle 160. Nikdy jsem neviděl tohoto tesaříka v takovém množství. Smutnější je, že na kůlech je prakticky jen tento druh. Proto se tady nechci zdržovat příliš dlouho a vyjíždím domů. Po cestě ještě narazím na podobnou, ale menší oplocenku u Písečných rybníků. Opět na kůlech sedí jen tento druh tesaříka. Návštěvu těchto zajímavých míst podniknu ještě další dva následující dny. I přes naprosto stejné počasí, jsou tesaříci vidět o poznání méně. Kopulující páry jdou vidět výjimečně a už nacházím pouze ojedinělé kusy. Pokud bych lokalitu navštívil v tyto dny, musel bych suše konstatovat, že se tady nic zajímavého neudálo. Začínám chápat staré entomologické rčení, které praví: "Důležité je být ve správnou dobu na správném místě".