1 hour payday loans

Dorcadion decipiens - duben 

Örkény

Fotka jen těžko zachytí nepřízeň počasí ... takhle to vypadá, že tam bylo celkem hezky. V téhle pustině však naplno vládne Větrník.

Pokud skutečně existují švagrové ze známé pohádky "Princ a Večrnice", tak minimálně jeden z nich měl tenhle víkend špatnou náladu. Ano, hovořím právě o Větrníkovi. Pánu větrů. Nevím co měla má oblíbená pohádková postavička o tomhle víkendu na oběd, ale větry měla opravdu silné. Byl jsem smířen, že v tento nečas se budu plně věnovat úplně jiné práci než fotografování brouků. Spletl jsem se. Telefonát od Honzy naznačoval, že by s kamarádem Petrem rádi navštívili zemi lázní, vína a ostrých jídel. Bohužel neměli v úmyslu ani jednu z předešlých aktivit. Chtěli se raději plazit celý den po zemi a hledat odporně vzhlížející brouky. Jen blázen si může vybrat takový koníček. Po zkušenostech z několika předešlých výprav do této země, jsem rozšířil i svou slovní zásobu. Po slovíčku "erőmű", se kterým jsem si vždy vystačil pro běžnou konverzaci na hranicích či při běžné policejní kontrole, jsem přidal celou frázi. Už se nemůžu dočkat, až si pokecám s nějakým domorodcem a vypilovanou maďarštinou prohodím "A légpárnás hajóm tele van angolnákkal".

Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935

Objevil jsem novou techniku znehybnění brouka při fotografování ... lehký úder dlaní z výšky jednoho metru brouka zatlačí lehce do písku, kde ho můžeme chvíli nezištně fotografovat ... Pozor! Nutné správně odhadnout sílu úderu! Při použití větší síly se brouk stává méně estetickým k fotografování ... ovšem vydrží nehybně ležet i delší čas ... Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935. (Viz. redakční poznámka na konci článku.)

A tak tři blázni v neděli překračují hranice a vjíždějí do země s prapodivnou minulostí, nejistou budoucností a velmi svérázným mateřským jazykem. Velice snadno přejíždíme rodnou hroudu slavného Béli Púskáse či hraběte Téléké z Tőlőkő a směřujeme pod Budapešť. Na rozdíl od našich nekvalitních dálnic je jízda podezřele klidná. Zdá se mi to opravdu divné. Ujišťuji se u řidiče, jestli opravdu jedeme. Kdybychom jeli, tak by to muselo drncat. Nebo by se to pohupovalo. Nebo vzduch bychom cejtili, že rozrážíme. A krajina by ubíhala dozadu. To mi nevykládejte! Jsem ujištěn, že se k našemu cíli opravdu přibližujeme. Místo naší výpravy se nachází u nevýznamné vesničky Örkény, kde má kobylinec cenu jako hrouda zlata. Klukům ještě slibuji malou poznávací zastávku před Budapeští. Pravda, vleče se to, kdybychom měli míč, pinkli bychom si a hned by byla nálada. Kluci si sice začnou notovat nějakou písničku proti trudomyslnosti, ale moc to nezabírá. Na komický převlek už nedojde, neboť sjíždíme z dálnice na první zastávku dne, kde se na srpku budeme pokoušet o tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792).

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Pohled, který jsem si vychutnával hodně dlouho ... Dorcadion decipiens Germar, 1824

Celou cestu se teplota šplhá z necelých tří stupňů až na nynějších patnáct. Což je na tu bídu celkem solidní. Tento dojem bohužel kazí neskutečně chladný a silný vítr. Oblékáme se jako na Sibiř a zaklekáme do pažitu. Mám obavy, že budou kluci zklamáni. Celou cestu jsem jim popisoval rojení tohoto brouka, které jsem měl možnost pozorovat minulý rok. Samci přeletovali k samičkám u rostlin a všude bylo živo. Nyní je situace naprosto rozdílná. Na těch málo broučcích, které tady můžeme zastihnout, se dá poznat, že se jim moc pohybovat nechce. A tak místy potkáme nějakého potemníčka či kvapníčka, kteří se snaží zachytit něco z mála slunečních paprsků. Žádné hmyzí přebory se tady nekonají. Louka jindy plná dorcadionů a letrusů zeje prázdnotou. Naštěstí kluci poměrně brzy slaví první úspěchy. Je to ale neskutečná dřina a brouci jsou zalezlí snad metr pod zemí. Já po loňském úspěchu marně hledám motivaci k tomuto způsobu hledání. Navrhuji se co nejrychleji přesunout na Örkény a doufat, že slunce zesílí a brouky to vytáhne z úkrytů. Za moment necháváme Budapešť daleko před námi a míříme neomylně za vůní hnoje.

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 - pár

Eréč piklóš neméči, huňár scépeň kámoš. Jsme na místě. K našemu úžasu, na těchto nedozírných pastviskách fouká ještě více než u Budapešti. Je jasné, že tady bude hledání ještě náročnější. V dálce vidím zajíce, který se zapomněl a narovnal uši. Vítr ho okamžitě odnesl směrem na Rumunsko. Snažím se zastříhat ušima, ale moje lopuchy by mě nepoponesly ani k Balatonu. Ještě jedno zvířátko tady využívá tento až šílený vítr. Svižníků Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935 je tady velké množství. Jsou na každém kroku. Člověk je jen těžko zahlédne. Jakmile brouk ucítí nebezpečí popoletí o několik metrů dál. Tak by tomu bylo za bezvětří. Ve větru se svižníci stávají nekontrolovanými projektily. Jak se zdá, i brouky to trošku vyvádí z míry. Vítr je odstřelí takovou rychlostí, že dopad není zcela kontrolovaný. Navíc neurazí jen dva či tři metry jako obvykle, ale vítr je žene až o desítky metrů dále. Navíc směr letu si rozhodně vybírat nemohou. Některým jedincům se to zřejmě líbí. Všímám si, jak se mi vysmívají a čekají, až se k nim přiblížím s fotoaparátem co nejvíce. Pak roztáhnou krovky a uslyším něco jako „lófasz seggedbe". Tuhle frázi jsem slýchával celkem hodně jako odpověď na mou nově naučenou frázi, ale ne zcela jsem ji chápal. Humor svižníkům vydrží do té doby, než se otáčím na písčité cestě a jdu proti větru. Je po frajírcích. I když se mi snaží z vyhřáté cestičky odletět, vždy skončí u mě. Kdo se směje naposled ...

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 - samec

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824

Dorcadion decipiens Germar, 1824 - samice

I tak se tyhle mršky fotit nedají. Letecké hrátky mě tak přestávají velice rychle bavit. Můj úkol je tady totiž naprosto jiný. Musím najít druh Dorcadion decipiens Germar, 1824, který se mi stále vyhýbá. Hledání se zdá být zpočátku marné. Chodím snad už hodinu bez výsledku. Jsem zcela smířen s neúspěchem a pojmenovávám to jako mé prokletí. Je mi jasné, že v takovém nepříznivém počasí se dorcadionům nebude chtít vylézat s bezpečného závětří trsů travin. Vím, že tady všude jsou. Najít ovšem tohoto drobného tesaříka v trávě, je jako hledat Maďara v kukuřici. Nehybně sedící a dokonale maskovaný má proti mně celkem navrch.

Dorcadion decipiens Germar, 1824

VIDEO - Marný boj s větry vanoucími horizontálně. Dorcadion decipiens Germar, 1824 - VIDEO

Když se mi zdá, že je čas se vrátit k autu a na  cestě jsem se dostal do míst, kde jsem nikdy nebyl, dostaví se první úspěch. Uprostřed jedné obrovské písečné duny si svoje rozmnožovací povinnosti plní krásný párek hledaného dorcadiona. Prvně tomu nemůžu uvěřit. Následně dostávám druhý dech a přestávám vnímat neustávající vítr. Nalezený párek mám díky tomu problém i vyfotit. Jemná zrnka písku bombardují můj fotoaparát takovou neuvěřitelnou rychlostí, že mám oprávněný strach o jeho bezpečí. Ovšem touha vyfotit samečka, který se drábkama snaží udržet na samičce, aby ho vítr neodnesl, je daleko silnější. Po tomto nálezu se ale nedostavuje žádný další. Obracím se a jdu tou samou cestou nazpět. Když míjím místo nálezu párečku, zahlédnu při okraji duny samečka, který marně bojuje s větrem. Jde poznat, že by rád jiným směrem, než ho vítr odnáší. Je ale zajímavé, že se pohybuje na stejném místě jako předchozí dvojice. Stovky metrů ani známka po životě a nyní na jednom místě hned tři kusy. Dávám se do podrobnějšího prohledávání místa. A ejhle, dalším nálezem je nehybně sedící samička, kterou jsem málem zašlápnul, protože byla naprosto neviditelná.

020

 "Byla to taková pěkná tečka za tou naší výpravou. Opakuji: Byla to taková pěkná tečka za tou naší výpravou."

Další kusy už to chtělo vyloženě "vyčumět". Pokud se nepohybují, stávají se neviditelnými. Čas byl stejně nemilosrdný jako počasí. Vítr neustával. Celý den hledání broučích přízraků jsme zakončili skromně, ale nakonec úspěšně. Bývalá maďarská výpravo, v pořadí náčelník? Zde! Pomocný učitel? … hajdy domů!

Viz. redakční poznámka: během psaní tohoto článku nebylo zraněno, zmrzačeno ani zabito žádné zvíře. Autor článku se distancuje od jakýchkoliv projevů týrání na zvířatech. Autor článku jako projev dobré vůle po celý den nejedl maso. Krom půl kilové štangličky salámu, která zjevně neměla s masem zhola nic společného. Autorův protest proti týrání zvířat pokračoval i po návratu domů, kde demonstrativně vyšel do ulic s plácačkou na mouchy a repelentem. Na náměstí se pak opakovaně plácal po hlavě a protestně se stříkal repelentem až do příjezdu policie. Nyní je klientem ústavu sociální péče Kyjov.