1 hour payday loans

Chorvatsko (Rabac) - červenec

Rabac

Pobřežní smíšené porosty s prosvětlenými místy na vrcholcích ... to je okolí Rabacu.

Nastal čas dovolených a s ním i čas odpočinku. Slíbil jsem si, že to bude i pro mě čas odpočinku od mého koníčku. Tomu jsem věnoval po celý rok nemálo času a potřeboval jsem chvíli zpomalit. Náhoda tomu však chtěla, že první dny dovolené jsem měl neplánovaně s rodinou prožít v Chorvatsku. Jedno červnové odpoledne mi prostě žena zavolala do práce, že stojí před výkladem cestovní kanceláře a mají tady obrovské slevy na dovolenou. "Výborně" řekl jsem. "A kdy odjíždíme?". "Zítra tam už musíme být" ozvala se má drahá polovička na druhé straně telefonu tak jako bychom jeli na nákup do města. "No tak to zamluv", říkám. "A já snad abych šel balit".

Rabac

Dlouhé opuštěné cesty kolem pobřeží s krásným výhledem ... to je jiná entomologie než u nás ...

Tak jak jsem to psal již několikrát. Tyhle rychlé akce prostě miluju. Jeden den se topíte ve vlastním potu někde v prachu města a na druhý den už nasáváte slanou vůni moře s příměsí borovic. Jako první jsem měl samozřejmě zabalené veškeré pomůcky potřebné pro duchaplný pobyt broučkaře u moře. Ne, lehátka to nebyla. Pak až jsem teprve začal do auta cpát veškerý další nepotřebný materiál. Jídlo naštěstí bylo v ceně pobytu a tak odpadly ty nejdůležitější starosti se shromažďováním konzerv paštik a guláše. Když jsem začal kufr plnit veškerým materiálem naší dcery, divil jsem se, že už jsem dávno nekoupil tranzita. Pivo jsem do auta taky nedal. Prvně jsem chtěl místo pro něj vyměnit za místo pro postýlku naší malé dcerky. Ale byl jsem přehlasován. Nezbývalo tedy než se psychicky připravit na místí Karlovač a Ožujsko.

Sarančata a kobylky byly téměř všude. Sarančata a kobylky byly téměř všude.

Sarančata a kobylky ve všech barvách byly téměř všude. Na dvacet kusů hmyzu sklepnutého z okolního porostu připadalo dvacet sarančat. Což pro broučkaře není dobrá bilance.

Výjezd v noci sice nebyl ideální, ale stejně jsem nemohl spát z očekávání následujících zážitků. Tím prvním byla krásná kolona před Slovinsko-Chorvatskými hranicemi. Zjistili jsme, že do Chorvatska zřejmě nemáme namířeno jen my. Ve Slovinsku platili ještě stávající poplatky za mýtné, což se při zpáteční cestě mělo změnit. Cesta Chorvatskem byla pak už v pohodě a po obědě jsme se už rozvalovali na pláži. Bylo mi jasné, že dlouho nevydržím daný příslib, že na výpravy do okolních lesů budu vyrážet jen minimálně.

Eupholidoptera chabrieri (Charpentier, 1825)

Eupholidoptera chabrieri (Charpentier, 1825). Krásné stvoření. Má drahá polovička měla na její krásu poněkud odlišný názor.

Krásná poloha Rabacu, který leží v přímé blízkosti s okolní přírodou, mi pomohl moci zkombinovat odpočinkovou a při tom aktivní dovolenou. Přímo za komplexem hotelů se táhla turistická stezka do přilehlých lesních porostů a mírným stoupáním se člověk dostal až na vrcholky okolních kopečků. Odtud byl krásný výhled na moře a přilehlé okolí Rabacu. Celá stezka je při tom uváděna jako cesta pro jogging a jízdu na horských kolech. Ovšem kdo by v takovém vedru vyměnil válení u moře s namáhavou cestou vyprahlým lesem? Teda, kdo jiný než já? Za celý pobyt jsem na cestě nepotkal ani jednoho odvážlivce na kole či pěšího turistu. Teda matně vzpomínám, na párek italských chlapců, kteří se oblékli jako běžci a mířili si to po kamenité cestě směrem na vrcholky kopců. Zřejmě nevěděli, že ty kristusky připomínající spíše žabky nejsou ideální běžeckou obuví. A tak svět asi po dvou stech metrech běhu přišel o dva výrazné atletické talenty. Stezka, kterou jsem se snažil prozkoumávat okolí, byla přitom udržována a dokonce byl okolní travnatý porost pravidelně vysekáván.

Lacerta viridis (Laurenti, 1768)

Po kmeni borovice šplhal pěkný a velký kousek ještěrky zelené Lacerta viridis (Laurenti, 1768).

Libelloides macaronius (Scopoli, 1763)

Libelloides macaronius (Scopoli, 1763)

Všude poletoval ploskoroh pestrý Libelloides macaronius (Scopoli, 1763)

Mylabris variabilis (Pallas, 1781)

Mylabris variabilis (Pallas, 1781)

První procházka vyprahlou cestou vedoucí po nevysokých kopcích v pravé poledne naznačovala, že je tu velmi živo. Takové množství hmyzu u nás člověk nepotká. Všemožní zástupci Orthoptera tady úspěšně vedli. Někde se na cestě a v blízkém okolí vyhřívalo tolik sarančí, že nebylo téměř kam stoupnout. Což má žena nesla jen velmi těžce. Byl to pro ni ideální důvod, proč raději zůstávat na pláži.

Lokalita Buprestis novemmaculata Linnaeus, 1767 Buprestis novemmaculata Linnaeus, 1767

Osluněné borovice v blízkosti pláží byly doslova "prošpikovány" krascem druhu Buprestis novemmaculata Linnaeus, 1767.

Kupodivu jsem své první místní broučkařské zážitky zažíval také přímo na pláži. Osluněné borovice byly domovinou zejména pro krasce druhu Buprestis novemmaculata Linnaeus, 1767. Zjistil jsem to, když na pestrobarevnou plážovou kabelku mé drahé polovičky přiletěl první jedinec. Pak jsem se vydal obhlédnout stromy a našel jsem stovky výletových otvorů. V jejich okolí se vyhřívalo několik dospělců tohoto krasce. Jeden pařez se známkami pravidelného kladení tohoto druhu se nacházel přímo u nízké betonové zídky. Tam krasci nasedali přímo na sluncem vyhřívaný beton a vesele po něm pobíhali. Nehleděli na to, že se v těsné blízkosti kolem nich vyhřívají lidé. A neodradilo je ani to, když si dokonce jedna slečna sedla a opřela se přímo o "jejich" pařez. Po pár průletech několika krasců to ovšem slečna s poněkud hlasitým projevem vzdala a našla si jiné místo k opalování.

Spartium junceum L. (vítečník sítinovitý) Spartium junceum L. (vítečník sítinovitý)

Pomalu již odkvétající Spartium junceum L.(vítečník sítinovitý) bylo oázou hmyzího života.

Dalším místem kam jsem rád vycházel na krátké pravidelné procházky, bylo okolí parkoviště jednoho z hotelových komplexů. Od pláže a našeho ubytování jsem to měl tři minuty chůze a tak se to místo stalo mou pravidelnou lokalitou k focení. V blízkém okolí parkoviště se nacházelo dostatečné množství keřů Spartium junceum a to byl velmi dobrý důvod pravidelných návštěv.

Oxythyrea funesta (Poda, 1761)

Člověk by řekl, že víc kusů hmyzu jeden květ nemůže unést ... unesl. Oxythyrea funesta (Poda, 1761).

Tento typický keř pro celé Středozemí dává přednost vápenci, ale roste s oblibou i v okolí cest a na druhotných lokalitách. Celá rostlina je jedovatá, ale na jihu má velký význam jako medonosná rostlina. Plodem této rostliny je dlouhý a ve zralosti hnědý lusk. I když zde Spartium pomalu odkvétalo, jeho velké a vonné květy stále lákaly spoustu hmyzu. Květy jako magnet přitahovaly zejména zlatohlávky druhu Oxythyrea funesta (Poda, 1761), kterými bylo Spartium doslova obléháno.

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783) Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783) Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783) Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783)

Purpuricenus budensis (Goeze, 1783). Desítky dospělců na Spartium junceum L. a v jeho blízkém okolí.

Mé pravidelné návštěvy keřů Spartium junceum ovšem nepatřili prohlížením velkého množství zlatohlávků. Na žlutých květech se vesele proháněly dva druhy tesaříků, které v našich podmínkách člověk jen tak neuvidí. Proto jsem se snažil si tyhle vzácné chvíle vychutnávat a navštěvoval jsem lokalitu s porosty Spartium celkem pravidelně. Prvním druhem tesaříka, kterého jsem mněl na květech možnost zahlédnout ve velkém množství byl Purpuricenus budensis (Goeze, 1783). Nalétávali na květy a jejich červeně zbarvené krovky na žlutých květech zářili už z dálky. Někteří jedinci měli různě veliké červené skvrny také na černém štítu a tvořili tak velmi zajímavé aberace. Někdy byla skvrna přes celý štít a jindy skvrna tvořila jen jakési dva malé červené puntíky ze stran štítu, které se v některých případech téměř dotýkaly. Každý jedinec byl osobitý a já si jejich pozorování nesmírně užíval.

Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758)

Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758) Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758)

Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758) byl vzácnějším obyvatelem než předchozí druh.

Druhým a vzácnějším návštěvníkem květů byl tesařík broskvoňový Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758). V záplavě předchozího druhu šlo z dálky jen těžko tohoto tesaříka identifikovat. Na rozdíl od předchozího druhu je jeho černá skvrna na krovkách červenou barvou zcela izolována a nedosahuje až zadní části krovek. Štít je přitom celý černý beze skvrn. Podařilo se mi tady zastihnout náhodně jen několik jedinců, kteří byly jakýmsi zpestřením mezi běžnějším budensisem. Tak jak dny ubíhaly a jak odkvétaly květy Spartium, tak ubývalo i Purpuricenů.

Silnější kmínky Spartium junceum L. hostily krasce Acmaeodera crinita Spinola, 1838. Silnější kmínky Spartium junceum L. hostily krasce Acmaeodera crinita Spinola, 1838.

Silnější kmínky Spartium junceum L. hostily krasce Acmaeodera crinita Spinola, 1838.

Acmaeodera crinita Spinola, 1838

Acmaeodera crinita Spinola, 1838

Jak květy ze Spartium mizely před očima, začal jsem se soustředit na silnější kmínky těchto rostlin. Na ty naletoval krasec Acmaeodera crinita Spinola, 1838. Jeho ostražitost mě dováděla k šílenství. Jakmile jsem se přiblížil na dva metry k hustému Spartium, okamžitěpadal do podrostu nebo rychle odlétal. Dlouho jsem přemýšlel jak na něj. Náhoda tomu chtěla, že jsem se k němu dostal, jak nejblíže jsem mohl. Při obvyklém pozorování jednoho kmínku a pobíhání dvou krasců po jeho kůře jsem opět dumal nad správnou technikou přiblížení se k rostlině. Spatřil jsem, jak jeden z krasců velice rychle zaběhnul pod odchlíplou kůru. Druhý rychle za ním. Neváhal jsem a rychle kůru těsně objal v ruce. Při následném pomalém odkrývání kůry mi k mému překvapení nevypadli jen ti dva schovávající se krasavci, ale ještě další tři imaga.

Na mrkvovitých okoličnatých rostlinách bylo celkem živo. Na mrkvovitých okoličnatých rostlinách bylo celkem živo

Na mrkvovitých okoličnatých rostlinách bylo celkem živo, ale žádné broučí přehlídky se tady nekonaly.

Stenopterus rufus (Linnaeus, 1767) Stenopterus rufus (Linnaeus, 1767)

Stenopterus rufus (Linnaeus, 1767)

Chlorophorus trifasciatus (Fabricius, 1781)

Chlorophorus trifasciatus (Fabricius, 1781)

Při stálém obcházení různých okolíků kolem porostů Spartia, jsem nacházel povětšinou stejné broučí zástupce. Kromě několika Purpuricenů, kteří vzali zavděk i jiným květům jsem tady na květech nacházel zejména tesaříka Stenopterus rufus (Linnaeus, 1767). Vidět bylo i různé druhy Anthaxií. Vzácně i tesaříka Chlorophorus trifasciatus (Fabricius, 1781). Bylo nutné udělat nějakou změnu a vyrazit na průzkum i dále od hotelových komplexů.

Rabac V okolí cesty jsem si všímal zejména různých druhů bodláků.

V okolí cesty jsem si všímal zejména různých druhů bodláků, což se mi vyplatilo.

Nechtěl jsem zanedbávat rodinu, ale udělal jsem si vždy čas alespoň na krátkou procházku po již zmíněné turistické stezce stoupající až nad vrcholky okolních porostů. Zdolávat tuhle prašnou cestičku jsem měl povětšinou čas jen přes pravé poledne. Což nebyl vhodný termín na turistiku, ale byl jsem jediný, komu tohle horko vadilo. Všem zástupcům hmyzí říše tohle počasí viditelně svědčilo. Zejména krasci přeletovali přes stezku z jednoho stromu na druhý a dělali mi po většinu času společnost. Velké množství sarančat se v tomhle vedru snažilo schovávat v okolním  porostu různých keřů. Jejich čas nastal až později odpoledne a večer, kdy se v obrovském množství vydávali lovit na na vyhřátou cestu. Samozřejmě nemohu nevzpomenout na stále doprovázející zvuk cikád, které neustále připomínali, že se netoulám někde po kopcích v Čechách. Jejich těsné přelety mě někdy dost vyplašili a vždy jsem si dělal naděje, že by to mohl být nějaký lepší zástupce z broučí říše. Vždy marně.

Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Agapanthia cynarae (Germar, 1817) Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Agapanthia cynarae (Germar, 1817) Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Agapanthia cynarae (Germar, 1817)

Zpočátku byla cesta mírně udržovaná a v její těsné blízkosti se tak naskýtala vegetace nabízející se k podrobnému zkoumání. Nejvíce mě zajímaly porosty bodláků, kde jsem se snažil hledat tesaříky a to zejména zástupce Agapanthií. Po chvilce hledání jsem našel ve větším množství pouze druh Agapanthia cynarae (Germar, 1817) na bodlácích u cesty. Pro svou velikost a tmavší zabarvení byly imaga na téměř suchých rostlinách dobře k nalezení.

Rabac

Turistická stezka stoupala stále vzhůru a v okolí si všímám velkého počtu pryšce Euphorbia wulfenii.

Jak cesta stoupala více vzhůru do kopců tak ubývalo kolem cesty neupraveného porostu. Stezka tady byla z nějakého důvodu upravena do téměř parkového vzhledu. Bylo tady sice méně bylin, ale všimnul jsem si, že čím stoupám výše, tak se tady ve větším množství objevuje pryšec Euphorbia wulfenii. Ten rostl trochu dále od cesty na malých mezích, které tvořil zvlněný terén. Některé pryšce byly poznamenány místní parkovou úpravou a ty vzdálenější rostliny od cesty se sekáním pouze jemně poškodily. Spousta stonků neslo známky přežívání jednoho drobného a zajímavého tesaříčka. Ovšem abych tohohle tesaříka zastihnul na živné rostlině, musel jsem se sem vypravit až po setmění.

Parmena pubescens (Dalman, 1817)

Parmena pubescens (Dalman, 1817)

Parmena pubescens (Dalman, 1817) na živné rostlině Euphorbia wulfenii po nekonečném nočním hledání

Mé nadšení pro noční výpravu se u rodiny nesetkalo až s takovým nadšením jako bych očekával. Toulat se sám s čelovkou neznámou divočinou může být údajně nebezpečné. S touhle větou bych do puntíku souhlasil, ale slůvko nebezpečné bych vyměnil za dobrodružné. Počkal jsem tedy na setmění a vydal se vstříc dobrodružství. Kolem nuda pláží jsem pro jistotu čelovku ještě nezapínal. Za nimi už byl vstup do lesa po pobřežní cestě. Vyhnul jsem se skupince opilých němců. Mé světlo je přitahovalo jako maják. Poté co jsem ho opět raději zhasnul, se ozvalo zašustění křoví a výkřik do tmy. Něco jako "šajze". Po odbočení z pobřežní cesty do lesa jsem začal pomalu stoupat vzhůru do kopců. Už jsem byl sám v naprostém tichu. Po pravé straně krásný výhled na moře, kde vyjížděli malé rybářské loďky na noční lov. Jejich světýlka se houpala na moři a pomalu nešlo rozeznat, zda se nejedná o hvězdy. Na kamenité cestě jsem se musel soustředit spíše na to, kam šlapu. Neuvěřitelné množství sarančat se vydávalo na noční lov a na cestě tvořily opravdu velké skupinky. Pomalu jsem se dostával do pásma, kde rostl pryšec.

Herophila tristis (Linnaeus, 1767)

Herophila tristis (Linnaeus, 1767) Herophila tristis (Linnaeus, 1767)

Tesařík Herophila tristis (Linnaeus, 1767) prodírající se trávou mě noční hledání hodně zpestřil.

Rostliny blíže u cesty byly vysekané, ale ty vzdálenější se zachovaly v původním stavu. Začal jsem prohledávat stonky. Práce to byla zdlouhavá a úmorná. Ubíhaly dlouhé minuty a já se neustále vzdaloval více a více od pobřeží. Přítomnost tesaříka prozrazovaly starší výletové otvory na již usychajících stoncích pryšce. To mě popohánělo stále k intenzivnějšímu hledání. Několikrát mě zmátlo lesknoucí se tělíčko nějakého pavouka. Prohledával jsem další desítky stonků. Když už jsem opět chtěl vzdechnout zklamáním, že se opět jedná o dalšího pavouka, náhle jsem se zarazil. Je to on. Na jednom sušším stonku seděl nehybně krásný tesařík. Byl to úžasný zážitek. Vydal jsem se dál do tmy vstříc dalším nálezům. Má malá noční výprava nevyšla naprázdno. Nakonec jsem dokázal zkombinovat rodinný výlet i se svým koníčkem a odvezl jsem si spoustu krásných zážitků. Za těch pár hodin strávených v místní přírodě jsem si užil maximum z místní broučí fauny. Chorvatsko je úžasná země pro spojení plážové turistiky a vycházek do nádherné přírody. Rád se budu vracet.

Rabac

Nashledanou Chorvatsko! Sbohem Ožujsko!