1 hour payday loans

Hodonín - květen

V Hodoníně na mýtince

V Hodoníně na mýtince

V Hodoníně na mýtince

Plotové kůlky jsou entomologicky velmi zajímavým místem

Po několika vzdálenějších výpravách jsem si udělal konečně čas na fotografování v okolí svého bydliště. Kousek od mého domu se rozprostírají Očovské louky a za nimi je původní lužní les. Právě tam jsem měl namířeno. V zimě při procházení těmito kouty lesa se přede mnou rozprostřela paseka, kterou tady vytvořili lesní dělníci. Tuhle paseku pak připravili pro novou výsadbu stromů a před zvěří ji oplotili. Tím si u mě vylepšili reputaci po nešetrném spálení spousty napadených větví. Oplocení se převážně skládá z čerstvého dřeva, které láká spoustu hmyzu z širokého okolí. Navíc jde všechen hmyz na stojících kůlech krásně vidět a pro fotografování je to daleko lepší než metrové dříví srovnané na hromadu. Nezbývalo než si udělat čas a vyrazit.

Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775. Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775

Plotové kůly pak lákají všemožné hmyzáky. Jako například brouky. A ti pak lákají mě. Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775.

Po několika minutách chůze jsem byl na místě. První pohled mě rozhodně nezklamal. Po kůlech vidím pobíhat spoustu tesaříků. Při teplotě dosahující bez mála třiceti stupňů je všude velmi živo. Krasců a tesaříků je tady tolik, že nevím kam první skočit.

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758) Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758)

Jeden z nejhojnějších druhů pobíhajících po dřevěných kůlech. Tesařík Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758).

Nejvíce nápadní jsou tesaříci Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758). Jako vosy naletují na dřevo, kde svádějí souboje o samičku a pobíhají po kůlech takovou rychlostí, že při vyplašení mně zcela dezorientováni nalétávají do vlasů.

Plagionotus detritus (Linnaeus, 1758)

Plagionotus detritus (Linnaeus, 1758)

S předchozím druhem byl dalším hojným obyvatelem tesařík Plagionotus detritus (Linnaeus, 1758).

Tesaříci Plagionotus detritus (Linnaeus, 1758) jsou na dřevě více klidní, ale při přiblížení s fotoaparátem se okamžitě pouštějí jako kamikaze dolů do porostu, kde velice rychle mizí, nebo ještě před dopadem vzlétnou.

Ropalopus macropus (Germar, 1824)

Ropalopus macropus (Germar, 1824)

S tesaříkem Ropalopus macropus (Germar, 1824) se tak často nepotkávám. Tady jich byly desítky.

Setkání s některým druhem tesaříka Ropalopus je vždy spíše vzácností. Proto jsem mile překvapen, že se tady můžu dívat na rojení jednoho z těchto druhů. A skutečně tesařík Ropalopus macropus (Germar, 1824) tady v hojném počtu přebíhá za neustávajícího žáru slunce po plotových kůlech. V tom opravdu největším parnu jsou imaga schována z druhé strany kůlů a unikají tak před sluncem do příjemnějšího stínu.

Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758) Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758)

Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758)

Leptura quadrifasciata Linnaeus, 1758

Leptura quadrifasciata Linnaeus, 1758

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794)

Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794)

Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794)

Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758)

Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758)

Ve stínu jsou schovány i jiné druhy tesaříků, jako například Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758) nebo Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761). Naopak krasec Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794) společně s různými menšími druhy krasců Agrilus ssp. a větším druhem Agrilus biguttatus (Fabricius, 1777) se v tom opravdu největším vedru vyžívají. Poletují kolem plůtků a nasedají na rozpálené dřevo. Často přiletí i opravdová krasavice mezi krasci druh Dicerca alni (Fischer von Waldheim, 1824). Její let jde zahlédnout z velké dálky, ovšem pokud nehybně sedí na kmenu, její maskování z ní dělá neviditelného brouka. To tesařík Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) nespoléhá ani tak na své maskování, jako na svou hbitost. Imaga pobíhají po kůře takovou rychlostí a poletují v jejich okolí tak rychle, že jdou lehce zaměnit s nějakým druhem mouchy. Jediná možnost focení se mi naskytne tehdy, když pro svůj únik po vyrušení zvolí nehybné spadnutí do porostu. Tam se schovává i tesařík Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) a na dřevě není vzácností zahlédnout i druh Rhagium mordax (DeGeer, 1775). Na porost v okolí plotu sedá nevzácný druh Leptura quadrifasciata Linnaeus, 1758. Tady v lužním lese se s ním potkávám poprvé a je pro mě milým překvapením. Dalším příjemným překvapením je pro mne přítomnost pestrokrovečníka Tilloidea unifasciata (Fabricius, 1787), který tady stejně jako běžný druh Thanasimus formicarius (Linné, 1758) pronásleduje mravence.

Zlatohlávci.

Vytékající míza na plotových kůlech lákala mlsající zlatohlávky.

Agrilus sp.

Jsou druhy, které lze vyfotit jen s notnou dávkou štěstí a trpělivosti ... mezi ně patří i drobní krasci Agrilus sp.

Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758)

Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758)

Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758)

Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758)

Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758) Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758)

Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758)

To setkání s jakýmkoliv druhem tesaříka Saperda je rozhodně vzácností. Po většinu života tyhle druhy tesaříků žijí vysoko v korunách stromů. Já mám štěstí a jeden z těch běžnějších druhů Saperda scalaris (Linnaeus, 1758) tady vzácností určitě není. Spousta samiček vyhledává plotové kůly k nakladení vajíček a vzácně se objeví i samečci vyhledávající své partnerky.

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817)

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817)

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817) Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817)

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817)

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817) se v poledním žáru stává sprinterem mezi tesaříky.

Tam mezi tím pobíhají maličcí tesaříčci Poecilium alni (Linnaeus, 1767), ale vyfotit je není nikterak snadné. Clytus arietis (Linnaeus, 1758) a Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817) patří také k velmi rychlým a ostražitým tesaříkům. Zejména poslední jmenovaný druh je tady ale v takovém množství, že i když chci vyfotit prázdný kůl, vždy mi tam některý tento broučí sprinter vběhne. Takže největším problémem se tady stává vyfocení dřeva bez brouka.

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758) Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758) Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)

Několik chvil v tomhle broučím ráji mě vyčerpalo natolik, že už sotva pletu nohama. I když se stále motám na celkem malém místě pořád dokola, tak jsem tady nachodil nespočet kilometrů. Stále mě to nutí se k jednotlivým kůlům vracet. Pokaždé tam totiž objevím něco nového. Musím se ale na chvíli schovat do stínu a odpočinout si. Mám to domů kousek a tak se s nádherným místem loučím. Určitě tu nejsem naposled.