1 hour payday loans

Slovinsko - říjen

Triglav

Triglavský národní park je jediným národním parkem ve Slovinsku a rozprostírá se v Julských alpách a platí v něm přísnější pravidla než v chráněných přírodních oblastech nižšího statusu. Nejvyšším vrcholem je Triglav (2864 m n m.). Triglavská severní stěna je tři kilometry široká a vysoká přes jeden kilometr. To z ní dělá největší stěnu Východních Alp.

Ve staronové sestavě jsme naplánovali podzimní výpravu na jih za brouky. Na domluveném místě se setkáváme v pátek v podvečer s téměř minutovým načasováním. Já s Alešem přijíždíme na inkriminovanou benzínku, která slouží jako výchozí bod výpravy a vítáme Michala s Lukášem. Michalovi  přináší sličná servírka s modrými rtíky a růžovými očky objednané kafíčko. Já se k němu přidávám. Přece jen je cesta dlouhá a kofeinu není nikdy dost. Zaráží mě předzásobení Lukáše cigaretami s velbloudem. Pro jistotu se ptám, jestli si je vědom toho, na jak dlouhou výpravu jedeme, a že nebudeme brouky vykuřovat. To jsem ovšem ještě neviděl jeho zásobu jídla. Přemístění zavazadel z druhého auta trvá několik okamžiků a asi jen polovina věcí zůstává na ulici. Jsou to takové nepotřebné věci jako stan, spacáky a Alešův batoh. Prostě věci, bez kterých se lehce obejdu. Po nalepení rakouské dálniční známky, darované naším sponzorem výpravy Karlosem kterému touto cestou děkujeme, již směle vjíždíme do Rakouska a uháníme po dálnici na Graz, Klagenfurt a Villach.

Triglav

Původně jsme si chtěli vyšlápnout na některý z místních vrcholků, ale letadla tady létala na můj vkus hodně nízko.

Dolina Vrata Dolina Vrata

Dolina Vrata. Vstupní brána do Triglavského národního parku.

Triglav

Dolina vrata vede k Triglavské severní stěně, je v ní památník postavený místním partyzánům z období druhé světové války.

Dolina Vrata Dolina Vrata

Po nezbytné ranní hygieně ve vodě, která měla 1°C jsem šel kamarádům nasbírat hřiby, aby měli čerstvou smaženici, než se probudí.

Čas, i cesta ubíhá velice rychle, a když se chceme zastavit na vydatnou posilňující večeři, většina kuchařů už je dávno v pyžamu. Volíme proto zastávku na benzínce, kde si dáváme velice dobrý párek s hořčicí. Musel to být jeden z nejlepších párků. Jinak si tu cenu totiž nedokážu vysvětlit. Pití si raději nedáváme, aby nám zbylo na benzín na cestu zpět. O několik málo euro nás připraví ještě průjezd tunelem pod Karavankami (Karavankentunnel) na dálnici A 11 z Villachu  směrem na Slovinsko. Pak jsme již téměř na místě zaslíbeném. První zastávkou má být NP Triglav. Volíme vstup přes Dolinu vratu. Což je pohodlný příjezd hned ze severní strany parku přes město Mojstrana. Bez problémů se tady dostáváme až do srdce národního parku. To vše autem a bez zbytečných poplatků. Náš čas příjezdu se spíše blíží brzké ranní hodině, proto volíme nouzové přespání. Stavění stanu, který Michal koupil den před výpravou, zavrhujeme. Je to sice malý stan, pouze se dvěmi ložnicemi, předsíňkou, obývákem, malým kuchyňským koutkem a tělocvičnou ve druhém patře, ale na jeho stavění už prostě nezbýval čas. Za necelé čtyři hodiny má začít svítat a tak se schoulíme každý na svém sedadle a snažíme se usnout. Marně. Teda až snad kromě Aleše. Ten se prakticky ještě od Břeclavi nevzbudil. Energetické nápoje začínají působit zřejmě až nyní. I když střídám všechny možné polohy, za které by se nemusel stydět ani autor Kámasútry, spánek se ne a ne dostavit. Michal s Lukášem jsou na tom podobně a tak prakticky čekáme na vysvobozující rozednění. Nakonec jsme přeci jen vysílením na chvíli zavřeli oči.

Slap Paričnik Slap Paričnik

Slap Paričnik. Voda zde padá přes konglomerátní stěny ve dvou stupních: spodní je vysoký 52 m, horní pak 16 m.

Po vydatném půlhodinovém spánku nesměle vylézáme z auta. Tady zjistíme, že teploměr na autě nelže, a to že nám byla v noci zima, má své opodstatnění. Teplota těsně nad nulou nás nutí obléci si vše, co jsme si s sebou vzali. Rychle skáčeme zpět do auta, které se snažím maximálně vytopit. Ještě kousek cesty máme před sebou. Posunujeme se o pár kilometrů do nitra parku. Děláme krátké zastávky na zjištění stavu fauny. Kolem nás projíždí jedno auto za druhým. Provoz jako na dálnici. Naštěstí zde není námraza ani sníh. Jinak bych jen stěží zdolával místní stoupání s číslem 25% na mých letních pneumatikách. Navíc cestička není z nejširších. Zastaví nás až záchytné parkoviště přímo pod stěnami triglavských velikánů. Žádné placení. Divné. Ve Slovinsku, které vybírá takové nekřesťanské peníze za své Vignety, mě to mile překvapuje. Parkoviště je již v tuhle brzkou ranní hodinu téměř plné. Z aut vyskakují lidé, kteří by mohli z fleku dělat reklamu na oblečení Gore-tex. Naše vybavení je trochu skromnější. Myslím, že pohledy "goretexových turistů" nás v hlouby duše litují a představují si nás na zasněžených vrcholcích. My ovšem mizíme poněkud jinou cestou do lesa a snažíme se tady vylepšit doposud bídný náhled na místní broučí faunu. Bohužel se nám to nedaří. Něco je tady špatně. Po nechápavých vzájemných pohledech nastupují vražedné pohledy na mou osobu, která se nejvíce přičinila o nápad jet právě sem. Snažím se členům vynahradit brouky alespoň krásnými přírodními scenériemi. Marně. Zůstávám nepochopen. Nenadchne je ani vodopád. Startuji auto a rychle mizíme z Triglavu. Aleš přichází se spásným nápadem navštívit Karawanken alpe z druhé strany než na jaře. Tedy ze Slovinska. Jako nejvíce vhodné se mu to zdá právě v okolí města Tržič. Zejména z hlediska starších zajímavých nálezů z těchto míst. Je to navíc po cestě. Všichni souhlasíme.

Lokalita Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801 Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801

Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801

Karawanken Alpe ze slovinské strany - Tržič.  Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801

Během pár minut se dostáváme na místo určení. Vše vypadá podobně jako při naší jarní výpravě do okolí Trögerner Klammu. Stejné přírodní výjevy. Když vcházíme do lesa, je jasné, že jsme s přesunem udělali dobře. Lukáš za chvíli hlásí první objevení střevlíka Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812 a já mám za chvíli štěstí i na vzácnějšího krasavce Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801 a to téměř u cesty. Vše jde skvěle. Po čase je to ovšem jako na houpačce. Dlouhé minuty bez dalších nálezů se prodlužují a upadáme do "trudomyslnosti". Někdo navrhuje sníst psi. Někdo zase navrhuje vrátit se domů, do Prahy, do Podolí, do ... Brna. Je však umlčen a vracíme se k prozkoumávání. Naštěstí nás vždy další nález nakopne a šplháme dál a dál do dalších strání. Zkoušíme změnit místo průzkumu a hledat štěstí i v jiném údolíčku. Jak je ale vidět, při naší první náhodné zastávce jsme měli opravdu velké štěstí a našli jsme hned zprvu nejlepší místo.

Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812

Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812 Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812

Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812

Tachypus cancellatus ssp. emarginatus Duftschmid, 1812

Nakonec se vytrvalost vyplácí a všichni jsou odměněni nějakým tím zajímavým nálezem. Celkem hojně se zde vyskytuje Megodontus violaceus ssp. germarii Sturm, 1815. Méně je tady hojný Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909. S tím jsme se setkávali velmi často na jarní výpravě v Trögerner Klammu. Michal s Lukášem hlásí další nálezy Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801 z vyšších míst. Nálada se oproti marnému pátrání v okolí Triglavu zlepšuje. Čas je ovšem nemilosrdný a v pokročilém podzimu přichází tma celkem brzy. Jsme nuceni místo opustit a popřemýšlet o dalších plánech naší výpravy.

Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909

Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909

Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909

Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909

Megodontus violaceus ssp. germarii Sturm, 1815

Megodontus violaceus ssp. germarii Sturm, 1815

Do stavění stanu se nikomu nechce. Navíc se tady nenachází ani vhodné místo k táboření. Všichni jsou maximálně unavení a běhání po prudkých stráních ubralo notnou dávku sil. Přemýšlíme tedy o nějakém penziónku. Městečko Triglav není ale jedno z největších a vhodný nocleh nemůžeme najít. Rozhodneme se tedy opustit i tohle místo a zkoušíme se přesunout někam jinam za noclehem i za brouky. Už za tmy překonáváme vrcholky Karawanken Alpe po táhlých horských silnicích a přejíždíme do Rakouska. V podvečerních hodinách se nám daří najít nějaký penzión. Já se slušností odmítám a zůstávám v autě. Přece jen už jsme spolu něco na výpravách prožili a tak nějak jsme si na sebe zvykly. Hlídáme vždy sebe navzájem. Kluci jsou prvně paní domácí považováni za Maďary. Jejich zablácený vzhled se majitelce penziónku moc nezdá, ale i tak je se vší slušností ubytuje. Ještě upřesňujeme hodinu vstávání. Domluvu nám komplikuje ještě posun času, který vychází právě na tuhle noc. Pak už nám nic nebrání ulehnout a vyspat se o hodně lépe než tomu bylo minulou noc.

Trögerner Klamm

Krasová oblast Trögerner Klamm u města Bad Eisenkappel v pohoří Karawanken Alpe.

Krasová oblast Trögerner Klamm. Krasová oblast Trögerner Klamm

Město se rozrůstá. Postavili školu a kostel, v plánu na příští rok je Hypernova a Ikea.

Krasová oblast Trögerner Klamm Krasová oblast Trögerner Klamm

Kam? Na chatu pana Hribara a vysloužilého velitele Točaje? Tudy!

Druhého dne ráno se naše skupinka vydává opět na cestu na již známé místo. Chci opustit pátrání po střevlících a věnovat se chvíli jednomu místnímu tesaříku, pro kterého je výprava mimo jiné uspořádána. Díky posunu času máme oproti rozednění malé zpoždění. Ale zase jsme všichni perfektně odpočatí a už se těšíme na akci v terénu. Návrat na známé místo mě sice sentimentálně hřeje někde u srdce, ale zároveň se obávám neúspěchu. Na jaře v těchto místech výprava nebyla nikterak úspěšná. Věřím, že to nyní bude výrazně lepší.

Trögerner Klamm Trögerner Klamm

Z místních pramenů by se dalo pít. Ale pivo je pivo.

Trögerner Klamm

Krásný pohled z vyhlídky ... jen se tady z důvodů častých sesuvů nedoporučuje vysedávat delší dobu.

Po propletení se místní úzkou cestičkou vedoucí až přímo do srdce Trögerner Klamm již stojíme na známém místě. Aleš s Michalem chtějí pátrat po Carabusech. My s Lukášem chceme zkusit štěstí na tesaříky. Respektive na jednoho tesaříka, který nás moc zajímá. Skupinka se tedy rozděluje a doufáme v úspěch. Začíná zdlouhavé pátrání. V bionomii tesaříka Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838 mám některé praktické nedostatky, které bych si na výpravě chtěl objasnit. Tou nejistou stránkou je právě to, kde zmiňovaného tesaříka nejlépe hledat. Znám nálezy jak z kmínků nebo kořenových náběhů, které jsou již v pokročilejším stádiu rozkladu. Vím ale také o nálezech z odumřelých větví, kde je ještě dřevo celkem tvrdé.

Porosty lísky obecné (Corylus avellana L.)

Porosty lísky obecné (Corylus avellana L.).

Vcházím do lískového porostu a snažím se tedy najít aktuální požerky či jiné známky po přítomnosti tohoto tesaříka. Ohledávám tedy jak větve i kmínky. Starších známek po vývoji tohoto druhu je zde skutečně mnoho. Jenže ty jsme tady nacházeli i na jaře. Bohužel nových nálezů jsem učinil poskromnu. Zkušenosti jsem si ale rozhodně přivezl. Nyní nastal čas je využít.

Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838 Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838

Podezřelý kmínek lísky ... skrýval hned dvě "plné" kukelní komůrky.

Zkouším si všímat zejména malých kmínků, z kterých zůstane po odlomení celého nadzemního kmenu jen malý pařízek. Ty jsou v různých stádiích rozkladu. Je to ale těžké. Stále se mi nedaří najít to správné dřevo. Pořád si ale říkám, že je nejdůležitější vytrvat a výsledek se dostaví. Po asi hodině marného pátrání se výsledek skutečně dostavil. V malém pařízku objevuji malou kukelní komůrku ze které na mě kouká sameček tesaříka Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838. Je to úžasný zážitek. Na začátku zimy si můžu fotit živého tesaříka v přírodě. Nemůžu se vynadívat pohledem na tohoto úžasného tvora. Dělám několik fotek a povzbuzen tímto nálezem zapomínám na marné dlouhé minuty bez úspěchu. Zvláště tehdy, když hned vedle nacházím druhou kukelní komůrku s dalším samcem. Nádhera. Začínám si všímat zejména těchto malých pařízků.

Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838

Sameček Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838 v plné kráse.

Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838

Samička Xylosteus spinolae Frivaldszky, 1838 je mnohem mohutnější než sameček.

Kousek vedle je další kmínek. Tady jsem stejně úspěšný. V dalším je kukelní komůrka s krásně urostlou samičkou. Jsem v extázi. Když si myslím, že z další kukelní komůrky tahám za nožku další samičku, trochu mi radost pokazí to, že se jedná pouze o malého samečka Rhagium bifasciatum Fabricius, 1775. Trochu mě to překvapilo. Byla to kukelní komůrka podobná Xylosteusovi a navíc v kmínku lísky vidím tohoto tesaříka poprvé. S nálezy jsem ale maximálně spokojen. Je zajímavé, jak se dokáže broučkařské štěstíčko náhle otočit. Po dlouhých chvílích marného hledání, kdy už se to člověk chystá vzdát, se náhle štěstí otočí ve váš prospěch a zapomínáte na dlouhá muka, které prožíváte, když se nedaří. Za několik minut jsem spokojený a už mě opouští touha dále pátrat po tomto úžasném tesaříku. Ještě se rozhoduji prozkoumat okolí a podívat se po nějakých střevlících. Ve větším množství tady nacházím pouze střevlíka Platycarabus irregularis ssp. ramanus Sokolar 1909. Odbíhám výše do hor pátrat po nových lokalitách a vychutnat si krásu místní přírody. Užívám si vysoce položených vyhlídek a kochám se barvami podzimu. Když pak postupně scházím zpět dolů do údolí, na chvíli dokonce vysvitne slunce a udělá se neuvěřitelně teplo. V údolí poletují motýli a vypadá to, jako by se nechtělo léto rozloučit. S Lukášem diskutujeme, jaký bude další plán výpravy. Po chvíli se vrací i Aleš s Michalem s celkem nespokojeným výrazem. Jejich pátrání po střevlíku Platycarabus creutzeri ssp. creutzeri Fabricius, 1801 tady na rozdíl od jarní výpravy proběhlo neúspěšně. Je zřejmé, že už nemá cenu dále pokoušet štěstí. Rozloučíme se s nádhernou přírodou a vyrážíme na cestu domů.

Mlha padá na Trögerner Klamm

Mlha padá na Trögerner Klamm. Je čas návratu domů.

Nasedáme do auta a mizíme s vidinou ještě jedné malé zastávky. Tu podnikáme kousek u Völkermarktu. Zastavujeme u malé říčky a chceme zkusit štěstí na malé střevlíčky pod kameny na břehu řeky. Auto necháváme kousek od mostku přes řeku a vcházíme do malého lužního lesíku. Po asi půl hodině nacházíme spoustu střevlíků Carabus (Carabus) granulatus Linnaeus, 1758, který tady má zajímavé zbarvení a taky Cychrus caraboides (Linnaeus 1758), ovšem nenacházíme říčku. Ještě se dvakrát přesuneme s autem, než najdeme vhodný sestup k řece. Nakonec naše snaha vyšla naprázdno a tak se definitivně loučíme s příjemným broučkařským víkendem. Teď už jen zima a dlouhé čekání na jaro. Už nyní vím, že si budu muset nějakou podobnou výpravou tohle čekání zkrátit.