1 hour payday loans

Dorcadion cervae - květen

Květen

Byl sedmý máj brouků čas ... zval mě k nim jejich hlas ... byl sedmý máj výpravy čas ... vyrazil jsem na brouky ... už zas ...

Byl tu květen. Nastal čas skutečného plánování a hlavně realizování opravdových výprav. Žádné malé vycházky na několik hodin do lesa. Všude to začíná kvést a tělo opravdového broučkaře začíná být neklidným. Příznaky pozoruji i na sobě. Nejprve se zvyšuje tep, krevní tlak stoupá a jen s pomocí násilí mě rodina udržím doma. V práci začínám být apatický a nevrlý. Celou pracovní dobu sedím u okna a nepřítomně hledím do prázdna. Při vyučování začínám využívat pouze matematické slovní úlohy s brouky: "Máš pět brouků, dva ti ochranář sebere, kolik ti ve skutečnosti zůstane brouků?" V tělesné výchově nutím žáky běhat co nejrychleji, aby mi vyučování rychle uteklo. No a před ředitelem dělám pro jistotu mrtvého brouka. Od května se prostě vše točí kolem brouků.

Ptačí rezervace

Ptáčci si tady vytýčili hranice své rezervace. Bude to ostrý boj o kořist!

První květnová výprava měla být trochu jiná, ale operativně jsem byl nucen zařadit náhradní plán. Tím náhradním plánem byl prodloužený víkend v Maďarsku. Vše jsem si pečlivě promyslel, nachystal a naplánoval. Místa, na která jsem měl chuť zajet byla místa ověřená a nepočítal jsem v žádném případě s neúspěchem. Vše mělo jít hladce. Vrcholem výpravy mělo být nalezení a vyfocení vzácného dorcadiona, na kterého si již delší dobu dělám zálusk. Po cestě se ovšem nacházela spousta jiných lokalit, kde stálo za to udělat malou přestávku. V odpoledních hodinách vyjíždím ihned po práci. Chci si cestu co nejvíce uspíšit, tak kupuji slovenskou dálniční známku. V Hodoníně je již pár týdnů v rekonstrukci silniční obchvat na Slovensko, proto se rozhoduji využít nejrychlejší variantu a napojit se na dálnici již v Břeclavi. Rád bych totiž využil i těch pár odpoledních hodin k průzkumu. Už se vidím na lokalitě. Plány se mi snaží překazit sehraná dvojka policistů u hraničního přechodu. Jeden chytrý mi vstupuje do cesty a odstavuje mě na krajnici. Ten druhý s dalekohledem se prozatím do akce nezapojuje. Chytrý kontroluje doklady. Čas ubíhá a takové zdržení mi začíná vadit. Doklady mám v pořádku. V tom se do konverzace zapojuje i ten s dalekohledem. Ptá se, kde prej mám dálniční známku. Ledabyle ukážu do horního rohu čelního skla. Pán s dalekohledem se pousměje: "To je slovenská dálniční známka! My jsme ještě v České republice" řekne suše. Ukážu do spodního rohu, kde mám českou dálniční známku. Roh je kupodivu prázdný. Promítá se mi život před očima. První den ve školce, první  láska, první sex, pak druhý den ve školce. Vzpomínám jak si chci asi před měsícem kupovat novou dálniční známku a mé svědomí říká: "Tu stejně nepotřebuješ, jezdíš jen po slovenských dálnicích!" Těžce polknu. "A do prdele" prohodím tak nahlas, že se ten chytřejší začne smát. Začíná boj o čas. Musím něco vymyslet. Nic mě nenapadá. Chytřejší mi přečte má práva a odříká zpaměti ceník přestupků i s příslušnými bodovacími tabulkami. V tom mám nápad. Zkouším se vymluvit na osobu mě blízkou. To nepomáhá. Záhy nahrávám epileptický záchvat spojený s prvky srdečního selhání. Sehraná dvojka zůstává zcela klidná. Pomyslím si, že jsou na takové situace zřejmě cvičení. Musím začít vyjednávat. Zeptám se stručně "Kolik mě to bude stát?" Příslušníci pookřáli. "Kolik u sebe máte?" Začínám se přehrabovat v peněžence. Vím dobře jak na tom sem a taky vím, že je moc nepotěším. Nehodlám se vzdát bez boje. Vytahuju nejprve slovenské koruny. Kroutí hlavou ze strany na stranu. Dále vytáhnu několik drobných v eurech. Taky nic. Nakonec vytáhnu trumf z rukávu. Maďarské forinty. Sehraná dvojka se přestává smát a pomalu jim dochází trpělivost. Nechci je dál provokovat, a tak sahám pro mou železnou rezervu českých korun na stav "co kdyby". Znovu jim vracím úsměv do tváří a radostně berou bankovku. Jsem spokojený, že mě to stálo asi čtvrtinu původní ceny. I tak to byl velice drahý přejezd kousku dálnice. Na nepříjemnou zkušenost ovšem brzy zapomínám. Vždyť mám spoustu krásných zážitků před sebou.

štětka planá (Dipsacus fullonum L.) štětka planá (Dipsacus fullonum L.)

Všude v okolí cesty i vodních kanálů bylo dostatek štětky (Dipsacus sp.), jednalo se o druh štětka planá (Dipsacus fullonum L.).

Za malou chvíli přejíždím slovensko-maďarské hranice a nálada se rozhodně zlepšuje. Krásné počasí mě ihned nutí zastavit na prvním nadějně vypadajícím místě. Zkouším se tady podívat do rozlehlých lesů v okolí Mosonmagyaróváru. Je zde mimo jiné i ptačí rezervace. Zajímá mě jen stav broučí zvířeny a jaké že to brouky už můžu očekávat venku. Letmý průzkum mě moc nepotěšil. Velké množství chroustů a první nesmělí tesaříčci Gramnoptera ruficornis (Fabricius, 1781). To vše naznačuje, že letošní začátek května bude zcela odlišný od toho minulého. Nechávám tedy lesy daleko za sebou a přesunuji se dál na předem vytipovanou lokalitu.

štětka planá (Dipsacus fullonum L.) štětka planá (Dipsacus fullonum L.)

Zlomený stonek rostliny a ucpávka z dlouhých třísek - to bezpochyby značilo přítomnost tesaříka.

Vytipované místo je zajímavé nejvzdálenějším severozápadním rozšířením druhu Agapanthia osmanlis Reiche, 1858. Tento druh velice krásného tesaříka byl popsán v Maďarsku teprve nedávno (Kovacs, 1997) a viditelně se mu tady daří. Jeho vývoj probíhá ve štětce (Dipsacus sp.). Soustředím se na nalezení živné rostliny. Pro svůj nápadný vzrůst to není až takový problém. Roste v okolí cest a také kolem četných odvodňovacích kanálů. Druhým úkolem je nalezení napadených rostlin právě tímhle druhem tesaříka. Napadení se projevuje nejčastěji zlomením živné rostliny. Nápadné je pak ucpání lodyhy třískami, tak aby byla larva ze shora chráněná touhle ucpávkou. Kousek níže pod ucpávkou je larvou předkousán výletový otvor až téměř k povrchu stonku. Vyzrálému imagu pak stačí prokousat malou vrstvu pletiva a je na svobodě.

štětka planá (Dipsacus fullonum L.) Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Požerek v živné rostlině a kukla tesaříka Agapanthia osmanlis Reiche, 1858. Ucpávka z třísek a výletový otvor předkousaný až těsně k povrchu stonku. K prokousání pak zbývá imagu jen opravdu tenká vrstvička.

Agapanthia osmanlis Reiche, 1858 Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Agapanthia osmanlis Reiche, 1858 Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Při procházení lokality nacházím takto napadených stonků větší množství. Ve většině případů je ve stonku již připraveno vyzrálé imago. V ojedinělých případech ještě kukla. Jsem velmi potěšen z toho, že se trefuji do dobrého termínu a zastihuji dospělce ještě v rostlinách a nemusím je hledat někde v okolí. Trávím tady příjemný zbytek odpoledne a mám možnost nahlédnout do bionomie tohoto druhu tesaříka. V pozdních hodinách, kdy mi hledání přeruší západ slunce se lokalita zahaluje do tmy. Já se přesunuji dál na východ. Tam se nachází hlavní cíl mé první květnové výpravy.

Kiskunsági Nemzeti Park

Slaniska v Kiskunsági Nemzeti Park ... tráva ... kam oko dohlédne ...

Kiskunsági Nemzeti Park Kiskunsági Nemzeti Park

... tady zase tráva ...

Kiskunsági Nemzeti Park Kiskunsági Nemzeti Park

... a tady ... taky tráva ... ale z jiného úhlu pohledu ... prostě obyčejná lokalita obyčejného tesaříka ...

V pozdních nočních hodinách se ukládám ke spánku. Rána se nemůžu ani dospat. Nacházím se několik minut cesty od mého vytouženého snu. V okolí jsou rozlehlá slaniska Kiskunságského národního parku, kde bych rád viděl pobíhat dorcadiona, který je pro mě velkou raritou. Hledaný Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892 se vyskytuje jen tady v Maďarsku. Jde o zcela ojedinělého dorcadiona a najít ho, chce velkou dávku štěstí a také odvahy. Štěstí proto, že se hledání dorcadionů tady zcela odlišuje od hledání stejných druhů kdekoliv jinde u nás. Člověk je zvyklý hledat tyto tesaříky spíše na cestách a po jejich okrajích. Jen tam se ve většině případů nacházejí pro ně atraktivní místa k vyhřívání a unikají tak z hustého porostu vyhledávat místa bez trávy. Tady je to zcela jiné. Kilometry řídkých travnatých ploch a mezi nimi je takových vhodných míst nespočet. Dorcadion může být takřka kdekoliv. Nezbývá než hodiny chodit se sklopenou hlavou a věřit ve štěstí.

Kiskunsági Nemzeti Park Kiskunsági Nemzeti Park

Život tady ubíhá pomaleji ... Kiskunsági Nemzeti Park

Ke štěstí člověk potřebuje také zmíněnou odvahu. Obrovské travnaté plochy se totiž nacházejí v přísně chráněné rezervaci a po většinu času jste sledováni maďarskými ochránci přírody, zda neděláte něco nezákonného. Žádný sběr živočichů ani rostlin tady nepřichází v úvahu. Přesto touha vyfotografovat si dorcadiona, kterého už nějakou dobu chci vidět na vlastní oči, mě neúnavně dohnala až do těchto pustin. Vybaven pouze fotoaparátem a velkou zásobou pitné vody se přesunuji na nejvhodnější místo výskytu cervaeho.

Vstavač obecný (Orchis morio) Gonioctena sp.

Vstavač obecný (Orchis morio) byl ozdobou travnatých plání. Mandelinky Gonioctena sp. seděly ve větším počtu na listech.

Ranní svítání prozrazuje, že to bude chtít opravdu dostatek pitné vody. Vymetená obloha, teplota nad deset stupňů, to vše slibuje velmi parný den. Vycházím celkem časně ráno obhlédnout terén. Na trávě je ještě rosa a slunce zatím jen příjemně hřeje. Nevím kam přesně jít a tak zkouším namátkou jedno na první pohled nadějně vypadající místo. Neočekávám zatím žádné úspěchy. Všude je mrtvo a na listy se teprve šplhají první nedospavci, aby se po noci ohřáli na provozní teplotu. Po krajině se prochází několik stád ovcí hnaných svými pasáky. Každé stádo má samozřejmě i svého ovčáckého pejska a tak se snažím kontaktu spíše vyhýbat. Což není zrovna snadné. Nevypadají totiž moc přátelsky a nemuseli by pochopit můj dobrý úmysl. Scenérii doplňují napajedla s vodou, která mají historický vzhled, a u nás bychom je mohli spatřit nejspíše už jen v muzeu. Kochám se krásou nedotčené přírody.

Sphenophorus sp.

Sphenophorus sp. Sphenophorus sp.

Na první pohled vyprahlá krajina bez života ... zdání ovšem klame. V okolí například poletuje velký počet nosatců Sphenophorus sp.

S postupem času, jak se slunce vyhoupne výše na obzor, ihned všude poletuje spousta páteříčků Cantharis rustica Fallén, 1807. Rojení se při stoupající teplotě stupňuje a časem začínám tohohle brouka nenávidět. Zvláště tehdy, když mezi nimi umí prolétnout i tesařík Musaria affinis (Harrer, 1784), který v letu vypadá téměř stejně. Vzpomínám si na tvrzení, jednoho zkušenějšího entomologa. Dříve se mi zdálo trochu přehnané, ale teď s ním stále více souhlasím. Znělo asi takhle (uvádím méně drsnou verzi): "Ten šmejd snad umí v letu napodobit každého tesaříka".

Dorcadion pedestre pedestre Poda von Neuhaus, 1761 Dorcadion aethiops Scopoli, 1763

Prvně zahlédnu v trávě běžnější druhy. Dorcadion pedestre pedestre Poda von Neuhaus, 1761 a Dorcadion aethiops Scopoli, 1763.

VIDEO (klikni pro přehrání):

Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763

Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763

Po páteříčcích přicházejí na scénu i jiné druhy hmyzu a krajina začíná ožívat. Spousta mandelinek a nosatců naletuje na travnatý porost a oznamují mi, že za chvíli začne ten správný čas. I když se krajinou potuluji už něco přes dvě hodiny tak vím, že prozatím nemělo intenzivnější hledání dorcadionů smysl. Kolem desáté hodiny dopolední se mé smysly začínají probouzet. Bez posunu času by bylo o hodinu míň, ale to už je právě hodina kdy dorcadioni ožívají.

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

... vypadá to, že v trávě něco je ... černé tělo je na bílém podkladu dobře viditelné ...

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

... určitě je to dorcadion ...

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

... á tady někdo mlsá! ... Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892 ... konečně úspěch.

Otázkou pro mě stále zůstává, kde mám hledat. S tímto druhem nemám žádné zkušenosti, a když se k tomu přidá absolutní neznalost místa, vkrádá se mi do koutku duše nejistota. Přibývající minuty mi na klidu nepřidávají a začínám pochybovat. Naštěstí mi pochyby vyvrátí první pobíhající nedočkavec. Trávou se komplikovaně prodírá malý Dorcadion pedestre pedestre Poda von Neuhaus, 1761. Pokud mě zdání neklame, tak by se tady mohla vyskytovat jiná subspecie tohoto druhu než u nás. Poddruh popsaný jako Dorcadion pedestre kaszabi Breuning, 1956  je odlišný jen v maličkostech. Letmý pohled prozrazuje, že by to mohla být právě tahle subspecie. Důležité ovšem je, že tu dorcadioni jsou. Musím jen vytrvat. Další pedestrák o kousek dál. Tentokrát se rozhoduji si ho vyfotit. Přidřepnu si a nastavuji se do nejvhodnější polohy k focení. Kousek ode mne zastavuje džíp a stahuje okýnko. Obrázek na dveřích mi nedává pochyb, o jaké auto že se jedná. Maďarské větě sice nerozumím, ale tón se mi nezdá nijak nepřátelský. Anglicky vysvětluji, že maďarštinou nejsem obdařen a že se tady pokouším fotografovat brouky. Souhlasné pokývání a popřání štěstí mě uklidňuje. Auto odjíždí. Pedestrák mi mezitím zmizel a tak se ho pokouším najít. Je jen pár centimetrů od původního místa. Znovu se shýbám a připravuji se k focení. Opět ovšem slyším zastavení auta. Známá značka na dveřích ovšem tentokrát jiné auto a jiný řidič. Letmý pohled na fotoaparát a bez nějakých otázek se auto opět vzdaluje. Nestačím se divit. Postupem času si na velice časté průjezdy maďarských ochranářů zvykám a oni si bez problémů zvykají na mne. Mám čas se v klidu věnovat focení.

VIDEO (klikni pro přehrání):

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Další minuty nabízí pouze objevení několika kousků tesaříka Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763. Slunce mě začíná pěkně opékat až se mi zdá, že začínám vonět po pěkně propečeném steaku. Nemilosrdná step žádný úkryt ve stínu nenabízí. Snažím se do sebe alespoň nalít co nejvíce tekutin a vytrvávám. V několika okamžicích se ke mě štěstěna obrací svou laskavou tváří. V jednom drnu řídké trávy v klidu okusuje stonek hledaný tesařík Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892. Konečně.

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892 Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892 Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892

... dlouho očekávaný Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 189

Další průzkum pak přináší úspěchy v těsném sledu. Už jsem ani nedoufal. Ovšem vytrvalost se vyplatila. Najednou se hledání zdá příjemné a jednoduché. Jako by tesaříci čekali opravdu až na to největší vedro. Jejich hemžení dosahuje v tomhle počasí vrcholu. Nejedná se ovšem o žádný masový výskyt. Každý nález si musím pořádně odchodit a takzvaně odhledět. Od bílého písku se sluneční paprsky nepříjemně odráží do očí, které mě po několikahodinovém hledání začínají pěkně pálit. Step opouští i poslední stáda ovcí a ovčácký pes jdoucí se na mé podivuhodně nevšední počínání podívat, už nemá sílu ani zaštěkat. Nechá se podrbat za uchem a vrací se zpět do práce. Zažene stádo přes silnic do salaše a ocitám se na planině sám. Ještě několik náhodných nálezů a začínám pomýšlet o návratu k autu. Stín pod stromem, kde mám zaparkované auto je jako oáza v poušti. Chvíli odpočívám a loučím se s krásnou přírodou. Celý den na přímém slunci mě řádně vyčerpal. Zážitky ovšem stály za to. Shledáním s krásným dorcadionem Dorcadion (Carinatodorcadion) cervae Frivaldszky, 1892 jsem si splnil jeden ze svých dlouhodobých snů. Maximálně spokojený vyrážím trochu více na sever Maďarska. Jedu opět podle předem stanoveného plánu a před sebou mám delší zastavení v pohoří Pilis, zejména pak v přilehlé části Visegrádi-Hegység. Před rokem jsem tam prožil spoustu krásných setkání, které bych si velmi rád zopakoval.

Visegrádi-Hegység

Malá přestávka ... v dálce jsou vidět vrcholky pohoří Pilis, které mě přitahují jako magnet. Za nimi leží má oblíbená část pohoří Visegrádi-Hegység, kde jsem prožil minulý rok nespočet pěkných zážitků.

Cesta je nekonečná. Největším problémem je projetí kolem hlavního města Budapešti. Spoustu drobných oprav silnic vytvoří z průjezdu dlouhotrvající horor. Když už konečně vyjíždím na dálniční obchvat a sleduji nešťastné pohledy řidičů čekající v několikakilometrové frontě mířící opačným směrem do Budapešti, tak jsem nakonec rád, že mě čekání ve frontách stálo jen necelou hodinu. Po překonání všech silničních nástrah si na malebné mezi dělám přestávku. Kochám se výhledem na vrcholky pohoří Pilis a sleduji neúnavné počínání chrobáků Lethrus apterus (Laxmann, 1770), které lze v Maďarsku potkat snad téměř všude. Pak pokračuji v cestě.

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Když dorazím na mé známé místo v okolí Pilismarótu jsem nedočkaví jak se to tady za rok změnilo. Chtěl bych projít místo, kde jsem hledal na nekonečných skládkách metrového dříví. Po cestě se setkávám s několika přebíhajícími tesaříky Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763 přes rozpálenou asfaltovou cestu. Po delší chůzi se už šplhám na hřeben a cestou prohledávám okolí pařezů a pohozených větví. Potkávám pouze několik ojedinělých kusů tesaříka Cerambyx scopolii Fuesslins, 1775 a také nehybně sedící imaga Rhagium sycophanta (Schrank, 1781).

Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763

Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) a Dorcadion (Carinatodorcadion) aethiops Scopoli, 1763

Doba tesaříků teprve začíná. Mým cílem v místních hvozdech je nalezení jednoho obra mezi tesaříky, který má zde nejsevernější pravidelně potvrzený výskyt. Najít tesaříka Morimus funereus (Mulsant, 1862), tohohle obra rozlehlých maďarských lesů není až tak jednoduché jak by se pro brouka jeho rozměrů zdálo. Umí se šikovně schovávat pod ležící pohozené klády, větve či roští, nebo nehybně sedět u pat pařezů. Takové hledání je zdlouhavé a nepřináší slavné výsledky. Mince se obrací, pokud se podaří najít složené metrové dříví. Tak jako se mi to poštěstilo minulou broučkařskou sezónu. Při procházení známým místem se však mé malé naděje rozplývají. Tento rok musím skládky hledat někde jinde. Pouštím se do únavného a hlavně náhodného procházení různých lesních cest a pěšin.

Visegrádi-Hegység

Skládka dříví končí až tam kam nedohlédnu ... vlastně ještě o kus dál ...

Nemusím ovšem smutnit dlouhou dobu. Nedaleko od loňského místa skládky se nachází nová čerstvá skládka metrového dříví. Stejně velká a stejně úžasná. Stíny se sice prodlužují a ve vzduchu je cítit nějaká ta bouřka, ale já se dávám do podrobného prozkoumávání dřeva. Opět se tady setkávám se zajímavými tmavými aberacemi tesaříka Rhagium sycophanta (Schrank, 1781). Jsou opravdu zajímavé a nikde se s nimi nesetkávám tak často jako tady. Lépe řečeno nacházím je pouze tady v Maďarsku. Z prvních "dřevních" druhů nacházím jen tesaříky Pyrrhidium sanguineum (Linnaeus, 1758) a Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758). Za pár dní to bude určitě vypadat jinak. Na to opravdové broučí hemžení různých druhů tesaříků či krasců ještě není ta správná doba. Soustředím se tedy zejména na hledání místního broučího obra.

Morimus funereus (Mulsant, 1862)

ak tohle se neomrzí ... tenhle pohled prostě miluju ... skládky dříví ve Visegrádi-Hegység ... ráj brouků ... Morimus funereus (Mulsant, 1862)

Při jeho velikosti to není až takový problém. První nález tesaříka Morimus funereus (Mulsant, 1862) na sebe nenechá dlouho čekat. Sedící samice na čele klády nejde přehlédnout. Vedle další a o kousek dál je kopulující pár. Pohled na tohoto krásného brouka jen těžko zevšední. Je to stejné jako s naším tesaříkem obrovským. Viděl jsem ho už tolikrát, ale vždy mě ohromí. Je úžasné, že něco takového dokáže příroda vykouzlit. S postupující tmou a přibývajícím dusnem bouřky, která prochází kolem, se ukazuje stále více těchto brouků. Jejich aktivita dosahuje maxima. Musím vytáhnout čelovku, protože ve tmě hustého lesa už nejde šedomodrý brouk zahlédnout. Mé šance se tím viditelně zvětšují.

Morimus funereus (Mulsant, 1862) Morimus funereus (Mulsant, 1862)

Tma vstupuje do hustého lesa velmi rychle ... i přes nedostatek světla však nejde monstrózní tělo na metrech přehlédnout ...

Morimus funereus (Mulsant, 1862) Morimus funereus (Mulsant, 1862)

Morimus funereus (Mulsant, 1862)

Začíná mírně poprchat a aktivita brouků pomalu upadá. Snaží se schovávat mezi klády. Déšť sice není tak hustý, aby výrazně propršel přes stromy, ale s bouřkou přichází i mírné ochlazení. Na to brouci reagují okamžitě a z klád mizí i ti největší otužilci. Z úkrytů ale vylézají jiní brouci. Dešťové kapky a tma láká na lov nejrůznější druhy střevlíků rodu Carabus. Na kládách vidím lovit střevlíka Carabus (Morphocarabus) scheidleri ssp. scheidleri = jucundus Csiki, 1906. V okolí klád pobíhá zase Carabus (Archicarabus) nemoralis ssp. nemoralis Müller, 1764. Déšť začíná lehce zesilovat a tak se vydávám na cestu k autu. S čelovkou jít tmavým lesem a neznámým terénem není zrovna ideální řešení. Naštěstí se tady z loňska už malinko orientuji a tak správnou cestu po chvíli nacházím. Po cestě mi ještě přeběhnou střevlíci Carabus (Eucarabus) ullrichi ssp. ullrichi = intercessor Sokolar, 1912 a Carabus (Eucarabus) ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824. Takže jsem nakonec rád, že se bouřka v okolí přehnala. Než dojdu k autu tak není po dešti ani památka. Jdu se někam utábořit a odpočinout si. Byl to opět náročný den se spoustou zážitků. Budu se sem rád vracet. Už teď se těším.

Morimus funereus (Mulsant, 1862)

... bájný Morimus funereus (Mulsant, 1862) ...