1 hour payday loans

Ergates faber - červenec

Hodonín

Vstanul jsem na nejvyšším kopci a pravím: "Vidím město neveliké, jehož sláva téměř hvězd se dotýká. Aby šlo již z dály rozpoznat, postavte tam elektrárnu se čtyřmi komíny. Dva později nechejte zbourat. A pojmenujte ho třeba nějak po mně: Hodomčík či Hodonín ... to je jedno".

Ráno si přivstanu, abych nemusel cestovat v tom největším vedru. Je sedm hodin ráno a moc se mi do toho nechce. Ještě včera jsem dlouho do noci svítil a snažil se nějaké ty broučí nespavce přilákat na svit zářivky. Celkem neúspěšně. Pokud nepokládám za úspěch přilákání jednoho rozzuřeného sršně. Je potřeba si zlepšit náladu. Blesknul mně hlavou nápad, že bych si mohl zajet na kole za jedním z největších tesaříků naší republiky. Proč ne? Kdo jiný by mi mohl zlepšit náladu než jeden z nejúžasnějších zástupců mé oblíbené podčeledi Prioninae. Kolo mám, síly dosti a nadšení mi nechybí. Takže vzhůru na kole za Ergatesem. Ráno ještě rychle dofoukat kola, nakoupit dostatečné množství tekutin a jídla. Bageta s pořádným množstvím majonézy je myslím nejlepší přítel na cestování v tomhle horkém počasí.

Eresus moravicus (Řezáč, ?)

Eresus moravicus (Řezáč, ?) Eresus moravicus (Řezáč, ?)

Přes cestu lezl zajímavý pavouk, kterého jsem ještě nikdy neviděl. Pořídil jsem alespoň několik snímků. Až doma jsem se dozvěděl, že jde o zajímavé a vzácné evropské stepníky rodu Eresus. Samci tohoto rodu jsou odlišní na první pohled. U samiček je to s určováním těžší, protože mají rozlišovací znaky na snovacích bradavkách. Zřejmě se ale jedná o doposud nepopsaný druh Eresus moravicus (Řezáč, ?).

Celých pět minut jízdy se raduji z nádherného počasí, které konečně po mnoha chladných a deštivých dnech přišlo. Nakonec mi připadá, že pro jízdu na kole jsou teploty nad třicet stupňů tak trochu nešťastné. Po vyšlapání prvního kopce a ujetí asi deseti kilometrů nastává čas na první svačinu a přestávku s nádherným výhledem na mé rodné město. Před sebou mám ještě asi dvacet kilometrů, z toho počítám, že dobrá polovina bude v písčitém terénu borovicového lesa. Silnice prozatím vede přes krásně zvlněný terén, který bych jistě ocenil při jízdě autem. Úzká cesta z toho jeden pruh vyfrézovaný mi dává připomenout, že cyklisté nemají lehký život. Doprava je řízena kyvadlově semaforem. Škoda jen, že úsek je dlouhý asi tak pět kilometrů a ještě k tomu do kopce. To znamená, že než dojedu do poloviny, tak už se proti mně řítí auta z protějšího směru. Někteří řidiči kamiónů jsou na mě ale celkem hodní a někteří dokonce ani netroubí. To řidič Ávie, který mě lehce pošťouchne zrcátkem po hlavě mi lehce naznačuje, že jsem si měl zakoupit přilbu. Po překonání tohoto smrtícího úseku jsem doufal v to, že nejhorší mám za sebou. Spletl jsem se. Úzká cesta pokračuje a nákladních aut, které se řítí rychlostí něco lehce nad sto kilometrů v hodině stále přibývá. Někdy jedu pro jistotu v příkopu. Jako vysvobození je pak opuštění silnice a vjezd do lesa. Tak jak jsem počítal, většinou se pojede po písčitém terénu. Po zkušenostech se zběsilou jízdou některých řidičů mi to ale přijde jako jízda v ráji.

Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758)

Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758) Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758)

Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758)

Vůně borovic všude okolo mně napovídá, že jedu správným směrem. Na první skládce borových kmenů je celkem mrtvo. Jen množství hříbků a bedle velké jak pouliční lampy připomínají, že jsem měl vyrazit spíše s proutěným košíkem. Ani prohlížení několika čerstvě zlomených borovic mi moc radosti nepřineslo. Jelikož čas letí mílovými kroky, rozhoduji se dále nezdržovat a soustředit pouze na nalezení vhodné lokality pro Ergatese. To se mi zpočátku nedaří tak jak bych si představoval. Smíšený les borovic s příměsí dubu pokračuje a velmi staré a zastíněné pařezy nenaznačují, že bych již byl na dobrém místě. Bez zastávky proto pokračuji stále dál a dál hlouběji do lesa. Za jízdy si na okoličnatých všimnu zajímavého a ladného pohybu při obletování květů. Takový pohyb nemůže patřit nikomu jinému než zástupci tesaříkovitých. I když mě napadá, že by tenhle pohyb mohl patřit zřejmě běžnému druhu Rutpela maculata (Poda, 1761), i přesto dělám malou zastávku k průzkumu. Jsem příjemně překvapen, že se opět pletu. Ladné obletování květů patří druhu Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758). Nachází se tady v celkem velkém množství. Takže konečně nějaký broučí život. Jen nevím jestli těch více než třicet kilometrů stálo za tu námahu. Proto se dlouho nenechám zdržovat a jedu dál za jediným dnešním cílem výpravy. Po několika dlouhých minutách jízdy se přede mnou otevírá velký průsek se zahrnutými pařezy. To je přesně ono.

Lokalita Ergates faber (Linnaeus, 1761)

Nalezení vhodné lokality je nejdůležitějším klíčem k úspěchu při hledání tesaříka Ergates faber faber Linnaeus, 1760.

Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914 Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914

Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914. Desítky živých i mrtvých kusů jsou k vidění téměř všude.

První prohlídka místa mě vyděsí. Ani známka po nějakých výletových otvorech. Dokonce tady není ani běžný borovicový zástupce velkých krasců Chalcophora mariana mariana (Linné, 1758). Všude se pouze válí torza mrtvých nosorožíků Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914. Takže je tady něco špatně. Poledne na krku a doposud jsem nenašel to správné místo. Při představě, že budu šlapat dalších několik kilometů než najdu nějaké dobré místo mi není moc příjemně. Všímám si, že v dálce borovice prosvítají v další mýtinu. Přesunuji se tedy o několik set metrů dál. Tam se přede mnou otevírá obrovský prostor s typicky nahrnutými pařezy do dlouhých pásů. Prohlížím prvně pařezy v okolí průseku. Hned první pařez mě uklidňuje. Dva obrovské výletové otvory nemůžou patřit jinému brouku než gigantickému tesaříku Ergates faber faber Linnaeus, 1760. Vedle další pařez a stejné známky napadení. Perfektní. Konečně to správné místo.

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Kukla tesaříka Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Většina pařezů a volně ležícího dřeva je také silně napadena již zmíněným krascem Chalcophora mariana mariana (Linné, 1758). Což je velmi dobré znamení. No a další dobré znamení je také přítomnost překrásného zástupce brouků a to nosorožíka kapucínka Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914. Oproti předchozí mýtince, je zde spoustu živých kusů, které se snaží podhrabat pod volné pařezy. Nosorožík vyhledává pro svůj  vývoj stejný trouch borovicových pařezů tak jako Ergates. V okolí se povalují bezvládná a sluncem vyschlá tělíčka těchto krasavců. Pod kládami se zahrabávají další nosorožíci a samičky se snaží u nahrnutých pařezů dostat k tomu nejlepšímu trouchu. Samci s krásně vzrostlými rohy se pokouší najít své partnerky a v rozpáleném písku se pohybují velice těžkopádně. Dávám se do odvalování klád. Nemusím to dělat ani nijak dlouho. První menší pařez a následuje velká radost. Pod ním se schovává nádherný samec hledaného tesaříka Ergates faber faber Linnaeus, 1760. Je úžasný. Ihned zaujímá bojové postavení a snaží se velmi rychle schovat opět pod pařez. Jeho hbitost mě trochu zarazila. Měl jsem v paměti, že se pohybuje trochu více váhavěji. Na pařezu se na chvíli uklidnil a dokonce zapózoval na několik fotografií. Posunuji se z okraje lesa k nahrnutým pařezům, přímo doprostřed mýtiny.

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 - samec

Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 Ergates faber faber Linnaeus, 1760

Ergates faber faber Linnaeus, 1760 - samice

Tady je slunce neúprosné a v pravé poledne mně dává pocítit, že jízda na kole nebyl ten dnešní nejnáročnější zážitek. Těžce vysílen taky zjišťuji, že už mi dochází zásoby vody. A to jsem si sebou vezl dva litry. To ovšem teď neřeším. Povzbuzen dalším nálezem krásné samičky se dávám do dalšího hledání. Tady se nemám kam schovat. Těžce zpocený a celý špinavý od všude přítomného písku prohlížím další a další výletové otvory. Těch je tady obrovské množství. V některých se schovávají dospělci. Trčí jim jen kusadla. Stávající velmi teplé počasí ale vyžene brouky velmi rychle ven. Zdržel bych se tady určitě i delší dobu, ale za dvě hodiny na přímém slunci po téměř čtyřiceti kilometrech jízdy na kole jsem totálně na dně sil. S představou, že mě ještě čeká pěkný kus cesty vyjíždím. Určitě se sem letos ještě vrátím. Je to opravdu krásné místo. Teď už vyhlížím nejbližší hospodu, kde konečně úžasně vychlazenou čepovanou kofolou spláchnu prach z celého dne. Doplním ještě zásoby pití na zpáteční cestu a tentokrát už bez velkého zdržování mířím rovnou domů. Byla to dlouhá a namáhavá cesta, která ovšem stála za to.