1 hour payday loans

Mikulčice - únor

Mikulčice

Mikulčický luh v blízkosti vykopávek

Slunce svítilo jak o život a teploměr ukazoval 10°C ve stínu. Po několika minutách chůze mi bylo jasné, že nebudu litovat této jarní výpravy. Bylo krásné počasí a všude to už vonělo jarem. Oblast Mikulčice - vykopávky je archeologické naleziště zařazené mezi národní kulturní památky. Je to jeden z nejvýznamnějších sídlištních celků Velkomoravské říše s doloženým slovanským osídlením již od 6. století. Z přírodního hlediska jsou vykopávky přirozenou lučinou v oblasti původních zaplavovaných lužních lesů poblíž řeky Moravy. Celý areál Slovanského hradiště v Mikulčicích je součástí přírodního parku „Mikulčický luh“, sahajícího od říčky Kyjovky po hraniční řeku Moravu. Mikulčický luh tvoří spolu s přírodní rezervací Skařiny tzv. „biocentrum regionálního významu Mikulčice“. Území hradiště je ze tří čtvrtin svého obvodu vklíněno do předpolí Státní přírodní rezervace Skařiny – lužní les, jednoho z našich největších hnízdišť čápů bílých, volavek popelavých, ledňáčka říčního i moudivláčka obecného, v místě s výskytem vydry říční a se stále většími stopami po působení donedávna zde neznámého bobra evropského.

Mikulčice Mikulčice

V rámci ochrany a podpory ptactva, tzv. biodiverzity, bylo v rezervaci a v jejím nejbližším okolí napočítáno 79 ptačích druhů, včetně vzácně sem zalétnuvšího luňáka červeného nebo dokonce orla mořského. Hojná je sova kalous ušatý, dlask tlustozobý, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní a řada dravců v čele s kánětem a poštolkou. Běžnými obyvateli zde jsou datel černý, strakapoudi, žluva zelená, šoupálek krátkoprstý a další. Z dravců je běžná liška obecná, kuna lesní, a lasička; v těsném sousedství základů jednoho z kostelů měl své doupě i jezevec. Početný je výskyt pozoruhodných rostlin v bylinném patře: sněženka podsněžník, orsej jarní, smolnička obecná, kyprej prutnatý, dymnivka plná, plicník tmavý, křivatec žlutý, šmel okoličnatý, česnek medvědí, atd. Vůbec nejvzácnější je sněženka předjarní, ladoňka travénská a dymnivka nízká. Z drobných živočichů se vyskytují např. páskovka hajní (druh plže), rosnička zelená, ropucha hajní, slepýš křehký, z brouků tesařík Clytus tropicus, nosorožík kapucínek, taky kobylka zelená, z motýlů pestrokřídlec podražcový a další. V okolí lužních lesů a zejména části Skařiny platí stejné doporučení jako v okolí Strážnických Oskovců. Není vhodné tady provádět průzkum či expedice v době hnízdění ptáků.

Mikulčice

Mikulčice - vykopávky

Na známých místech, kde rostou sněženky už bylo vidět, že nechybí moc a rozkvetou. Tráva na loukách se už začínala zelenat, ale majky ještě vidět nebylo. Na solitérních stromech roztroušených po louce se podepsalo větrné počasí a velké množství větví bylo zlomených. Lesníci této oblasti se rychle činili a snažili se všechny ulámané větvičky rychle spálit. Některé naštěstí jen nakupili pod strom a nechali ležet. Po těchto kupkách už pobíhali čilí křísci a nalétávaly na ně mouchy, vše vypadalo jako na jaře. Nevím jestli jejich prozíravost bude taková, že je nechají ležet pod stromy až do jara a nechají vylíhnout všechny hmyzí společenstva tyto větvičky obývající. Po chvíli jsem se rozhodl opustit louku a prozkoumat okolní les. Tady taky silný vítr zanechal stopy svého řádění. Většina stromů už bylo ovšem zpracováno a nařezáno na metry, nebo již odvezeno. Zaujal mě velký zlomený topol. Ten byl na první pohled zcela zdraví. Po bližším prohlédnutí, ale byla v místě zlomení jedné ze silnějších větví, odloupnutá kůra. Pod kůrou jsem našel připravené kukelní komůrky larev tesaříka.

Požerky Saperd Larva druhu Saperda perforata (Pallas, 1773)

Požerky a Larva tesaříka Saperda perforata (Pallas, 1773).

Saperda perforata (Pallas, 1773) - ucpané výleťáky

Připravené výletové otvory druhu Saperda perforata (Pallas, 1773) jsou ucpané dlouhými třískami.

Larvy Saperda perforata (Pallas, 1773)

V kukelních komůrkách čekají larvy tesaříka Saperda perforata (Pallas, 1773) na vhodnou dobu k zakuklení.

Pod kůrou jsem zahlédnul zajímavý druh brouka. Jednalo se o lesáka Cucujus cinnaberinus (Scopoli, 1763). Ten vyžaduje ke svému vývoji dostatečný počet padlých či zlomených stromů v souvislých lesních porostech s přirozenou skladbou dřevin. Významnými faktory jsou zřejmě zastínění a relativně vyšší vzdušná vlhkost, která je důležitá pro odpovídající proces rozkladu lýka. Vývoj druhu probíhá pouze v určitém stadiu odumírání lýka. Nedostatek vhodných biotopů je příčinou ohrožení. Larvy C. cinnaberinus se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, černohnědě zabarveném lýku pod uvolněnou borkou padlých či zlomených listnatých stromů nebo ulomených silných větvích. Hlavní hostitelské rostliny jsou buk, osika a další topoly, duby a jiné listnáče. Pro výběr hostitelské rostliny je důležitější odpovídající stupeň rozkladu lýka než druh. Trofické nároky nejsou dostatečně známy, podle Palma (1941) se larvy i imaga živí hnijícím lýkem, ale larvy, alespoň v chovu, žerou i larvy jiného podkorního hmyzu včetně slabších jedinců vlastního druhu. Larvální vývoj trvá minimálně dva roky, larvy se kuklí koncem léta, dospělí brouci se líhnou na konci léta či na podzim, přezimují a na jaře se páří a kladou vajíčka. Jinak se vyskytují ve stejném prostředí jako larvy. Většina nálezů spadá do období od října do prosince a od března do dubna. Lesák Cucujus cinnaberinus je významným prvkem západopalearktické fauny rozšířeným v severní, východní a jihovýchodní Evropě (ve střední Evropě Bavorsko, Rakousko, Česko, Slovensko a Polska. V České republice se v současné době vyskytuje pouze na Moravě v Beskydech (NPR Mionší) a v lužních lesích při dolním toku Dyje, nověji byl nalezen i na střední Moravě a ve východních Čechách. Podle novelizované vyhlášky z roku 2006 je lesák zařazen mezi silně ohrožené druhy chráněné zákonem.

Cucujus cinnaberinus (Scopoli, 1763)

Cucujus cinnaberinus (Scopoli, 1763) Cucujus cinnaberinus (Scopoli, 1763)

Cucujus cinnaberinus (Scopoli, 1763) - lesák rumělkový

Mrchožrouti Phosphuga atrata atrata (Linnaeus, 1758) měli ještě zimu. Larvy i imaga tohoto druhu jsou predátory především ulitových plicnatých plžů, žerou ale i žížaly. Jeho protažená hlava umožňuje vniknutí brouka do ulity, plž je usmrcen jedovatým kousnutím. Vylučovaný sliz plže, útočníka neodradí. Je to hojný druh našich lesů, který často zimuje pod kůrou. Všude hojní střevlíci zrnití Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758 byli vděčnými objekty k focení a rádi chvíli postáli. Pak se šli váhavě opět schovat a přečkat těch pár dnů než přijde to pravé jaro. V okolí vod v lužních lesích je tady na jižní Moravě nejhojnějším zástupcem velkých střevlíků rodu Carabus.

Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758

Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758 Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758

Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758

Carabus granulatus granulatus Linnaeus, 1758

Chvíle radosti z takového objevu pomalu vyprchaly a já se rozhodl opustit krásnou přírodu lužního lesa v okolí Mikulčic. S poznatkem, že i v zimě můžou výpravy přinést zajímavý objekt k focení jsem opouštěl lokalitu. Vyjít v zimě za brouky do přírody se opravdu vyplatí.