1 hour payday loans

Carabus cancellatus - leden

Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Dolní Bojanovice a část lesa známá jako Dolní Kapánsko. Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Marně vzpomínám na doby mého raného entomologického rozpuku. První průzkumy do hlubokých lesů, první lovy, první  roháč, první smýkání vysoké trávy, první klíště na pytlíku. Co si však vždy vybavím krom majestátných Lucanusů, jsou střevlíci. Každý entomologický adept je vždy okouzlen těmi největšími brouky. Prahnul jsem tedy i já po našem největším střevlíkovi. Tento cíl se mi brzy lehce splnil, neboť v mém okolí nebyl problém spatřit náš největší druh Carabus coriaceus coriaceus Linnaeus, 1758. Pokládal jsem důmyslné pasti ze zavařovaček. Marně si babička každý rok lámala hlavu nad tím, kam se jí ztrácejí. Jezdil jsem každý druhý den na kole s dobrým tuctem v batohu a snažil se pokrýt ty nejzajímavější místa v lese. Zvonění batohu se rozléhalo napříč dědinou a lidé vybíhali ze stavení v domnění, že odbíjí klekání. Do mých pastí se s tímto obrovským Carabusem tehdy nejčastěji chytal také Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Byl to takový místní šunt. Nešťastně jsem se díval do pasti, ve které chyběl coriaceus. Čím jsem si však mohl být jistý, že tam nebude nikdy chybět cancellatus. Jediné uspokojení mně přinášelo jen to, když mezi záplavou bronzových krovek náhodně zbloudil i druh Carabus ullrichii ullrichii Germar, 1824. Jaké bylo mé překvapení, když se po bez mála dvaceti letech situace naprosto otočila. Po návratu k entomologii jsem na známých místech potkával jen záplavy ullricháčů, ale cancellatuse už jen výjimečně. Když jsem jej chtěl před třemi lety ukázat kamarádovi, prochodili jsme téměř celý les a našli jsme pouze dva kusy. Já v hledání neustával a pokračoval ještě několik dní po jeho odjezdu, ale bezvýsledně. Následující sezónu jsem nepotkal ani jeden kus.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826

Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus cancellatus cancellatus Illiger, 1798 Carabus cancellatus cancellatus Illiger, 1798

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Snad z důvodů těžkých abstinenčních příznaků po ztracené sezóně, kdy místo do mikroskopu čučel jsem do míchačky, vydávám se na podrobný průzkum tohoto druhu. Dal jsem si za cíl, projít postupně všechna místa jeho původního výskytu. Obával jsem se nejhoršího. Cancellatus mohl být potravně vytlačen úspěšnějším ullricháčem. Mělo by to za následek postupné vymizení celé místní populace. Bohužel by to nebyl žádný převratný objev. Dle sdělení vícero kolegů se to již děje na mnoha místech České republiky i Slovenska. Postup byl následující a předem naplánovaný. Jeden víkend se budu věnovat části lesa u Dolních Bojanovic známému jako Dolní Kapánsko. Následující víkend pak podrobněji prozkoumám okolí Starého Poddvorova a zejména les známý jako Zlodějský háj. Zde jsem totiž zaznamenal nejnovější faunistické nálezy tohoto střevlíka. Brzy ráno tak vcházím do lesa. Nedaleko se nachází místo zajímavých nálezů majek z předchozího roku. I když sníh již odtává, někde je ho ještě dost na to, aby znepříjemňoval chůzi lesem. Jak zjišťuji, tohle počasí má pro mě nezanedbatelnou výhodu. Podle toho, kde se sníh drží a kde již odtál, lze z velké dálky rozpoznávat jednotlivé mikroklimaticky rozdílné části lesa. Doufám totiž v to, že tak jako jiní Carabusové, bude i cancellatus vyhledávat k zimovišti spíše stinná a chladná místa, kde bude zajištěna dostatečná relativně neměnná vlhkost. Což v tomto prosvětleném lese bude zřejmě problém. Dolní Kapánsko není les obrovských rozměrů, ale malý také není. Naštěstí zde nejsem poprvé a dokážu už odhadnout, které části se můžu v klidu vyhnout a naopak, kde bych se měl porozhlédnout důkladněji. Po třech hodinách marného pátrání jsem smířen s realitou. Připomíná mi to poslední neúspěšné výpravy za tímto druhem.

Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus cancellatus cancellatus Illiger, 1798

Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Bohatá lokalita na střevlíka Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Když se rozhodnu přejít do druhé poloviny lesa, zkracuji si cestu neatraktivní částí lesa, kterou tvoří zejména nálety akátu. Vždy jsem se tomuto údolí spíše vyhýbal pro jeho entomologickou nepoužitelnost. K mému překvapení se porost po čase mění na divoký lískový prales a posléze pak v zajímavě neudržovaný smíšený les s převahou dubu a ořešáku. Co mě ihned zaujme, je poloha tohoto místa. Les se nachází ve větší terénní vlně a tvoří tak celkem chladné údolí. To za moment poznávám na vlastní nohy, neboť místy sníh sahá ještě nad kotníky. Dostatek ležícího dřeva pak láká k nahlédnutí pod pokličku místní fauny. To co tady objevuji je pro mě malým zázrakem. Střevlíci druhu Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. zde zimují v jednotlivých kmenech po desítkách.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Tento jedinec to s otužováním trochu přehnal ...

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Ukázka dokonalé hybernace ... aneb jak někoho pustit k ledu ...

V některých komůrkách jsou na sobě střevlíci narváni na dvě až tři patra. Jinde se nachází jedna komůrka vedle druhé. Do některých provizorních zimovišť pod kůrou natekla voda, ale ani to střevlíkům nevadilo a připomínají tady spíše muzeum doby ledové. Nemůžu tomu uvěřit. Po době, kdy jsem měl problém najít jeden jediný kus, přichází takový zlom v hledání. Namátkou nakukuji pod kůru některých kmenů a nikdy bez výsledku. V celém tomto  nevelkém údolí můžou tak být stovky kusů. Je to velmi povzbudivé a přecházím dál do druhé části lesa. Zde můj optimismus končí. Zdá se, jako by si velká část populace primárně vybrala k zimování jednu část lesa. I to mohlo být následkem mých předešlých neúspěšných výprav. Nedokážu si však vysvětlit, že se neobjevil v zemních pastech na místech, kdy byl vždy lehce zaznamenatelný. Otázky se pak nabízí velmi snadno. Není to poslední místo, kam byla populace tohoto střevlíka vytačena a kde je ještě schopna přežívat? Nebo může být jeho masivní výskyt řízen částečně periodicky, jako je tomu u mnohých druhů z broučí říše. Bylo by to dozajista velmi zajímavým podnětem k dlouholetému průzkumu této populace. Mně však prozatím postačí zjištění, že jsou místa, kde lze tohoto vzhledově atraktivního střevlíka spatřit.

Starý Poddvorov

Starý Poddvorov a bohatý kousek lesa s názvem Zlodějský háj ... usedlíci jej však znají pouze pod jménem Lapoštorf.

Týden uběhnul velmi rychle a změny v počasí se udály ještě rychleji. Teplotní skok o bezmála patnáct stupňů připomínal příchod jara. Nenechal jsem se uchlácholit ojedinělým úspěchem předchozí výpravy a pokračuji v průzkumu. Tak jako jsem si dal za cíl, na řadu přichází část lesa u Starého Poddvorova. Mezi místními známá jako Lapoštorf. V turistických mapách ji spíše najdeme pod jménem Zlodějský háj. Poslední roky les prošel viditelnou rekultivací, proto jsem velmi zvědaví co zde potkám. Tentokráte nezůstávám jen u hledání střevlíků, ale rád bych zde zopakoval úspěšné nálezy tesaříka Clytus tropicus (Panzer, 1795).

Opilo mollis (Linnaeus, 1758)

Opilo mollis (Linnaeus, 1758) českým jménem pestrokrovečník měkký - připraven na lov larev. Něco máme společného.

Uloma culinaris (Linnaeus, 1758) Uloma culinaris (Linnaeus, 1758)

Uloma culinaris (Linnaeus, 1758)

Potemník Uloma culinaris (Linnaeus, 1758) žijící pouze pod kůrou či v trouchu, poprvé v životě spatřuje denní světlo.

Po několika nachozených kilometrech opět bez sebemenšího úspěchu přicházím do střední části lesa. Tady objevuji opět nenápadnou mikrolokalitku u odrostlejší smrkové školky. Nestačím se divit. Střevlíci druhu Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. tady nejsou tak hojní jako v Dolním Kapánsku, ale jsou tady také v celkem nezanedbatelném množství. Tak jako na předešlé bohaté lokalitě se jedná pouze o malou část lesa. Po několika metrech už střevlíka hledám marně. Pak se značnou chvíli věnuji spíše larvám tesaříků. Další nálezy hledaného Carabuse již nepřicházejí. I tak pokládám za velký úspěch nález druhého hromadného zimoviště tohoto druhu. Přitom jsou od sebe značně vzdálené a lze předpokládat, že spolu tudíž nesouvisí.

Lokalita Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Po čase nacházím i tady místo, kde střevlík Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826. není žádnou vzácností.

Carabus (Tachypus) cancellatus ssp. excisus Dejean, 1826.

Dvoupatrový domeček je výsadou pouze bohatších střevlíčích rodin z předlesí ...

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758) Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Zimující roháček Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758) se probral velmi rychle k životu a utíkal se schovat ...

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758) je běžný ... ale nádherný brouk

Na závěr snad jen dodatek. Nevěřím tomu, že bych tohoto střevlíka několik let přehlížel a on byl přesto v místních lesích takhle hojný jak ukázaly předchozí nálezy. I můj kolega, který v okolí těchto lesů pobyl dvě sezóny, tento druh nikdy nezaznamenal. Co tak stojí za populační explozí tohoto druhu na tomto místě zůstane tak zřejmě záhadou. Vše pak možná ukáže čas. Rád budu věřit, že mé setkání s tak hojnou populací nebylo poslední.