1 hour payday loans

Escheri - březen/duben

Velká Javořina

Prales na vrcholu Velké Javořiny

Můj zájem o střevlíka Chrysocarabus auronitens escheri Palliardi, 1825 počal asi před dvěma roky. Tehdy  jsem se jednoho dne rozhodl zdolat vrchol Velké Javořiny (970 m) a to bez kyslíku či pomoci šerpů. Odměnou za namáhavý výstup byl nádherný výhled do širokého okolí a pohled na poučnou tabuli před vysílačem na vrcholu. Na ní se návštěvník, mimo jiné mohl dozvědět o zajímavých střevlících obývající okolí krásného koutku přírody. Tehdy ještě neorientovaný v poměrech naší broučí fauny jsem tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Obdivujíce zejména dva druhy našich větších střevlíků z rodu Carabus, kteří se tu mají vyskytovat, jsem opustil místo a více se myšlenkou nezaobíral.

Velká Javořina - naučná cedule Velká Javořina - naučná cedule

Velká Javořina - naučná cedule, která vše odstartovala ... zaštiťuje ji mimo jiné i CHKO Bílé Karpaty

Letos, kdy jsem se začal zajímat o střevlíky více se moje myšlenky vrátili ke zmiňované tabuli. Informace se mi podařilo potvrdit z několika zdrojů na internetu, které taktéž psali o střevlíku Chrysocarabus auronitens escheri Palliardi, 1825, jako o typickém druhu Bílých Karpat. Webové servery se mi zdály natolik důvěryhodné, že nebyl důvod tomu nevěřit. Všude tam kde je zachovalejší místo se starším porostem je tento střevlík uváděn jako typický obyvatel místní přírody. Několik vycházek o letošním podzimu mi na optimizmu sice moc nepřidali, ale stále jsem věřil. Kniha Carabidae od Karla Hůrky mi taktéž nepřinesla větší objasnění, spíše naopak. Tam se dozvídám, že subspecie escheri není vůbec pro naši republiku uváděna. Tím se to stalo ještě zajímavější. Proč by ale byly webové stránky a informační tabule plné opačných tvrzení? Určitě je tam proveden novější průzkum, který se neshoduje s poměrně "starším" vydání knihy (1996). Takhle jsem si to celkem jednoduše oddůvodnil a pokoušel jsem stále štěstěnu.

Panoramatický pohled z Velké Javořiny

Panoramatický pohled z Velké Javořiny

V březnových dnech jsem se chystal již několikrát vyrazit za tímto "cedulovým démonem", ale vždy mi už naplánovanou výpravu překazil poslední návaly letošního sněhu. Termín výpravy se tak posunul nakonec až na poslední den v březnu. V předešlé dny teploty několikrát stouply až ke dvaceti stupňům a tak mělo být zajištěné, že mně hledání nebudou znepříjemňovat sněhové závěje. V osudný den bylo počasí jako objednané na krásnou procházku. Dokonce jsem v ten den měl vzít svou poslední dávku antibiotik, které měli odehnat zlé angínové viry dočasně zabydlené v mém oslabeném těle. Na místo jsem dokonce nepřijel ani tak pozdě jako je mým špatným zvykem. Po zaparkování se přibližuji více pod kopec a nechávám se slzou v oku mého čtyřkolého miláčkya na lesním parkovišti. Dál už se musím spoléhat jen na vlastní nohy. Bohužel.

Velká Javořina

Sněženky na vrcholu Velké Javořiny

Velká Javořina Velká Javořina

Nejpříjemnější částí výpravy se rychle stávají dlouhé přestávky s výhledem

Kopnu do sebe ranní dávku antibiotik a cítím se hned lépe. První půl hodinu výstupu mám dokonce i úsměv na tváři. Pak zjišťuji, že cesta na vrchol bude stále do kopce. Druhou půl hodinu, kdy přicházím na to, že po nemoci není mé tělo v ideální kondici dělám častější přestávky, které si zdůvodňuji rozhlížením po krajině. Předbíhá mě několik trénovanějších turistů. Natolik trénovaných, že dámy jdou v botech s podpatky a pánové v džínách. Začínám být nervózní z mé kondice a slibuju, že začnu trénovat u Messnera. Zbylý čas výstupu si krátím ubezpečováním o tom že na vrchol je to už jen kousek. Posledních několik metrů mám chuť založit výškový tábor, ale zhlédnutí již zmiňované informační tabule s vyobrazením escheriho mi vlévá novou krev do žil. Začínám s hledáním v okolí.

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Rád bych zde popsal bohatý výpis brouků, které jsem cestou potkal, ale má pozornost se soustředila pouze na nalezení escheriho. Střevlíci jako Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 či Cychrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758) jsou tady tak hojnými obyvateli, že mě to začínalo až s prominutím štvát. Nacházím totiž pouze jen tyhle dva druhy. Mezi nimi i několik drobných Pterostichusů, o které se ovšem tentokrát moc nezajímám. Snažím se najít nějakou příhodnější lokalitu a sestupuji a zase vystupuji kolem všude přítomných roklinek. Bohužel bez výrazné změny v zastoupení broučí zvířeny.

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty Bílé Karpaty

Potůčky na svazích Bílých Karpat jsou shromaždištěm k zimování větších Carabů ... tady by mohl být

Vydávám se silně zklamáni na cestu zpět. Zkouším štěstí ještě v okolí jedné ze sběrnic místního potůčku. Zde nacházím opět samé violaceuse. Už skoro na odchodu zpět na stezku si zlepším náladu nálezem jednoho kusu střevlíka Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787. Udělám pár snímků a pokračuji v cestě. Bohužel zároveň zjišťuji, že jsem se dostal sestupem po proudu potoku celkem nízko pod stezku. A tak čtvrthodinový výlez po čtyřech do příkrého svahu mi náladu nezlepšil. Tím skončila celkem neslavná výprava.

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787 Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

Po příjezdu se rozpoutala vášnivější debata v návštěvní knize i po mailu o možném či nemožném výskytu escheriho na Moravě. Bohužel objasnění do tohohle záhadného případu nikdo nepřinesl. Naopak se dopátrávám, že nejen Hůrka, ale také další literatura nezmiňuje tuhle subspecii nikde pro Českou republiku.

Chladný vrch

Chladný vrch

Blížily se velikonoce a několik dnů volna spojených s těmito svátky. Poslední dny jsem trávil jen tím, že jsem se snažil dopátrat co je pravdy na rozšíření escheriho v Bílých Karpatech. Další zajímavé místo, kde by tento střevlík mohl žít bylo trochu severněji od Velké Javořiny. Opět několik nejasných zpráv nasvědčovalo, že by to mohlo být pravděpodobnější než na předešlém místě. Tentokrát to měla být lokalita až někde u Vlárského průsmyku. I když už jsem měl naplánovanou jinou výpravu, rozhodnul jsem se plány změnit. Od výpravy jsem si sliboval zejména nalezení zajímavější lokality, kde by mohl escheri přežívat. Z větších carabů se zde uvádí výskyt druhů např. obsoletus, irregularis, variolosus a také právě auronitens escheri. Brzy ráno jsem vyrazil na cestu a podle chladného počasí a teploty pod bodem mrazu jsem ani nelitoval změny v plánu. Střevlíci jdou fotit i za špatného počasí. Něco přes hodinu cesty a už stojím opět v lese. Lokalita se má nacházet někde uprostřed lesních porostů a tak přemýšlím kudy se vydat. Jelikož bezmezně věřím svému orientačnímu smyslu, vycházím bez váhání do lesa po jakési zpevněné cestičce. Po sto metrech se však z jedné cestičky stávají tři cestičky. Opět se můj smysl pro orientaci nenechá ničím překvapit a vybírám si instinktivně tu co vede nejvíce do kopce. Po půl hodině chůze po klikaté asfaltce začínám být na pochybách. Podle slunce zjišťuji, že jdu úplně opačným směrem. Ale nejsem zoufalec a tak nechávám mapu odpočívat v batohu. Opět se spoléhám na můj orientační smysl, který jsem musel zdědit po mých indiánských prapředcích. Tentokrát, ale přestávám věřit klikaté cestě a vstupuji do bukového porostu. Po zdolání několika vrstevnic se rozhodnu vyšplhat na hřeben, odkud bude snad větší rozhled. Kupodivu jsem za chvíli na krásně upravené hřebenové cestě a všude už na mě vykukují výstražné tabule "Pozor státní hranice". Pocit, že jsem ještě stále v České republice mě trochu uklidňuje.

Chladný vrch Chladný vrch

Chladný vrch Chladný vrch

Hřebenovka na v blízkosti Chladného vrchu s výhledem na Slovensko

Co mi ovšem na klidu nepřidá, je označení jakéhosi kopce a rozcestník slovenských turistů. Název kopce mi nic neříká, ale podle rozcestníku jsem si zašel asi hodinku cesty od vytouženého cíle. Začínám o svých indiánských prapředcích pochybovat a potupně vytahuju mapu z batohu. Aha, chybu jsem udělal už na rozcestí tří cestiček. Teď musím jen vyřešit, kde to vlastně jsem. Pro jistotu rozbalím obě verze turistických map, které mám. Ta česká, ale ani ta slovenská se o kopci na kterém se nacházím nezmiňuje. Podle rozcestníku mám jít stále po modré značce, která však také není ani v jedné z map. Jelikož je to však jediné čeho se můžu držet tak se rozhodnu jít po modré značce na kopec zvaný Javorník. Po cestě tam bych měl procházet někde přes Chladný vrch. Turistická stezka je velice zajímavá a po několika metrech mizí v bukovém porostu, bez nějakého náznaku používání někdy někým jiným než mnou. Držím se jí co to jde, ale pak se ztrácí nejenom pěšina, ale i značení. Vylezu zpět na hřeben a držím se tentokrát hraničních patníků, které snad nikam nezmizí. Po chvilce dorazím na místo, které jsem celé dopoledne hledal. Začínám s ohledáním místa a soustředím se opět na větší druhy střevlíků s cílem najít escheriho. Už se těším na to, až všem ukážu jeho fotografie.

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761 Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761 Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Po cestě na hřeben jsem potkával jen samý mladý bukový porost. Tady v okolí vrcholu byla situace trochu veselejší a nachází se tady také starší stromy, zejména buky. Bohužel ani po čtyřech hodinách průzkumu jsem nezjistil výskyt žádného zajímavějšího druhu střevlíka, který by se nedal najít také v okolí Velké Javořiny. Megodontus violaceus tady byl také nejvíce hojným zimujícím druhem, kterého zde šlo najít. Jedinou na první pohled postřehnutelnou změnou, byl hojný výskyt Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761, kterého jsem více na jih doposud nenašel. Escheriho ani místo, které by mohlo být pro jeho výskyt zajímavé jsem však za celý den nezaznamenal.

Chladný vrch

PP Chladný vrch s výskytem tesaříka Rosalia alpina alpina (Linnaeus, 1758), ten je na rozdíl od escheriho založen na pravdě.

V bukových lesích některé druhy střevlíků zimují jiným způsobem, než zalezení ve dřevě a tak mé šance byly mizivé. Myslím, že pokud jde skutečně o tohoto střevlíka, tak by si větší zájem rozhodně zasloužil. Já mám prozatím smůlu a do případu jsem nevnesl nic nového co by stálo za povšimnutí. Tím skončila druhá neslavná výprava za mým broučím bílokarpatským snem. Výskyt tohoto "broučího přízraku" mě bude i nadále pronásledovat v myšlenkách. Až do té doby než někdo zaujme jasné stanovisko a řekne jestli se opravdu escheri v Bílých Karpatech někdy skutečně vyskytoval, popřípadě vyskytuje a podloží to dokladovým materiálem. Je zřejmé, že tady došlo pouze ke špatnému určení a záměnu, která se automatickým opisováním dostala až na oficiální informační tabule. Dnes se díky internetu tahle informace šíří jako mor a je jí k vidění na všemožných oficiálních stránkách různých organizacích. Pro mě však stále zůstává Chrysocarabus auronitens escheri Palliardi, 1825 pouze slovenským druhem. Ale třeba se to jednou změní.

auronitens a escheri - porovnání

Porovnání střevlíků Chrysocarabus auronitens escheri Palliardi, 1825 a Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792.