1 hour payday loans

Rejvíz - prosinec

Rejvíz

Nesnažte se vyladit obraz ... chyba není na vašem monitoru ... tahle reportáž je poněkud jednobarevná ...

S krajinou Jeseníků, kde trávím každoročně nejpěknější část zimy jsem vás na mých stránkách již seznamoval. Nejpěknější místo vám ale doposud zůstávalo utajeno. Snad i z důvodů své turistické profláknutosti. V době broučkařského půstu bych vám tohle místo přece jen rád představil. Třeba tento report někomu poslouží jako tip na výlet za nevšedními zážitky v srdci úžasné krajiny. Můj cíl výpravy je druhým nejnavštěvovanějším místem v Jeseníkách. Hned po Pradědu. Stále nic? Napovím. Rejvíz. Pro svůj zimní a podotýkám neentomologický výlet jsem si vybral právě tuhle malou horskou osadu s cca 75 stálými obyvateli ležící na náhorní plošině uprostřed hlubokých lesů. Ta je velmi vhodná pro cykloturistiku, turistiku, běžky, procházky, houbaření. Vzhledem k tomu že za poslední dny napadlo něco pře metr sněhu, vybral jsem si zrovinka běžky. Bohužel jsem byl v širokém okolí jediný člověk co byl ochoten tomuto sportu za těchto podmínek holdovat. Sny o běžecké trase s nažehlenou stopou co jsem znal ze sportovních přenosů se mi rozplynuly hned za první zatáčkou v lese.

Rejvíz

Cesta? ...  je někde tady ...

Můj cíl návštěvy leží v chráněné území NPR Rejvíz ropzprostírající se v mělké pánvi na rozvodí Černé Opavy a Vrchovištního potoka. Je tvořeno dvěma spojenými vrchovišti, v jejichž středech se nachází tzv. mechová jezírka. Unikátnost a nevyčíslitelnost hodnoty NPR Rejvíz jsou podmíněny především geologickou minulostí, klimatem a přísnou ochranou území. Právě Velké mechové jezírko se stalo bodem mého zájmu. Ne že bych tohle místo již nenavštívil, ale pokud potřebujete vyčistit hlavu, není široko daleko lepší kout přírody. A já ji po letošní stavařské sezóně potřeboval minimálně restartovat.

Rejvíz Rejvíz

Tohle by nedal ani Santa ... místy bylo sněhu až po pás ...

Vybral jsem si den, kdy téměř ustalo sněžení. Konečně. Po třech dnech neustálého a nepřerušovaného sypání to bylo jako malý zázrak. Přes metr nového prašanu, bezvětří a teplota někde k -15°C. Zima jako v pohádce. Bohužel i v pohádce vystupují negativní postavy. Budu velmi upřímný a mírně odbočím, ale musím to napsat. Nesnáším myslivce. Můj negativní náhled na dnešní myslivost ovšem nepřikrmují reportáže investigativních novinářů komerčních televizí. Rád se sice podívám jak si zelení mužíci posilněni alkoholem zastřelili při honu psa, ale má averze dokonale vybublává až při návštěvě Jeseníku. Nevím čím si to místní kraj zasloužil, ale výskyt zvrhlosti v této profesi je zde opravdu neskutečný. Snad je to dáno i mou částečnou naivitou a mou představou o tom jak má vypadat myslivec. Ta se zřejmě utvořila někde v dětství, kdy jsem tyto "ochránce" zvěře znal z propagačních dokumentárních filmů. Také jsem měl možnost znát osobně nějakého myslivce i osobně. Možná proto se mé přestavy právě tady rozcházejí s realitou. Místní myslivec tady totiž nechodí krmit zvířátka aby v zimě neumrzla či nezhynula vysílením v závějích. Pouze se snaží zvířátka nalákat ke krmelci. Tam už čeká ve vyhřáté čtyřkolce a vysílenou srnečku odpráskne přímo z auta. Že to nic není? Asi ne. Kdyby to bylo jen vyjímečně.

Kolena Brada

I norský běžec na lyžích Bjørn Dæhlie to vzdal. Ze stopy se pak ozývalo: "Jævla snøen! Jævla snøen!" ... Čemuž jsem nerozuměl.

Bohužel s blížícími se svátky přibývají zřejmě i žádosti od příbuzenstva na nějakou tu vánoční zvěřinu. Proto jsou výjezdy do lesa častější a častější. Ba co víc, nezadrží je ani bohatá sněhová přikrývka. Nelení a objednají si prohrnutí lesní cesty. Nevadí jim, že je to turistická stezka dotovaná bohatými fondy EU a pro zimní období určená jako běžkařská trasa. Tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Díky jejich lenosti či neskutečné zhovadilosti, kdy je jim za těžko udělat pár kroků ke krmelci natož číhat na zvěř někde na posedu se běžecká trasa stává pouze dobře upraveným tankodromem. Naštěstí ten nahoře trestá svině na místě. I když prohrnovali pravidelně, proti letošní sněhové nadílce a místnímu odboji byli bez šance. Proto byly velmi často k vidění následující výjevy. Čtyřkolka je vyprošťována se závěje. Čtyřkolka se marně snaží vyjet z lesa kam bourala. Čtyřkolka je tlačena myslivci do kopce, který jsme s dětma ujezdili a uklouzali v jedno velké ledové koryto. Čtyřkolka prorazila čtyři sněhové sněhuláky které někdo postavil doprostřed cesty. Bohužel pro posádku dva z nich měli páteř a hlavičku zpevněny půl tunovými kamínky. Hodně udělá i takový čtyřchlapový valoun šikovně schovaný do prašanu uprostřed cesty. Po pěti dnech už nikdo z myslivců neměl na zvěřinu chuť a les vypadal opět jako v pohádce.

Pozor - strom Rozcestník

Pozor! Strom může spadnout i samovolně ... che ... z toho by možná měli radost soudruzi v lesním závodu Židlochovice

Tímhle sněhovým královstvím jsem se prokousával metr po metru až k vysněnému cíli. Po osadu Rejvíz to byla ještě pohoda, neboť jsme tady hodně běžkovali a staré zaváté stopy byly alespoň trochu vidět. Bílé peklo začalo až před vstupem na naučnou stezku. Byl jsem asi jediný blázen, který se v posledních dnech vydal prozkoumat toto místo. Odměnou byla naprosto panenská sněhová příroda. Sněhová přikrývka sahající místy nad kolena a neskutečné lesní ticho.

Vstup do rezervace

Vstup do rezervace - někde uprostřed je lávka ... obklopená bažinkami ...

V NPR Rejvíz se nachází největší rašeliniště na severní Moravě typu rozvodnicového vrchoviště s přechody ke slatinám. Vzniklo v postglaciálu (před 6 - 7 tisíci lety) a jeho přírodní prostředí se uchovalo díky chladnému klimatu. Ve východní a západní částí se nacházejí jezírka, k Velkému mechovému jezírku vede naučná stezka. Tu jsem si vybral ke své sněhové výpravě. Rašeliniště má specifické rostlinstvo a živočišstvo s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Rašeliništní společenstva jsou velmi citlivá na sešlapání, proto se po naučné stezce pohybuji pouze po nainstalovaných lávkách. Tedy díky mohutné sněhové přikrývce v to alespoň pevně doufám.

Brána do srdce rezervace

Brána do srdce rezervace ... stálo za to si přivstat ... dnes jsem tu zřejmě první ...

Součástí rezervace Rejvíz je také rozsáhlý komplex rašelinných luk v prostoru mezi Velkým a Malým mechovým jezírkem. Charakteristická je pro ně vysoká hladina podzemní vody a rozsáhlé porosty rašeliníku. Pestrost vegetační struktury tohoto typu luk je určována dominantními druhy – nejčastěji ostřicemi, Skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus), Pcháčem potočním (Cirsium rivulare), přesličkami, Tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a proto jsou louky kolem Rejvízu nejenom mozaikou druhů, ale podle ročních období i pestrou paletou barev. K nejvzácnějším zde patří Ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), Tuřice odchylná (Vignea appropinquata), Tuřice blešní (Vignea pulicaris), Bazanovec kytkokvětý (Nanburgia thyrsiflora), Hladilka obecná (Ophioglossum vulgarum), Mečík střecholistý (Gladiolus imbricatus) a mnohé další. Okrajové pásmo rezervace tvoří smrkový les o výměře 67,39 ha, jehož charakter se mění směrem ke středu chráněného území v porosty s borovicí blatkou. Lokalita je významným biotopem pro mnoho vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Zachované přírodní hodnoty rejvízského rašeliniště jsou nejen objektem vědeckého výzkumu, ale i velmi atraktivní z hlediska cestovního ruchu. Zejména v letních měsících.

Rejvíz Rejvíz

NPR Rejvíz je zajímavá v létě ... jakpak vypadá v zimě?

Rejvíz

Zaujal jsem pozici ... rozkaz zněl jasně ... nesmí projet muž s koženou brašnou ... nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo ... nó dvě dávky

Rejvíz

Už by to potřebovalo sníh ...

Díky vhodné konfiguraci terénu, který umožňuje dostatečné zadržování vody na nepropustném podloží byly dány základní podmínky pro vznik rašeliniště. Původní smrkový les vlivem silného zamokření odumřel a byl postupně nahrazen porosty borovice blatky (Pinus uncinata), která dorůstá do výšky 15 m při stáří maximálně do 200 let. Současně došlo v dalším vývoji k intenzivnímu růstu rašeliníku a tvorbě rašeliny. Zaoblený tvar vrchoviště vzniká odstředivým růstem rašeliníkových trsů. Celková hmota humolitu ve vrchovišti je odhadována na 2,5 milionu m3.

Rejvíz Rejvíz

Rašeliniště má specifické rostlinstvo a živočišstvo s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Rejvíz

Rejvíz Rejvíz

Velké mechové jezírko je již na dosah ...

Po lávkách jsem si prošlapal cestu až k cíli. Velké mechové jezírko se nachází ve středu západního jádra rašeliniště. Vrstva rašeliny zde dosahuje mocnosti 300 cm. Okolí jezírka tvoří porosty borovice blatky s podrostem mechu rašeliníku (Sphagnum sp.) a jiných typických rostlin. Vyskytuje se zde i drobná masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Kromě rostlin zde mají útočiště vzácné druhy živočichů, z nichž např. žluťásek borůvkový (Colias palaeno) a šídlo rašelinné (Aeschna subarctica) jsou glaciální relikty - po odeznění glaciálu ustupovaly na sever a na některých vhodných typech lokalit (rašeliniště, sutě, apod.) objevily vhodné existenční podmínky. Za zmínku také stojí přítomnost čolka karpatského (Triturus montandoni) i čolka horského (Triturus alpestris). Až výzkumy z poslední doby prokázaly, že rejvízské rašeliniště patří mezi nejbohatší ve výskytu pavouků. Z brouků je zde všude bohatě zastoupen střevlík hrbolatý Hygrocarabus variolosus Fabricius, 1787. Severovýchodně od Velkého jezírka leží Malé mechové jezírko, které již dnes zcela zarostlo a je veřejnosti nepřístupné. Toť malé představení tohoto úchvatného místa, jehož návštěvu vřele doporučuji. Tohle místo totiž není jen o NPR Rejvíz a mechových jezírkách. Okolní lesy toho mohou nabídnout také hodně. Navíc, kdo sebou na výpravy bere i rodinu, všude v okolí je spoustu turisticky atraktivních míst. Krom zmiňovaných jezírek, také rozhledna Zlatý Chum, Čertovy kameny a daleko není ani Švýcárna či Praděd.

Rejvíz

Borovice blatka (Pinus rotundata Link.) je živnou rostlinou např. pro tesaříka Monochamus saltuarius (Gebler, 1830).

Velké mechové jezírko

To je ono ... Velké mechové jezírko ... no, ... když to srovnám s tím výletem na Kokořín ...

Díky sněhové peřině si musím cestu prošlapávat i po cestě zpět a tak mi obhlídka tohoto krátkého okruhu trvá neskutečně dlouho. Ale jelikož mě čeká ještě 12km cesty zpět, pomýšlím na návrat. 

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) Jedle bělokorá (Abies alba Mill.)

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.)

Na zpáteční cestě, jsem už skutečně vysílený a promrzlý. Pro malou přestávku si tak zvolím mýtinu s trčící jedlí uprostřed jako stožár. Snad ze zvyku či z důvodů potřeby se zahřát, dávám se do okamžitého ohledávání tohoto krásného stromu. Každý tesaříčkář asi tuší co pod šupinkami jedle hledám. Místní bohatá populace tesaříka Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) mi nabídne alespoň malé ropzptýlení při zdlouhavé cestě na chatu. Možnost vyfotografování živého tesaříka uprostřed řádící zimy je velmi lákavá, abych jí dokázal odolat. Je to taková broučkařská živá voda a vždy to člověka alespoň povzbudí.

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Když je dofotografováno, už opět začínají padat sněhové vločky. Zima je letos opravdu neúnavná. Když se v teple hospůdky rozplývám s horkým čajem a rumem v ruce nad touto kouzelnou zimou, místní horalé mi oponují. Přece jenom oni na rozdíl ode mne tohle musí vydržet ještě několik měsíců. To já se za několik dnů vracím do míst, kde je lopata na sníh téměř neznámý pojem a prodává se asi tak často jako akční filmy se Stevenem Seagalem. A můžu si říci: "Bylo to hezké, ale čeho jeho moc toho je příliš." Po návratu do domácké nížiny sednu k oknu a místo ježíška budu vyhlížet příchod jara. Doufám že bude stejně krásné jako letošní zima.

Rejvíz

Zima nemusí být vždy jen nepříjemná ...