1 hour payday loans

Akimerus schaefferi - červen

Lokalita Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Okraj lesa do kterého se opíralo slunce, lákal různé druhy hmyzu.

Posledních několik dnů jsem měl svůj vytoužený cíl. Několik návštěv v Lednickém parku ani návštěvy na Pohansku mi však nepřinesli očekávaný výsledek. Tím mělo být objevení a focení překrásného druhu reliktního tesaříka Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784). Je pravda, že mi nebylo poslední dobou nakloněno štěstí v podobě počasí. Dokonce jsem na Pohansku musel čekat dvě hodiny pod mohutným prastarým dubem, než přejde přeháňka, která nenadále překazila mé naděje. Zklamání nevylepšil ani zážitek s majestátným jelenem, který se velmi tiše schoval z druhé strany stoletého dubu. Až jsem chtěl zajít za strom na malou tak jsme si pohlédli z očí do očí. Do teď nemůžu přijít na to, kdo se leknul víc. Ale utekl on. I když přiznávám, že jsem se taky vyděsil a nechybělo moc a můj účel obcházení stromu mohl být téměř zbytečný. V Lednici mě zastihlo o poznání lepší počasí, ale výsledek byl stejný.  S přibývajícími dny už jsem byl nervózní a krom pěkně opáleného ksichtu z čučení do korun stromů, jsem nic zajímavého nezaznamenal. Začal jsem pochybovat o mých schopnostech něco najít. Chtěl jsem uvěřit tomu, že je stále v okolí Lednice hojný. Procházel jsem jedny z nejlepších lokalit jeho výskytu a nic. Pořád jsem si přemítal co může být špatně. Místo? Počasí? To mi při poslední výpravě do Lednického areálu už vyšlo. Bylo vyloženě tropické horko a bezvětří. Takové počasí má tento reliktní krasavec předledové doby velmi rád. A stále nic. Bylo potřeba podniknout něco, co mi pozvedne náladu a dodá další chuť k hledání. Necha jsem si poradit a vydal jsem se tedy na méně známé, ovšem poslední dobou velmi osvědčené místo výskytu. Zabalil jsem foťák a vyjel vstříc nevšedním zážitkům.

Lokalita Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Nenápadná lokalita Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Na den, který jsem si výpravu naplánoval, předpovídali krásné počasí. A skutečně, probuzení do krásného dne bez mráčků slibovalo kýžený úspěch. Po nedlouhé cestě autem jsem dorazil na předem vytipovanou zmíněnou lokalitu. Při prvním zběžném pohledu mnou projelo menší zklamání. Očekával jsem nějaké extra místo se spoustou starých dubů. Při tom se ocitám na okraji lesa, který je na první pohled stejný jako stovky těch kolem kterých jsem již v minulosti prošel. Mé očekávání a zvědavost roste do maximální výše. Za těch několik posledních dnů už totiž vím, že čekání na Akimeruse může být pěkně dlouhé. Ještě je celkem brzy dopoledne a tak se rozhodnu zkusit obhlídnout podrost kolem lesa. Což rozhodně není špatný nápad. V podrostu zahlídnu například tesaříka Leiopus nebulosus nebulosus (Linnaeus, 1758) nebo několik kousků Exocentrus lusitanus (Linnaeus, 1767) a Exocentrus adspersus Mulsant, 1846. Slunce se už však z plné síly začne opírat do podrostu pod stromy a to je nejlepší čas vrátit se na osvědčené místo a čekat na Akimeru.

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784) - samice

Než se stačím pořádně rozkoukat, už mi kolem nosu letí první kousek statné samice. Nestíhám ani zpozorovat kam letí a ve chvilce je tu další. Nevím na kterou se soustředit dřív. Úžasný zážitek se mi vryje nadlouho do paměti. Vidět takového krásného a velkého tesaříka v letu se hned tak nezapomíná. Jeho jasně červené tělo jde vidět už z dálky a nelze jej zaměnit s žádným jiným druhem. Nemusím dlouho čekat a postupně sem přilítá jedna samička za druhou. Začínám podléhat kouzlu tohoto místa. Nemusím udělat ani krok a stačí jen čekat. Za chvíli tak napočítám asi patnáct kusů samiček. Postupně se na lokalitě vystřídá rozmanité počasí. Od velmi dusného horka až po průtrž mračen. Stále čekám trpělivě na samce, ale ten mi není souzen. Musím se spokojit pouze s focením samičky. I tak neskrývám své nadšení. Po dešti a s přibývající hodinou už jen zahlédnu přelétnout dvě samičky vysoko v korunách. Na okoličnatých bylinách ještě potkám jeden kousek tesaříka Strangalia attenuata (Linnaeus, 1758). Když se začne obloha opět zatahovat přesunuji se ještě na skládku kmenů jehličnatých stromů. Tady však kromě několika kousků tesaříka Spondylis buprestoides (Linnaeus, 1758)  nezahlédnu nic zajímavého. Z krasců ještě přilétnou dva kousky krasce borového Phaenops cyanea cyanea (Fabricius, 1775). Za celý den už jsem unavený a tak se už spíše těším na cestu domů. Musím v klidu vstřebat tenhle dnešní krásný zážitek, který jsem marně hledal na místech v okolí mého bydliště. Musím jen podotknout, že člověk nemusí jezdit jen na vyhlášená místa. Takové své místečko si může každý objevit i v okolí svého bydliště. Chce to mít jen trochu štěstí. Vždyť většinu zajímavých objevů uděláme právě tam, kde to nečekáme.

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)  Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784) - samice

 V současné době je v ČR kromě Břeclavska, kde byl v minulých letech někdy i častým druhem, na celém území velmi vzácný. V SR je ještě vzácnější, více kusů bylo nalezeno v 50. letech, od té doby jen několik náhodných nálezů. Velmi lokální druh ubývající z přírody i v jiných zemích. Má zřejmě dlouhodobé periody výskytu. Častěji byl nalezen ve 40.-50. letech, pak téměř úplně vymizel a objevil se opět častěji koncem 70. let a zejména pak v 80. letech. Podobný výskyt byl i v Rakousku, Francii a Španělsku. Jeho zvýšený výskyt je též zřejmě v přímé souvislosti s odumíráním dubů na tracheomykózní onemocnění. Pravděpodobně mají velký význam pro vývoj též období sucha a záplav. Například silné namnožení tohoto druhu na Břeclavsku je zřejmě v přímé souvislosti s odvodněním lužních porostů a zamezením každoročních, často i delší dobu trvajících záplav. Výskyt tohoto druhu je vždy v závislosti na přítomnosti velmi starých dubů nebo doubrav pařezinového původu. Larva je vždy v hlubokých kořenech pod zemí. Vývoj je nejméně tříletý. Přezimuje jako larva. Imaga se vyskytují v VI. - VII. Za teplého počasí poletují kolem korun a v korunách stromů. Nasedají na listy, často i na rostliny pod stromy. Zdá se, že největším nepřítelem je studené a mokré počasí a záplavy. Při delším podmáčení půdy dochází zřejmě k úhynu vývojových stadií.(Sláma 1998)

Exocentrus adspersus Mulsant, 1846