1 hour payday loans

Břeclavsko - únor

Apollonův chrám

Při návštěvě Lednicko-Valtického areálu před kulturou neutečete. Apollonův chrám sice už trochu chátrá, ale je pořád pěkný.

Apollonův chrám

Dříve tu bydlela stráž ochraňující dvorské paničky na procházkách přírodou ... na mě tady štěkal jen vypelichaný vlčák.

Návštěva Břeclavska alespoň jeden den v zimě je takový povinný rituál, který vždy rád absolvuji. Tohle kouzelné místo je stejnou tutovkou jako večerní návštěva podniků ve Stodolní ulici. Vždy si prostě nějakého broučka přivezete. Proto stejně jako každým rokem vyjíždím vstříc nevšedním zážitkům, na zdálo by se všední místa. Ovšem tyhle entomologicky všední místa dokážou stále ještě co nabídnout. Plán cesty už mám v hlavě uložen a tak zcela neomylně vyjíždím a mou první zastávkou se stávají vinice ležící po cestě.

Pohled od Apollonova chrámu

Vrchní partie Pálavy jsou ještě zasněžené a zbytky sněhu se stále povalují i v lesích. Pohled od Apollonova chrámu.

Tam kde se rozprostírají rozlehlé porosty vinné révy se najde vždy nějaká vhodná starší hromádka klestí. Většina zodpovědných vinařů ihned po střihání výhonů či likvidaci některé z vinných hlav, všechnu tuhle dřevní hmotu nemilosrdně spálí. Existují ale i ti, kteří nechávají ležet hromady klestí u svého vinohradu delší dobu. Nevědomky pak dávají příležitost broukům, kteří jsou vázáni svým specifickým vývojem  právě na révu vinnou. Opuštěná hromada se velice rychle stává bydlištěm těchto zajímavých brouků.

Vitis sp.

Hromádka vinné révy (Vitis sp.) skrývá pěkné brouky vázané právě na tuhle "božskou" rostlinu.

Najít několik takových hromad je dílem okamžiku. Leží vždy někde u příjezdových cest k vinohradům a jsou samozřejmě již z dálky vidět. Stačí pak jen bližší prozkoumání zda je réva aktuálně napadena některými broučími obyvateli. Moc mladé, nebo naopak již velmi staré hromady bývají sterilní a není potřeba jim věnovat pozornost.

Psoa viennensis Herbst, 1797 - kukla

Psoa viennensis Herbst, 1797 - kukla.

Psoa viennensis Herbst, 1797

Psoa viennensis Herbst, 1797 Psoa viennensis Herbst, 1797

Psoa viennensis Herbst, 1797 (korovník révový), brouk z čeledi Bostrichidae pár dní po přivezení větviček.

Při bližším průzkumu zjišťuji, že dvě hromádky révy, ležící těsně vedle sebe jsou velmi aktuálně a silně napadeny vývojovými stádii brouka z čeledi Bostrichidae. Jedná se již o kukly korovníka révového - Psoa viennensis Herbst, 1797. Tenké větvičky jsou larvou tohoto brouka v ose vyžrány tak, že zůstává jen tenká stěna oddělující larvu od vnějšího prostředí. Zanechává za sebou piliny, které tvoří takřka jemný prášek. Réva je napadená opravdu silně. Někde se jedná o dva až tři kukly na cca 30 cm dlouhý výhonek révy. Jsou téměř v každé větvičce. Z čeledi Bostrichidae se tady vyskytuje ještě jeden brouk a to menší druh Sinoxylon perforans (Schrank, 1789).

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Kukla Phymatodes fasciatus Villers, 1789 ve větvičce vinné révy (Vitis sp.).

Stále ovšem hledám známky přítomnosti po tesaříku Phymatodes fasciatus Villers, 1789, který by se tady měl společně s výše uvedenými brouky vyskytovat. Požerky mě dlouhou dobu matou a stále nejsem schopen odlišit zcela podobný požerek korovníka Psoa viennensis Herbst, 1797. Později si začínám dávat dohromady určité souvislosti a přece jen si všímám, že piliny fasciatuse jsou více drsnější než jemné až téměř práškovité piliny viennensise. První úspěch na sebe nenechá dlouho čekat a nacházím kuklu hledaného tesaříka. Za chvíli další a další. Je pravdou, že mezi tím několik desítek kukel korovníka. Nacházím tady také často fasciatuse ještě ve stádiu larvy či praepupy.

Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Předchystaný výletový otvor tesaříka Phymatodes fasciatus Villers, 1789.

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 - výletový otvor Phymatodes fasciatus Villers, 1789 - výletový otvor

Ucpaný výletový otvor a opuštěné výletové otvory tesaříka Phymatodes fasciatus Villers, 1789.

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 u výletového otvoru.

Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 na větvičkách révy vinné (Vitis sp.) o dvacet dní později ...

Phymatodes fasciatus Villers, 1789 Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Tesařík Phymatodes fasciatus Villers, 1789 u výletového otvoru Psoa viennensis Herbst, 1797.

Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Phymatodes fasciatus Villers, 1789

Hledání je to příjemné i za špatného počasí, neboť díky poloze hromad přímo u cesty, lze tuhle činnost vykonávat téměř z auta. Mé počínání se zdá místním vinařům sice podivuhodné, ale nikdo se neodváží dotázat. Myslím, že jsou rádi když zmizí opět několik větviček z jejich černé skládky. Naberu tedy několik výhonků do domácího dochovu a nasedám do auta. Pokračuji směrem na Pohansko.

Pohansko

Díky avantgardním zahradním architektům lesního podniku Židlochovice získává Pohansko posledních pár let zcela nový vzhled.

Pohansko Pohansko

Takový prosvětlenější.

Pohansko Pohansko

"Kdyby tyhle stromy mohly vypovědět vše co se kolem nich událo ..."

Pohansko Pohansko

Na první fotce se nachází první část jilmu ... na druhé fotce je druhá část toho samého jilmu ...

Poslední dobou se tady dějí vskutku zajímavé věci. Les mizí před zraky pravidelných návštěvníků. Tam kde jsem byl před rokem a obdivoval husté porosty, nyní zejí pusté mýtiny. Za doprovodného zvuku motorových pil vstupuji do lesa. Lesní cesty jsou zničeny hlubokými brázdami od těžkých aut. Na cestě za branou obory mě míjí malý tranzitek, ale o to s větším přívěsným vozíkem naloženým až po okraj dřevem. Ve fotbalové terminologii se tomu myslím říká "malá domů". Tady je to asi spíše "velká domů". Mizím raději v lesním porostu.

Anthaxia hackeri Frivaldszky, 1884 Anthaxia hackeri Frivaldszky, 1884

V kůře padlé části jilmu (Ulmus sp.) jsem nacházel krasce druhu Anthaxia hackeri Frivaldszky, 1884.

Procházím místy, kde jsem fotil přesně před rokem. Naivně jsem myslel, že se kácení vyhne těm "mým" oblíbeným místům. Spletl jsem se. A tak při obcházení těch nejzachovalejších porostů, řve motorová pila jen pár desítek metrů ode mne. Cestou nacházím také spoustu popadaného dřeva, kterému nepomáhali na zem lesní dělníci, ale velký vítr, který se tudy nedávno prohnal. Koruna mohutného jilmu leží přímo přede mnou. Ideální příležitost na setkání se vzácným hmyzem, který se vyvíjí ve stále vzácnější dřevině. Některé větve jsou již zcela mrtvé a bez kůry. Těm co mají ještě kůru se věnuji trochu více podrobněji. V kůře se totiž mohou skrývat nádherné klenoty z říše krasců.

Ovalisia mirifica (Mulsant, 1855)

V kůře jilmu jsem našel také larvu krasce Ovalisia mirifica (Mulsant, 1855).

Prvně narazím na hotové imaga drobného krasce Anthaxia hackeri Frivaldszky, 1884, ukrývající se v silné kůře v kukelních komůrkách. Není jich tady mnoho a musím také dávat pozor, abych je nepřehlédnul. Je tady i larva jednoho z našich nejpěknějších krasců Ovalisia mirifica (Mulsant, 1855). V kůře zimují také larvy tesaříka Saperda punctata (Linnaeus, 1767). Některé jsou již připravené k zakuklení. Jiné larvy jsou i volně mezi kůrou a dřevem. Po mých minulých zkušenostech se mi velké procento podařilo dochovat. Některé se mi ovšem zakuklit nepodařilo. Až teprve po zapuštění do dřeva či kůry. Jakmile prohlédnu podrobně kůru, nahlédnu také pod ni.

Praepupa tesaříka Saperda punctata (Linnaeus, 1767)

Praepupa tesaříka Saperda punctata (Linnaeus, 1767).

Saperda punctata (Linnaeus, 1767)

Saperda punctata (Linnaeus, 1767) Saperda punctata (Linnaeus, 1767)

Později vylíhlé imago tesaříka Saperda punctata (Linnaeus, 1767) vyvíjejícího se v jilmu (Ulmus sp.).

Tam se nacházejí již zcela známé a naprosto nezaměnitelné kukelní komůrky Saperda punctata (Linnaeus, 1767). Ty prozradí výletové otvory ucpané dlouhými třískami. Vzhledem k mohutnosti stromu je jich tady opravdu hodně. V kukelních komůrkách se nachází praepupy, které není problém dochovat v umělých podmínkách.

Colydium elongatum (Fabricius, 1787)

Pod kůrou jilmu v rozsáhlé plísni bylo spoustu zajímavých druhů brouků. Například z čeledí Mycetophagidae, Scydmaenidae nebo Colydiidae. K poslední zmiňované čeledi patří i vyfocený Colydium elongatum (Fabricius, 1787).

Torzo lípy (Tilia sp.) Saperda octopunctata (Scopoli, 1772) - larva

Rhagium mordax (De Geer, 1775) Rhagium mordax (De Geer, 1775)

Torzo lípy (Tilia sp.) hostila tesaříky Saperda octopunctata (Scopoli, 1772) a Rhagium mordax (De Geer, 1775).

Torzo velmi staré lípy stojící kousek o podál hostilo zejména tesaříky druhu Rhagium mordax (De Geer, 1775). Schovávali se v komůrkách pod téměř nedobytnou silnou kůrou. Také se tady nacházelo spoustu starých výletových otvorů tesaříků Saperda octopunctata (Scopoli, 1772). V kůře zimovalo několik larev tohoto druhu. Pokud se jedná o silnou kůru, tak stejně jako předchozí druh Saperd, se dokážou i octopunctaty v kůře zakuklit. Jelikož má urputná snaha tady vychází naprázdno, opouštím starý zbytek lípy a soustředím se ještě chvíli na topol a jeho zlomenou větev. Ta sice ještě drží u kmenu, ale je zlomena tak, že visí až dolů k zemi. Tak se dostanu i ke koncovým větvičkám.

Když se zlomí větev topolu. Praepupa tesaříka Saperda perforata (Pallas, 1773)

Když se zlomí větev topolu, člověk se může dostat do atraktivních míst pro vývoj tesaříků. Praepupa tesaříka Saperda perforata (Pallas, 1773) ... někdy dokáže být proklatě hluboko ve dřevě.

Saperda perforata (Pallas, 1773)

Saperda perforata (Pallas, 1773) Saperda perforata (Pallas, 1773)

Saperda perforata (Pallas, 1773)

Po několika dnech se člověk může těšit na krásně šedě-bílé imago tesaříka Saperda perforata (Pallas, 1773), které v zimě potěší.

Tak jako většina topolů v lužních lesích je i tento topol bílý (Populus alba L.) silně napaden tesaříkem Saperda perforata (Pallas, 1773). Některé kukelní komůrky jsou těsně pod kůrou, jiné však velice hluboko ve dřevě. O čemž se i tady pracně přesvědčím. I když se snažím pátrat i po ostatních druzích brouků, čas je proti mne. V zimě přichází tma velmi rychle a odpoledne v lese uteče jako voda. Spokojen s tím, že mi vyšlo počasí se vydávám nazpět k autu. Jaro ještě daleko a tak radost udělá každá pěkná procházka v lese.