1 hour payday loans

Leiopus punctulatus - březen

Lužní les

Na výpravu do lužního lesa je důležité si vybrat vhodné počasí. Nejlépe aby bylo kolem nuly, co nejvíc pršelo a bylo po povodních.

Nebudu se pouštět do žádné převratné úvahy, když budu tvrdit, že tesaříci jsou různí. Druhy, které jsou naprosto běžné a setkání s nimi není žádnou vzácností. Dále druhy vzácné kdy poznání jejich bionomie je tou jedinou správnou cestou k setkání s nimi. Ovšem jsou i druhy, kdy i znalost bionomie nemusí vést přímo ke kýženému úspěchu. Mezi tuhle skupinu mohou patřit i tesaříci relativně hojní na příhodných místech, ovšem kteří jsou těžce zjistitelní. Jsou to tesaříci, kteří jsou výzvou a pátrání po nich je tím správným zimním adrenalinem, bez kterého prostě tohle chladné období nejde přečkat. Tou pravou výzvou je i tesařík Leiopus punctulatus (Paykull, 1800).

Lužní les

Takovým místům se v lužním lese opravdu nevyhnete. Můžete je i obejít ... ale většinou pak narazíte ještě na horší místa.

Tento tesařík není na jižní Moravě žádnou vzácností. Chce to být jen v pravý čas na správném místě. Což se mi poslední dobou stále nedařilo. Letní hledání u tohoto druhu nepřichází v úvahu, neboť tesařík většinu svého života tráví v korunách vysokých topolů. Vhodným obdobím je právě zima. Poryv větru může shodit větev, kde se za ideálních podmínek snad budou nacházet larvy tohoto krasavce připravené v typických mělkých kukelních komůrkách či lépe řečeno věnečcích vytvořených z dlouhých třísek. Navíc na podmáčené zemi taková větev velice rychle podléhá hnilobám, plísním a larvy jsou také velice snadnou kořistí pro ptactvo či zvěř. Poznat správnou větev není snadné a chce to mít velkou míru trpělivosti, dobré pozorovací schopnosti a pružné záda. Požerek v napadené větvičce není téměř vidět. Nalezení tohoto tesaříka proto není až tak snadné jak by se mohlo zdát. Je potřeba načerpat zkušenosti přímo v terénu. Neodolal jsem tudíž nabídce kamaráda Karla, který již tuhle sezónu měl potěšení se s tímhle druhem setkat. Opouštím ale hodonínské lužní lesy, kde po tomhle krasavci poslední dobu bezúspěšně pátrám a spolu s kolegy míříme na domluvenou schůzku v okolí Pouzdřan. Po cestě ukazuji kamarádům vhodné hromádky s vinnou révou (Vitis sp.), kde jsem hojně narazil na tesaříka Phymatodes fasciatus Villers 1789. Já mám doma napadených větví již dostatek, a tak několik větviček beru jako dar Karlovi. Počasí nám přeje. Větší zima asi jen těžko může být. Chybí jen déšť. Ale když dojíždíme na smluvené místo, vyplní se nám i tohle přání. Na procházku do lužního lesa je to ideální, protože není třeba řešit takové prkotiny, jako že ti teče do bot. Karel nás už na smluveném místě čeká. Je v holínkách. Není třeba dlouhé vysvětlování. Dnes určitě nebude nouze o vlhké zážitky.

Populus alba L. Populus alba L.

Populus alba L. Populus alba L.

Velikáni mezi stromy ... topoly bílé (Populus alba L.)

Mlčky vcházíme do deštivého lužního lesa. Koruny mohutných topolů bílých (Populus alba L.) na nás mávají již z dálky. Nemůže být proto sebemenších pochyb, že jsme na správném místě. Karel nám ukazuje několik porostů s převahou právě tohoto druhu topolu. Procházíme pod stromy a hledáme hlavní cíl naší výpravy. Bohužel se nám stále nikomu nedaří najít tu správnou větev. S velkou dávkou trpělivosti se snažíme vyhýbat vodním kanálům a malým jezírkům, které se tady vytvořili za poslední dny vytrvalých dešťů a povodním. Trudomyslnost neustále přetrvává. Karlovi však stále věříme a proto mu dáváme ještě chvíli šanci, než skončí na dně přehrady. Náš kamarád se chytl své poslední možné naděje a zavedl nás do nenápadně vzhlížejícího remízku s ojedinělým výskytem topolu bílého. Bylo to místo, které by asi člověk mlčky přešel. Jeden topol byl z části zlomený a okolní porost větve držel zčásti nad zemí. Některé už leželi na zemi. Dali jsme se do podrobného průzkumu. Za chvíli máme první úspěch. Nebylo pochyb. Narazili jsme konečně na dobré místo. Po chvilce jsem mohl slavit i já a další nálezy všech zúčastněných na sebe nenechaly dlouho čekat. Mohli jsme spokojeně konstatovat, že výprava byla úspěšná.

Lužní les Lužní les

O romantická zákoutí, které může nabídnout lužní les není nouze. Člověk si tady rychle "vyčistí" hlavu od civilizačních starostí.

Lužní les Lužní les

Zlomené větve nebo vyvrácené stromy jsou v zachovalém lužním lese velmi častým výjevem. Na zemi ležící dřevo však velice rychle podléhá hnilobám, vyschne, nebo larvy vyzobou ptáci či zvěř.

Když mi po deseti dnech doma vylezla první imaga tohoto úchvatného tesaříka bylo jasné, že se na místo musím vrátit. Bez dlouhého plánování jsem se rozhodnul pro jedno páteční odpoledne. Akce byla tak rychlá, že se mi již nepodařilo přemluvit nějakou spřízněnou duši na putování pochmurným lužním lesem. V pátek ihned brzy po práci tedy sám vyjíždím a kopíruji předešlou společnou výpravu. Opět předchází zastávka u vinic, kde si tentokrát pro sebe potřebuji  nabrat podezřelé větvičky vinné révy pro rozšíření domácího chovu tesaříka Phymatodes fasciatus Villers 1789. Počasí rozhodně nenasvědčuje tomu, že zítra má být první jarní den. Teplota se jen lehce blíží k 1°C. Naštěstí neprší. Lépe řečeno nesněží. Ovšem včera se přes jižní Moravu přehnal silnější vítr a tak doufám v čerstvě napadanou dřevní hmotu. Hodinku po poledni jsem již na místě a vyzbrojen potřebnými nástroji mizím v lese.

Lužní les Lužní les

Lužní les Lužní les

"Tolik dřeva a tak málo času"...

Na rozdíl od první výpravy se sám v neznámém lese už trochu orientuji a tak si nechtěně vybírám trochu jinou trasu cesty. Když se přede mnou po chvilce objeví známý spadlý topol, začínám se chytat. Zmíněný strom je napadený tesaříkem Saperda perforata (Pallas, 1773) a taky druhem Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758). První tesařík, jakožto nejvíce hojný druh Saperd v lužních lesích mě zajímá z důvodů zabarvení. Na Hodonínsku mám zkušenosti spíše se žlutě a ojediněle se šedě zabarvenými dospělci. Tady jsou také krásně sněhově bíle zabarvená imaga.

Saperda perforata (Pallas, 1773) - praepupa.

Saperda perforata (Pallas, 1773) - praepupa.

Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) - praepupa. Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) - praepupa.

Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) - praepupa.

Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) - praepupa.

Vysekat několik tesaříků druhu Saperda perforata (Pallas, 1773) bylo dílem okamžiku. Napadenou část stromu bylo vidět již z dálky. Nesla viditelné známky, že nejsem sám, kdo o tyto larvy má zájem. Rádo by je získalo také velké množství ptáků, pro které jsou tyhle tučné larvy ukryté těsně pod kůrou dozajista vítanou pochutinou. Vždy přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych vlastnil takový "sonar na larvy" jaký mají oni. Neomylně najdou přesné místo uložení jejich vyhledávaného tučného zákusku. V některých případech jsou výletové chodby tak zatočené, že larva je až na druhé straně dřeva. V několika případech jsem dříve než na larvu Saperdy perforaty narazil také na larvu tesaříka Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758). Dlouho se tady nezdržuji a pokračuji dál za svým hlavním cílem výpravy.

Populus alba L.

Populus alba L.

Řídký lesík mladých stromků Populus alba L. je vhodnou lokalitou pro život tesaříka Leiopus punctulatus (Paykull, 1800).

Populus alba L. Populus alba L.

Nenápadná hráz s několika topoly (Populus alba L.). I tady se dokázal tesařík zabydlet.

Přede mnou se rozprostírá řídký lesík se spousty mladých stromků Populus alba L. Při poslední návštěvě jsme tady žádný úspěch nezaznamenali. Jenže od té doby uplynulo několik dní, několikrát se tady prohnal silnější vítr a už z dálky jde vidět, že tady nějaké nové spadané větvičky přibyli. V první větvičce ke které jsem se sklonil nacházím jednu připravenou kukelní komůrku. Je celkem hodně skrytá a teprve centimetr před věnečkem si všímám nahromaděných třísek. Na poslední chvíli než pod kůru vjedu nožíkem. Mám radost z takového rychlého úspěchu. Ten největší mám ale teprve velmi blízko před sebou.

Podezřelá větev Populus alba L. Podezřelá větev Populus alba L.

Podezřelá větev Populus alba L. ležící ... spící. Obsahuje kukelní komůrky tesaříka Leiopus punctulatus (Paykull, 1800).

Kukelní komůrky tesaříka Leiopus punctulatus (Paykull, 1800)

Pokud najdete takovouhle větvičku ihned po vstupu do lesa, můžete jít zrovna domů. Na nic lepšího už pravděpodobně nenarazíte.

Kukelní komůrky Kukelní komůrky

Kukelní komůrky Kukelní komůrky

Kukelní komůrky s praepupami a kukla tesaříka Leiopus punctulatus (Paykull, 1800).

Kukelní komůrky Kukelní komůrky

Kukelní komůrky

Kukelní komůrky a požerky tesaříka Leiopus punctulatus (Paykull, 1800).

Kousek od mé první větvičky nacházím silnější úlomek větve asi 8cm v průměru, která je rozlomena na dvě půlky. Je vidět, že tady neleží dlouho. Žádné známky po vyschnutí či naopak po nějakém nadměrném mokvání s plísněmi. Pod kůrou je ta správná vlhkost a černá vysoce matlavá vnitřní strana kůry napovídá, že jde o ten správný materiál. Po prvním odloupnutí kůry se nestačím divit. Nachází se tam hned dvě kukelní komůrky vedle sebe. A vedle další. Je to konečně ta správně "nabitá" větev. Taková větev, kterou když člověk najde ihned po vstupu do lesa, může jít spokojeně domů. Ještě chvíli se motám po okolí a zaznamenám jen ojedinělí úspěch. Je čas se posunout zase jinam.

Leiopus punctulatus (Paykull, 1800)

Leiopus punctulatus (Paykull, 1800)

Leiopus punctulatus (Paykull, 1800) Leiopus punctulatus (Paykull, 1800)

Leiopus punctulatus (Paykull, 1800)

O dvanáct dní později ... Leiopus punctulatus (Paykull, 1800) v celé své kráse.

Vracím se ještě na lokalitu, kde jsme slavili úspěchy při poslední výpravě. Nenápadný remízek u malé hráze vybízí k opětovnému prohledání. Zlomená větev je stále na místě a ještě tam jsou některé podezřelé místa k prohledání. Ptáci se tady od poslední návštěvy také činili. podaří se mi získat kus odumřelé větve z vyšších partií. Ale žádná sláva to není. Koncové větvičky jsou již suché a tudíž pro vývoj Leiopuse nevhodné. Jeden konec je ale z části ještě v dobrém stavu. Po odloupnutí kůry vidím opět ten správný stav kůry. A skutečně tady ještě jedna zapomenutá larva Leiopuse přebývá. Zbytek pravděpodobně uhynul vyschnutím, nebo se o ně postarali ptáci, soudě podle precizně vyklovaných dírek v kůře. Dál už se tady moc nezdržuji. Čas rychle uběhl a je potřeba myslet na návrat k autu.

Lužní les Požerky Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758

Na les padá tma. Pamětníci jdou také spát. Mohutný dub (Quercus L.) s požerky Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758.

Cestou procházím kolem skutečně nádherných míst. Zákoutí nedotčená lidskou rukou. Ponechaná samostatnému vývoji. Pomyslím si, že další generace mi nebudou věřit, že jsem se takovým lesem procházel. Tma padá velice rychle. Bylo to opět jedno vyvedené odpoledne.