1 hour payday loans

Starý Poddvorov - duben

Starý Poddvorov

Jedna z několika podobných lokalit nacházejících se v okolí Starého Poddvorova.

Teploty v letošním roce se zlomily z těch zimních na ty letní tak náhle, že nebylo času přemýšlet či plánovat kam na jaře vyrazit. Příroda ožila velmi rychle. Nabízelo se tak spoustu míst k těm prvním jarním výpravám. Ze zimní bundy jsem tedy naskočil přímo do trička a začal přemýšlet "kam s ním?" Samozřejmě se stále bavíme o broucích. Kam tedy s fotoaparátem vyrazit? Okolí Starého Poddvorova nabízí rozmanité biotopy k prozkoumání. Jeden mě ovšem zajímá nejvíce. Zvláště teď na jaře. Jedná se o soustavu několika mezí v rozlehlých lánech,  patřících nyní buržoazním zemědělcům. Co by kamenem dohodil a zbytek došel, se vzdušnou čarou  nachází známé entomologické místo Čejkovické špidláky. V zapomnění tak upadají tyhle minilokalitky, které jsou neméně zajímavé než jejich zmiňovaná slavnější ségra.

Jaro

Jaro už opravdu začalo ... a to velice rychle.

Zajímavá je i těsná blízkost zachovalého dubového lesa či různých nadějně vzhlížejících remízků. Na mezích se nachází slušná pestrost naší květeny. Nyní na jaře mě nejvíce láká přítomnost srpku obecného (Falcaria vulgaris Bernh.). Ve stále neutuchající naivitě doufám v objevení přeživší populace tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792). Připadám si tak trochu jako slavnější kolega, vynálezce a také broučkař Jára Cimrman. Jdu tak v jeho šlépějích a objevuji stále slepé uličky faunistického výskytu tohoto na pohled nezajímavého tesaříka. Ovšem nebýt nás pionýrů slepých uliček, nebyl by nikdo, kdo by mohl prohlásit: "Ano, skutečně se tady Cardoria scutellata nevyskytuje". Při dalším průzkumu tak stále zůstávám ve slepé uličce, ale naděje mě neopouštějí.

Oulema melanopus (Linné, 1758) Oulema melanopus (Linné, 1758)

Drobní kohoutci Oulema melanopus (Linné, 1758) a vzácněji i Lema cyanella (Linné, 1758) nalétávali na zelené výhonky obilí.

Cleonis pigra (Scopoli, 1763) Bombus terrestris L.

Velcí nosatci Cleonis pigra (Scopoli, 1763) pobíhali po stráni, kde hledali také útočiště čmeláci zemní (Bombus terrestris L.)

Ovšem lokalita je sama o sobě velmi zajímavá a tak je důvodů k návštěvě vždy dostatek. Ihned po příchodu na místo mě překvapuje v jaké fázi probuzení se příroda již nachází. Je teprve třetí dubnový den a všude to žije divokým hmyzím životem. Krom běžného hemžení a poletování drobotiny mě trápí opatrnost se kterou se musím procházet po stráni a v její těsné blízkosti. Všude lezou majky. Nejvíce je tady k zahlédnutí Meloe proscarabaeus Linné, 1758. Dospělci se zdržují hlavně při okrajích travnatého pásu a přelézají také na pole, kde jim velmi chutná mladé obilí. Nejde spočítat kolik těchto majek se tady nachází, ale jsou to desítky jedinců. Některé jsou navíc schované v travnatém porostu na mezi a hodně majek se vydává na piknik i hluboko do obilného pole. Vzácněji jde objevit také majka Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832. Apetit majek je skutečně úžasný. Některé své plné zadečky už tak tak unesou, ale viditelně nemíní přestat s přežíráním.

Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832 Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832

Majka Meloe decorus Brandt & Erichson, 1832 patřila mezi ty vzácnější obyvatele.

Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Meloe proscarabaeus Linné, 1758.

Meloe proscarabaeus Linné, 1758 Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Jako "žrací stroje" se pohybují majky stále dopředu. Meloe proscarabaeus v akci.

Primula veris L. Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Prvosenka jarní (Primula veris L.) neboli petrklíč je symbolem jara stejně jako pózující Meloe proscarabaeus Linné, 1758.

Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Meloe proscarabaeus Linné, 1758 Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Meloe proscarabaeus Linné, 1758

Majky se oddávali jarním radovánkám Meloe proscarabaeus Linné, 1758.

Apion frumentarium Linné, 1758

Na chvíli zapózoval i drobný nosateček Apion frumentarium Linné, 1758.

Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758)

Střevlíček Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758) patřil k příjemnému objevu mezi místní drobotinou.

Při důkladném a prozatím stále marném prohlížení srpků si nejde nevšimnout i těch nenápadných drobných zástupců broučí říše. Ti se proplétají mezi zatím ještě řídkým porostem různých druhů trav. Na prudkých svazích má člověk problémy s rovnováhou. Má to i jednu velkou výhodu. Není potřeba velice trápit záda ohýbáním se při průzkumu nízkého podrostu. Mému zraku tak neunikli zajímaví drobní nosatci či střevlíčci. Pěkný nález střevlíčka Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758), který mě potěšil svědčí o zachovalosti lokality. Nechávám tohle zajímavé místo opět na chvíli uležet a těším se co nového mi zase při další návštěvě nabídne.