1 hour payday loans

Maďarsko - duben

Dipsacus sp. Dipsacus sp.

Nejkrásnější maďarské štětky jen tak postávaly přímo u silnice .... štětka (Dipsacus sp.).

Abnormálně teplý jarní víkend a v plánu nebylo absolutně nic. Jeden plán ztroskotal na nečekané opravě auta a rychlosti servisních odborníků. Z pátku na sobotu jsem pak spal velmi těžce. Byla to jedna z těch nocí co člověk nemůže usnout, pořád se budí a něco mu stále leze do hlavy. Snad to bylo tím teplem, možná představou že je škoda nevyužít takové entomologicky ideální počasí. No, prostě jsem se vzbudil brzy ráno a bylo vše rozhodnuté a jasné. Má drahá polovička už vytušila že mě dnes doma neudrží. "Jedu za štětkama", prohlásil jsem stroze. Byl to takový rychlý nápad, ze kterého nikdy není manželka nadšená. Zvláště proto, že jí to neoznámím dopředu. Kdybych to oznámil včas, přibalí mi na cestu i svačinu a popřeje abych si to užil a v pořádku se vrátil. Nyní si ovšem svačinu připravuji sám a vyjíždím velmi brzo ráno pátrat někam v okolí silnic po objektech mého zájmu. Jenže není štětka jako štětka. Ne, že bych byl nějak extra vybíravý. Ovšem aby výlet stál za to, bylo potřeba vyrazit za jinými než českými štětkami. Se slovenskými nemám také dobré zkušenosti. Proto jsem se rozhodnul právě pro ty osvědčené - maďarské. Za necelé dvě hodiny cesty se už můžu potěšit pohledem na ty nejkrásnější kousky.

Larva Agapanthia osmanlis Reiche, 1858 Kukla Agapanthia osmanlis Reiche, 1858

Larva a kukla Agapanthia osmanlis Reiche, 1858. Ještě nenastal čas na focení dospělců.

Lokalita vypadá velmi nadějně. Nemusím ani dlouho hledat a mám první velmi nadějně vzhlížející štětku. Nožíkem ji lehce naříznu. Pro ty s velkou fantazií raději uvedu, že se jedná samozřejmě o rostlinu zvanou štětka (Dipsacus sp.). Nerad bych byl někde popotahován. Nahlédnu tedy do první vykuchané štětky a mám hned na poprvé velkou radost. Kukla tesaříka Agapanthia osmanlis Reiche, 1858 jehož živnou rostlinou je právě štětka, je tam kde má být. Rostlina má okroužkovaný stonek a připravený výletový otvor vystlaný ucpávkou z delších třísek. To vše jsou jasné a plně vypovídající znaky přítomnosti hledaného tesaříka. Jelikož to není zdaleka jediný cíl dnešní výpravy, snažím se být obzvláště rychlý. Po bleskovém oskenování lokality jsem příjemně překvapen z množství napadených rostlin.  Je to zajímavé. V těsném okolí hlavní velmi frekventované silnice a při tom je každá druhá rostlina napadená. Populace je tady velmi silná. Všechny Agapanthie jsou již zakuklené. Jen v jednom stonku nacházím ještě nezakuklenou praepupu. Jasně a viditelně  okroužkovaných štětek je tady spousta a tak je hledání opravdu snadné a především rychlé. Což mi vzhledem k dnešnímu smělému výjezdnímu plánu docela dobře sedí. Nechci za jeden den zvládnout jednu či dvě potencionální lokality, ale hned čtyři. Vzhledem ke vzdálenostem mezi nimi, očekávám pěkně vytížený den. Proto už asi po půl hodině zase sedím v autě.

Tropinota hirta (Poda, 1761) Tropinota hirta (Poda, 1761)

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale auct. non Wigg.) a zlatohlávek Tropinota hirta (Poda, 1761) jsou symboly jara.

Lethrus apterus (Laxmann, 1770) Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Domečku, domečku kdo v tobě přebývá ... to já Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

Rychle nakoupit v zelenině ...

Lethrus apterus (Laxmann, 1770)

... a už utíkáme domů do komůrky. Lethrus apterus (Laxmann, 1770) v akci.

Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763) Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763) hledá úkryt ve stínu srpku obecného.

Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763) Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763)

Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763).

Po zvládnutí jednoho ze čtyř dnešních cílů, mířím ještě trochu jižněji. Všude v okolí maďarské "Route no.1" se vyskytuje také velké množství štětek. Tenhle druh by mi už ovšem manželka tak lehce neschvalovala. Navíc si myslím, že bych marně na tomto objektu hledal brouky z mých oblíbených čeledí. I když většina z nich vypadala tak, že by se na nich někteří entomologové dozajista vyřádili. Každopádně všechny z těchto pasivních stopařek rozhodně byly velmi zachovalé lokality, které již něco pamatují. Snad by si i zasloužili zařazení do některého z chráněných projektů Evropské unie. Prvně jsem myslel že se jedná o běžné stopařky. Používali ale ke stopování zajímavou znakovou řeč, kterou jsem u jiných stopařů neznal. A tak jsem raději kolem děvčat mávajících velmi hbitě zápěstím, projel bez povšimnutí. Nedělám pro jistotu ani zastávku na čůrání. U některých odpočívadel bych se bál vystoupit z auta, natož na nich rozepnout poklopec od kalhot. Co mě ale znervózňovalo daleko více byla stále větší hustota jezdců na motorkách. Předháněli se zřejmě v tom, kdo udělá na silnici větší sebevražednou šílenost. Vítěze této soutěže bych určoval opravdu jen stěží. Byla tady řada favoritů. Ovšem jeden, který mě předjel zprava asi ve dvoustovce, byl pro mne jasným neoficiálním vítězem. Ale člověk nikdy neví kdy bude potřebovat ledvinu či jiný orgán. Proto těmto klukům moc fandím. Konečně jsem na místě. Po odbočení z hlavního tahu jsem vjel autem přímo k mému druhému cíli.

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777)

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777) Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777)

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777) Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777)

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777)

Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777) jen tak ledabyle prolétl kolem mne a přistál na staré jabloni.

Nenápadná cestička mezi zahrádkami a polem je dějištěm velmi zajímavého hmyzího života. Krom všudypřítomných chrobáků révových Lethrus apterus (Laxmann, 1770) je zde zejména nejvíce tesaříků rodu Dorcadion. Klasická trojka těch nejběžnějších z nich je vidět všude. Jsou to Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763), Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761) a Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763).  V trávě pobíhá nespočetně nosatců, kteří dokážou pořádně zmást. Zdržují se i v okolí srpků, živných to rostlin hledaného tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792), kterého se tady snažím po loňském úspěchu znovu potvrdit. Vždy když už si myslím, že jsem konečně narazil na můj hlavní cíl zájmu na této lokalitě, je to vždy další nosatec hbitě probíhající pod podrostem. Po první hodince bezúspěšného hledání tuším, že to nebude opět lehký úkol. O mou zábavu se tedy musí dočasně postarat hojní tesaříci Phytoecia pustulata (Schrank, 1776) poletující v okolí téměř všude rostoucího řebříčku obecného (Achillea millefolium L.). Také občas prolétne tesařík Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758).

Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.) Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.)

Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.)

Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.) Srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.)

Lokalita velice rychle zarůstá. Srpek je vytlačován jinými agresivnějšími travinami a různými náletovými dřevinami.

Radost mi také udělá krasec Perotis lugubris lugubris (Fabricius, 1777), jenž vystartuje odněkud ze sadu s třešněmi a přistane kousek ode mne na staré jabloni. V ČR je to velmi vzácný krasec, nalézaný jen občas na jižní Moravě a tak jsem tímto shledáním potěšen. Jako by se v ten okamžik zlomila má dnešní smůla. Když sleduji rojení pustulat, všímám si průletu většího tesaříka. Z domněnky, že je to opět cylindrica mě vyvádí až bližší pohled. Jedná se o malého samečka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792). Bylo to v pravý čas. Začínal jsem si myslet, že už je na ně letos pozdě. Díky vysokým teplotám, které trvají už dobrých čtrnáct dní, by se nebylo ani čemu divit. Imaga dokáže vyhnat ven již první březnové slunce a nynější teploty připomínají spíše léto. Nakopnut tímto prvním úspěchem, začínám hledat daleko intenzivněji.

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Cardoria scutellata (Fabricius, 1792)

Hledání to není nikterak jednoduché. Tam kde před rokem vyčnívaly srpky vysoko nad nízkým porostem, je již dnes džungle v které  je problém zahlédnout holou zem. A právě holá místa nejraději vyhledávají tito tesaříci při svém putování mezi živnými rostlinami. Nelétavé samičky vyčkávají v okolí srpků na přílet samců. Najít srpek problém není. Prohlédnout ale hustě zarostené okolí, zda se tam nějaký tesařík neschovává, problém už je. A velký. Přesunuji se proto raději na místa s řidším porostem. Tam mám větší šanci na zahlédnutí hledané scutellaty. Tyto řidší místa jsou sice v těsné blízkosti polní cesty, ale jak později zjišťuji, tahle skutečnost jim vůbec nevadí. V krátké době tak slavím další úspěchy. Vidím nejen přeletující samce, ale také samice vyčkávající v blízkosti živných rostlin. Ovšem na každé úspěšné shledání si musím velice trpělivě počkat. Někdy jsou to dlouhé desítky minut marného civění do trávy bez náznaku úspěchu. Trpělivost v dnešní den je u mne na velmi mizivé úrovni. Raději opouštím lokalitu a nasedám opět do auta. Vždyť jsem teprve v polovině dnešního dne.

Soutok Hronu a Dunaje Soutok Hronu a Dunaje

Soutok Hronu a Dunaje Soutok Hronu a Dunaje

Doznívání jarních povodní. Soutok Hronu a Dunaje.

Přejezd k třetímu dnešnímu cíli není nijak zvláště zdlouhavý a brzy jsem na místě. Další lokalitou je tak okolí Dunaje. Zejména chci pátrat po travnatých cestičkách, kde by měl pobíhat můj oblíbený Dorcadion. Při přesunu se mírně zhoršuje počasí. Začíná byt pod mrakem a snad jako provokace spadne i pár kapek deště. Po chvíli už opět svítí slunce, ale mírně pofukuje vítr. Čas ubíhá rychle a blíží se pátá hodina. Chodím marně sem a tam, ale ani známka toho, že bych se dnes mohl potkat s tesaříkem Pedestredorcadion scopolii (Herbst, 1784).

Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824

Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824 Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824

Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824 Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824

Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824

Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824 se schovával pod ležícím dřívím a v podvečer vyrážel na lov.

Jako poslední dnešní zastávku jsem si zvolil známé místo v kopcích Visegrády - Hegység. Už je celkem pozdě ale zajímá mě, jak je to s výskytem střevlíků a některých tesaříků. Neméně jsem zvědavý jak je to letos se skládkami dřeva v této oblasti. Zatím jsem zde každý rok na nějakou tu skládku narazil. Jak ale zjišťuji hned po příchodu, letos to nebude žádná divočina. Tento rok se místní lesáci soustředí na pročištění jen některých úseků v okolí elektrického vedení. Proto tady nejsou hromady dříví, ale spíše jen malé kopky se slabšími kmínky.

V lese V lese

Na hromadách pořezaného dřeva byl ještě klid.

V okolí zahlédnu proběhnout občas střevlíka Eucarabus ullrichi ssp. ullrichi Germar 1824. Schovává se a loví vedle hromad dřeva. Jediným zástupcem z řad tesaříkovitých je Pyrrhidium sanguineum (Linnaeus, 1758), pobíhající po klestí. Doufal jsem, že už by tady mohlo být o trochu více živěji. Také jsem věřil v to, že i přes brzkou dobu by u skládek dříví mohli být střevlíci Morphocarabus scheidleri ssp. scheidleri = jucundus Csiki, 1906 a také obří tesaříci Morimus funereus (Mulsant, 1862). Na oba druhy je ale zřejmě ještě brzy.

Morimus funereus (Mulsant, 1862) Morimus funereus (Mulsant, 1862)

Morimus funereus (Mulsant, 1862). Tak přece jen ... už jsou ...

Stmívat se začíná velmi rychle a jelikož je cesta nekonečnými lesy k autu dlouhá, už nepokračuji v hledání. Únava mě zmáhá a vysoké tempo, které jsem dnes nasadil nejde vydržet dlouho. To mě ještě čeká tříhodinová cesta domů. Na to, že je duben teprve v počátku jsem toho dnes zažil opravdu hodně. Kdybych nepospíchal z lokality na lokalitu, mohlo by to být určitě ještě zajímavější. Šlo mně ale zejména o to poznat v jaké fázi probouzení se tady broučí zvířena nachází. Téměř u auta se ještě shledám s posledním dnešním překvapením. Přichází se se mnou rozloučit tesařík Morimus funereus (Mulsant, 1862). Samička si to vykračuje vesele naproti po cestě. Je to krása. Několik fotek pro radost a nechávám ji pokračovat v jejím úmorném putování. Skutečnost, že už jsou Morimusové venku mi prozatím bohatě stačí. Nasedám do auta dostatečně unaven, ale taky spokojen. Za necelý měsíc mě čeká delší výprava a tak je potřeba se řádně připravit. Uteče to velmi rychle.