1 hour payday loans

Toulky jižní Moravou - květen

Pálava

Při průjezdu v okolí Pálavy se člověk neubrání vyfotografování několika typických monumentů místního kraje.

Pálava

Pálava Pálava

Pálava Pálava

Všude to žilo a kvetlo.

Tahle výprava by se správně měla jmenovat: "Putování jižní Moravou po místech známých i neznámých". Za prodloužený víkend jsem toho chtěl zvládnout co nejvíce a když jsem pak dostal v teplých jarních dnech "broučkařskou slinu", nic mě doma už neudrželo. Rozhodnul jsem se vypsat několik zajímavých zážitků z tohoto rychlého putování z lokality na lokalitu. Vše začalo v teplých květnových dnech, kdy jsem se nemohl rozhodnout kam přednostně vyrazit. Pomohl mi příjezd kamaráda Ládi z jižních Čech. Ten měl trávit prodloužený víkend na Pálavě, kde měl pronajatou chatu. Měli jsme si toho téměř po roce co říci a také co vyměnit. Rád jsem pak jeho příjezdu využil k návštěvě mnou dlouho nenavštívených míst. Už jen průjezd kolem Pálavy nabízel spoustu míst ke zhlédnutí a jelikož byl Láďa ubytován téměř na těchto kopcích, nešlo odmítnout pozvání na malý průzkum. Zajímal nás Milovický les a pak zejména výskyt jednoho druhu pěkné Phytoecie.

Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761) Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761)

Po cestách mezi vinohrady pobíhali téměř všude kozlíčci Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761).

Lixus iridis (Olivier, 1807) Lixus iridis (Olivier, 1807)

Velký nosatec druhu Lixus iridis (Olivier, 1807) nešel na listu přehlédnout.

Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763) Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763)

Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763).

Oplosia cinerea (Mulsant, 1839) Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758)

Oplosia cinerea (Mulsant, 1839) a Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758).

Agapanthia violacea (Fabricius, 1775) Agapanthia violacea (Fabricius, 1775)

Agapanthia violacea (Fabricius, 1775)

Agapanthia violacea (Fabricius, 1775)

Uvítalo nás pravé jaro. Hlohy byly v největším květenství a zdaleka lákaly veškerý hmyz. V okolí cest to všechno kvetlo a vonělo. Už po cestě nás vítala spousta zástupců mého oblíbeného rodu tesaříků. Byly to kozlíčci Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761). Při lesní cestě mě potěšil tesařík Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758), který sice seděl na okolní mrkvovité rostlince, ale tady v odstíněném tmavém lese bych ho nečekal. Pod kaštanem seděl na listech další tesařík a to Oplosia cinerea (Mulsant, 1839). Když jsme vyšli na louku, tak jsme nacházeli hojně tesaříky Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763) a ojediněle i Agapanthia violacea (Fabricius, 1775). Na hlohu to pak byli běžní zástupci jako Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758), Alosterna tabacicolor (DeGeer, 1775), Gramnoptera abdominalis (Stephens, 1831), Gramnoptera ruficornis (Fabricius, 1781), Cortodera humeralis (Scheller, 1783), Tetrops praeustus (Linnaeus, 1758), Anoplodera sexguttata (Fabricius, 1775). Po příjemné procházce, kterou jsme věnovali spíše povídání co kde se děje nového jsme se rozhodli změnit místo. Já chtěl navštívit obory u Milovic a podívat se, zda tam nejsou nějaké skládky dříví.

Milovice Milovice

Posun směrem k Milovickým oborám. Dřeva dostatek, Pálava na dohled ... záruka úspěchu.

Milovice Milovice

Zajímavý brouci nejsou jen na kytičkách. Na zbytku lebky hodovali pestrokrovečníci Necrobia violacea (Linnaeus, 1758) a svou kuličku z trusu si válel párek chrobáků Sisyphus schaefferi(Linnaeus, 1758).

Požerek C.cerdo Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775

I viditelně napadený dub zákonem chráněného tesaříka Cerambyx cerdo cerdo, Linnaeus 1758 ho neubránil před nemilosrdným skácením. Menší příbuzní tesaříci Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775 lozili a poletovali všude v okolí klád i po cestě.

Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775 Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775

Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775 je elegán mezi tesaříky ... zvláště jeho ladný způsob letu.

Po příjezdu k oborám u Milovic mě čekalo opět příjemné překvapení v podobě skládek dřeva. Bylo krátce po poledni a tak to tady opravdu žilo. Pro samotné hemžení člověk nevěděl kam se první dívat. První co mě zaujalo, tak skutečně velké množství tesaříka Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775, kterého pro svou ne zrovna malou velikost nešlo přehlédnout. Tesaříci poletovali v okolí, seděli na dřevě, pobíhali po kládách, přeletovali ze skládky na skládku a hodně jich jen tak přelézalo po cestě v okolí skládek. Musel jsem se dívat abych na nějakého nešlápnul. V tento extrémně teplý den byli velmi čilí. Nejednou mi nějaký zamilovaný samec přistál na tričku, ve vlasech či do mě jen tak narazil při divokém průletu. Na stranách klád odvrácených od přímého slunka se pak schovávali kopulující dvojice. Tyto páry byly ale vždy atakované alespoň jedním samcem, který zřejmě zkoušel štěstí jestli se na něj také nedostane řada. Některé klády po kterých tesaříci pobíhali, nesli viditelné známky přítomnosti většího příbuzného tesaříka Cerambyx cerdo cerdo Linnaeus, 1758, jehož výskyt jsem si tady minulý rok potvrdil.

Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758) Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758)

Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758) Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758)

Samička Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758) hledajíc vhodné místo pro kladení ...

Dalším divokým obyvatelem byl tesařík Plagionotus arcuats (Linnaeus, 1758). Ten po kládách pobíhal ještě ve větším množství než předchozí Cerambyx scopolii. V parném odpoledni se pak zdálo, že má tento brouk snad nějakou schopnost teleportace. Jednotlivá imaga mizela a zase přilítávala takovou rychlostí, že by si je díky rychlosti i zbarvení mohl někdo opravdu splést s vosou. Mezi nimi tady pořádali nálety pestrokrovečník větší - Clerus mutillarius Fabricius, 1775 a také Bostrichus capucinus (Linnaeus, 1758) - korovník dubový. Vzácnější tesařík Plagionotus detritus (Linnaeus, 1758) se zdržoval spíše ve stínu mezi kládami, ale někdy přece jen musel vyběhnout na námluvy a tak šel zahlédnout. Osobně mám tohoto tesaříka velmi rád a setkání s monstrózními samicemi tohoto druhu mě dostávají do varu.

Agrilus sp.

Agrilus sp. Agrilus sp.

Agrilus sp.

V okolí skládek se dřívím poletovalo spoustu malých krasců rodu Agrilus sp.

Hodonín

Čerstvě vykácená mýtina v lužním lese v Hodoníně je bohatým a pestrým nalezištěm brouků.

Vážka Vážka

Vážka

Vážka byla zřejmě pod vlivem drog či nějakých opiátů ... nebo umírala ... jinak si nedovedu vysvětlit, že se nechala takhle vyfotit.

Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794)

Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817) Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817)

Přinést si domů fotky některých druhů brouků přímo z terénu je daleko složitější než přinést sto jejich dokladových exemplářů. Pro dva předchozí druhy to platí dvojnásob. Nahoře se skrývá kopulující pár teleportujícího se krasce Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794) a dole je zachycen rychlonohý tesařík Xylotrechus antilope (Schönherr, 1817).

Spíše ve stínu se schovávali i tesaříci Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761). Tento exoticky vzhlížející druh prostě miluju a vždy jsem nadšený pokud se mi podaří nějaký kus nalézt. I když se tento tesařík zdá pro svou zavalitost neohrabaný, zdání klame. Má velice vytrénovaný postřeh a na každý nebezpečný pohyb, se pouští klády a padá nekontrolovatelně dolů do mezer mezi poleny, kde už je k nenalezení. Trochu méně ostražité jsou kopulující dvojice, ale i ty jsou v neustálé pozornosti. Po tomto krásném druhu mě potěší i nález dalšího, sice méně nápadně vzhlížejícího, ale určitě zajímavého tesaříka Ropalopus macropus (Germar, 1824). Ti pobíhají spíše po roští a jejich vyfocení je naprosto nemožné. Stejně tak jako vyfocení hbitého tesaříčka Phymatodes alni alni (Linnaeus, 1767), který pobíhal po roští a poletoval v jeho okolí ve velkém množství. Všechny tyto druhy znám velmi dobře z nedávné návštěvy lužního lesa kousek od mého domu. S těmito druhy je na kládách hojně k zastihnutí také Saperda scalaris (Linnaeus, 1758). Samice tady hodně kladou na hromadách dříví a někdy jsou vidět jak prolétávají v okolí skládek.

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761)

Druh Mesosa curculionoides (Linnaeus, 1761) patří i přes svou relativní hojnost k nejkrásnějším tesaříkům naší republiky.

Po tesařících jsem tady už déle nepátral. Velmi dobře znám složení obyvatel těchto dubových skládek. A na ty zajímavější druhy to chtělo ještě nějaký ten čas počkat. Focení v pravé poledne při rychlosti jednotlivých druhů také nepřipadalo v úvahu. Mimo tesaříky jsem si všimnul obrovského množství malých krasců rodu Agrilus. Ten větší a nezaměnitelný druh Agrilus biguttatus (Fabricius, 1777) se dvěmi výraznými tečkami na konci krovek nalétával na čela složeného dříví. Dalším větším zástupcem je tady hojný krasec Chrysobothris affinis affinis (Fabricius, 1794). Ty vzácnější druhy spíše potkávám na jilmových kládách v okolí Hodonína. Tam naletuje na vyfocené lokalitě třeba Ovalisia mirifica (Mulsant, 1855) a Anthaxia hackeri Frivaldszky, 1884. Potkávám je tam i letos. Podařilo se mi zde také letos poprvé zahlédnout i druhy krasců po kterých jsem tady bezúspěšně již delší dobu pátral. A to druh Trachypteris picta decostigma (Pallas, 1773) a Agrilus guerini Lacordaire, 1835.

Milovice

Skládka převážně smrkového dřeva je v listnatém lese velmi zajímavým zpestřením.

V Milovickém lese mě mile překvapí i hromada složeného dříví. Kupodivu se nezvykle jedná o skládku s dřívím jehličnanů, zejména smrku. Jsou to jen tenké stromy, zřejmě připravené na použití jako kůly. Při prvním prohlédnutí a letmém prozkoumání se zdá, že je skládka zcela sterilní k jakémukoliv broučímu životu. Proto jí nevěnuji žádnou pozornost. V okolí jen poletují všude extrémně hojní tesaříci Cerambyx scopolii Fueslllins, 1775, kterým nezáleží na snad ani na složení skládek jako spíš to, že jsou klády krásně vyhřáté. Procházím hlouběji do lesa a potkávám tady pěknou řádku kozlíčků druhu Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763), ale jinak nic zajímavého. Vracím se tedy ke skládce a dobrých deset minut pozoruji pohyb v jejím okolí. Je to velmi těžké se soustředit na tu spoustu pohybu. Zejména odvádí mou pozornost velké množství drobných mušek, ale mezi tím někdy pozoruji podezřelý pohyb. A skutečně. Mezi drobným hmyzem prolétne nad kládami i Obrium brunneum (Fabricius, 1792). Na vyhřáté klády přistál překvapivě i krasec Anthaxia manca (Linnaeus, 1767).

Callidium violaceum (Linnaeus, 1758) Callidium violaceum (Linnaeus, 1758)

Callidium violaceum (Linnaeus, 1758)

Nejvíce živo je ale na spodní straně polen. Nevím jak jsem to mohl ty dlouhé minuty přehlédnout, ale až teď si všímám toho neskutečného množství tesaříka Molorchus minor (Linnaeus, 1758). Jsou velmi nenápadní a splývají plně s kůrou dříví. V tomto horkém poledni se schovávají ve stínu a jen tak pomalu přelézají po kůře. Zahlédnout samce je trochu jednodušší pro jejich značnou délku tykadel. Někteří dosahují úctyhodných rozměrů a s nataženými tykadly vpřed se pak zdají ještě větší než skutečně jsou. Modrý záblesk na jednom smrku napovídá, že tady tito tesaříci nejsou osamocení. Nehybně sedící druh Callidium violaceum (Linnaeus, 1758) mě potěší, neboť i přes jeho relativní hojnost se s ním nesetkávám velmi často. Přes kůru popoběhne Asenum striatum (Linnaeus, 1758) a já se rozhoduji změnit místo.

Plagionotus floralis (Pallas, 1733)

Plagionotus floralis (Pallas, 1733)

Slunce dosahuje vrcholu a krásně spaluje krk. V okolí cesty je na okoličnatých kvetoucích rostlinách velmi živo. Nejčastější nájezdníci jsou tu tesaříci Stenurella bifasciata (Müller, 1776), Stenurella melanura (Linnaeus, 1758) a nejvíce Stenurella nigra (Linnaeus, 1758). Na kopřivách a v okolí poletuje značné množství druhu Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775) a někdy zahlédnu i tesaříka Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781). Dokonce už jsou venku i Rutpela maculata (Poda, 1761), Pachytodes cerambyciformis (Schrank, 1781), Pachytodes eraticus (Dalman, 1817), Leptura aethiops Poda, 1761, Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758) a třeba i  Chlorophorus figuratus (Scopoli, 1763). V nespočetném množství aberací od celé černé, přes dvě hnědé skvrnky na ramenou až po kompletní či nekompletní a ne zcela běžné tvary tečkování se tady vyskytuje Anoplodera sexguttata (Fabricius, 1775). Když potkám i v ČR poměrně vzácného tesaříka Plagionotus floralis (Pallas, 1733), začínám být spokojen. A to jsem prohlédnul prozatím jen květy. Daleko zajímavější dění se ale odehrává nad vyhřátým podrostem. Nízké doubky a jiné listnáče lákají k vyhřívání na listech, značné množství brouků. Snažím se tady zastihnout ty pravé letce mezi tesaříky. Toho hojnějšího zahlédnu během chvilky. Kolem nízkých doubků je jich značné množství. Je to druh Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758). Jejich značná velikostní variabilita je celkem zajímavá. Alespoň u samců. Jsou tady kusy hodně přes dva centimetry, ale také někteří nedosahující zdaleka jednoho centimetru. Samice je vidět méně. Sedí na listech a lákají nápadníky, ale občas některá přeletí. Tady se člověk může dočkat pro změnu barevné variability. O něco vzácněji krouží kolem podrostu i zástupci druhu Anisorus quercus (Goeze, 1783). Letecké dny dosahují krátce po poledni vrcholu a ustávají až v pozdních odpoledních hodinách.

Lokalita Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772) Lokalita Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772)

Jedna z mála lokalit v ČR, kde je Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772) vcelku hojná.

Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772) Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772)

Focení znesnadňoval silný vítr a ostražitost tesaříků, kteří při sebemenším podezřelém pohybu padali do podrostu.

Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772)

Krasavice ... tohle se jen tak neokouká ... Phytoecia caerulea ssp. caerulea (Scopoli, 1772)

Ještě jsem si udělal radost na louce, kde se mi podařilo zastihnout další zástupce rodu Phytoeciini. Mohl jsem pak konstatovat, že to byl velice příjemný víkend. Na jednom místě se tady vyskytovali druhy Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758), Phytoecia icterica (Schaller, 1783), Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781), Phytoecia pustulata (Schrank, 1776) a také krásná Musaria affinis (Harrer, 1784). Zastihnout je takhle na jednom místě pro mne bylo příjemným překvapením. Zkusil jsem se ještě přesunout na jiné místo a pokračovat ve smýkání. Tady je louka o poznání méně vlhká a tak vyhovuje zase jiným druhům. Velmi hojně je tady k vidění tesařík Calamobius filum (Rossi, 1790). A na pryšci chvojce (Euphorbia cyparissias L.) i Oberea erythrocephala (Schrank, 1776).

Lokalita Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782) Lokalita Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782)

Dutina starého kaštanu hostila stále vzácnější tesaříky druhu Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782).

Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782)

Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782)

Tajemný tesařík Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782)

Sladkou odměnou nakonec putování po známých místech jižní Moravy, pro mne bylo ale pozorování tesaříka Rhamnusium bicolor (Schrank, 1782) v jeho přirozeném biotopu. Krásné počasí vylákalo z chladného stínu dutin nemalý počet dospělců. Některé páry kopulovaly v dutinách, jiní jedinci lezly i venku na stromech. Překvapivou událostí bylo i zastižení tohoto impozantního brouka v letu mezi stromy. Když po chvilce prolétla kolem korun stromů i první letošní Corymbia erythroptera (Hagenbach, 1822), věděl jsem, že za krásnými zážitky není potřeba podnikat výlety stovky či tisíce kilometrů daleko. Jelikož jsme teprve na začátku pravé sezóny, jsem zvědavý na další broučí překvapení. Takže letím znovu do lesa ... a co vy?