1 hour payday loans

Rojení - červen

Rojení

Delší pohled vzhůru do větví nedoporučuje devět z deseti ortopedů ...

Historka o obrovském rojení impozantního tesaříka Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784), patřila vždy k mým nejoblíbenějším bájím. Byla v mé hlavě uložena v přihrádce společně s takovými fenomény jako jsou Štěchovický poklad, kruhy v obilí u Strážnice a bod G. Už ani nevzpomenu kdo tuhle historku vyprávěl, dokonce  ani kdy tomu tak bylo. Prostě ji mám v hlavě, jako by tam navždy patřila. Vzpomínám jak hltám z úst vypravěče každé slůvko a po těle mi pobíhá mráz na kterém by v klidu mohl potrénovat i Amundsen.

Rojení Rojení

Prosvětlené okraje se stávají ideálními entomologickými stanicemi pro pozorování hmyzu ...

Bylo to údajně na Břeclavsku, snad Pohansko. Vypravěč vzpomíná na ukrutné horko a dusno. Konec června lákal k vycházkám do těchto entomologicky bohatých míst. Po kůře dubů pobíhali tesaříci Cerambyx cerdo. Lovec měl ovšem jiný cíl. Ten ležel vysoko v korunách stromů. Tam poletoval prahistoricky vzhlížející tesařík Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784). Byl zřejmě dobrý rok. Samci nalétávali na podrost v okolí stromu, kde se vyhřívaly mohutnější samičky. V okolí jednoho dubu poletovalo desítky kusů. Pokud by chtěl, tak na každé máchnutí síťky by sundal ze vzduchu klidně pět kusů najednou. Nebylo potřeba. Tento brouk patřil k nejběžnějším tesaříkům, kterého lze tady na jihu v tomto období potkat. Vypravěč ukončí historku tím, že se na místě zdržel necelou hodinku. Pak znuděně odcházel hledat něco jiného.

Rojení Rojení

Lytta vesicatoria (Linnaeus, 1758)

Po skončení téhle historky jsem si nasadil čelist zpět do původní pozice, zhluboka se nadechl a začalo mi opět tlouci srdce. Někde tam vzadu sice zavrtal červíček pochybností, ale i kdyby z toho byla jen půlka pravda, pořád to pro mě bylo neuvěřitelné. Od té doby už uplynulo pár sezón, kdy jsem se s tímto krasavcem setkával pravidelněji, ale stále se to ani zdaleka nepřibližovalo oné pověsti.

Rojení

Rozkvetlá lípa se stává místem s absolutní koncentrací tesaříků ...

Vše se zlomilo až letos na Břeclavsku. Lesní dělníci těžbou vytvořili hluboko v lese několik příhodných mýtin. Tím se les rozšířil o několik vhodných okrajů s blízkým a od sluníčka vyhřátým podrostem. Byl to ráj brouků. Nezbývalo než tahle místa důkladně prozkoumávat. Co mě zde potká jsem neočekával ani v tom nejrajcovnějším broučkařském snu. Někdy na přelomu května a června zde prvně na tomto místě zažívám slabší náznak událostí budoucích. Měl jsem možnost se tady pokochat krásným rojením běžnějších druhů Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758) a Anisorus quercus (Goeze, 1783), se kterým jsem se v takové síle ještě doposud nesetkal.

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784)Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784) - samice

To co se ale událo na těch samých mýtinách za pár dnů byl opravdový broučkařský sen. Bylo to pravé letní počasí a já jako obvykle obcházím tyhle okraje lesa. Už spíše čekám na náhodné setkání. Přicházím v časnějších dopoledních hodinách. V těchto místech jsem už tohoto červeného krasavce potkal a doufám tak v opětovné shledání. Nebudu dlouho napínat a můžu napsat, že prvního hledaného tesaříka jsem zahlédnul do pěti minut pobytu v lese. Snažím se ale objevit souvislosti. Při procházení si všímám, že není až tak těžké najít to správné místo. Stačí se řídit sluncem. Tam kde ještě paprsky nedosáhnou na okrajové stromy, to určitě nebude to pravé ořechové. Stále hledám. Většina mýtin je otočena zcela nevhodně pro dopolední vycházející slunce. Dlouho vybírám až se dostanu na ideální místo. Tady už to pere na listy v plné síle. Nemusím ani dlouho přemýšlet jestli jsem tady správně. Kolem větví to už vesele poletuje. Jedno červené tělíčko vedle druhého se vznáší jako andělíčci v krásném snu. I když jsou zde obrovské duby, tesaříci poletují velmi nízko. Přeletují zejména do podrostu na otevřené mýtině, který už dosahuje výšky lidské postavy. Všímám si, že i nad těmito výhonky je to jeden brouk vedle druhého. Nad jedním malým keříkem poletuje třeba pět samců. Občas prolétne i samice. Ta nejde se samcem zaměnit. Způsob letu i mohutnost připomíná spíše nákladní letadlo. Let končí většinou někde v trávě či pod stromem. Na místo se okamžitě vrhají samci. Přede mnou jedna samice přistane na vyšším stéblu trávy. Vytahuji okamžitě fototaparát a snažím se pořídit ten nejlepší záběr. Napořizuji ani jeden. Alespoň ne takový, který jsem si původně představoval. Než zmáčknu spoušť, samička už není sama. Ani nevím odkud se sameček snesl. Prostě byl najednou tady. Když přistane další a začnou se pošťuchovat, samička znervózní a popoletí o kousek dál.

Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784) Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784) - pár

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784) 012

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Akimerus schaefferi schaefferi (Laicharting, 1784)

Její útěk mě přivede do míst, kde to žije nejvíc a já jsem si toho vůbec nevšiml. Zaletí někam do mladého podrostu pod duby. Tam kvetou lípy. To co se děje tady můžu nazvat opravdovým rojením. Na listech se vyhřívají samičky, sosají nektar a kolem přeletují dychtivý samečci. Pozoruji toto dění se zatajeným dechem. Kdyby mi někdo v minulosti oznámil že je možné něco podobného ještě dnes zažít, neuvěřím a mám dotyčného za blázna či lháře. Slova jen těžko popíší tu radost z takto vydařeného dne. Časem dění ustává. Není to ovšem konec. Tesařící se jen přesouvají na jiný okraj paseky. Tam kde slunce pálí nejvíce. Přizpůsobuji se. Posouvám se tak celý den z místa na místo. Zrovna tam kde je to pro tesaříky nejvíce lákavé a kde nejvíce aktivují. Pohyb ustává až těsně před osmou hodinou večerní. Přitom kolem sedmé se aktivita ještě poměrně navýšila. Za celý den si tesaříci vybrali jen jednu malou přestávku. Právě přes poledne. Jinak je jich vždy všude plno. Na místo se vrátím ještě následující dny. Po pěti dnech už nic nenaznačuje tomu, že tenhle tesařík zde vůbec někdy byl. Lípy odkvétají.  V jejich okolí je už pusto a prázdno. V horních partií dubů občas zahlédnu nějaké červené tělíčko. Samci jsou vidět stále méně a méně. Další den už prolétne na okraji lesa jen jedna samička. Pak už nic. Těžko uvěřit. Člověk opravdu musí mít zřejmě i štěstí a být ve správný čas na tom správném místě. Já můžu spokojeně napsat, že se mi to poštěstilo. Za čas budu tuhle historku také někomu vyprávět a on nebude věřit. Stejně jako já. Určitě se nebudu divit. Kdo nezažil, jen těžko uvěří.