1 hour payday loans

Pachystus hungaricus - září

Pouzdřany

Pouzdřany Pouzdřany

Prudké stráně hostí spoustu vzácného hmyzu. S blížícím se podzimem však celou step ovládá jen jeden brouk.

Letošní "fotografická sezóna" skončila trochu dříve, než je obvyklé. Většina brouků měla posunutou dobu výskytu o pár týdnů napřed. A tak se stalo, že v srpnu již nebylo skoro kam a za čím vyrazit.  Jednu výpravu jsem si nechával však stále v záloze. Šlo o výpravu za jedním pozdním druhem velkého střevlíka rodu Carabus. Pachystus hungaricus, o kterého mně při téhle výpravě šlo, se vyskytuje v pozdním létě. Nebylo tudíž kam spěchat. Bohužel letošní, broučkařsky divný rok byl zcela nevypočitatelný a tak šlo jen odhadovat, kdy bude ten správný čas vyrazit. Poslední týden v srpnu mi to nedalo a jednu kontrolní cestu jsem za ním absolvoval. Bezúspěšně. To mě na nějaký čas odradilo. Pak se počasí po první dny v září velice zhoršilo. Naděje na úspěch se tak pomalu rozplývaly do vytracena. Prozatím nenastal ten správný čas. V polovině září se však vyhlídky na přejícné počasí začaly vylepšovat. Sluníčko se po vydatných deštích začalo opírat do strání, na kterých se po dlouhé době opět zazelenala tráva. Nastal ten správný čas vyrazit opět na průzkum. Po internetu jsem se domluvil s dalším  nadšencem stejného zaměření Petrem, kterého tenhle pozdní druh střevlíka lákal natolik, že byl ochoten za ním přijet i z poměrně velké dálky. Po první neúspěšné výpravě jsem byl však velmi pesimistický. Absolvoval jsem proto kontrolní výpravu ještě dva dny před tím, než dojel Petr. Opět bezúspěšně. I když už bylo teplé počasí, žádného hungaricuse se mi najít nepodařilo. Byl jsem velice zklamaný a kdyby jsme s Petrem nebyly už napevno domluveni, pravděpodobně bych se letos nejspíše ke hledání tohoto démona nevrátil. Snažil jsem se ještě Petra připravit na to, že bude vážit dlouhou cestu pravděpodobně zbytečně. On byl ovšem pevně rozhodnut. To mi dodávalo optimismu k absolvování dalšího pokusu. Počasí mělo být velice příznivé. Zbývalo jen domluvit se na místě a čase našeho setkání.

Pouzdřanská step

Pouzdřanská step Pouzdřanská step

Pouzdřanská step a přilehlé lesostepní Kolby patří k nejcennějším botanickým lokalitám jižní Moravy.

I když na mě už třetí den doléhala slabost z nemoci a probíhajícího vinobraní (nevím co doléhalo víc), velice brzy ráno jsem s velkým nadšením opustil svou vyhřátou postel a vydal se na cestu. Za krásného slunečného dne se nám podařilo načasovat příjezd s takovou přesností, že by nám mohl závidět i agent 007. V několika minutách jsme už mířili po úzké pěšince nahoru na travnaté stráně. Po několika vteřinách ovšem děláme v kopci přestávku. Zdůvodnili jsme si to tím, že se pokocháme krásným pohledem po okolí. Po několika okamžicích, když už jsem popadli dech, stoupáme o trochu výše. Po cestě diskutujeme o potřebě šerpů na takových výpravách. Taky se nám zdá, že oproti loňsku je kopec daleko strmější. Nejsem odborník, ale dávám to za vinnu pohybu tektonických desek, které s největší pravděpodobností vyzvednuly tuhle step o něco výš. Musí to být tak, protože o naší výborné fyzické kondici nepochybujeme ani chvilinku. Dorazíme až téměř k lesu a s velkým nadšením se rozběhneme po stráni vstříc velkému očekávání. Ihned sklízíme první "úspěchy". Všude je hojně vidět stepník rudý (Eresus niger), Petr najde krásnou housenku otakárka fenyklového (Papilio machaon). Jenže nás zajímá spíše ta broučí zvířena. Z té nacházíme pouze střevlíky kožité (Procrustes coriaceus), jeden kus potemníka Blaps halophila a kus Pedinus femoralis. Když další hodina hledání nepřinese nic nového, propadáme mírné depresi.

Mantis religiosa (Linnaeus, 1758)

Pohled který zabíjí ...

Mantis religiosa (Linnaeus, 1758) Mantis religiosa (Linnaeus, 1758)

Mantis religiosa (Linnaeus, 1758) Mantis religiosa (Linnaeus, 1758)

Kudlanka nábožná - Mantis religiosa Linnaeus, 1758 - častý obyvatel prohřátých stepních strání v pozdním létě. Setkání s tímto prapodivným tvorem má vždy své kouzlo. Tenhle sameček vyhlíží svou družku. Má jen přibližně padesáti procentní šanci, že při kopulaci nebude samičkou sežrán. Pud je však silnější a příroda to zařídila tak, že sameček je schopen dokončit tenhle proces rozmnožování i bez vrchní poloviny těla. Samička sežere samečka i tehdy pokud je už přežraná. Takže jí rozhodně nejde jen o mlsání.

Jdeme se na chvíli uklidnit do lesa. Tam unikáme jednak před poledním sluníčkem, které už pořádně hřeje a také před dotěrným lítajícím hmyzem, který se na nás chce zřejmě předzásobit na zimu. V lese je sice příjemně, ovšem když nepočítám několik bedlí, tak tam nic zajímavého nepotkáváme. Měníme opět místo a jdeme se projít kolem vinohradů. Bohužel. Opět zklamání. Dokonce ještě nacházíme celkem čerstvě rozjetého zlatohlávka (Cetonia aurata). Nejde nám do hlavy, že za celý den nenacházíme ani jeden kus očekávaného střevlíka. Petr si chce alespoň ještě vyfotit kudlanku nábožnou (Mantis religiosa) a tak se dáme do hledání. Nehledá ovšem ani minutu a už fotí krásně urostlou  samičku. Já tohoto času využívám a spouštím se dolů ze strání a ještě se snažím pátrat po hungaricusovi.  Pobíhám ze strání nahoru a dolů. Doufám v úspěch. Snad se mi podaří najít svého hungaricuse a vyfotit ho. Nevnímám čas, takže netuším jakou dobu mi trvalo než objevím konečně hungaricuse u jednoho trsu trávy. Paráda. Konečně. Dělám okamžitě několik fotek tohoto nenápadného, ovšem při bližším pohledu velice krásného střevlíka. Petr slaví později taky úspěch a domů si odváží fotky svého hungaricuse. Výprava nebyla zbytečná a odpoledne se vyčerpaný s nastupující nemocí loučím s Petrem, který chce využít zbytku dne k prozkoumání dalších míst. Jsem rád, že jsme alespoň malý úspěch zaznamenali. I když v letošní slabý rok, který není moc přejícný střevlíkům, se zřejmě hungaricus vyskytuje v menším množství. Příští rok to bude snad lepší.

Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792

Pachystus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 - Březina (1999) považuje ssp. viennensis jako subspecii náležící pouze okolí Vídně, rozchází se tak s některými autory, kteří považují hungaricuse z Pouzdřan také za subspecii viennensis.

Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792

Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792

Pachystus hungaricus je panonský prvek stepní fauny na jižní Moravě. Střevlík obývá v pěti poddruzích palearktickou stepní zónu od panonské provincie až po východní Sibiř (Jakutsk). Panonský nominátní poddruh obývá severozápadní a jižní části panonika v dosahu řeky Dunaje a jeho přítoků. Je známý z Česka, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Srbska a Bulharska. V ČR je recentně známý pouze z oblasti jihovýchodní Moravy. Historické rozšíření dosahovalo až k Prostějovu (Kosíř), v první polovině 19. století je znám jeho výskyt i z Čech, z okolí Chomutova. Až do padesátých let tohoto století byl pravděpodobně hojný na moravských stepních lokalitách (včetně kulturní stepi) severně až do oblastí kolem Brna (Hády). V posledních deseti letech znám pouze z několika lokalit stepního charakteru. Zjištěn byl opět i nedaleko Brna, na Kamenném vrchu.Je to 22-28 mm zavalitý a slabě lesklý černý druh. Rozmnožuje se ve vrcholném létě a podle Hůrky (2005) přezimuje v larválním stadiu. Brouk se tedy vyvíjí v období, kdy je na obvykle suchém stanovišti nejvyšší vlhkost. Imaga jsou nejspíše aktivní ve dne. Podrobná bionomie je doposud neznámá.