1 hour payday loans

Radějov - říjen

Radějov

V řadě za sebou tři čuníci jdou ... sákryš a za nimi dalších deset ... takhle to Jarek nezpívá!?

Udeřil první letošní mrazík, a já začal přemýšlet o nějaké fotovýpravě za zazimovanými střevlíky. Stále mě lákaly Bílé Karpaty a jejich rozlehlé lesy. V nich se mi stále nedařilo najít nějakou zajímavou lokalitu na střevlíka zlatolesklého (Chrysocarabus auronitens), který by se tady měl vyskytovat. Ten se mi však v BK celkem úspěšně vyhýbá a mě to štve stále víc a víc. Na tuhle minivýpravu jsem neměl čas celý den. Musela tak přijít varianta nějakého bližšího místa od mého domova. Mým cílem se stal zajímavý koutek přírody blízko Strážnice, nebo přesněji u vesničky Radějov. Tady se také rozprostírá známá národní přírodní rezervace Čertoryje. Jde o rozsáhlý komplex bělokarpatských luk se solitérními stromy. Domníval jsem se, že lesy v okolí obory Radějov by mohly být tím pravým místem pro výskyt některých zajímavých brouků. Rozhodl jsem se pro trasu po hřebenové a zároveň hraniční stezce. Od tohoto místa jsem si sliboval zachovalou přírodu.

Radějov

Radějov Radějov

Romantický sen každého převaděče ... podzimní slunce prostupuje hvozdy a vytváří zde nádhernou scenérii opuštěného lesa.

Krásné počasí jsem si nemohl vynachválit a tak někdy v poledne už mířím směr Radějov. Cesta byla velmi rychlá a příjezd autem až k oboře mi z časových důvodů velmi vyhovoval. Chvíli se táhla stezka po celkem slušně zpevněné cestě, ale pak se idylka velice rychle změnila na vysokohorskou turistiku. Alespoň pro nás nížinné typy co jsme zvyklí brouzdat po rozlehlých rovinách mezi vinicemi.  Zajímavé bylo, že stezka zapadaná listím, mizela po čase někde mezi stromy a najít tak správný směr vyžadovalo velké soustředění. Naštěstí i zde udělal Klub českých turistů kus poctivé práce a po čase se objevily značky téměř na každém druhém stromu. Ty mě přivedly opět na správný směr. Jen mě zarazilo, že opačným směrem šlo po stezce celkem neohroženě stádo urostlých čuníků. Ti však k mé smůle nechtěli cestu opustit, i když mě zahlédli. Snažil jsem se je odehnat tichým voláním kšá - kšá. Což se nesetkalo s velkým úspěchem. Naopak se zdálo, že jsem je zaujal a chtějí se na mě podívat zblízka. Jelikož se v českých dějinách už někdo přemožením kance holýma rukama proslavil, zdálo se mi zbytečné a trapné tenhle souboj opakovat. Proto jsem se rozhodl jít zkratkou, která byla sice delší, ale za to vedla horším terénem. Za moment jsem byl svižnou chůzí na hřebenu. Tam už také pokračovalo oplocení obory, kterého jsem se držel.

Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758)

Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) - mlok skvrnitý

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 Lokalita Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758  Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 - častý to obyvatel lesních společenstev v okolí Radějova

Cesta po hřebenu, který byl zároveň státní hranicí se Slovenskem, připomínala romantickou nedělní vycházku do přírody. Člověk pomalu zapomínal důvod návštěvy tohoto místa. Krásné počasí, ticho a liduprázdný les bez jakéhokoliv náznaku civilizačního spěchu. Člověk si tady připadal že je na světě sám. Cestou kolem oplocení se dostávám za chvíli k přechodové bráně. Dokonce tudy vede i turistická stezka. Ta není sice vyznačena v oficiální mapě, ale na branách při vstupu do obory tahle možnost už značená je. Bohužel je zrovna doba říje, a to je vstup do obory zakázán. Jelikož bych nerad přišel o svůj věneček s nějakým statným dvanácterákem, tak se rozhoduji tento zákaz respektovat. Pokračuji tak dále kolem oplocení. Tady se už pouštím dolů do údolíček a snažím se hledat nějakou známku po zimujících střevlících. K mému nevelkému překvapení tady opět nacházím nejčastěji jen střevlíka fialového - Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 a několik drobnějších střevlíků rodu Pterostichus ssp., kteří tady často zimují ve velmi početných skupinkách. Asi po dvou hodinách usilovné pátrání vzdávám a vracím se zpět na hřeben. Tady bohužel není tak velké množství spadeného dříví. Tudíž mizivá šance najít zimujícího střevlíka.

Radějov

Prunus avium - pokud se ležící strom dostane do správného stádia rozkladu, může hostit velmi zajímavé a vzácné druhy brouků.

Aesalus scarabaeoides (Panzer, 1794)

Aesalus scarabaeoides (Panzer, 1794) Aesalus scarabaeoides (Panzer, 1794)

Aesalus scarabaeoides scarabaeoides (Panzer, 1794) - patří i přes své velice nepatrné rozměry (5-7 mm) mezi brouky roháčovité (Lucanidae). Jeho vzácnost je způsobena tím, že dřevo prakticky neopouští. Pokud ovšem najdete vhodné dřevo tímto broukem obydlené, je zde vždy velký počet roháčků na malém kousku. Pak už jen člověk musí dávat pozor, aby je nepřehlédnul.

Ampedus elegantulus (Schönherr, 1817)

Ampedus elegantulus (Schönherr, 1817) Ampedus elegantulus (Schönherr, 1817)

Ampedus elegantulus (Schönherr, 1817) - stejně jako u předchozího druhu roháčka je jejich vzácnost způsobena vysokými nároky na správnou "kvalitu" dřeva. Přitom preferují dřevo přibližně ve stejném stupni rozkladu a tak je můžeme najít pohromadě.

Radost mi až po chvíli udělá ležící kmen třešně. Pod kůrou, která jde velice těžce odloupnout sice nic nenacházím, ale všímám si, že je kmen už v pozdějším stádiu rozkladu. Trouch má správnou vlhkost i červenou barvu. Uvnitř je pak značné množství chodbiček. Ty naznačují, že se prozkoumání tohoto stromu rozhodně vyplatilo. Náznak broučího života prozradí larvy. Těch je tady na velmi malém kousku celkem požehnaně. První nepatrné tělíčko našeho nejmenšího roháče zahlédnu záhy. Od teď už opatrně prohlížím trouch, aby nic neuniklo mé pozornosti. Roháček Aesalus scarabaeoides scarabaeoides (Panzer, 1794) je opravdu tak malinký, že jde velice lehce přehlédnout. Navíc jeho zbarvení dobře splývá s červenou barvou trouchu. Jakmile se začnu na hledání tohoto broučka soustředit, tak nacházím stále víc a víc kusů. Všechny prakticky jen v jednom malém kousku dřeva. O kousek dál, ale tentokrát těsně pod kůrou je v červeném trouchu schován další pěkný zástupce broučí říše. Tentokrát jde o brouka kovaříkovitého. A to z druhově nejbohatšího rodu Ampedus. Je to Ampedus elegantulus (Schönherr, 1817), který stejně jako jiní zástupci rodu vyhledává k vývoji hnijící dřevo různých stromů. Nachází se tady také víc těchto brouků na malém kousku. Po nějaké době už přestávám na malinké Aesaluse vidět. Teď v podzimní čas přichází tma do lesa daleko rychleji než v létě a tak začínám pomýšlet na cestu domů. Nechávám broučky žít svým skrytým způsobem života. Díky tomuto objevu lokality bohaté na roháčky odcházím s vylepšenou náladou k autu. Rád se na místo vrátím za delší čas. Přesvědčit se, zda se jim tady stále daří.