1 hour payday loans

Adamov - říjen

Adamov a okolí

Adamov a okolí Adamov a okolí

V širokém okolí Adamova nás krásná a zachovalá příroda provázela na každém kroku.

Nápad vyrazit na focení do okolí Adamova mně v hlavě uzrával už delší dobu. Stále jsem jej však odkládal a přednost dostávaly jiné výpravy. Ovšem předchozí neúspěšné výjezdy do Bílých Karpat na mě zanechávaly stále výraznější stopy na broučkařské duši. Potřeboval jsem si zlepšit chuť na zimní vycházky do přírody. Pokud by neúspěchy dále pokračovaly, jen těžko bych hledal motivaci na zmokání a zmrzání v těchto podzimních a zimních dnech. Došel tak čas na původní lesní porosty u Adamova. Zima už byla cítit na každém kroku. Přesněji řečeno klepala už na dveře. Když to porovnám s minulým podzimem, tak jsem se loni v tuhle dobu proháněl po lokalitách jen v tričku. Teď bych v krátkém rukávu nedošel ani k prvnímu stromu. Do nepříznivého počasí to chce vždy parťáka se kterým zaženete pochmurné myšlenky k předčasnému návratu domů. Tuhle možnost s velkou šancí na zmoknutí a zmrzání v lese jsem nabídnul kamarádovi Láďovi. Ten ji kupodivu přijal. Je totiž stejný blázen jako my všichni. A tak brzy ráno vyrážíme po dálničních pražcích D2 směr Brno-city. Do jihomoravské metropole přijíždíme v právě vrcholící ranní špičku. Takže se prodíráme po obchvatu stylem brzda, klakson, brzda, vztyčený prostředníček, klakson, brzda ... ta paní už tam ležela. Vše nám vynahrazuje počasí. Zdá se, že by ani nemuselo pršet a  dokonce je i přijatelně teplo. Za chvíli jsme na místě a než si stačím dát kafíčko a převléct se do pracovního, Láďa už odbíhá k prvnímu stromu. Dělá předběžný ranní průzkum. Kývne na mě významně hlavou. Zdá se, že jsme tady dobře a tak vyrážíme do terénu.

Adamov a okolí

Adamov a okolí Adamov a okolí

Adamov a okolí Adamov a okolí

Potůčky zařezávající se do údolí, četné krasové jevy, strmé skalní stěny, jeskyně, původní lesní porosty na vápencích. Tady se při focení rozhodně nudit nebudete. Spíše naopak. Člověk velice rychle zapomene důvod návštěvy a jen tiše obdivuje přírodu kolem.

Příkré svahy a dostatek ležícího dřeva jsou pro broučkaře smrtící až téměř ďábelskou kombinací. Člověk totiž jen těžko odolá, aby se nepodíval ještě na tu kládu o pár metrů nahoře, pak na tamtu dole a zajímavě vypadá i ta uplně nahoře. To se opakuje až do úplného vyčerpání. Pak zjistí, že běhá z kopce do kopce jako blázen. Jenže tady je to stále o poznání lepší než na mé poslední vycházce v Bílých Karpatech. Tam běhání v strmých svazích bylo stejné, jen o nějakou pohozenou kládu člověk nezakopnul jak byl den dlouhý. S radostí vítám změnu a první úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat. Téměř z každého kmene na mě vykukuje Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761. Ten sice patří k naprosto běžným druhům, ale vidět ho mi udělá vždy radost.  Je to jeden z nejkrásnějších střevlíků naší republiky. Dokonce snad asi nejkrásnější. V širokém okolí mého bydliště se tento druh vyskytuje velmi řídce a jeho atraktivní vzhled mě vždy dostane. Když na vás pak z pařezu vykoukne samička velikosti našeho coriaceuse, neubráníte se obdivu takového broučího krasavce. Když vcházíme hlouběji do lesa, vídáme častěji i další druh Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792 který zase v tmavém podzimním lese svítí krásnou zelenou barvou. Mezi nimi občas nacházíme i druh Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 a také "nosatého" střevlíka Cyhrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758). Nejvíce ovšem chceme najít jiný druh velkého Carabuse. Ten koho hledáme je vázaný na původní lesní porosty. I když se vyskytuje téměř po celé republice, setkání s ním je pro mě vždy velkým zážitkem. Jeho téměř "pravěký" vzhled jímž se odlišuje od ostatních druhů se stává nezaměnitelným znakem. Velká hlava a kusadla podtrhují vzhled predátora. K tomu nepravidelné tečky na krovkách a bronzově-zelená barva. To vše vás nemůže nechat chladným, když se s tímto střevlíkem setkáte. Nám se to naštěstí podaří a chtěného střevlíka Platycarabus irregularis irregularis Fabricius, 1792 nacházíme.

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761 Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Živý drahokam naší přírody. Chaetocarabus intricatus intricatus Linnaeus, 1761

Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792

Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792 Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792

Chrysocarabus auronitens auronitens Fabricius, 1792 dělá čest svému českému jménu střevlík zlatolesklý.

Nic už nám nemůže pokazit náladu. Dáváme si malou přestávku na svačinku a trochu odpočíváme.  Jsme unaveni z toho běhání po prudkých svazích. Najdeme si čas i na obdivování krásné přírody. Nic kolem nezapře nedalekou přítomnost známého Moravského krasu. Skalní útvary s nádhernými vyhlídkami jsou tady na každém kroku. Za celý den se nám zdá těch střevlíků až příliš a tak se odhodláme si hledání ještě zpestřit.

Lokalita Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777)

Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) - velmi lokálně se vyskytující tesařík, jehož výskyt je závislý na zbytcích jedlí v našich lesích.

Rozhodli jsme se, chvíli času věnovat i mé nejoblíbenější čeledi. Už dávno vím, že i v tyto chladné dny dávno po "hlavní sezóně" nemusí být hledání zbytečné. Hledání některých druhů střevlíků mimo sezónu má své nesporné výhody ve způsobu zimování, kdy jsou snadněji k zastižení. V sezóně jsou rozběhlí do všech koutů lesů, luk či polí. Tohle zimování ovšem není jen výsadou střevlíků. Podobné je to i u tesaříka jménem Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777). V létě se zdržuje v korunách stromů a je těžké jej zahlédnout. V zimě je to o poznání jednodušší. Dospělci slezou do spodních partií stromu a zimují pod šupinkami kůry na kmenu živné rostliny - jedle (Abies). Stačí pak dojít k tomu správnému stromu, kouknout pod šupinky. Není pak výjimkou pokud jich najdete i několik na jednom kmenu. Zkoušíme své štěstí a po pár minutách už slavíme první úspěchy. Nepřehlédnout tohoto mrňavého tesaříka v šeru zimního lesa je někdy nadlidský výkon. Pak má ale člověk o to větší radost z úspěchu Určitě se vyplatí se o to alespoň  pokusit. Vzhledem k úbytku jedlí z našich lesů lze předpokládat, že se bude jednat o setkání čím dál víc vzácnější. Tma se vkrádá do lesů v podzimní čas velmi rychle a tak reálně uvažujeme o návratu domů. Po cestě zpět se strhne velká bouřka s průtrží mračen. Pochvalujeme si jak nám dnes vše vyšlo. Snad nás bude štěstí provázet i při dalších výpravách.