1 hour payday loans

Velká Javořina - listopad

Velká Javořina

Velká Javořina - vysílač vykukující z mraků láká k návštěvě ... bude to dlouhá cesta.

Velká Javořina

Podzim začíná a je třeba využít každého slunečného dne ... už jich letos mnoho nezbývá ...

Počasí, které panovalo v polovině listopadu, vyloženě vybízelo na procházku do přírody. U nás na jižní Moravě odpolední teploty šplhaly až na 15°C a na sluníčku to bylo na tričko. Využil jsem tedy svátečního dne 17. listopadu a naplánoval si cestu pod nejvyšší vrchol Bílých Karpat na moravskoslovenské hranici. Na holém vrcholu Velké Javořiny (970 m) se nachází televizní vysílač, který však nebyl cílem mé cesty. Tím byl prales s přirozenou skladbou dřevin (buk, javor, jasan) Javořina, který je národní přírodní rezervací vyhlášenou již v roce 1909. Po příchodu pod vrchol, kde se rozkládají rozlehlé Dolnoněmčanské louky s množstvím starých solitérních dubů, jsem se pokochal pohledem na vysílač, který se nacházel v mracích a vytvářel tak nádhernou scenérii.

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina Velká Javořina

Stoupal jsem stále výš a výš ... až tam kde začínaly mraky ...

Po táhlém stoupáním a po mírně podmáčené cestě, jsem se ocitl za necelou půl hodinku pod vrcholem Velké Javořiny, kde se rozprostírá prales. Pod vrcholem již vládlo zimní počasí s mlhou, nízkou teplotou a nepříjemnou zimní vlhkostí, která zalézala až za nehty. Prastaré stromy zde vytvářely pochmurnou atmosféru, kterou podtrhovala pomalu padající mlha. Výhled mezi stromy naštěstí poskytoval pohled na sluncem ozářené údolí, které člověka dostávalo s depresivní zimní atmosféry. Prsty začaly rychle mrznout, a tak jsem se dlouho nerozhlížel a vydal se zkoumat strmé svahy pralesního porostu.

Velká Javořina

Velká Javořina

Podzim v pralese ...

Mým cílem návštěvy bylo focení přezimujících brouků. Většina přezimuje ve stádiu larvy, někteří ve stádiu kukly. Některé druhy se však líhnou už v létě a přečkávají pak zimu v dospělém stádiu. Proto je můžeme vidět již brzy na jaře, sotva roztají poslední zbytky sněhu. Jsou i tací, kteří vesele žijí venku celou zimu. Mezi ty patří například krytonosci rodu Acalles. Rád si dodnes pročítám knihu Jiřího Niedla - "Okouzlen brouky a hady", kde v jedné z kapitol popisuje strasti s hledáním těchto drobných broučích krasavců.

Velká Javořina Velká Javořina

Pochmurná atmosféra spícího lesa ...

 Soustředil jsem se na spadlé trouchnivějící kmeny, které byly porostlé mohutnou vrstvou mechu. Tam mohly zimovat některé druhy našich větších střevlíkovitých brouků.  

Velká Javořina

Velká Javořina Velká Javořina

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 a Cychrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758) ve společné komůrce

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 Cychrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758)

Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 a Cychrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758)

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787

První nálezy na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejčastějšími zimujícími obyvateli pod kůrou byli Megodontus violaceus violaceus Linnaeus, 1758 - střevlík fialový a Cychrus caraboides caraboides (Linnaeus, 1758) - střevlík nosatý. Někdy byli pod kůrou společně ve větším množství na malém kousku, dokonce jsem hojně nacházel oba druhy společně v jedné komůrce. V korytě potoka bylo spoustu mrtvého dřeva, které sem bylo naplaveno. V jedné z trouchnivějících klád se schovával klenot zdejších lesů. I když je zde jeho populace velmi silná, přesto je setkání s druhem Hygrocarabus variolosus variolosus Fabricius, 1787 velkým zážitkem a svědčí o zachovalosti místní přírody.

Soumrak

... k autu jsem to stihnul jen těsně před setměním.